(16.00 hodin)
(pokračuje Věra Kovářová)
A nyní budeme tedy rozhodovat o tom, zda povedeme obecnou rozpravu.
Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 85, přihlášeno 112 poslanců a poslankyň, pro 112, proti žádný. Návrh byl přijat.
A nyní proto otevírám obecnou rozpravu a mám zde prvního přihlášeného, s přednostním právem vystoupí pan předseda Jakub Michálek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Jakub Michálek: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně a vážení kolegové, projednáváme dnes první z několika zásadních zákonů, které míří na pomoc lidem se zdražováním. Zdražování je problematika, ke které jsme se vyjadřovali všichni, a i my Piráti jsme už od ledna upozorňovali na to, že bude potřeba nějakým způsobem lidem pomoci.
Z hlediska středopravé politiky jsme považovali za správné řešení takovou podobu pomoci, kterou lidé uvidí pravidelně na svých účtech za energie, čili nebude to nějaká jednorázová pomoc, ale od té doby ta situace se už poměrně vyvinula. Přece jenom teď, když přicházíme s jednorázovou pomocí rodinám, je to příspěvek, který reaguje na to, že se ta situace tady za několik měsíců nastřádala a současně že vzniklo nové koncepční řešení v podobě úsporného tarifu.
Když jsme volali po energetickém bonusu, tak jsme se inspirovali u řady dalších států a obecně u renomovaných ekonomů, kteří dostávali Nobelovy ceny za to, že je potřeba nějakým způsobem kompenzovat dopady dlouhodobějších trendů, jako jsou třeba ekologická opatření. Ale i ta - v podstatě jde o úplně stejný princip, jako teď máme důsledky zdražování kvůli válce na Ukrajině - ta kompenzace by měla být taková, aby lidi motivovala k úsporám, nikoliv aby řekněme největším příjemcem úspory byli ti, kteří spotřebovávají nejvíce energie. Celý ten systém by měl nastaven ekologicky, a tudíž jsme reagovali na věci, které testují například v Rakousku, kde nějakou podobu takové pomoci vytvořili, teď na ni navázali a v podstatě to dělají úplně stejně, jako to dělá Fialova vláda. Dělají to tak, že vyplácejí jednorázový příspěvek a současně s tím mají koncepční dlouhodobé řešení. Dělají to úplně stejně i třeba britští konzervativci a je to zkrátka způsob, jakým pomoci lidem bez toho, aniž bychom nenarušovali (narušovali?) tradiční tržní mechanismy.
Zdražování není vlivem Putinovy agrese pouze kosmetické, ale opravdu silně dopadá na všechny domácnosti včetně střední třídy, a to jsme primárně chtěli docílit podporou, aby se dotkla i střední třídy, aby to nebyla pouze adresná podpora, která by pomohla pouze několika desítkám tisíc lidí. Podle dat, které máme k dispozici, mezi nejvíce ohrožené skupiny patří rodiny s dětmi, mezi nimi samozřejmě samoživitelky a samoživitelé.
Samozřejmě jsou tady nějaké zdroje státu, které stát řekl, že použije na pomoc obyvatelům, čili není to pomoc na dluh, naopak. Z peněz, které se dneska platí navíc na energiích, tak z každé tisícovky, která se zaplatí, více než 600 korun jde nějakým způsobem státu, ať už je to na daních, nebo na příjmech z povolenek a tak dále, takže není to pomoc vyplácená na dluh, a to je potřeba u každé pomoci lidem vytknout před závorku, že pokud má být koncepční, zodpovědná a nepopulistická, tak se musí rozdělovat peníze, které nějakým způsobem buď se vyberou, anebo je stát má z nějakých jiných příjmů, ale ne, aby to bylo na dluh. Samozřejmě, každý dokáže říci, že by se mělo dát ještě těmhle navíc, že by se měl dát dvojnásobek, že by se měla dávat každý měsíc částka 5 000 korun. Ale to je rozdělování peněz, které neexistují, a museli bychom si je vzít na dluh.
