Je třeba říci, že epidemie koronaviru v oblasti zdravotnictví dopadla na občany naší země, na pacienty. Došlo k omezení péče v nemocnicích, ať už v segmentu ambulantním, nebo, a tam zejména, v segmentu lůžkové péče, zčásti vzhledem k onemocnění zdravotníků, protože i ti jsou lidé, ale hlavně vzhledem k tomu, že bylo nutné úplně změnit chod nemocnic tak, aby mohla být zabezpečena péče o pacienty s onemocněním covid. Došlo k omezení preventivních vyšetření, ale také k omezení a v určité době i k úplnému zastavení plánovaných výkonů, například ortopedických operací. Nemocnice v nejtěžších dobách poskytovaly pouze akutní péči pro necovidové pacienty a ostatní péči poskytovali pro pacienty s onemocněním covid, ať už na lůžkách intenzivní péče, na lůžkách ARO, ale i na lůžkách standardních.

Vzhledem k vývoji situace v určitých obdobích, kdy vážně hrozilo maximální naplnění lůžkových kapacit v nemocnicích, to by znamenalo nemožnost poskytovat odpovídající zdravotní péči, ministři zdravotnictví byli nuceni vydávat mimořádná opatření, která spočívala ať již v úplném zákazu provádění elektivní zdravotní péče, to bylo na konci měsíce prosince 2020, anebo potom od dubna 2021 bylo doporučení k omezení elektivní zdravotní péče. Ale zase na druhou stranu bych k tomuto chtěl uvést, že nemocnice reagovaly, protože znaly svoje stavy, tak jak musí reagovat na situaci v rámci regionu, takže k tomuto kroku přistupovaly někdy i dříve, než tato opatření byla vydána. Zdravotníci situaci ostatně jako vždy zvládli a za to jim patří veliký dík.

Konkrétní příklad z jedné nemocnice. Nemocnice s necelými 500 lůžky měla v určitém období hospitalizovaných 30 pacientů s onemocněním covid, kteří vyžadovali péči na jednotce intenzivní péče, popřípadě na oddělení ARO, z toho jich bylo 20 na umělé plicní ventilaci, a 120 pacientů s onemocněním covid, kteří vyžadovali zdravotní péči na standardním lůžku s podporou kyslíku. Samozřejmě někdo by mohl říci, že stále tato nemocnice měla dvě třetiny volné kapacity. Ano, ale ne v segmentu intenzivní péče, ARO. Standardní lůžka byla k dispozici, ale i přes velké nasazení a chuti pomoci ze strany dobrovolníků, výpomoci ze strany Armády České republiky, Hasičského záchranného sboru nebyl k dispozici kvalifikovaný personál vzhledem k tomu, že i v této době byl nemocný a hlavně byl přesunut na takzvaná covidová oddělení jako výpomoc, neboť pro péči bylo nutné mít větší počet personálu než v dobách, kdy covid zde nebyl.

Ale i další občané pacienti jsou oběťmi této epidemie, neboť došlo k odložení plánované zdravotní péče, v mnoha případech i několikrát. Docházelo a dochází ke zbytečnému zhoršení kvality jejich života. A nejedná se pouze o takzvané státní pojištěnce, ale jsou mezi nimi i lidé v produktivním věku, kteří byli nebo i jsou ještě stále omezeni vzhledem ke svému zdravotnímu problému, jehož řešení bylo odkládáno nebo ještě je odloženo, jsou v pracovní neschopnosti, přičemž sami mají zájem co nejdříve se vrátit do zaměstnání. V době, kdy se zdravotnictví po zvládnutí epidemie nadechuje, zdravotníci vůči lidem cítí dluh a chtějí i přes dlouhodobou personální neobsazenost v mnoha zařízeních poskytovatelů akutní lůžkové péče co nejdříve poskytnutí této péče dohnat, zkrátit čekací lhůty. A má dojít ke škrtům. Zdravotníci udělají vše pro to, ostatně jako vždy, jsou to srdcaři, zaměstnání berou jako své poslání, aby ke snížení tohoto skluzu došlo, ale kdo nebo jak zaplatí tyto výkony?

V této souvislosti je nutné zmínit ještě jednu podstatnou a zásadní věc, kterou pacient nevnímá a nesmí vnímat, a to samé nevnímají a nesmí vnímat ani zdravotníci, kteří tuto péči poskytují, a je to to, s čím se potýká management nemocnic - například limity počtu provedených plánovaných výkonů. Například co se týče té strany zdravotních pojišťoven a následně platba za poskytnutou zdravotní péči, kdy neexistuje "stejný výkon rovná se stejná platba", konkrétně u poskytovatele zdravotní péče, který péči poskytl. Obecně otázka pojmu "individuální základní sazba" je určitě na jinou diskusi, ale bylo potřeba tento pojem zmínit, neboť do konceptu zapadá a má zásadní vliv na příjmy poskytovatelů zdravotní péče ze systému veřejného zdravotního pojištění. V případě přijetí novely dojde k snížení finančních prostředků pro poskytovatele zdravotní péče z tohoto systému. A dále, co musí řešit management nemocnice, a určitě se ptá: brala vláda a pan ministr zdravotnictví v potaz, že došlo a zřejmě ještě dojde k razantnímu zvýšení na straně nákladů, ceny v řádu desítek procent, ceny energií, elektřina, plyn, voda, pohonné hmoty, potraviny? To jsou komodity, které jdou na vrub poskytovatelů. A co se týče příjmů, tak z 99 % tvoří příjmy ze systému veřejného zdravotního pojištění.

