(20.10 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
I vlády v okolních státech jdou cestou cenové regulace. Už jsem o tom zde hovořil vícekrát. Polsko a Chorvatsko snížily sazbu DPH u potravin na nulu. Maďarská vláda od 1. února snížila a zastropovala ceny pšeničné mouky, cukru, slunečnicového oleje, mléka, vepřové kýty a kuřecích prsou, a to na hodnotách z roku 2021. Maďarská vláda zakázala vývoz pšenice, protože ví, že nebude v následujících letech žádná pšenice. A to jsem tedy zvědav, z čeho naši pekaři budou péct chleba. Je ale nutné zdůraznit, že ceny potravin jsou do rozhodující míry takzvanou závislou proměnnou veličinou, která je závislá na cenách jiných komodit - v naší aktuální situaci hlavně na cenách energií a pohonných hmot.
O cenách energií jsem zde mluvil podrobně několikrát, naposledy minulý týden na mimořádné schůzi. Dnes bych se tedy rád krátce v přímé souvislosti s cenami potravin zmínil o cenové situaci v oblasti pohonných hmot, a to i v mezinárodním srovnání, protože jde o záležitost, která má na ceny potravin, které jsou spoluurčovány náklady na jejich dopravu, klíčový vliv. A já vím, že nejen na ceny potravin, ale protože dnes hovoříme o potravinách, tak se budeme věnovat potravinám, ale samozřejmě doprava zboží má vliv na každý výrobek. Jen tak mimochodem, současné zdanění nafty DPH plus spotřební daň u nás v České republice je i na evropské poměry velmi vysoké a přesahuje polovinu výsledné ceny pro konečného spotřebitele. Polovinu výsledné ceny pro konečného spotřebitele! Míra zdanění benzinu se pak v závislosti na jeho ceně pohybuje mezi 40 až 50 % z celkové ceny benzinu. Takže jestli stojí litr 45 korun průměrně, tak přes 20 korun jsou daně. Hlavním problémem u ceny pohonných hmot tedy naprosto evidentně nejsou pouze marže jejich prodejců, ale hlavně příliš, až nekřesťansky, jak se říká, vysoké daně. Pokud by byly totiž marže velkým problémem, tak jak si mám vysvětlit, že celá síť benzinových čerpacích pump značky EuroOil, která patří státní firmě ČEPRO, nás tady natahuje, jestli mají tak obrovské marže? A dělá to úplně stejně jako všechny ostatní pumpy. Ale já jsem se na to ptal a zjistil jsem si, že bohužel, marže u čerpacích pump to nejsou. Pokud jsou to marže, tak jsou to marže v rafineriích, které bohužel nikdo nekontroluje, protože Česká republika má asi dvě, a hlavně je to třeba ORLEN a podobně - polská společnost, kterou kontrolovat samozřejmě nemůžeme, a můžeme si jenom něco o tom říkat, ale bohužel to je tak všechno.
Vysoké ceny pohonných hmot jsou z důvodu extrémní výše zdanění problémem nejenom v České republice, ale v celé Evropě, speciálně v členských zemích Evropské unie, a problémem a zdrojem její nekonkurenceschopnosti. Jen na ukázku tady ocituji, kolik stojí litr benzinu v některých mimoevropských zemích a také v evropských zemích, které nejsou členy Evropské unie, jenom abychom si mohli uvědomit, že Evropská unie není všespásná a že spíš možná v některých věcech může být problémem: Rusko - cena za litr 14,50 korun, Spojené státy americké - 21,20, Turecko - 22,60, Austrálie - 25,90, Moldavsko - 27,70, Japonsko - 30 korun, Bosna a Hercegovina - 31 korun, Makedonie - 31 korun, Andorra - 33 korun. Takže my jsme ještě někde prostě... možná kdybych pokračoval v tom seznamu dál, tak bychom ani nestihli do dnešního večera dojít k České republice. A nyní ceny nafty: Rusko - 15 korun, Bělorusko - 17 korun, Spojené státy - 21 korun, Moldavsko - 24 korun, Turecko - 24 korun, Austrálie - 25 korun. (Poslanci Krejza a Blaha, sedící v lavici před řečništěm, žádají, aby jim řekl, kolik to stojí v Německu a v Rakousku.) To tady nemám. Japonsko - 26 korun, Makedonie - 28 korun. Jenomže Rakousko, Německo jsou členské státy Evropské unie. Já čtu státy, které nejsou členy Evropské unie, po celém světě. (Dotyční poslanci reagují.) Třeba vy jo. Já bych rád uspořádal referendum o vystoupení.
