(15.20 hodin)
(pokračuje Marek Novák)
Další otázkou je, jak budeme podporovat nové technologie. Možná to bude znít jako science-fiction, ale slyšel jste už o malých modulárních reaktorech? Není na čase intenzivně podpořit výzkum a vývoj tak, aby to mohl být, anebo taky nemohl, další alternativní zdroj? Bavíme se neustále o diverzifikaci, tak se o ní jenom nebavme.
Další otázkou je podpora uhlí. Některé státy okolo nás tuto otázku již velmi intenzivně řeší. Co my? Otevřeme tu otázku konečně? Přiznáme si, že je potřeba dalších dvacet let? Nebo budeme mlčet a říkat si: Ne, uhelné elektrárny nepotřebujeme a našemu občanovi bude stačit flanelové pyžamo? Nebude. Nebo chcete zase uhelné prázdniny, jak tady bývaly v padesátých letech? (Reakce z pléna z mnoha stran, že různí poslanci je ještě zažili.) V sedmdesátých, omlouvám se, a děkuji za edukaci. No, určitě nechcete, bez ohledu na to, v jakém období byly.
Předsedáme Radě Evropské unie. Už jste prosím jako předsedající ministr průmyslu otevřel otázku možnosti odchodu z lipské burzy, anebo vám tuto otázku Německo zakázalo otevřít? Myslím si, že teď právě máme šanci šlápnout do tohoto tématu a najít cestu, abychom opravdu začali svoji energii spotřebovávat v České republice bez toho, aby se na ni lepily další náklady lipské burzy. Proč? Mně je jasné, že to není jednoduché, ale pokud zastupujeme české občany, prostřednictvím vás, pane ministře, dovolím si vás vyzvat: Prosím, řešte to! Jaký je pro českého občana rozdíl třeba mezi obilím a elektřinou? Troufám si říci, že vlastně v podstatě žádný. Proč tedy nemohu vyvážet pouze elektřinu, kterou nespotřebuji, třeba stejně, jako je tomu u obilí? Jasně, samozřejmě, řeknete mi, je to složité, je to jiný obor, je to něco jiného. Ale lidi ten důvod vůbec nezajímá. Ti na to mají svůj pohled a říkají si: My to přece chceme jednoduše a pro nás. To, co si vyrobíme, si přece nenecháme někým cizím zdražit a dovézt zpátky, vždyť je to nesmysl. Tak proč?
Jsou emisní povolenky a byznys s nimi. Kdy utneme konečně překupníky? A opět říkám, předsedáme Radě Evropské unie. Je teď čas to téma otevřít a řešit ho. To jsou přece podstatné věci, ty v konečném důsledku platí český občan v cenách. A proč by je měl platit? Přijde vám to správné? Mně ne.
Podstatná otázka je také: Jak podpoříme naše firmy? A teď se bavme především o firmách, jejichž zvýšené výrobní náklady související s náklady na energie se v konečné fázi, a to v ceně finálního výrobku, negativně projeví opět v peněženkách českých občanů. Kupříkladu pekaři. Podle logiky návrhu, který tady předkládáte, by vlastně řešením u enormního zdražení rohlíku byl příspěvek na rohlík, a to si myslím, že určitě nechceme.
Já si vás, pane ministře, znovu dovolím požádat, abyste dodržoval slovo, aby, když se dohodneme na spolupráci, my projevíme zájem a vy ten zájem akceptujete, tak aby tato spolupráce opravdu byla, abychom komunikovali, protože my s vámi komunikovat chceme, chceme se podílet na přípravě zákonů, chceme u toho být, nepotřebujeme se navzájem překvapovat. Proč? Následně tady máme možná naprosto zbytečné debaty. Ale ty debaty musí být, protože pokud bychom na tom spolupracovali a byli tam zastoupeni odborníci ze všech stran, tak se té debatě vyhneme. Ale to vy nechcete.
