(16.30 hodin)
(pokračuje Tom Philipp)
A potom je zajímavé, že se tady zásadně bavíme o onkologii jako o velkém tématu, což je samozřejmě velké téma. Každý čtvrtý člověk zemře na onkologické onemocnění. Je to velké téma, musíme se té prevenci věnovat. Je to jediný způsob, jak se s tímhle onemocněním se ctí vyrovnat. Už méně se mluví o chronických chorobách, jako je diabetes, jako je ischemická choroba srdeční. To jsou další choroby, kterým je potřeba se věnovat, a to si jako zdravotníci a součást té současné vlády uvědomujeme a budeme na tom pracovat.
Ale vůbec se tu nemluví o tom, že tu taky byl nějaký covid a že ten covid byl velmi nezvládnutý. Byli jsme mnoho měsíců na špici v úmrtích, v počtu nemocných na počet obyvatel. A to jako kdyby nebylo. Tyto chyby, které neříkám, možná kdybychom tam byli my, udělali bychom třeba podobné, nikdo v té době úplně nevěděl, jak se má chovat. Ale potom v té druhé vlně, třetí vlně, čtvrté vlně, tam tedy už ten výkon, aspoň já jako prostý lékař, přednosta kliniky, která se starala o covidové pacienty, kde místo revmatologie a rehabilitace jsme se starali o umírající pacienty s covidem, dusící se, tak tam ta podpora ze strany ministerstva byla tedy minimální. Ani věcná, ani řekl bych vědecká, nebo respektive vědomostní, ani nějaká pravidla, ani nějaká další podpora prostě nebyla. Vždycky když skončila vlna, tak se řeklo: hurá, už skončila, tak už bude asi konec, už se to asi nevrátí. A ejhle, ono se to vrátilo. Co se dalo dělat? Zase jsme se zverbovali z revmatologie na covidové oddělení a zase jsme se o ty pacienty starali. A můžu říct, že jsem viděl ty sestřičky, které nebyly na tento způsob medicíny samozřejmě přivyklé, protože jsou prostě zvyklé na jiný druh pacientů. Viděl jsem ty lékaře, ty sekundáře, co to s nimi dělalo, starat se o umírající lidi najednou z ničeho nic, když jsou školeni na úplně jiný druh práce, bez toho, aby tady byla nějaká podpora, bych řekl, širšího charakteru, která by pro ně z byla hlediska ministerstva. Dávali jsme si tu podporu navzájem, hledali jsme prostě v různých análech, abychom ty pacienty co nejlíp léčili, žádali jsme kolegy pneumology a internisty, aby společně s námi ty pacienty léčili. Každý ten špitál si samozřejmě zavedl nějaká pravidla, aby to bylo co nejbezpečnější a nejkvalitnější pro ty pacienty. Nicméně z toho vršku nic zvláštního nepřišlo.
To bych jenom chtěl říct, aby náhodný kolemjdoucí kolem televize nebo kolem tohoto sálu neměl pocit, že to tady je růžové a že se tady za čtyři roky stalo něco převratného. Ne, systémově se v tom zdravotnictví za čtyři roky skoro nic nestalo. Nalilo se tam hodně peněz a já doufám, že současná vláda, my, že se nám podaří teď udělat systémové kroky, které využijí tento finanční objem, který tam opravdu bezprecedentně natekl, k tomu, abychom pro pacienta, pro našeho klienta, tu péči zkvalitnili, zdostupnili a aby pro něj byla přívětivá. Děkuju. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Já také děkuji panu zpravodaji. A vaše vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek. První, kdo je přihlášen, je pan poslanec David Kasal a připraví se Jiří Mašek, Farhan Kamal a Věra Adámková. Pane poslanče, vaše faktická poznámka.
Poslanec David Kasal: Děkuji, paní předsedající. Já jsem za posledních 24 hodin nemluvil a teď mě to nenechalo klidným. Na to, že se s Tomem známe velmi dlouho, tak jsem si udělal pár poznámek.
Začnu eReceptem. Já si velice dobře pamatuju, kdy jsme seděli tamhle v Aktech, kde jsme cizelovali to, že ta politická reprezentace, která tady byla v minulém období, ten eRecept schválila. Já nezpochybňuji to, že se museli lékaři objet, ale tady to bylo schváleno. Jinak by to nebylo a dělalo se to s určitým kompromisem, aby to vůbec prošlo.
Za druhé - hemodialýzy. Na hemodialýzy se kolegové nemůžeme koukat prizmatem Prahy, protože hemodialýzy v některých krajích nejsou. A já si pamatuji v předchozím období, kdy konkrétně v našem Pardubickém kraji se dodělávaly, aby to bylo pokryto.