A také bych zde rád řekl něco konkrétního k účinkům snížení DPH. Na základě reálných nedávných německých zkušeností - je to určeno zejména těm, kteří zpochybňují tento krok jako takový a označují jej za pochybný a ekonomicky problematický, poškozující státní rozpočet, kontraproduktivní a podobně - to jsme tady slyšeli, koneckonců jsme tady - polovina Sněmovny hlasovala pro snížení DPH a polovina Sněmovny, bohužel ta větší, hlasovala pro to, aby DPH na pohonné hmoty zůstala tak, jak je. V Německu od června roku 2020 došlo k přechodnému snížení sazby DPH o 3 procentní body, a to právě s cílem zjistit, jaký efekt bude mít takový krok na spotřebu a jak je lze využít jako nástroj fiskální stimulace. Prostě Němci to zkusili. Jak to dopadlo? Konkrétně se tehdy vyšší 19% sazba DPH snížila na 16 %. Ta nižší, kam spadají potraviny a další zboží denní spotřeby, se snížila ze 7 na 5 %. Německá opozice v té době tvrdila, že takové opatření nebude mít na podporu spotřeby žádný vliv. Jak myslíte, že to dopadlo? No, nebyla to pravda. Ekonomové provedli mezi spotřebiteli průzkum zaměřený jak na jejich dříve plánované, tak na reálně uskutečněné výdaje a podle výsledných dat je dopad přechodného snížení sazeb DPH skutečně velmi citelný. Konkrétně se ukázalo, že u domácností, které předpokládaly, že změny sazeb se výrazně projeví v cenách zboží, došlo asi k 36% zvýšení spotřeby ve srovnání s těmi, které ve výraznou změnu cen nevěřily. Němečtí ekonomové tak zhruba odhadují, že díky přechodné změně sazeb DPH došlo v německé ekonomice k růstu výdajů na zboží o 21 miliard eur a k celkovému růstu spotřeby pak o 34 miliard. To znamená, že paradoxně snížení o několik procentních bodů daně z přidané hodnoty může znamenat zvýšení růstu spotřeby, a to poměrně o dost. Po započítání inflace vzrostly za sledované období tržby v maloobchodě meziročně o 3,7 %, nominálně to bylo dokonce o 5,2 %.
Co tím chci tady říct a vysvětlit a argumentovat? Že nemusí ani zdaleka platit argument odpůrců snížení DPH, což je samozřejmě celá pětikoalice, to jsme viděli na hlasování, v tomto smyslu, že to bude mít pouze negativní vliv na příjmy státního rozpočtu a že to ještě prohloubí objem jeho deficitu.
Zmíněná analýza dále podle německých ekonomů ukazuje, a německým ekonomům já věřím, že za zvýšením spotřeby stály zejména ty domácnosti, které věnují velkou pozornost slevám a jsou citlivé na jejich změny. Naopak my jsme se tady díky panu ministrovi zaměřili na slevy, které chceme úplně zrušit, aby nám pro jistotu - kdybychom neměli jistotu, tak abychom pak už měli jistotu - že růst spotřeby se skutečně sníží. Celkově tak platí, že snížení sazeb DPH fungovalo jako nástroj netradiční fiskální stimulace a zároveň z něj nejvíce těžily mladší a chudší domácnosti, což je velmi zajímavé zjištění i obecně. Právě na ty my se přece v budoucnu u potravinové krize, která bohužel - říkám ještě jednou - přijde, budeme muset zaměřit, pane ministře. Měli bychom to mít ve všech diskusích o snižování daní, hlavně těch nepřímých, na paměti. Nejenom dnes a nejenom ohledně cen potravin. ***
