Ty země na to reagovaly průběžně. A ten zásadní zlom nenastal ani Slovenskem před pár měsíci, které zastropovalo na ceně 1 500 korun za megawatthodinu, ale u Španělska a Portugalska, které si vyboxovaly přes specifickou podporu výrobců fosilních paliv, že to bude zastropováno na silovce na úrovni 1 000 korun za megawatthodinu. Ano, když vezmu tu regulovanou složku, bylo by to plus minus někde na úrovni Slovenska. Takže v tuhle chvíli už jsou naprosto zásadní rozdíly v jednotlivých zemích Evropské unie. Jednotný evropský energetický trh je rozhozen a teď už to bude jenom závod jednotlivých zemí, to vám garantuji, které to začnou postupně zastropovávat, protože jim nic jiného nezbude. V této době my přicházíme s tímto tarifem.

Rozumím tomu politickému zadání, pane ministře, které jste dostal. Pětikoalice rozhodla, že se do toho dá jenom omezený zdroj, takže se vaří z vody. Ale na druhou stranu máte bouchnout do stolu a ukázat to, jak se to dělá jinde a ne jít touhle hyperkomplikovanou cestou.

To, co je na tom ale úplně nejhorší, je to, že to opravdu bude málo, já to neumím říct jinak. Protože když se podívám, jak se vyvíjela cena, tak ještě před dvěma lety to bylo přibližně plus minus 1 000 korun za megawatthodinu. Dneska ČEZ a Pražská energetika nabízí elektřinu za 7 500 korun za megawatthodinu. Ale všichni víme, jak se pohybuje dnešní cena na denním trhu, sledujeme to přece každý den. A už si od toho dáme, a můžeme odvodit, že na konci roku se to bude pohybovat někde plus minus kolem 9 000 korun za megawatthodinu. Konečně už dneska, když se fixuje, některým zákazníkům to tihle větší hráči za tuhle cenu nabízí. Jinými slovy, devítinásobně vícekrát. A teď si vezměme, že Slovensko to má zastropováno na částce 1 500 korun za megawatthodinu. Jak vysvětlíme lidem, že u nás platí v tuto chvíli pětinásobně víc? A budou platit možná šesti-, možná sedminásobně víc. To je realita. Jak vysvětlíme firmám, že u nás budou kupovat za 8 000, 9 000 korun za megawatthodinu elektřinu, když jejich španělský konkurent ji bude kupovat plus minus za 1 500 korun? To se nedá vysvětlit, ta firma to nepochopí. Žádná firma to nepochopí. A přece víme, co ta firma bude dělat. Začne propouštět, začne být nekonkurenceschopná, začne být obrovský problém.

To je ten důvod, proč podle mého názoru z toho bude velká blamáž. Ti lidé totiž vůbec neocení to, že se v dané chvíli nějaké opatření udělalo a že skutečně to ten stát bude stát, a to já nezpochybňuji, možná těch 27 miliard korun. Co si ti lidé řeknou? Platím sedminásobně víc. A vy jim budete říkat: No ale kdybychom do toho nezasáhli, pane Nováku, paní Nováková, pak bychom platili osminásobně víc. Tak to je to, že ti lidé řeknou: No, možná máte pravdu, ale garantuji vám, že budou naštvaní úplně stejně. A po právu. A budou naštvaní proto, protože se podívají na to Slovensko. A když si tedy odmyslím Španělsko a Portugalsko, je to daleko, tak jim nevysvětlíme to, že na Slovensku je to za tuto cenu. To je realita.

