(20.20 hodin)
(pokračuje Ivana Mádlová)
To znamená, i tito klienti nebo pacienti vyžadují i ambulance specialistů, kam se musí sanitním vozem převážet, protože mají v 90 % pohybové problémy, a musí se tedy dovézt za specialistou. Už dneska získat termíny ke specialistovi není vůbec jednoduché. Ty termíny jsou často dlouhé. Tito klienti také vyžadují chirurgické a ortopedické zákroky. Pokud se jedná o elektivní výkony, jako je třeba výměna kyčelního kloubu, tak tam ty čekací doby začínají být velmi problematické, a myslím, že už to tady zaznělo včera, že se prodlužují čekací doby na ortopedické operace, a mezi nimi je právě i výměna kyčelního kloubu. A to vlastně potřebují i pacienti v těchto zařízeních. Já sama s tím mám nedávnou zkušenost, kdy opravdu bylo velmi problematické sehnat nebo dostat termín na operaci a výměnu kyčelního kloubu a tento termín se prodlužoval, protože v tom hraje roli i vlastně období po pandemii, kdy jsou nějaké odložené výkony, kdy se dohánějí ty operace a zdravotníci to nestíhají, a je to samozřejmě obrovský problém. Ty problémy jsou různorodé, o tom už tady také byla řeč, že je nějaká omezená kapacita zdravotníků, operatérů, kapacita operačních sálů a podobně. K tomu se nebudu tedy dál vracet.
Jinak si je potřeba uvědomit, že tyto domovy se zvláštním režimem jsou opravdu potřeba. Jejich kapacita je nedostatečná a data uvádějí, že je přibližně 70 000 osob, u kterých byla diagnostikována Alzheimerova nemoc. A k tomu musíte připočíst ještě ty, kteří mají demenci třeba z jiných příčin. To, že stoupá velmi výrazně toto číslo, je také dáno tím, že zdravotní pojišťovny zařadily i speciální vyšetření do úhrad praktikům. Toto vyšetření by se mělo provádět, tuším, jednou za dva roky v souvislosti s preventivní prohlídkou. A je to určitě dobře, že se toto vyšetření provádí, ale je to také spojeno s tím, že je tedy odhaleno, že tato choroba se vyskytuje vlastně ve vyšší frekvenci, než by se dalo vlastně předpokládat.
Jinak léčba Alzheimerovy choroby je poměrně nákladná. Pojišťovny uvádějí, že průměrné náklady na jednoho člověka jsou asi 43 000 korun, a zdravotní pojišťovny spočítaly, že u pacienta s Alzheimerovou chorobou je to v průměru něco přes 54 000 korun. Tato data jsou dohledatelná. Čili je to nad průměrem nákladů u běžného pacienta. Takže i to je potřeba brát v potaz.
Tito klienti nebo pacienti vyžadují i kompenzační pomůcky, protože mají problémy s pohyblivostí, vyžadují inkontinentní (?) pomůcky. Převážná většina těchto pacientů potřebuje inkontinentní (?) pomůcky, na které se teď začalo více doplácet, myslím že ve třetím stupni inkontinence. Potřebují berle. Potřebují chodítka. Potřebují vozíky. Tam jsou nějaké doplatky. Čili je i reálná obava z tohoto segmentu, že ty doplatky se budou, nebo se můžou zvyšovat v tom roce 2023. Nepočítám, že v roce 2022, a byli jsme tak ujišťováni, že k žádným změnám nedojde, čili doufejme, že to tak bude. Ale nicméně není jasné, z čeho bude financován rok 2023 a dále. A jsou oprávněné obavy z tohoto segmentu. Já jsem ještě členkou segmentu pro zdravotně-sociální pomezí - a samozřejmě ty obavy z tohoto segmentu jsou, že se bude více doplácet na tyto kompenzační pomůcky, že se zvýší doplatky na inkontinenční pomůcky. Souvisí to i s doplatky vlastně na léky. O tom už tady říkali mí předřečníci lékaři. Mohou se v podstatě zvednout nebo se prodlouží doby čekací na vyšetření u specialistů nebo právě na tyto elektivní ortopedické operace. To samozřejmě problém je, protože tito pacienti ve vyšším věku trpí obrovskými bolestmi kloubů, takže pokud se čekací doby u těchto ortopedických operací prodlužují, tak pak to znamená, že z tohoto částečně pohyblivého pacienta se stane úplně nepohyblivý pacient a zůstává na lůžku, protože on pro velké bolesti nemůže chodit, a neovlivní to ani příliš výrazně léky proti bolesti, které pochopitelné užívá.