Nám jde o lidi. Jsme přesvědčeni, že pokud bychom alespoň v této oblasti táhli za jeden provaz, ne spolu, ale společně, ne pod stanem, ale veřejně a na plénu, byli bychom schopni lidem skutečně pomoci a hlavně dát jim jistotu. Jistotu, že nechodí do práce, aby přežili, ale aby žili. Taky jistotu, že jsou schopni se postarat o své děti. A jistotu, že vláda, kterou si zvolili, je tady pro ně. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ANO.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuju. Poprosil bych pana místopředsedu, jestli by mě mohl vystřídat, abych mohl vystoupit. (Místopředseda Havlíček nereaguje, má v uších sluchátka. Smích v sále.) Prosím, jestli byste mě na chvíli vystřídal. Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuju. Já jsem se poslouchal, já jsem měl sluchátka a potřeboval jsem si něco poslechnout. Předpokládám, že jste chtěl slovo, máte ho. (Smích v sále.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Omlouvám se, že jsem vás vytrhl z určitě zajímavějšího poslechu.
Chtěl bych reagovat na pana kolegu. Opět rozumím legitimnímu právu tady kritizovat postup vlády, diskutovat o jednotlivých opatřeních, říkat, co je na nich špatného, co je na nich dobrého. Přesto prosím, abychom v té rétorice používali adekvátní slova. Vy jste tam použil termín, že nynější vláda chce, aby vyhladověla spoluobčany České republiky, následně aby vyhladověla firmy. Myslím, že i před rokem, kdy jsme byli v opačné pozici, vládlo hnutí ANO a my jsme byli ti z opozice, kteří kritizovali, tak jsme byli tvrdá opozice, kritizovali jsme tvrdě, ale nepoužívali jsme termín, že chce hnutí ANO vyhladovět občany České republiky, protože jsme si to jednak nemysleli, pouze jsme měli pocit, že to, jak hnutí ANO dělá hospodářskou politiku, to není ideální a že nám to způsobí problémy. Tak, pane kolego, věřím, že prostě tušíte, že nikdo, a věřím, myslím si, že můžu dát ruku do ohně za jakéhokoliv ministra této vlády, nikdo z těch ministrů nechce vyhladovět občany České republiky ani české firmy. To, že nás čekají složité měsíce, to, že klesne kupní síla obyvatel, to, že se zhorší životní podmínky, to asi ano. Na straně druhé, stále patříme ve světě mezi nejvyspělejší země, předhonili jsme celou řadu původních evropských zemí, co se týče hrubého domácího produktu na hlavu, a jakkoliv to pro některé rodiny, pro některé jednotlivce může být složité období, mluvit o hladovění se mi v případě České republiky s velmi nízkou nezaměstnaností a přece jenom s jistou životní úrovní zdá opravdu nadmíru přehnané.
Rozumím té kritice, nicméně když poslouchám návrhy vás a vašich kolegů, tak bych je shrnul do takových dvou bodů. Jedno je zastropování cen a druhé jsou další masivní výdaje ze státního rozpočtu, ať už prostřednictvím navýšení dávek, nebo jakýchkoliv jiných opatření. Zastropování cen, to už jsme v historii několikrát měli možnost sledovat. V sedmdesátých letech při ropné krizi ve Spojených státech ho aplikovali. Znamenalo to jediné - výrazný nedostatek komodity, na kterou cenový strop byl uvalen, rej spekulantů a ještě vyšší růst cen ve chvíli, kdy se ten cenový strop uvolnil, takže to není úplně ideální cesta. A ty další masivní výdaje ze státního rozpočtu: jednak na ně v státním rozpočtu nejsou i kvůli vaší předcházející vládě peníze, a navíc by masivní rozpočtové výdaje dál roztáčely inflační spirálu a dál by ožebračovaly lidi. Takže ani to není, pane kolego, řešení. Při té kritice zkuste dávat na stůl relevantní, jiné alternativní nápady, ale ať mají nějaký smysl. ***
