Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní jsme vyčerpali všechny faktické poznámky a budeme pokračovat s řádně přihlášenými. A než dám slovo paní poslankyni Věře Adámkové, přečtu omluvy. Omlouvá se pan poslanec Hubert Lang z jednání od 19.40 do konce jednacího dne ze zdravotních důvodů. Dále se omlouvá paní místopředsedkyně Jana Mračková Vildumetzová mezi 19.20 a 21. hodinou z rodinných důvodů. Pan ministr pro legislativu Michal Šalomoun se omlouvá 22 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. A dále je tu omluvenka pana ministra Rakušana od 18.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Toť omluvy a nyní prosím paní poslankyni Věru Adámkovou a připraví se pan poslanec Julius Špičák. Máte slovo, paní poslankyně.

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji velmi za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, vážený pane ministře, tady se přesně stává to, jak člověk je nastaven, jak krásně bude plynule pokračovat v diskusi, a teď tady těmi faktickými poznámkami a vším je to trošku jinak, ale možná je to lépe, protože budeme trošku povídat jinak jenom. Co se tady teď diskutoval, bych k tomu něco uvedla, protože to samozřejmě bylo v době, kdy Všeobecná zdravotní pojišťovna hrála významnou úlohu právě proto, že jsme tam měli našetřené ty peníze, koneckonců jak pan zpravodaj, tak pan docent Svoboda jsou tam členy a vědí, že tam ty peníze byly, proto také jsme mohli v některé fázi okamžitě býti výpomocni, to je pravda.

Jinak co se týče zdravotně pojistných plánů, a to je ten důvod, proč si nemyslím, že je dobře takto uchopovat snížené peníze do zdravotnictví, a jsem velmi ráda, podotýkám, že tedy tady byl ten příslib, který zazněl až v průběhu této diskuse, že tam je nějaký vzoreček, který se bude diskutovat, což samozřejmě, když jsme připravovali, tak jsem o tom nevěděla, takže to jsem velmi ráda. Samozřejmě počkáme si na výsledek, protože přece jenom nechval dne před večerem, to tak jako bývá. Ale co se týče těch zdravotně pojistných plánů, tak určitě (nesrozumitelné) za Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, pánové to mohou potvrzovat, ale víme i něco z ostatních pojišťoven, tady se nejedná, prosím pěkně o rok 2022, že by byla ta obava naše. Ani obava těch nemocnic. To se zdá, že to nebude problém. Ale kde bude problém, jestliže bychom se nepostavili řádně k té platbě za státní pojištěnce, kterých je opravdu armáda, to není pár desítek lidí, tak to je rok 2023. A to víme jistě. Víme to i z těch sdělení předsedů a těch jednotlivých pojišťoven, a proto samozřejmě my se tak ptáme, protože ten terén se ptá i nás. Takže já si dovolím tady něco jenom připomenout, abychom mohli dále na to pokračovat.

Nebudu tady jmenovat, kdo všechno je státní pojištěnec, to myslím, že už tu říkal někdo z mých předřečníků před několika hodinami, takže navíc my všichni v terénu toto víme. Ale víme také, jaký je celý ten demografický strom naší společnosti, to znamená, že samozřejmě lidí, za které platí stát, je nemalá armáda. A samozřejmě ještě je tu jedna věc, kterou bych chtěla říct, že zdravotně pojistné plány pojišťoven, přátelé, jsou ale postavené na plánované peníze za i státní pojištěnce. Takže v momentě, kdy tam snižujeme platbu - říkám, rok 2022 nebude mít prostě vliv, to si myslím, že si můžeme říct, tam jsou jisté rezervní fondy, kdy ty pojišťovny toto pokryjí, nebude-li nějaká další věc jako podzimní mimořádná infekční vlna čehokoliv, což doufám, že nebude, nepřála bych nám to, samozřejmě. Ale rok 2023 už by problém byl. A proto se tím musíme zabývat a nemůžeme říct, že s tímto souhlasíme, protože tam by opravdu mohlo dojít k významnému snížení zdravotní péče pro naše občany, zejména proto, a říkala jsem to tu také, a myslím si, že jsme jako republika udělali dobře, že jsme nabídli poměrně velmi dobré podmínky pro válečné běžence z Ukrajiny, aby měli jistotu, že o ně bude postaráno. To si myslím, že je známka vyspělosti naší společnosti. Ale ani těchto lidí není deset tisíc, to by možná nebyl ten problém. A my musíme vědět, když je sem zveme a něco jim nabízíme, že jim to můžeme dopřát. Nemůžeme potom říkat: promiňte, my jsme zapomněli a špatně jsme to spočítali. To by nebylo dobře.

