(18.20 hodin)
(pokračuje Jana Berkovcová)
To znamená, i když budou od září nuceni nastoupit prezenčně do školy, nechtějí se vzdát distanční výuky s ukrajinskou školou, chtějí v ní pokračovat. Ale potom si tedy představme, ano, že budou po večerech realizovat distanční výuku nebo po sobotách nebo to kombinovat přes den. Povede to k tomu, že ty děti budou přetěžované, a pokud budou muset něco šidit nebo něco zanedbávat, pak to bude ta česká výuka podle českého vzdělávacího programu.
Samozřejmě je jasné, že ty děti nemohou viset někde mimo náš školský vzdělávací systém, ony musí být registrované, přihlášené tady v Čechách na kmenové škole, kde nahlásí řediteli školy, že budou se vzdělávat distančně, a vlastně pojedou podle našich zákonných norem jako individuální domácí vyučování. A pokud ředitel, který je bude průběžně kontrolovat, jak probíhá jejich výuka, dojde k závěru, že ta distanční výuka nefunguje, má kdykoliv právo tuto výuku zrušit a dítě se vrátí normálně do prezenční výuky do české třídy. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy s faktickou poznámkou pan předseda Marek Výborný a připraví se pan poslanec David Šimek. Prosím.
Poslanec Marek Výborný: Děkuji. Já už nechci pokračovat v té debatě, asi si všichni rozumíme. K tomu, co říkala paní kolegyně, vaším prostřednictvím. Určitě ten návrh tak, jak je napsaný Ministerstvem školství, nechce nebo umožňuje, sám o sobě umožňuje, aby ředitel školy rozhodnutím o individuálním vzdělávacím plánu jakýmkoliv možným způsobem tuto distanční výuku nakombinoval. Na druhé straně pamatujme přece na to, že jednak i to ukrajinské dítě potřebuje nějaké sociální kontakty a sociální vazby. Mimoškolní aktivita, o které tady byla řeč, to samozřejmě může částečně nahradit, ale určitě ne plně. Tak to je první věc. Druhá věc, pamatujme také na to, že přece je naším zájmem, aby ty maminky šly do práce. A v tom případě právě proto chceme, aby ty děti se integrovaly do českých škol, abychom umožnili těm maminkám, ženám jít do zaměstnání, protože to je samozřejmě také prospěšné pro všechny.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Kettner s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Ivo Vondrák. Prosím.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji. Já jenom faktickou poznámku k tomu, co tady padlo z úst pana ministra ohledně distanční výuky. Pod to se podepíšu, to znamená, že distanční výuka nikdy nemůže nahradit osobní kontakt s vyučujícími. Bohužel už se musím ohradit proti tomu srovnání. To, co zažívali naši rodiče za covidu, je tady jeden podstatný rozdíl. Čeští rodiče si nemohli svobodně vybrat, jestli distančně nebo prezenčně, kdežto my tady mluvíme o dobrovolnosti si tu distanční výuku vybrat. To je celé. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Ivo Vondrák a připraví se pan poslanec Josef Bělica. Prosím.
Poslanec Ivo Vondrák: Děkuji. A to je přesně to, co jsem chtěl říct i já, ty maminky mají možnost si zvolit cestu. Pokud chtějí, aby děti chodily do školy, mohou takto učinit. Ale u nás v kraji už máme zcela evidentně skupiny ukrajinských uprchlíků, kteří neopouštějí ubytovny, ve kterých žijí, drží si svoji komunitu z toho důvodu, že v podstatě předpokládají, že se vrátí při první příležitosti. To znamená, ty děti nejsou v sociální izolaci, ty děti se dokonce můžou tam učit i společně. Ale jak říkám, já tedy otevírám svobodnou možnost si tuto cestu vybrat a pokračovat v ní, protože v opačném případě, když to tam nebude, v podstatě říkáme všem uprchlíkům v České republice: Máte za povinnost integrovat své děti do české společnosti. A to je to, co si myslím, že bychom měli být velmi opatrní s tímto, protože vnímám i potřebu Ukrajiny, že ona se samozřejmě těší na to, až se tito lidé vrátí a budou moci pracovat na řekněme tom, čemu bychom říkali rekonstrukce té zničené země. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Josef Bělica, připraví se pan poslanec Jiří Kobza. Prosím.
