Ano, zaslechli jsme od představitelů vlády, že je v hledáčku, že by se možná prodala Česká pošta, že by se možná prodaly České dráhy, několikrát se zde diskutovalo ČD Cargo, které jsme my za našeho působení tvrdě odmítli. Ano, už v té době byl zájem o to, aby se zprivatizovalo ČD Cargo. Jsme přesvědčeni, že to není cesta. Naopak, cílem je dneska maximálně tlačit na ziskovost tohoto přepravce a řekli jsme i, jaký bude scénář. Scénář jsme odhadli takový, že se bude nejdříve statečně argumentovat tím, že nám chybí peníze, potom se zlikvidují klíčoví lidé a poté se ukážou zahraniční příklady.

Co se týká výměny personálu, cunami již nastalo, schválením zákona o státní službě si vláda otevřela prostor pro to, aby si dosadila lidi, které potřebuje. Pod krycím názvem deagrofertizace dnes odcházejí kvalitní lidé z jednotlivých úřadů, ale samozřejmě, vláda na to právo má. Po včerejším zasedání předsednictva TOP 09 a následného sdělení paní předsedkyně, ať už TOP 09, nebo Poslanecké sněmovny, které zní: "Odstranění strukturálního deficitu vyžaduje trvalá opatření, ale stejně tak se musíme zabývat možností prodeje majetku státu, který není podstatný pro vykonávání jeho hlavních funkcí, a to jak nemovitého, tak firem v částečném vlastnictví, to přinese příjmy pro stát." Takže druhý bod, který jsme předpokládali, už byl rovněž naplněn. Teď ještě očekáváme, že se začnou rozkládat a vykládat příběhy ze zahraničí, kterak kde takové firmy fungují zcela na privátní bázi. Protože to považujeme za zásadní věc, za důležitou věc a za věc, kterou schválil člen pětikoalice, a protože to bylo i prezentováno předsedkyní Poslanecké sněmovny, tak bychom chtěli slyšet, jaký záměr tedy vláda fakticky má, jestli to skutečně je na stole, které typy společností, nemovitostí, podniků uvažuje prodávat, v jakém časovém horizontu?

Děkuji. A co se týká jednotlivých bodů, prosil bych je na zahájení dnešní schůze. Děkuji.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: To znamená v pořadí, tak jak jste je zmínil - první, druhý, třetí, chápu to tak správně? (Ano.) Dobře, děkuji.

Další přihlášená s přednostním právem je paní předsedkyně Schillerová, dále se hlásí pan ministr Stanjura. Prosím, paní předsedkyně, máte slovo. (Předsedkyně Schillerová dává přednost ministru Stanjurovi, který chce reagovat na právě řečené.) Tak jestli jste se takto dohodli, tak poprosím, a děkujeme asi za možnost reakce. Prosím, máte slovo.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji za přednost, abych mohl v krátkosti zareagovat. Tento čtvrtek jsem bohužel v Lucemburku na ECOFINu, ale na kterékoli z příštích interpelací vám rád odpovím. Myslím, že nic z toho, co jste tady maloval, se nechystá. Že je zbytný státní majetek, tím se nijak netajím. Uvedl jsem to tady při nástupu do funkce, že zejména co se týče nemovitého majetku, tak bych chtěl usnadnit převod tohoto majetku na kraje, obce a města v případě, že tyto samosprávy předloží smysluplné projekty a využití toho majetku. Na tom se nic nemění. To, že bychom plánovali nějakou privatizaci, která by měla zásadní dopad do příjmů státního rozpočtu, to určitě ne. Žádnou privatizaci Carga, Českých drah a České pošty nechystáme. Pořád se točíme podle mé jedné odpovědi na dotaz, který jsem dostal, jestli si umím představit - jsem říkal, teoreticky si to umím představit - že se nějaký menšinový podíl prodá přes burzu, a to je všechno. To byla jedna odpověď na jednu konkrétní otázku. Není to ve vládním programovém prohlášení, bylo to dávno před volbami. Nic takového tam není.

Chtěl bych jenom připomenout, že pan místopředseda Havlíček byl ten, který chtěl vyprodat ze Státních hmotných rezerv kovy jako nepotřebné. Dneska nás cvičí v tom, jak je třeba Státní hmotné rezervy doplňovat. Myslím, že byste si měl vybrat a mít stejný názor, ať už sedíte v opoziční, nebo ve vládní lavici. Vy jste navrhoval úplně to samé, úplně něco jiného než dneska. My jsme tomu zabránili. A nechystáme se, můžu vás uklidnit, prostřednictvím paní předsedkyně, nechystáme se rozprodávat kovy ze Státních hmotných rezerv, které vy jste navrhoval a zdůvodňoval, že jsou velmi bezcenné, že se tam zbytečně válejí a že by ty peníze mohly být použity. Mohl bych připomínat, jak jste vyprášili privatizační fondy, další rezervní fondy, ale to nemá žádný smysl. Nicméně nemalujte tady příběhy, že se něco chystá a vy tomu chcete zabránit. Nic takového se nechystá.