Další věc, kterou musíme vzít v potaz, a přivedl mě na to pan ministr Válek teď těmi vakcínami, prosím pěkně, tyto děti, a těch je opět nemalá armáda, nemají očkování ani proti papilomaviru, ani proti meningokoku, a samozřejmě protože jsou státní pojištěnci, tak na to ten nárok je. Čili tady bych poprosila i ministerstvo, když tu pan ministr není, ale jistě mu to sdělíme jindy, abychom dostali určitě informace i o tom, jak je zabezpečena predikce pro potřeby tohoto preventivního očkování. Protože mají se plnit sliby a my jsme slíbili, že budou mít statut státního pojištěnce.

Další věcí, prosím pěkně, která se stává, a za to jistě nemůže nikdo, je inflace. Ta inflace, víte velmi dobře, že prostě je opravdu nehezká. Odhady, které byly, pravděpodobně byly ještě takové eufemistické, ale ona je okolo 10, 15 % podle toho, které vidíme jednotlivé komodity, a my nakupujeme na světových trzích. Čili tady se může pro ty pojišťovny samozřejmě udělat, stát velmi nedobrá situace, protože představa, že přijde někdo někam z České republiky a oni řeknou "to je prima, my vám dáme zvláštní slevy", nefunguje. To samozřejmě vždycky je tvrdé dohadování a je potřeba, abychom měli na modernizaci přístrojů, na moderní léky a abychom tam měli jistotu, že můžeme poskytovat péči, kterou jsme začali. Čili i toto abychom tam měli.

A pak je jiná věc, a to samozřejmě věc, která se zdá velmi okrajová, ale není, a to jsou energie. Už nyní dostaly nemocnice zvýšené zálohy na energie a vzhledem k tomu, že nemocnice platí velké účty, tak ty zálohy jsou opět vysoké. A kde vezme ta nemocnice peníze? Pouze od pojišťovny. A jestliže ta pojišťovna nebude mít peníze, aby zaplatila za vykonanou zdravotní péči, to není žádné chimérní, tak nebude moci dostát svým závazkům. To znamená, třeba potom může být problém se zaplacením faktury za energie. A já bych byla velmi nerada, abychom tam museli nějakým způsobem omezovat tuto komfortnost pro naše pacienty. Musíme si uvědomit, že to, co nás čeká ještě do konce tohoto roku, je samozřejmě péče, kterou poskytujeme našim pacientům, která byla odložená v rámci těch dvou let covidu, který samozřejmě byl bezprecedentní, postavil nás před úplně jiné věci, a upřímně, žádná země neudělala nic úplně dobře, aby se nedalo říct, že to mělo být jinak, tak samozřejmě tady si myslím, že ale v rámci možností samozřejmě všichni zdravotníci dělali, co mohli.

A chtěla bych ještě obrátit jednu věc a to je centrová péče, také mě na to přivedl pan ministr Válek. Prosím pěkně, nebudu vám tady číst telefonní seznam center se zvláštní péčí, ale chtěla bych jenom obrátit vaši pozornost na některé velmi důležité diagnózy, jako jsou centra pro cerebrovaskulární péče pro pacienty s iktem. Cévní mozková příhoda se netýká pouze starých lidí, týká se mladých osob a je potřeba jim poskytovat péči, která samozřejmě je také nákladná. Máme tady centra vysoce specializované péče onkogynekologie, kde ale na druhou stranu zase je velká část lidí, co jsou ti státní pojištěnci. Máme tady samozřejmě onkologická centra, nebudu to dopodrobna číst. Máme tady vysoce specializovanou hematologickou péči. Máme tady komplexní onkologická centra. Máme tady centra pro poruchy těžkých chorob metabolismu lipidů, tedy tuků. A tam všude se pohybují samozřejmě léky velmi drahé. Představa, že bychom některé tyto pacienty převedli, že by si něco mohli zaplatit sami, a to kolegové také znají velmi dobře, je chimérní prosím pěkně. Ona totiž ta léčba tím, že se bere dlouhodobě, třeba u těch poruch metabolismu, tak ono z ní není úniku, jestliže pacient se chce tedy dále léčit. A i ta léčba takzvaně levná je okolo osmi, devíti tisíc měsíčně pro poruchy metabolismu tuků. A to je pro ty lidi poměrně drahé, když mají dávat měsíc co měsíc. Takže i pacienti, kteří třeba úplně nesplňovali kritéria a chtěli si léčbu platit, tak obvykle po půl roce, po devíti měsících prostě řeknou, že na to nemají. Takže u těch pacientů, kterým toto dáváme a splňují kritéria, tak je nutné, abychom toto všechno měli.

To, co my bychom naopak měli mít, a to opět jsem u státních pojištěnců, to jsou děti. Jak víte, tak naštěstí zdravé dítě trošku zlobí, čili udělá si úrazy a tam bychom měli naopak poskytovat ještě větší komfort v ošetřování toho, včetně všech možných odlehčených sáder, všech možných odlehčených ortéz a podobně, a tam opět jenom na to musíme mít peníze. O nic jiného tady nejde.***