Poslanec Josef Bělica: Děkuji, pane předsedající. Já bych jenom krátce shrnul, co tady zaznělo, nebo respektive okomentoval, na co jsem zapomněl při té první poznámce, kterou jsem měl směrem k panu ministrovi. Tady principiálně nejde o to, jak dlouho bude ten konflikt trvat, v tomhle vztahu, protože někteří rodiče s těmi dětmi se mohou vrátit, i když konflikt ještě bude, protože třeba už uznají za vhodné, že třeba ta oblast, ze které pocházejí, už je bezpečná, ano, a já bych jim opravdu nechal rád tuhle volbu.
A směrem k panu předsedovi Výbornému: integrace a spolupráce s uprchlíky, s těmi matkami je velmi dobrá. Oni povětšinou velmi dobře spolupracují, zapojují se do pracovního procesu, vytvářejí skupiny, kdy třeba jedna z nich zůstane s několika dětmi doma, aby ty ostatní mohly jít pracovat, takže v tomhle směru s nimi problémy nejsou. A já bych se moc přimlouval za to, abychom tenhle pozměňovací návrh přijali, abychom jim opravdu nechali tu možnost volby a abychom jim opravdu nechali tu možnost vybrat si tu distanční formu studia z Ukrajiny. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já také děkuji. A nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Jiří Kobza. Prosím.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, dobrý večer. Já bych chtěl navázat na to, co bylo řečeno z pohledu zkušeností, které jsme řešili v rámci migračního výboru plenárního shromáždění Rady Evropy před třemi lety, před čtyřmi lety, když se jednalo o migrační vlnu, která přicházela z Afriky a z Blízkého východu. Řešili jsme přesně tu samou otázku, to znamená otázku integrace dětí, otázku škol pro tyto děti, a narazili jsme na jeden problém, protože některé skupiny z ortodoxních až dogmatických muslimských kruhů, ty přímo odmítaly integraci jako takovou a trvaly na tom, že si budou děti učit samy, že budou vytvářet ty svoje diaspory, ale v tom případě ony zůstávaly v takovém svém vlastním mikrosvětě bez toho, že by nějak měly nějakou interakci s tím demokratickým prostředím, do kterého přišly.
Takže jenom bych prosil o určitou obezřetnost, aby vlastně nedošlo taky k tomu, jak tady bylo řečeno - neopouští své ubytovny, zůstávají sami mezi sebou - to je cesta právě k vytváření těch uzavřených enkláv, uzavřených společností a většinou, aspoň podle toho, co jsme viděli v západní Evropě, to nekončí dobře. Tak jenom jsem chtěl na tohle upozornit a podělit se s vámi o tuto svoji zkušenost. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy půjdeme k řádně přihlášeným řečníkům, jako první vystoupí pan poslanec Zdeněk Kettner a připraví se pan poslanec Jan Berki. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Jsem tady častěji, než jsem předpokládal. Rád bych osvětlil svůj pozměňovací návrh, o kterém budeme později hlasovat. Rád bych ho vysvětlil trošku hlouběji. Padlo tady například to, že ten návrh rozšiřuje pravomoci ředitelů. Když se kouknu na použité termíny, tak svoboda volby mi s tím nějak nekoresponduje. Jsou tady slovní pojmy - "zařazuje přednostně, může", ale pouze "ředitel je povinen a ředitel zařadí". To jsou za mě naprosto direktivní příkazy, které za mě, kdyby tam bylo - může, má k dispozici a tak dále - tak beru, že se nechá širší pole působnosti. Pokud je to formulováno tímto způsobem, za mě je to prostě omezování a přikazování. Tak, jak je to formulováno, za mě už ten první odstavec zařazuje cizince přednostně do tříd. Já vím, jak je to myšleno. Bohužel ta formulace tak, jak je napsaná, umožňuje zase širší výklad a bohužel to znění určitým způsobem vyložené může být bráno jako diskriminační, jako upřednostňování jedné skupiny před druhou. Proto bych volil trošičku jinou formulaci, která bude v našem pozměňovacím návrhu, nebo bych to formuloval trošičku jinak. Je to prostě za mě nepřípustný princip tak, jak to tam je zmiňováno. Za dále, jak jsem říkal, úplně to ignoruje svobodnou vůli a přání těch dotčených rodičů a mně se to opravdu jeví jako násilná integrace bez ohledu té svobodné vůle. ***