Ano, jsou případy, kdy si myslím, že bylo rozumné prodat menšinový podíl, který vlastní stát. Uvedu jeden konkrétní případ. Vysvětlete mi někdo, proč má stát menšinový podíl ve firmě, která vyrábí radiátory. Vysvětlete mi to. Navíc tam není dlouhodobá... Zatím se nenašla shoda s ostatními majiteli, kdy zhruba třetinu má stát, třetinu má EBRD a třetinu mají soukromí majitelé, takže není ani shoda, že by se z toho vyplácely dividendy. Dividendy se z toho nevyplácejí, ten problém jen zatěžuje. Pokud se mi povede najít shodu s ostatními vlastníky, určitě přijdu s projektem privatizace tohoto menšinového podílu na vládu. Není to priorita, není to to, co bychom řešili osm hodin denně. Ale to je konkrétní případ, na kterém bychom se mohli shodnout, že vlastně nevidím žádný důvod vlastnit menšinový podíl v této výrobní firmě, z něhož stát nemá žádné výnosy. To přece není politická věc, to je věc naprosto praktická. Nic z velkých státních firem, o kterých jste mluvil, nic z toho se nechystá.

Ale zaznamenal jsem výrok vašeho předsedy, že by bylo třeba dobré vykoupit 30 % ČEZu, to říká váš pan předseda. Tak nejdřív se domluvte uvnitř ANO, jestli budete navrhovat nebo nenavrhovat nějakou privatizaci, nebo naopak výkup, a pak se o tom seriózně bavme. Takhle vlastně nevím, jestli ty kovy podle vašeho názoru, pane místopředsedo, máme prodávat, nebo nemáme. My je prodávat nechceme na rozdíl od vás, který jste je prodat chtěl. Jinak to považuji za zbytečné, aby byl bod na plénu. Nicméně říkám, na příštích interpelacích, pokud nebudu v zahraničí na ECOFINu, vám rád odpovím, třeba i podrobněji, případně mi pošlete písemnou interpelaci, rád odpovím aspoň za tu část, která se týká rezortu Ministerstva financí.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní se hlásí s přednostním právem pan místopředseda Havlíček a paní předsedkyně s tím souhlasí. Prosím.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji panu ministrovi financí za objasnění. Jsem rád, že tak nesmýšlí. A ano, je pravda, že jsem reagoval, pane ministře, na váš rozhovor před půl rokem, kdy tam skutečně padlo to, že České dráhy, případně Česká pošta by mohly být v hledáčku vlády ve smyslu určité privatizace. To je jedna věc.

Já bych na to nereagoval, ani na ten starší rozhovor, konečně to jsem mohl otevřít kdykoliv, ale já jsem reagoval na to, že včera významná vládní strana TOP 09 přišla s tímto prohlášením, které dnes prezentovala paní předsedkyně této strany, kde toto opětovně zopakovala, a protože to je na stole několik hodin, konečně píšou o tom dnes i některá média, tak jsem tento bod chtěl otevřít a chtěl jsem slyšet jasný názor, za který děkuji.

Co se týká ČEZu, tam je to přesně opačně. My nechceme ČEZ privatizovat. My tvrdíme, že privatizace v devadesátých letech byla nešťastná ve smyslu toho, že 30 % vlastní privátní subjekty a 70 % stát, že se tam nedá udělat prakticky nic. Ve smyslu strategických rozhodnutí je to nešťastné a dnes nám to brání, a i vám, pane ministře, v celé řadě důležitých rozhodnutí. Ale to nedávám dnes nikomu za vinu, jen pouze konstatuji, že to bylo špatně. A to, že by bylo správné se pokusit ČEZ získat pod vyšší stupeň kontroly, ano, je náš dlouhodobý názor. Teď je jenom otázka, jakým způsobem to udělat - nikoli tím přímým výkupem 30 %, to by bylo přes 200 miliard korun. Varianta je využít různé scénáře - takzvaný čistý nebo špinavý ČEZ, rozdělit ho na výrobu, na obchod a nad výrobou získat stoprocentní kontrolu. Ano, toto je náš záměr, toto je náš názor. A kdybychom dneska byli u vlády, určitě budeme usilovat o to, abychom získali stoprocentní podíl nad ČEZem - výrobou. Jakým modelem to udělat, toť věc druhá. Variant je několik.

A poslední věc, co se týká těch nešťastných ingotů ve Správě hmotných rezerv. Ano, mám názor stále stejný, pane ministře. A když si necháte udělat rozbor, co tam vlastně leží, jak dlouho to tam leží, někdy i třicet let, jsou to ještě ingoty ze sovětské doby. V době, kdy firmy potřebují slitiny, nikoli tento surový materiál, který je nevyužitelný, je lepší tento materiál prodat, získat za něj - tenkrát to bylo v tržních hodnotách mezi 2 až 2,5 miliardami korun - a ty zdroje alokovat do něčeho důležitějšího, opět do Správy hmotných rezerv. Jestli by to byly potraviny nebo nějaké energetické komodity, to je věc druhá. Ale prosím, nechme si udělat rozbor toho, co se s tím dá dělat, či nikoli, a dojdete určitě k podobnému závěru. Ingoty dnes nemají žádný velký význam, až na absolutní výjimky, a proto je lepší tuto část Správy hmotných rezerv prodat a alokovat ji do potřebnějších věcí. Děkuji. ***