(16.50 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
Tady připomenu to, co já jsem říkal, nechci zdržovat, že já jsem už při projednávání státního rozpočtu, když jsem popisoval státní rozpočet, tak jsem říkal kromě jiných charakteristik, že ten státní rozpočet je nepravdivý, že jsou tam některé prvky, které se tam musejí dodat. Jeden z nich je těch 14 miliard, druhý je například miliarda a půl pro Českou poštu, nebo nedostatečné peníze pro zastavování marných exekucí. Takže ono to postupně se sem bude vracet, teď se sem vrací ta první věc. Jinými slovy, za mě si myslím, že by to mělo být jinak. Že by se nejdřív mělo definovat, kolik těch peněz má jít do zdravotnictví, jaká je vize, a pak připravit rozpočet, a ne mít naoko lepší rozpočet a tam počítat s věcmi, které my vlastně legislativně projednáváme až po dvou měsících. Notabene tady připomenu, že když jsme schválili rozpočet, a tu tabulku jsem já tady ukazoval, tak ve zdravotnictví se škrtalo dalších 5,8 miliardy. To znamená, dohromady v součtu se tady bavíme, že zdravotnictví přišlo nebo přijde o 20 miliard korun. A to je potřeba zase dát do nějakého kontextu, když jsou to zároveň politici, kteří říkají, že díky robustnímu zdravotnictví jsme u nás nějakým způsobem prošli tou covidovou situací, a teď je před námi řešení uprchlické krize, kde samozřejmě tady máte 300 tisíc uprchlíků, 300 tisíc potenciálních nových pacientů.
Pan ministr, který tady není, hovořil o těch zůstatcích na účtech zdravotních pojišťoven, které jsou bezmála 52 miliard, což je nějakých řekněme 12 % z té celé částky, které jdou do zdravotních pojišťoven nebo ze zdravotních pojišťoven. A já se ptám: Je to hodně, nebo málo? Tak se pojďme o tom bavit. Dvanáct procent je hodně, nebo málo? Při jiné příležitosti si myslím, že by pan ministr řekl, že to je málo a že je potřeba tady mít udržitelný stav. Udržitelnost, to je docela frekventované slovo, které používáte. Když se podíváte, tak výsledky těch zdravotních pojišťoven za rok 2021 minus 13 miliard a za letošek se počítá s minus 9,5 miliardy A jde o tu udržitelnost, ne aby tam byla skoro nula, a pak říct, tak teď je to akorát a teď teprve se můžeme zamýšlet nad tím, kolik se bude platit za státní pojištěnce. To už je podle mě pozdě. To už je podle mě pozdě. Takže ta udržitelnost.
Druhá věc, kterou tady pan ministr nezmínil, že když se podíváte do tabulky zůstatků na bankovních účtech, tak samozřejmě u VZP tam je skoro 30 miliard a pak tady máte jiné, menší zdravotní pojišťovny, které mají třeba miliardu nebo miliardu 200 milionů. To znamená, že je tam určitá nerovnoměrnost, a otázkou je, co má být cílem chtěným, nechtěným. Jestli cílem třeba je redukce pojišťoven, koneckonců pan ministr tady řekl na mikrofon, já jsem si to napsal, doslova: Nepotřebujeme sedm pojišťoven. Tak taky by bylo dobré říct, jestli to bylo jenom nějaké stanovisko na mikrofon, anebo to byla nějaká vize této vlády, že se budou redukovat počty pojišťoven. Tak to řekněte na rovinu. A zase je to nějaká vize, se kterou vy přijdete před Poslaneckou sněmovnu, před veřejnost a podobně. On zároveň vlastně tam dodal, že nechce sedm pojišťoven a zároveň ne jednu. To si pamatuji, napsal jsem si poznámku. Ale hned mi z toho vychází, je to o redukci pojišťoven? Ano, nebo ne? Stejně tak vyvstávají otázky, jestli by nedošlo tímto a nedojde k postupnému - teď to zní tak jako blbě, ale omlouvám se, spal jsem tři hodiny, jiné slovo mě nenapadá v této chvíli - vyhladovění některých pojišťoven. A jestli potom tedy nesměřujeme k zavedení nadstandardů. Je to legitimní politická debata. Já osobně bych se třeba tomu nebránil z určitého úhlu pohledu, ale je potřeba i tohle říct. Jestli to není taková boční cesta, jak otevřít nadstandardy a jenom to nepojmenovávat a pak říct: Už nám nic jiného nezbylo, musíme to takhle udělat, protože ty pojišťovny prostě ty peníze nemají vyčerpané.