Pokud se podíváme na to, jak vláda pomáhá. Samozřejmě u seniorů probíhá zákonná valorizace, to znamená, příjmy seniorů se valorizují velmi vysokou částkou, takže to drží krok s inflací. A bohužel, stejná pomoc nejde třeba i rodinám, a to je důvodem, proč je tento návrh zákona předkládán a proč ho podporujeme. Vyšší zálohy už rodinám nabíhají dneska. Řadě rodin nebo domácností už dneska skončila fixace, takže je potřeba, aby část peněz, které obdrží rodiny s dětmi, mohly použít na tyto účely. Není to žádný příspěvek na dovolenou, ale výsledný návrh vychází z kompromisu tak, abychom skutečně dostali peníze k lidem, tam, kde jsou potřeba, a tam, kde můžou pomoci.
Ale skutečně, toto je pouze provizorium a měli bychom se bavit i tady v Poslanecké sněmovně systémově, jak pomoc nastavit. Já si pamatuji, že jsme byli s panem kolegou Havlíčkem, místopředsedou hnutí ANO, v Debatě loni na podzim a tam jsme se bavili o návrhu na zavedení energetických voucherů. To je něco, co jsem tehdy řekl, že podporujeme, že to je nějaký způsob pomoci, který je spravedlivý vůči lidem, že tam nedochází k efektu jako u odpuštění daně z přidané hodnoty, k tomu, že ti největší spotřebitelé dostávají i největší slevy, což považujeme za neekologické, za nemotivující k úsporám.
Skutečně, stát tady není v situaci, že by mohl rozdávat peníze na to, že bude někomu dotovat vyhřívaný bazén nebo sauny nebo podobné záležitosti. Bohužel, v takové situaci nejsme, a proto si myslím, že řešení, které vláda připravila, a je pravda, že nějaký čas to trvalo a stále to ještě není úplně dodělané, ale je právě ten úsporný tarif. To v podstatě navazuje na bonus na energie a na vouchery, které navrhovalo hnutí ANO na podzim minulého roku. Je to řešení koncepční, je to řešení, které je spravedlivé, jde napříč společností a navazuje na jednorázovou pomoc tak, aby to vyřešilo situaci dlouhodobě. Zejména to ale motivuje ty lidi, aby skutečně šetřili energiemi, protože odpověď na drahé energie může být jedině v tom, že každý se bude muset začít starat o úspory. A proto naopak logicky, kdybychom okamžitě zrušili daň z přidané hodnoty, bychom ve výsledku motivovali k větší spotřebě energie a to by vedlo vlastně k dalšímu druhotnému zdražení cen energií, takže tento návrh opozice jsme podpořit nemohli, zatímco třeba princip voucherů byl podle mě krok správným směrem. Bohužel, problém je, že ani za vlády pana ministra Havlíčka se ten návrh nepodařilo připravit, a když docházelo k předání vlády, žádný takový návrh neexistoval.
Samozřejmě je potřeba seriózně vést diskusi o tom, kde vzít zdroje na všechny tyto záležitosti. O tom, že stát má vyšší příjmy, už jsme mluvili, ale vzhledem k tomu, že z toho jsou placeny valorizace důchodů a další, je potřeba otevřít i debatu o tom, kde brát dlouhodobě v této době zdražování, v době, kdy jsou rekordní náklady pro domácnosti na energie a na bydlení, a v době současné, kdy některé podniky mají rekordní příjmy právě z cen energií, je potřeba vést tu debatu. Za nás vstup do té debaty je, že bychom měli zavést solidární příspěvek z mimořádných zisků uhelných elektráren. To je místo, kde můžeme vzít peníze, oni teď vydělávají. Je to neekologické, jsou tam rtuťové emise a tak dále, jede to na výjimky. Ty zisky jsou desetkrát vyšší. To je zdroj, ze kterého můžeme brát peníze na pomoc domácnostem.
Debata o tom, jak rozdělovat peníze, samozřejmě nemá žádný smysl bez toho, aniž by se řeklo, kde ty peníze vzít. Peníze, které dneska mají energopodniky, jsou opravdu mimořádné, dočasné zisky, které jim spadly do klína. Já jim to přeju, současně je potřeba na to reagovat stejně jako ve Velké Británii a stanovit, že v této mimořádné době, kdy stát potřebuje kompenzovat dopady, to má být v daňové podobě řešeno. V opačném případě bychom byli svědky toho, že budou díky tomu, že jsme vstoupili na burzu, vydělávat rekordní částky a domácnosti nebudou opravdu mít z čeho žít. Takže nějaký způsob, jak vrátit část těchto peněz zaplacených na energii lidem právě od těch, kteří z toho mají největší výdělky, je opravdu žádoucí. ***
