Z tohoto důvodu je potřebné provést v rámci adaptace tohoto nařízení do národního právního řádu legislativně technické změny a tato ustanovení, která jsou obsažena již přímo v nařízení, ze zákona vypustit.

Nařízení o Eurojustu v čl. 8 umožňuje, aby národní právní úprava svěřila národnímu členovi další pravomoci k výkonu jeho funkce. Navrhuje se proto novelizovat § 29 ZMJS, který obsahuje výčet těchto pravomocí, tak, aby rozsah pravomocí, kterými disponuje národní člen již dnes, se do budoucna neměnil.

Ve stávající úpravě je ve vztahu k členským státům Evropské unie - dále též jen členský stát - upraven příkaz k zajištění věci v § 226 až 238 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů. Předmětná ustanovení provádějí rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SW ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii. V díle prvním jsou vymezena společná ustanovení, v díle druhém je upraven postup při zasílání příkazu k zajištění věci k uznání a výkonu do jiného členského státu, v díle třetím je upraven postup při uznání a výkonu příkazu k zajištění věci v České republice a v díle čtvrtém jsou upraveny otázky spojené s uplatňováním regresních nároků v případě škody způsobené v důsledku vydání příkazu k zajištění věci. Uvedená ustanovení se použijí pouze na věci, které jsou, byť nepřímo, spojeny s trestnou činností, to jest jsou nástrojem ke spáchání trestného činu, výnosem z trestného činu nebo ekvivalentem takového výnosu (náhradní hodnotou). Uvedená ustanovení se tedy netýkají zajištění věcí pro účely uspokojení nároku poškozeného podle § 47 trestního řádu, zajištění výkonu peněžitého trestu podle § 344a a následujících trestního řádu, zajištění výkonu trestu propadnutí majetku podle § 347 trestního řádu, ani zajištění výkonu zabrání části majetku podle § 358b trestního řádu. K uznání a zajištění výkonu příkazu k zajištění věci je příslušné krajské státní zastupitelství, v řízení před soudem krajský soud, místní příslušnost se primárně odvíjí od místa, kde se věc, jež má být zajištěna, nachází.

V § 278 až 297 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních jsou upravena ustanovení týkající se postupu ve vztahu k jiným členským státům při zasílání a uznávání a výkonu rozhodnutí ukládajících propadnutí nebo zabrání majetku nebo věcí. Předmětná ustanovení implementují rámcové rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci. V prvním dílu je upraven specifický postup při uznávání a výkonu takzvaného příkazu ke konfiskaci vydaného jiným členským státem, to jest ve smyslu čl. 2 rámcového rozhodnutí "pravomocného trestu nebo opatření nařízeného soudem následujícího po řízení, které se týká jednoho nebo více trestných činů a které vede k trvalému odnětí majetku". Díl druhý pak upravuje opačný postup, to jest zaslání příkazu ke konfiskaci vydaného soudem České republiky do jiného členského státu za účelem jeho uznání a výkonu. V dílu třetím jsou pak upravena některá společná pravidla týkající se náhrady škody způsobené vydáním nesprávného příkazu ke konfiskaci. Uvedená ustanovení se týkají rozhodnutí požadujících konfiskaci nástrojů nebo výnosů z trestné činnosti nebo konfiskaci ekvivalentní hodnoty za výnos z trestné činnosti. Podle českého trestního práva jde o rozhodnutí ukládající trest propadnutí věci, propadnutí náhradní hodnoty, ochranné opatření zabrání věci a zabrání náhradní hodnoty.

Podle čl. 2 písm. d) bodu iii) citovaného rámcového rozhodnutí ve spojení s čl. 3 rámcového rozhodnutí 2005/212/SVV (který byl nahrazen směrnicí 2014/42/EU) vzniká České republice povinnost uznat a vykonat i rozhodnutí ukládající takzvané rozšířené konfiskace, podle české právní úpravy jde o zabrání části majetku. V čl. 2 písm. d) bodu iv) citovaného rámcového rozhodnutí je pak uvedena možnost - nikoli povinnost - uznat a vykonat i rozhodnutí založené na jiných důvodech, podle kterých lze majetek konfiskovat v jiném členském státu. Uznání a výkon takového rozhodnutí bude vždy záviset na právní úpravě vykonávajícího státu, zda připouští propadnutí či zabrání obdobného typu majetku v obdobných případech. Například trest propadnutí majetku v české právní úpravě, který připouští propadnutí i celého majetku pachatele, nemá v řadě jiných členských států příliš obdobu. K uznání a výkonu příkazu ke konfiskaci je příslušný okresní soud, přičemž při stanovení místní příslušnosti soudů se upřednostňuje kritérium trvalého pobytu nebo sídla, kde se daná osoba zdržuje, před kritériem umístění majetku takové osoby.

Vzhledem k tomu, že úprava obsažená v citovaných rámcových rozhodnutích upravujících justiční spolupráci se ke dni 19. prosince 2020 nahradila přímo účinným nařízením Evropského parlamentu a Rady EU ze dne 14. listopadu 2018 o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci, je třeba omezit působnost této úpravy tak, že se bude nadále užívat pouze ve vztahu s těmi členskými státy, pro které není předmětné nařízení závazné. Konkrétně jde o Irsko a Dánsko. Po brexitu se vůči Spojenému království postupuje klasickou cestou právní pomoci.