Za třetí, co se týká toho, že vláda dala peníze do zdravotnictví. Já si nemyslím, že tady zaznělo, že peníze dala vláda ze svého. Já si pamatuju ty doby, protože už jsem ve zdravotnictví taky nějakou dobu, dvacet osm let, a předchozí vlády ODS, ČSSD měly možnost tam ty peníze dát taky. Mohly taky navýšit na 10 %. Udělaly to? Neudělaly. A já jsem tady rád, že to k tomu dospělo a bylo to tak.
Poslední věc, jestli mám ještě čas. Byl jsem členem KS COVID, která pravidelně dávala hlášení, bylo to požadované i zdravotním výborem, bylo to vyvěšeno, takže pokud někdo chtěl, tak se mohl pravidelně informovat na stránkách Ministerstva zdravotnictví. A minimálně, co se udělalo, tak se udělal systém krajských koordinátorů, kdy se zmapovali všechny jipky, všechna lůžka jipek, všechna zařízení, kde byl kyslík. A už musím končit.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Pane poslanče, čas. Děkuji za dodržení času. Další, kdo je přihlášen s faktickou poznámkou, je pan poslanec Jiří Mašek. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní místopředsedkyně, my prostě musíme přátelsky, takže milý Tome, prostřednictvím paní místopředsedkyně, 13,5 % skutečně platí od roku 1993. Akorát se zvyšuje ta průměrná mzda a ten balík peněz roste. Ale tam, kde je ten veliký rozdíl a kam se ty peníze dostaly, tys to možná nezaslechl, anebo jsem to možná řekl nesrozumitelně, ale v roce 2018, když ta vláda začínala, tak platba za státního pojištěnce byla 969 korun, ale když končila, tak 1 967 korun, rozdíl je 998, řekněme zaokrouhleno na tisícovku, a tu tisícovku si vynásob 6 miliony pojištěnců. Takže tam ty peníze skutečně přitekly. To jenom na to, že je to s tím financováním jednoduché a že 13,5 % je pořád stejných. Není. To jsou úplně jiná čísla.
Druhé - covid. Já nerad. Vím, že je pravda, že jsme ho nezvládli. On ho málokdo zvládal. Ale my jsme tady měli prostě extrémní situaci a skutečně nám v porovnání s Evropou umíralo výrazně víc lidí, než je průměr v Evropě, a ukázalo se, že opatření typu zavírání okresů, ale to jsme chytří dodatečně, možná zavírání hranic, omezování podniků do tolika hodin, do tolika hodin nemělo asi zdaleka takový efekt, jak se ukázalo, že mělo očkování. Já tady nechci spekulovat a nejsem toho přítel. Nepropagoval jsem to nikdy. Kdyby se podařilo oočkovat o půl roku dříve, tak ty číslovky mohly být úplně jiné. Ale buďto bychom museli - z našich postsovětských států kromě těch, od kterých jsme ty vakcíny tedy nechtěli asi oprávněně, tak Poláci neměli, Slováci neměli, bylo to dost podobné. A to, že jsme prostě takový střed Evropy, holt se nám to tady rozšířilo, nezvládlo se to. Ale to očkování, znovu říkám, je ten dluh do budoucna to dotáhnout. Díky.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Pane poslanče, čas. Děkuji. Další, kdo je přihlášen s faktickou poznámkou, je pan poslanec Kamal Farhan. Poprosím ho, aby přišel k řečnickému pultu. Pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Kamal Farhan: Vážená paní předsedající, pane poslanče, nedala mi ta vaše hezká řeč, abych na ni nezareagoval, a vyjmu z ní dvě věci.
První věc je nedostatek lékařů a jejich současná situace. Ano, zmínil jste, že vlastně došlo k navýšení studijních míst o 20 %, samozřejmě jsou tam rezidenční místa a další podpory. To je vlastně nějaké aktuální řešení. Ale aby byl dostatek lékařů v současné chvíli, a víme to oba, tak než se takový lékař dostane do praxe a může samostatně pracovat, tak to trvá minimálně deset let. To znamená, že vlastně na to měla myslet vláda, která tady byla někde v roce 2010 až 2013, a její stratégové měli toto připravit a zajistit. Není to vláda poslední, ale je to ta vláda, která tady byla před deseti, dvanácti lety. Jinak prostě není možné mít v současné době ty lékaře a my si je v uvozovkách z prstu nezískáme.***
