(11.30 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
Tedy ano, my uděláme všechno pro to, aby se problémy hnutí STAN neopakovaly. Omlouváme se všem těm, kterých se naše současné problémy dotkly. Uvědomujeme si, že jsme zklamali důvěru veřejnosti. Uvědomujeme si, že kriminální kauza, která se týká našeho důležitého člena, je určitě něčím, co žádná politická síla v žádné zemi zažít nechce. Uděláme ale maximum pro to, aby se něco takového u nás neopakovalo, a to ne výmluvami, ne marketingem, ne demagogií, ale tím, že se budeme snažit o to, aby naše hnutí reprezentovali ti lidé, kteří ho reprezentují po celé republice, to znamená slušní starostové, slušné starostky, lidé, kteří žádné kriminální pozadí rozhodně nemají a kteří jsou uraženi slovy, která tady používá bývalý pan premiér.
A ještě jednu poznámku k panu Okamurovi: Nelžete tady! Lež není prostředek. Věslav Michalik nebyl nikdy stíhán. Nebyl nikdy trestně stíhán. Najděte si prosím veškeré údaje, které k tomu jsou. Novinové titulky, propaganda, lež a výkřiky není totéž co trestní stíhání. Nebyl nikdy stíhán. On už se bránit nemůže. Ale já považuji za nutné tady nahlas říci, že šíření lží o panu Michalikovi, ještě v kontextu toho, co se stalo, je opravdu už odporná sprosťárna!
Děkuji za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobré dopoledne. Všechny vás zdravím. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Další bude pokračovat paní místopředsedkyně Kovářová. Paní místopředsedkyně, prosím, máte slovo.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, není to zdaleka poprvé, kdy se v tomto sále řeší mimořádně případ, který souvisí s nezákonným jednáním uvnitř politické strany. Prošli si tím v minulosti bývalí kolegové z některých politických stran, i když se dnes někteří tváří, že tomu tak nikdy nebylo. Jsem přesvědčena, že řešit zde na tomto místě otázky politické kultury a zákonné odpovědnosti politiků je správné. Koneckonců jsme se k dodržování zákonů všichni zavázali už v poslaneckém slibu.
My v hnutí STAN bereme svou politickou odpovědnost velmi vážně. Smysluplné jednání Poslanecké sněmovny na téma politické kultury, odpovědnosti a morálky ovšem musí mít nějaké hranice. A ty se nyní opozice snaží překročit. Především řešíme kauzu, ve které zákon neporušil a není z toho ani podezřelý žádný poslanec. Zabýváme se dopady komunální pražské kauzy, ve které přímo nefiguruje nikdo z nás poslanců a poslankyň. Nicméně naše hnutí Starostů a nezávislých vždy důsledně prosazovalo transparentnost a vyvozování osobní politické odpovědnosti ze zásadních politických přešlapů. Problém není v tom, postavit se čelem dopadům kriminálního chování jednoho člena našeho hnutí. Od momentu, kdy byl policií obviněn náš bývalý člen Petr Hlubuček, se zaměřujeme na to, jak toto selhání jednotlivce co nejrychleji minimalizovat. Důkladně zkoumáme původ přijatých finančních darů, zabýváme se tímto problémem na všech úrovních. Naši představitelé, kterých se kauza dotýká, bez otálení složili své funkce. Chystáme mimořádný sněm a chceme znovu získat důvěru našich voličů. A nebráníme se ani racionálním diskusím o míře odpovědnosti našeho hnutí s našimi politickými partnery i soupeři.
V čem naopak problém vidím, a to velký problém, to je naprosto nepřijatelná snaha opozice posuzovat tuto kriminální kauzu principem kolektivní viny. Až doteď jsem se domnívala, že uplatňování kolektivní viny u nás skončilo s pádem komunismu. Za komunistů totiž za všechno mohli kulaci a buržoazie. Kolektivní vina je manipulativní metoda používaná za válek a genocid. Opravdu chceme, abychom o kolektivní vině seriózně hovořili v 21. století v České republice? Z roviny kriminálního činu jednoho politika, za který musí on sám nést spravedlivý trest, se najednou dostáváme kamsi do padesátých let minulého století. Skutečně se děsím toho, kam jsme se ve snaze potupit politického protivníka dostali. Se spravedlností to navíc nemá naprosto nic společného.
Princip kolektivní viny v moderní Evropě je naprosto nepřijatelný. Prosazování kolektivní viny je hrubě nespravedlivé vůči všem lidem, kterých se dotýká. V našem konkrétním případě je zde snaha kvůli selhání jednotlivce pošpinit stovky úspěšných a poctivých členů a příznivců našeho hnutí, stovky starostů a starostek, naše hejtmany, krajské a obecní zastupitele, kteří každodenně poctivě pracují ve prospěch svých spoluobčanů. Tvrdit o těchto lidech, že jsou zločinci, není jenom nespravedlivé, je to i urážlivé.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, zvažujme proto prosím důsledně, jak se k projednávanému tématu postavíme. Kdybychom opozicí navrhovaný princip kolektivní viny začali opravdu akceptovat, velmi se obávám toho, kam až by takové bezprecedentní porušení civilizovaného právního systému mohlo dojít. Už teď používá opozice místo faktů spekulace a obvinění bez důkazů, padají slova jako mafie, Palermo, návrat devadesátek. Se stejnou logikou kolektivní viny by však někdo mohl říci, že všichni poslanci v této Sněmovně zneužívají dotace, protože jeden z nás je kvůli tomu obžalován. A já se ptám, opravdu to chceme? Věřím, že ne. Děkuji. (Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další v pořadí vystoupí podle přihlášek pan poslanec Fiala. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych nejdřív reagoval na to, co jsem tady teď slyšel od pana ministra Rakušana a od paní místopředsedkyně Kovářové. Já z toho mám pocit, že ta kauza se vlastně týká spíš opozice než vaší pětikoalice. My tady řešíme prorůstání zločinu do pětikoaliční vlády, ale vy vůbec neodpovídáte na naše otázky, vy děláte, jako by se nic nestalo, ba naopak ještě útočíte na nás, co jsme si to tady vůbec dovolili nějakou takovou schůzi tady schválit nebo vytahovat a ptát se vás na to, co s tím budete dělat. Vždyť vy ani nemáte žádné řešení. Vy útočíte. Vaše taktika je, že nejlepší obranou je útok, a útočíte na nás místo toho, abyste řekli, že se fakt něco jako vážného stalo a že s tím musíte něco dělat. Ale to jsem neslyšel ani snad v jednom slově. (Reakce zprava: Vy jste neposlouchal.) Poslouchal. Poslouchal jsem velmi dobře. Poslouchal jsem velmi dobře. Pojďme tedy k té kauze. Mě to mrzí. Já jsem myslel, že zazní jakási sebereflexe od vás, ale zatím jsem neslyšel vůbec nic. ***