Co lze očekávat vzhledem k situaci občanů, vycházím z otevřených zdrojů, tak i zdravotníci jsou občané a bude možná, byť si to nikdo nepřeje, docházet k tlaku z jejich strany na zvýšení platů. Pan ministr má zkušenost z velkého zdravotnického zařízení Fakultní nemocnice Brno - Bohunice. Vážím si ho velice jako lékaře. A o to víc mne překvapuje, že po tom, čím si i tato nemocnice prošla v uplynulém období, jak náročné období to bylo, kdy byl při tom, byl v tom ohni, tak souhlasí s tím, aby ze systému bylo vzato 14 miliard korun.

Dosud jsem neslyšel, jaký je plán pana ministra na podzimní měsíce tohoto roku, pokud by opět měla přijít vlna epidemie koronaviru, což si samozřejmě nikdo z nás nepřeje, aby se situace, kterou jsme zažili v uplynulých dvou letech, opakovala. Co bude, jaký je plán? A na základě tohoto všeho přijde systém o finanční prostředky ve výši 14 miliard korun? Jsem hrdý na zdravotnictví, na lidi, kteří ve zdravotnictví pracují, jak situaci zvládli. A nyní navrhovaným škrtem má být zdravotnictví a opět zdravotníci postiženi? Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Jako další je do rozpravy přihlášen pan poslanec Miloslav Janulík, kterého nevidím, že by byl přítomen v sále. V tom případě požádám další přihlášenou do rozpravy a to je paní poslankyně Iveta Štefanová. A připraví se pan poslanec Julius Špičák. Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se vyjádřila k překládané novele zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Když v prosinci minulého roku nastupovala pětikoaliční vláda, slibovala, že chystané škrty se nebudou občanů týkat a půjde hlavně o provozní náklady jednotlivých ministerstev. Nemám nic proti úsporám. Je chvályhodné, že se stát snaží uspořit peníze daňových poplatníků. Ale neměl by tak činit na úkor rizika zhoršení zdravotní péče, ke kterému takto razantní snížení plateb za státní pojištěnce zdravotním pojišťovnám, obávám se, že povede. Jedná se o klasický příklad šetření na nesprávném místě. Místo aby stát odebral peníze politickým neziskovkám nebo solárním baronům, rozhodla se vláda ohrozit už tak dost zkoušené zdravotnictví.

Ve svém programovém prohlášení vláda slibovala, že bude provádět kroky pro finanční zajištění našeho zdravotnictví. Provádění takovýchto škrtů a takovéto šetření snížením plateb za státní pojištěnce považuji za krok přesně opačným směrem. Argumenty, které vláda na podporu těchto škrtů v důvodové zprávy uvádí, jsou dle mého mínění zavádějící. Ve zprávě se mimo jiné uvádí: V souvislosti s projednáváním zákona o státním rozpočtu pro rok 2022 došla vláda České republiky k závěru, že aktuální stav veřejných financí je nezbytné řešit zapojením všech veřejných zdrojů, které v současné době nejsou efektivně využívány. Mezi tyto prostředky patří i zůstatky na jednotlivých fondech zdravotních pojišťoven k 31. prosinci 2021. Ke konci roku 2021 disponovaly zdravotní pojišťovny celkovými zůstatky na všech fondech zhruba 50 miliardami korun. Do těchto čísel jsou ovšem zahrnuty i rezervní fondy a další položky, které jsou nezbytné pro zajištění pojišťoven v případě nenadálých okolností, které by mohly celý systém rozkolísat. Brát pojišťovnám tyto prostředky považuji za nerozumné a ohrožující do budoucna celý systém zdravotní péče v České republice.

To, že se tento názor opírá o reálná fakta, dokazuje i stanovisko České lékařské komory, která se ke snížení plateb za státní pojištěnce postavila rovněž velmi kriticky a premiérovi Fialovi napsala v březnu dopis, ze kterého cituji: 14 miliard korun, které vaše vláda hodlá ještě letos na zdravotnictví ušetřit, je jen malou záplatou pro státní rozpočet, a to za cenu velké díry do ekonomické bilance systému veřejného zdravotního pojištění. Konec citace. ***