(19.30 hodin)
(pokračuje Jan Volný)
Já jsem tady párkrát, když se dlouze diskutovalo, jestli na malých farmářských trzích máme, nebo nemáme, jestli tyhlety malé prodejny máme, nebo nemáme, jsem tady uváděl příklad Švédska, a to je stále platné, kde Švédsko zavedlo evidenci tržeb a vyčlenili z toho malou část prodejců ryb na pobřeží Švédska a po dvou letech je tam zahrnuli, protože zjistili, že jim to rozbíjí tu rovnováhu a tu serióznost trhu v prodeji ryb. Takže Švédsko, kde je považuji za velice korektní stát, lidé tam nejsou zvyklí neplatit daně, stejně jako v Německu, tak takhle tvrdě prostě vyčistili to portfolio a zavedli evidenci tržeb takhle naplno.
Jeden příklad. Byl jsem ve Stockholmu na promoci mého syna a měl jsem jeden čas mánii, nakupoval jsem si malé skleničky medu z celého světa a byl jsem si na trhu koupit skleničku medu. Tak jsem si objednal, dal jsem takhle tři eura, pán mi zabalil do pytlíku skleničku medu a já jsem odcházel, on za mnou běžel přes to náměstí a tu cedulku mi cpal, říkám, já ji nechci, ne, musíte si ji vzít, pak už si s ní dělejte, co chcete.
Druhý takový příklad. Byl jsem s panem Václavem Votavou, v té době to byl šéf rozpočtového výboru, většina ho tady znáte, byli jsme v Jižní Koreji. A na takové rušné ulici jsme potkali takový malý stánek, no stánek, to bylo něco ještě menšího než toto (ukazuje řečnický pultík), dvě tyčky, jedna nahoře a na tom visely čtyři ručně malované kravaty. A on, že jednu koupí domů. Tak takový osmdesátiletý děda, jo, jo, jo, tak on si vybral, on tu kravatu sundal, sáhl pod stolek, vyndal krabici, hedvábný papír, zabalil, tu kravatu dal do toho, vyndal krabičku, namarkoval, utrhl lísteček, dal do té krabičky a takhle mu to podával. (Vše názorně ukazuje.) A v té době jsme tak na sebe koukli a řekli jsme, no kdyby to takhle vnímali u nás lidi, asi by to bylo bývalo jednodušší.
Budu pokračovat dál. První vlna se úspěšně ukončila. Takové ty šílenosti, jako že to zavaří systém, že to nebude fungovat, se samozřejmě rozplynuly a od samého začátku to úplně perfektně fungovalo. A myslím si, že i vy jako opozice jste z toho byli vyloženě zaskočeni. Nicméně připravovali jsme druhou a třetí vlnu. Pamětníci si pamatují, jak jeden můj poslanecký poťouchlý a škodolibý kolega, nebudu ho jmenovat, vymyslel, že když budeme schvalovat druhou a třetí vlnu EET, že se to nedá schválit šmahem, ale že to musíme schválit po jednotlivých celních položkách, kterých bylo v té době asi 850, které se měly hlasovat. Tady jsem měl židličku, takový jsem byl pobledlý, slaboučký, nicméně jsem tady 12 hodin hlasoval tuto škodolibost. Ale teď to nemyslím ve zlém. Prostě byl jste kabrňák, vymyslel jste to a my jsme prostě na to šli. A já jsem nechtěl, nicméně mí kolegové řekli jo, pokud potom nějakým způsobem to bude jednodušší schválení, tak se to udělá.
Mě by zajímalo, pane ministře, kdybych teď řekl: No přece nemůžeme rušit EET jen tak jedním hlasováním. Pane Munzare, vy jste zpravodaj, pojďme to rušit a pojďte si zahlasovat 850 položek. (Předsedající: Prostřednictvím předsedajícího.) Vezměte si sem tu židli, ano, vezměte si sem tu židličku na 12 hodin a pojďme to hlasovat. Nemůžeme přece zrušit EET jedním hlasováním. - Berete si slovo. Jsem zvědavý, jestli mi k tomu řeknete, že byste v tomto případě byl pro a nechal pana Munzara tady 12 hodin cvičit.