Za další, ten tarif je opravdu komplikovaně připraven. Ne připraven, ale je sám o sobě komplikovaný. Netvrdím, že je úplně komplikovaný pro odběratele - tam skutečně ne, protože oni zaplatí méně, to je pravda, to je docela dobrá zpráva pro ně - ale celý ten mechanismus je takový, že to bude jinak pro firmy. Respektive tarif se jich nedotkne vůbec, ty pojedou na ta ózetpéčka, ale ta už jsou mezitím tak nízká, že to pomalu ani nepostřehnou. Osoby samostatně výdělečně činné, pozor, to je milion subjektů, ty nemají vůbec nic z toho. Rodinné domky ano, tam je to asi nejpochopitelnější a nejpředstavitelnější. To znamená, on si ten plyn i tu elektřinu skutečně vykompenzuje, respektive dostane nižší, nižší rovnou sazbu, tam bych řekl, že to je v pořádku. No a paneláky, to je příběh sám pro sebe. Tam dneska máme dvě varianty. První varianta, že se budeme modlit, aby se to znotifikovalo v rámci Evropské komise. Ale co vlastně tím říkáme? Evropská komise nám to tedy povolí, dají se peníze teplárnám. Ale já bych si tady nebyl tak úplně jistý tím, že teplárny nezvednou ty peníze. Já jsem se teď potkával s celou řadou energetiků i s teplárníky a oni nedeklarují, že by nezvedli ty ceny. Oni je zvednou zřejmě o něco méně, než kdyby je zvedali za normální situace, ale nevíme o kolik. Tak to je jedna věc. Já jsem ale při zemi, protože znám, jak funguje Evropská komise. To není chyba pana ministra, v tuhletu chvíli přes prázdniny oni moc nepracují, takže si dovedu představit, že to nebude nakonec znotifikováno. A v tu chvíli přichází varianta úplně šílená, to znamená, varianta, že se peníze pošlou teplárnám. Teplárny nejdřív zjistí, kolik je esvéjéček, kolik tam mají bytů, a následně přerozdělí těm esvéjéčkům. A tady začíná docela zajímavý proces, protože jsem zvědav, jak to ta esvéjéčka tady budou rozdělovat. Já jsem si jich pár obtelefonoval, všechna jsou z toho zmatená. Dobře, řeknete, bude ještě nějaké nařízení, možná se to tím opraví. Ale v každém případě někdo mi už dneska říká: My to rozdělíme podle počtu bytů. Vydělíme, tečka, hotovo. Někdo říká: Ne, my půjdeme podle toho, kolik platí za vytápění. A někdo říká: Já třeba půjdu podle metrů čtverečních. Aby toho nebylo málo, tak si představme, tam máme sto partají a ještě máme dva, tři, čtyři, pět - já nevím - živnostníků, nějakého kadeřníka a tak dále, kteří to nebudou moci dostat.

Já neříkám, že to není dělatelné, ale já jsem zažil covidovou podporu a vím, co to je, když se musí obsloužit statisíce nebo miliony zákazníků. Tak o co se to dělá komplikovanější, i když se nám to v těch kancelářích zdá docela dělatelné, tak potom to naráží na úplné banality. A najednou vidíte, jak to každý dělá jinak. Garantuji vám, když se vám začnou ozývat ti nájemníci a říkat vám: Jak to, že u nich to funguje takhle, jak to, že u nich to funguje takhle, ten to dostal na metry čtvereční, ten to dostal na to, ten to dostal na to? A bude z toho obrovský zmatek. Nemluvě o tom, že i vybavenost a schopnost a řekněme operativnost těch jednotlivých esvéjéček, těch, kteří jsou v tom vedení, je různá. Vždyť si vezměme, kolik jich jenom máme. To není pár baráků, pár objektů. Takže to je další problém. A teď si vezměme, že se to ještě bude rozlišovat a ti lidé to musí nějak pochopit. To, že u elektřiny to bude: buď se svítí, nebo svítí a vaří, nebo svítí, vaří i topí. A u plynu to zase bude: buď vaří, vaří a ohřívá, případně vaří, ohřívá i topí. Tak to musíme nějak jednoduše všem vysvětlit. Já vím, že ten papír snese všechno a že jste to asi nemysleli úplně špatně, když jste to dávali dohromady, ale to když si přečtou i odborníci několikrát, tak s tím mají problém, aby to pochopili. A teď si vezměme, že to máme vysvětlit milionům lidí, kteří jsou nervózní, kteří vědí, že je čeká tvrdá zima, kteří vědí, že budou platit extrémní částky. A teď se na ně valí ze všech stran toto. Oni to nevstřebají. Bohužel musím říct, že to tak dopadne.