Dále je zapotřebí v nezbytné míře provést adaptaci citovaného nařízení do českého právního řádu tak, aby byla zajištěna jeho bezproblémová aplikace. Jde zejména o stanovení příslušných orgánů k postupu podle nařízení, upřesnění určitých procesních postupů, a zejména o stanovení vnitrostátních postupů pro účely odškodňování poškozených osob a sdílení majetku. Výslovně je třeba též upravit, jak se bude postupovat v případě, že jiný členský stát vydá příkaz ke konfiskaci znějící na určitou peněžní částku. Tyto postupy jsou blíže vysvětleny v interních předpisech Nejvyššího státního zastupitelství a v metodikách Ministerstva spravedlnosti.

Podle čl. 2 citovaného nařízení se toto nařízení vztahuje na zajištění a konfiskaci majetku, který je jednak výnosem z trestného činu, nebo jeho úplným či částečným ekvivalentem, dále pak je nástrojem trestného činu nebo ekvivalentem takového nástroje, dále toho, který podléhá konfiskaci na základě konfiskačních pravomocí stanovených ve směrnici 2014/42/EU ve vydávajícím státě, anebo toho, který podléhá konfiskaci podle jiných ustanovení vydávajícího státu týkajících se konfiskačních pravomocí, včetně konfiskace bez pravomocného odsouzení podle práva vydávajícího státu v návaznosti na řízení v souvislosti s trestným činem. Podmínkou je, aby příkaz k zajištění či příkaz ke konfiskaci byl vydán v rámci řízení v trestních věcech. Řízení v trestních věcech je autonomní pojem práva Unie vykládaný Soudním dvorem Evropské unie. Tento pojem se podle bodu 13 recitálu nařízení vztahuje na všechny druhy příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci vydaných v návaznosti na řízení ve věci trestného činu, nikoli pouze na příkazy spadající do oblasti působnosti směrnice 2014/42/EU. Příkazy k zajištění a příkazy ke konfiskaci vydané čistě v rámci občanskoprávních nebo správních řízení bez návaznosti na trestní řízení jsou z oblasti působnosti tohoto nařízení vyňaty.

Podle českého trestního práva tak bude do působnosti nařízení spadat usnesení o zajištění nástroje trestné činnosti nebo výnosu z trestné činnosti podle § 79a trestního řádu, usnesení o zajištění náhradní hodnoty podle § 79g trestního řádu, usnesení o zajištění výkonu trestu propadnutí majetku podle § 347 trestního řádu a usnesení o zajištění výkonu zabrání části majetku podle § 358b trestního řádu, vydaná státním zástupcem, předsedou senátu nebo soudem. Dále pak trest propadnutí majetku podle § 66 trestního zákona, trest propadnutí věci podle § 70 trestního zákona, propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 trestního zákona, zabrání věci podle § 101 trestního zákona, zabrání náhradní hodnoty podle § 102 trestního zák. a zabrání části majetku podle § 102a trestního zákona.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pane poslanče, já se omlouvám, ale opět požádám kolegyně a kolegy o ztišení, abychom lépe slyšeli vaše vystoupení.

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji. Pokud jde o jiné členské státy, typicky jsou zasílány k uznání a výkonu příkazy týkající se nástrojů trestné činnosti, výnosů z trestné činnosti nebo náhradních hodnot za ně. Po přijetí směrnice 2014/42/EU lze očekávat, že budou více zasílány i příkazy týkající se takzvaných rozšířených konfiskačních pravomocí dle čl. 5 směrnice 2014/42/EU.

Přestože předmětem uznání a výkonu je samotný příkaz, nařízení počítá primárně s tím, že si členské státy mezi sebou budou předávat pouze osvědčení o vydání příkazu k zajištění nebo ke konfiskaci na standardizovaném formuláři a pouze k němu se váže povinnost pořídit překlad, což je považováno za dostatečný podklad k uznání a výkonu příkazu. S ohledem na výhrady některých členských států nařízení nicméně v čl. 4 odst. 2 a čl. 14 odst. 2 připouští, aby členský stát mohl učinit prohlášení uvádějící, že pokud mu je předáno osvědčení o příkazu k zajištění nebo ke konfiskaci za účelem uznání a výkonu, má vydávající orgán povinnost předat spolu s osvědčením také nepřeložený originál příkazu k zajištění nebo ke konfiskaci nebo jeho ověřenou kopii. Takové možnosti Česká republika využije a bude požadovat kromě zaslání osvědčení i zaslání samotného příkazu, neboť osvědčení samo o sobě nemá formu příkazu, jen popisuje, co je v příkazu uvedeno, přičemž může být chybné nebo i v rozporu s obsahem příkazu. Nelze uznat a vykonat příkaz, který je spojen se zásahem do ústavních práv osoby, pokud je jeho obsah orgánu znám jen na základě osvědčení, a to zejména jde-li o uznání konečné sankce. ***