Kolegové, tak to je asi tak všechno. Jenom bych opravdu znova chtěl podotknout, že jsem z toho smutný, že to opravdu dneska večer, pokud se to posune do druhého čtení, obrečím, protože jsem bytostně přesvědčen o tom, že to má smysl, jsem bytostně přesvědčen o tom, že půlka Evropy včetně Italů, Švédů, Němců, Rakušanů nejsou úplní blbci a ten vztah ke svým živnostníkům a podnikatelům mají jistě dlouhodobě lepší než u nás, protože my jsme do roku 1989 ani nevěděli, co to znamená. A že by oni takhle týrali svoje podnikatele, to mi nedává logiku. A já vždycky když něco dělám, ale i v rodině, tak vždycky kouknu za hranice, nemám to daleko, a kouknu, jak to tam dělají, protože jak tady někdo dobře řekl, nebudeme vymýšlet kolo, když to někde vymysleli. Toto mě mrzí, protože jsem přesvědčený o tom, že to něco do sebe má, a o to víc, že už je to zaběhlé, o to víc, že ty svazy, které se tomu věnují, ony sami říkají: Proč to rušíte? Nechte aspoň dobrovolně. Když já taky moc nerozumím, co by to přineslo, dobrovolné EET, ale proč by se ta první a druhá vlna nenechala běžet tak, jak běží? Vždyť oni jsou na to zařízení. A když i sami malí hospodští říkají: Honzo, co blbnete? My jsme se na to dali, nakoupili jsme, zvykli jsme si na to, a vy to teď budete rušit? No asi to taky přežijí, to máte pravdu. Prostě se vypne takhle kohout. Oni na těch kasičkách budou stejně vyjíždět ty účty. Ale prostě velkou logiku to nemá.
A poslední bych chtěl ještě - nebyl to jenom pan ministr Stanjura, byli to i jiní, kteří se naváželi do - i pan zpravodaj vlastně, kde je?, tamhle někde - se naváželi do té Finanční správy a do toho zakleknutí a do těch soudů. Já to řeknu takhle. Samozřejmě lidi jsou jenom lidi a činnost Finanční správy je obrovský záběr. Já jsem tam nedělal, ale dovedu si to představit. Vím, že když jdu na finančák u nás v Tachově, tak vím, co to je za mašinérii. A musím říct, že za dob řízení ministerstva panem Babišem a lidmi, kteří se dostali na vedení Finanční správy, ta Finanční správa určitě zlepšila svou kvalitu. Ale já nepopírám, že se tam staly nějaké chyby. Nepopírám, že v horlivosti lidi někde možná zaklekli víc, než měli. Já vůbec neberu legitimitu tomu, že nějaký soud řekl, tady jste, státe, pochybil a koukejte to napravit. To přece je normální v těch obrovských číslech. Ale když se tady bavíme o nějaké stabilizaci, o EET a vy tady vytahujete, jak hrozně špatně pracovala Finanční správa... My jsme to přece viděli, pane ministře. Chodil se nám sem zpovídat ten ředitel. To byl poctivý a neskutečně pracovitý kluk, holt možná někde víc agilní, než bylo zdrávo. To je pravda. Ale tady to vytahovat a říkat, vy jste to dělali úplně na hovno, my to budeme dělat líp? No, je to politika. Děkuji za slovo.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Myslím, že bychom měli mluvit slušněji, pane poslanče, tady. A připomínám, že sice ministry můžeme oslovovat napřímo, ale poslanci se vzájemně oslovují prostřednictvím předsedající.
Nyní faktické poznámky - pan poslanec Jakob, připraví se pan poslanec Kučera, následuje pan ministr Stanjura. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Musím tady fakticky reagovat na to, co tady zaznělo. Prý já vytrhávám z kontextu. Ale obávám se, že spíš vy, pane kolego Volný, prostřednictvím paní předsedkyně. A musím se ohradit. Já jsem tady rozhodně neřekl vaší předsedkyni klubu, že by byla diletantkou. To bych si v životě nedovolil a proti tomu se ohrazuji. Já jsem říkal, že tady vyvrací rádoby mýty a povídá pohádku. To ano, to jsem řekl. Ale nic o diletantství, to rozhodně ne. ***