Co mi na tom vadí, je motivace. Říkáme tomu úsporný tarif. Tuším, že tuhletu připomínku vám tam dala Hospodářská komora. Nejsem si úplně jistý, ale mně se docela líbila, když jsem to pročítal, protože motivace by bylo to, že kdo šetří, tak by mohl mít vyšší podporu, anebo zase naopak. Ne, teď to bude tak, že de facto každý dostane přes ten paušál, ať se snažil, nebo se nesnažil, což si myslím, že není dobře. Já nechám už teď ten úsporný tarif, protože o tom tady určitě bude ještě dlouhá diskuse a určitě pan ministr se k tomu vyjádří.

A já se nicméně musím ještě vyjádřit k té bezpečnosti. Tady to není na pana ministra, tady já si naopak cením toho, že do toho šel věcně a představil to jako tarif. Ale pan vicepremiér Jurečka tady zvedl prapor, na který prostě musíme reagovat. Co jsme my udělali pro bezpečnost? Tak se ptám jinak. Co jste, pane ministře nepřítomný, udělali vy pro bezpečnost za posledních dvacet, pětadvacet let? Když se zprivatizovaly rafinerie, to byl akt ku bezpečnosti? Abychom si jenom rozuměli, pane ministře Jurečko. Bezpečnost je o tom, že to je o ceně. Bezpečnost je o tom, že to je o dostupnosti energie. A bezpečnost je o tom, že jsou diverzifikované zdroje. To jsou tři základní parametry bezpečnosti. Takže když jsme zprivatizovali rafinerie stoprocentně, šlo to pryč, vlastní to dneska PKN Orlen, a díváme se na to, že tam dělají desetinásobně větší rafinérskou marži, to je podle vás akt bezpečnosti? Tak za tím jsme fakt nebyli, pane vicepremiére Jurečko. To bylo v roce 1997 až v roce 2002 tuším. (Potlesk z lavic poslanců ANO a SPD.) A kdo byl u toho, když se privatizovalo plynárenství? Přenosová soustava se zprivatizovala komplet, distribuce se zprivatizovala komplet a obchod se zprivatizoval komplet. To byl akt bezpečnosti? V roce 2002! To nám taky nemůžete přičíst. V té době ANO ještě ani neexistovalo. Všechno je pryč. V plynárenství nám patří tak možná šroubek, který tam někdy pošleme. Jinak vůbec nic. Nerozhodujeme vůbec, vůbec o ničem. RWE to tenkrát získalo za částku přes 100 miliard korun. Nezpochybňuji tu částku, jenom se ptám: To byl akt bezpečnosti, když o ničem nerozhodujeme? A když už jsme u toho, když se privatizoval ČEZ: nevím, kdo vymyslel takhle stupidní privatizaci ČEZu v devadesátých letech, kdy tam zůstala nakonec třetina nebo respektive 30 % privátních spoluvlastníků a 70 % státu. Vždyť ten stát nemá v ruce vůbec nic. Nemůže dělat nic v tuhletu chvíli. Může se akorát dívat na to, jak se rozhoduje. A tady má vláda pravdu. Tady skutečně nemůže, i když se nám to zdá divné, nařídit ČEZu, aby prodával za ty či ony peníze. To není fakticky možné, protože je tam 30 % minoritních akcionářů, kteří tam nemají peníze zaparkované pro to, aby podporovali českou energetiku, ale proto, aby vydělávali. To je realita. A můžeme se bavit o tom, co můžeme udělat pro to, aby to tak nebylo. No, je jediná varianta, že se zase vykoupí ten podíl zpátky - levně jsme prodali, draze vykoupíme. A jestli to budeme dělat jako celek, anebo to rozdělíme na dvě části a necháme si výrobu, to už je věc druhá. Ale v dané chvíli to byl akt bezpečnosti? Tak za tím jsme taky, pane vicepremiére Jurečko, nestáli. ***