Poslední poznámku si dovolím, už tady říkali kolegové a já to tady nebudu opakovat, nebudu to zbytečně natahovat, stejně tak vám tady nebudu číst dopis od Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče, který, právě když jsme schvalovali státní rozpočet, varoval před tím, aby v tom státním rozpočtu byla tato položka, kterou vlastně projednáváme teď. Opravdu nechci zdržovat, ale chci to dát do nějakého kontextu. Je potřeba si uvědomit, že tady máme, jak rádi používáte výzvy, dvě velké výzvy, které souvisí se zdravotnictvím, a to je ten covid, jestli to je po covidu, před covidem, to nikdo neví. A jenom za testování je to nějakých 7 miliard korun, co jsem si našel. Druhý kontext té situace je, jak jsem řekl, uprchlická krize a 300 000 Ukrajinců, kde třeba právě pokud jde o ten covid, tak jsem si našel, že proočkovanost je u nich 34 % a tou další, třetí dávkou, boostovací, je kolem jednoho, dvou procent, jestli mě doktoři tady doplní. To znamená, i s tím je potřeba nějakým způsobem pracovat.
My nežijeme ve vzduchoprázdnu. To znamená, že v kontextu covid, v kontextu 300 000 nových pacientů vy přicházíte s minus 14 miliardami, abyste zpětně naplnili rozpočet, který už byl schválen před dvěma měsíci. To si myslím, že je kontext toho, co my tady projednáváme. Já jsem aspoň rád, že to vyústí v ten nápad pravidelné valorizace, jakkoli bych chtěl podtrhnout to, co tady řekl můj kolega Mašek, že valorizace je dobrý nápad, ale jak vy snížíte tu základnu, tak samozřejmě začínáte od nižší základny, takže ta valorizace bude jakoby snazší a může se rychleji nastartovat. Takže to bude na efekt, nebo naoko vypadat právě na efekt.
Takže tolik pár poznámek. Vidíte, zvládl jsem to za jedenáct a půl minuty. Já vám děkuji za pozornost, že jsem se po nějakých 16 hodinách nebo kolika dostal jako první na řadu. Přeju hezký zbytek dnešního dne.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji. To byl pan poslanec Patrik Nacher a nyní je přihlášen se dvěma příspěvky pan poslanec Vladimír Zlínský. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, vážení představitelé vlády, já jsem tady měl připraveno poměrně delší vystoupení, ale vzhledem k situaci si dovolím to zkrátit a ty nudnější pasáže vynechám. Navážu na pana doktora Maška, kde se budu vyjadřovat k podobným věcem, ale jestli jste poslouchali mé předchozí vystoupení, které jsem měl, tak víte, že mě zajímají krizové situace a jejich řešení. Takže já se na to podívám z hlediska možné krizové situace, do které se naše společnost nedejbože řítí. Můj pohled bude trošku jiný. A já tady reaguji i na vyjádření pana doktora Philippa, který chtěl, abychom tady diskutovali věcně, bez nějakých obstrukčních záležitostí k současnému systému zdravotnictví a k jeho problematice.
Takže začnu hlavní tezí tohoto zákona, on to tady vlastně říká i pan ministr zdravotnictví Válek, že Ministerstvo financí připravilo návrh zákona a očekává, že tím uspoří cirka 14 miliard korun ve státním rozpočtu a že toto nebude mít žádný vliv na kvalitu a dostupnost poskytované zdravotní péče v České republice, jelikož finanční prostředky by nečinně ležely na účtech zdravotních pojišťoven jako finanční rezerva, aniž by byly efektivně využity. Já se pokusím tento myšlenkový konstrukt trošku rozporovat. Tento myšlenkový konstrukt a finanční plán je bohužel ohrožen nestabilitou současného společenského a ekonomického dění u nás i v našem okolí i globálně. ***
