(9.40 hodin)
Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane premiére, vládo, kolegyně, kolegové, dovolím si jenom velmi stručně vás seznámit se stanoviskem poslaneckého klubu KDU-ČSL.
My jsme tady už v minulém volebním období, kdo jsme zde byli, společně opozice i koalice tehdejší připravovali novelu zákona o střetu zájmů právě v reakci na nález Ústavního soudu. Ne naší vinou se to nepodařilo v minulém volebním období schválit. V tuto chvíli musím konstatovat to, co tady říkali kolegové přede mnou i pan kolega Michálek. Je důležité - a to je náš dlouhodobý názor - abychom my, poslanci, senátoři, členové vlády, další politici, skutečně ukončili tento stav, kdy je registr oznámení uzavřen. Je uzavřen na základě nálezu Ústavního soudu, vláda nemohla činit jinak, ta předchozí i současná, a proto jsme se rozhodli udělat tento mezikrok a projednat, schválit v zrychleném řízení tuto poslaneckou novelu zákona o střetu zájmů, aby za prvé veřejnost měla možnost přístupu do registru oznámení, protože zvláště u nás, vrcholných politiků, to je naprosto oprávněné a je těžko akceptovatelné a těžko se nám zdůvodňuje, že tomu tak dnes není - nikoliv naší vinou, ale to nebudeme rozebírat a vracet se k tomu.
Druhá věc, myslím si, že velmi důležitá: máme krátce před komunálními volbami. Mnozí z nás máme určitě zkušenosti s tím, jak složitě se přesvědčují občané našich, zvláště menších obcí a měst, aby byli ochotni ve svém volném čase se angažovat v rámci místních samospráv, aby kandidovali do zastupitelství obcí a měst. Častým důvodem odmítnutí tohoto kroku je právě to, že nemají potřebu potom například ve funkci neuvolněných místostarostů malých měst, ve funkcích radních, také neuvolněných, podléhat povinnosti zákona, která dnes skutečně pořád ještě je - to znamená, vyplňovat registr oznámení, svlékat se téměř donaha. To je těžko pochopitelné. Tak jako je to zdůvodnitelné a nutné u nás, tak je to velmi těžko zdůvodnitelné u těch, kteří své pozice vykonávají jako neuvolnění, to znamená, ve svém volném čase, na úkor své rodiny, svých koníčků. A právě tato novela, která byla, jak říkala paní místopředsedkyně Kovářová, fakticky věcně dojednána již v tom minulém volebním období, toto upravuje.
Pojďme tedy společně dnes vyslat ten signál i směrem k potenciálním komunálním politikům, že zde tuto povinnost škrtneme a zůstane u těch, u kterých to dává smysl, těch, kteří jsou ve svých pozicích na uvolněných pozicích, rozhodují potom skutečně ve věcech, kde může hrozit střet zájmů. Tam je to akceptovatelné a naopak potřebné. Ale není to potřebné a blíží se to nějaké elementární šikaně u politiků, kteří jsou ve svých pozicích na malých městech jako neuvolnění. To si myslím, že je důležitý signál, toto udělejme.