Jinak z dalších specializovaných výkonů bych mohla jmenovat třeba u výživy perkutánní endoskopickou gastrostomii, to znamená, kdy se vlastně umisťuje speciální set pro výživu přes stěnu břišní do žaludku, kdy je to dočasné řešení, když tito pacienti nemůžou přijímat stravu, a právě u Alzheimerovy nemoci nebo u demencí opravdu problémy s výživou značné jsou. Zase to vyžaduje specifický přístup sestry i lékaře a nutričního terapeuta, protože potom hrozí, že pacient upadá do malnutrice a je kachektický, což je velmi nežádoucí stav.
Snažila jsem se vám tady přiblížit problematiku domovů se zvláštním režimem a chtěla jsem vám vlastně přiblížit a zdůraznit, že pacienti se v těchto domovech v žádném případě bez zdravotní péče neobejdou. Ta zdravotní péče je pro ně důležitá, aby mohli při této kombinaci různých chorob, které mají, mít důstojný a kvalitní život, a bylo by jaksi velmi nežádoucí v naší kultuře a při nastavené kvalitě péče, aby tento segment se potýkal s tím, že by od roku 2023 mělo dojít k nějakému zmrazení úhrad vlastně za zdravotní péči v těchto zařízeních. To, že ministr financí trvá na tom, že se sníží platby za státní pojištěnce, to se dá do určité míry pochopit. Přece jenom není zdravotník, v resortu zdravotnictví nikdy nepracoval, a chápu, že pro něj dodržení slibu před volbami, že sníží státní dluh, tak že ho chce dostát. Byla by velká škoda, kdyby to bylo za každou cenu a ať to stojí, co to stojí.
Co je ale nepochopitelné, že v podstatě toto obhajuje ministr zdravotnictví, který je lékař a celý svůj život pracuje ve zdravotnictví. Jsem si jistá, že určitě vykonává i nějaké manažerské pozice. To znamená, že resort zdravotnictví velmi dobře zná. A že na to přistupuje i v době, kdy není jasný valorizační mechanismus. My tady o něm mluvíme celou dobu, ale prakticky je to jenom, že by to mohlo být navázané na ten parametr nebo na onen, ale v konečném důsledku zatím nic představeno není.
My jsme opravdu velmi rádi, že se na tom budeme moci podílet, ale v situaci, kdy zatím není nic jasné, tak snižovat platby za státní pojištěnce je velmi nešťastný krok. A sám pan ministr vlastně v březnu v rozhovoru pro rozhlas vlastně sdělil, že určitě nedojde k zásadnímu zhoršení dostupnosti péče, ale samozřejmě může se stát, na to se všichni musíme postupně začít připravovat, že se prodlouží čekací lhůty u lékaře. Čili my jsme byli na 11. schůzi Poslanecké sněmovny ubezpečeni, že ručí za to, že rozpočet je nastaven, nepovede ke zhoršení zdravotní péče, aby v březnu začal připravovat občany na to, že může dojít k prodlužování čekacích lhůt v ambulancích. Myslím si, že to je nešťastný krok, a držme nám všem pacientům palce. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. A nyní s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já možná nebudu potřebovat ani dvě minuty. Já jsem se zájmem sledovala výkon a řečnický projev i co do obsahu, i co do formy paní kolegyně doktorky Mádlové. Bohužel tady v tomto ohledu musím podepsat každé slovo, protože jsem na vlastní kůži zažila péči o svoji maminku. Začalo to demencí, končilo to Alzheimerem. A všechny ty problémy, které popisovala, jsem zažívala na vlastní kůži. Sedm roků, opravdu, které se zhoršovaly. I od té částečné pohyblivosti, částečné nepohyblivosti do úplné nepohyblivosti. Všechno jsem s ní prožila, včetně té inkontinence. ***