A samozřejmě ten krok druhý, který je také důležitý, a to je otázka střetu řekněme mediální moci a politické moci, my před tím neuhýbáme, ale pojďme to řešit v postupných krocích. To je naše stanovisko, proto tento zákon jako KDU-ČSL podpoříme. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a hlásí se ještě pan poslanec Adamec. Prosím.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážená paní předsedající. Kolegyně, kolegové, já bych zareagoval na svého ctěného kolegu Marka Výborného. Tak je to výborné, že nějak upravíme poměry u starostů, místostarostů, speciálně v malých obcích, ale já bych vás chtěl upozornit na jiný problém. Ať uděláme cokoli, z hlediska pohledu bank budeme pořád pepci, jestli víte, co to je. A problém je, že pepci nejsme jenom my, ale jsou to naše manželky a naše děti, a dokonce dospělé děti. Já jsem se setkal s tím, že můj syn je právník, advokát, měl založit čísla účtů pro své klienty a banka mu to odmítla udělat, že je pepek - politicky exponovaná osoba. Zkusme se zamyslet nad tímhle problémem. Banky dokonce chtějí větší majetkový soupis, než chceme my v registru majetku, který musíme podávat každoročně. To je problém! Tady je to velký problém, který neřešíme v tuhle chvíli. Zkusme se nad tím zamyslet. Děkuji za pozornost. (Výrazný potlesk zejména opozičních poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní řádně přihlášená do rozpravy paní poslankyně Helena Válková. Prosím.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Milé kolegyně, milí kolegové, po tom velmi pragmatickém konstatování - které sdílím, protože mám stejnou zkušenost - mého předřečníka pochopitelně střet zájmů optikou historických souvislostí a filozofických východisek asi nenajde moc pozornosti a bude vám připadat odtržený. Já jsem si také slíbila, že nebudu tady dělat přednášku, kterou jsem si připravila na zhruba hodinu, protože si myslím, že jak ty filozofické, ústavněprávní, a hlavně historické souvislosti od starověkého Říma až do současné doby možná vrhnou na problematiku střetu zájmů zase trošku jiný, odlišný pohled a budeme to vidět v historické kontinuitě jinak. A nemyslím mírněji nebo přísněji, ale prostě jinak.
Trošku mě vyprovokovalo vystoupení kolegy pana doktora Michálka, který byl stejně jako já v minulém volebním období členem ústavně-právního výboru, a samozřejmě jeho interpretace výkladu, proč jsme tenkrát nepřipustili, aby ta debata byla - nebo vůbec, že jsme nepřipustili, aby debata byla ukončena - by byla jiná než moje, nebo ty důvody by byly jiné než moje, takže nebudu jimi zatěžovat. Jenom nejenom za mě, ale i za ostatní minimálně členy hnutí ANO, kteří byli členy ústavně-právního výboru, musím říci, že jsme o té problematice vážně diskutovali mnohokrát a myslím si, že ten časový faktor opravdu byl jedním z podstatných důvodů, proč nedošlo nakonec k přijetí toho zákona, byť tady nebudu říkat, že jisté obstrukce tady samozřejmě i z naší strany byly, pokud tam byly uváděny návrhy, které neodpovídaly tomu hlavnímu, o čem budu hovořit, to znamená, o veřejném zájmu jako takovém a v podstatě střet zájmů optikou toho, co skutečně chceme chránit. Ale ten mostík mně vlastně předřečník poskytl, protože dochází až k absurdním situacím, o kterých tady hovořil, o bankách, kdy jsou trestáni za naši politickou kariéru - ať už je úspěšná, či nikoliv - naši nejbližší.
Byla zde řeč samozřejmě o klíčovém rozhodnutí Ústavního soudu, když zamítl 11. 2. 2020 návrh na zrušení některých ustanovení zákona o střetu zájmů. Byl to plenární nález Ústavního soudu 4/17, kde Ústavní soud jednak, jak už také bylo řečeno, definoval - nebo se pokusil částečně definovat - pravidla, podle kterých by se měly posuzovat právní normy upravující střet zájmů, a jednak se také vyjádřil k závazkům, které - a teď je to opravdu padni, komu padni - plynou pro Českou republiku z členství v Evropské unii. Já jsem si tady vybrala jednu citaci: "není-li to v rozporu s výslovně stanovenými kritérii", která se tady vypočítávají podle čl. 21 odst. 4 Listiny, čili jde o výjimky z obecné právní úpravy při zachování zásady rovného zacházení, rovnoprávnosti a nediskriminace, čl. 3 odst. 1 Listiny - "lze sice stanovit další podmínky pro přístup k voleným či jiným veřejným funkcím, avšak jen tehdy, nejde-li o jinak "neodůvodněné omezení"" - a to je zase čl. 25 Paktu in principio - "tedy v našich podmínkách za dodržení pravidel pro omezení základních práv a svobod - čl. 4 odst. 2 Listiny a čl. 70 Ústavy v případě členů vlády". Jde tedy o nic méně a o nic více než o to, co tady často bychom měli - nebo častěji než dosud bychom měli - vždycky brát v úvahu, to je respektovat princip proporcionality zásahu. ***
