(15.40 hodin)
(pokračuje Jiří Mašek)
Já se historicky vrátím k tomu, že vlastně tento systém platby za státní pojištěnce vznikl v roce 1993, a tam bych chtěl podotknout, že tehdy to bylo z vyměřovacího základu 1 694 korun a ta platby činila 229 korun. Pak se poměrně dlouho nic zásadního skokového nedělo až do roku 2018, kdy ta platba na začátku vlády Andreje Babiše stoupla na 969 korun za toho státního pojištěnce. A podotýkám, dejte si to do relací, bylo to zhruba o 740 korun více proti roku 1993, jinými slovy za 25 let. A za ty poslední čtyři roky potom došlo k vzestupu až na zmiňovaných 1 967 korun měsíčně, což je bez dvou korun o tisíc korun. Tady na tom chci deklarovat, ano, bylo to způsobené vnějšími vlivy, bylo to způsobené covidovou krizí, ale na druhou stranu došlo k ohromnému posílení zdravotnictví. A já myslím, že kolegové, kteří byli ve zdravotním výboru v minulém období, toto určitě mohou potvrdit a vědí, že minulá vláda na zdravotnictví rozhodně nešetřila.
Čím se to mimochodem projevilo? Projevilo se to tím, že minulá vláda, která startovala zdravotní pojištění zhruba na 220 miliardách ročně, tak končila na 410 miliardách. Čili ohromný rozdíl. Tady chci říct jenom, že tady byly diskutovány číslovky, v jednom z příspěvků bylo řečeno 530, 550 miliard očekáváno v roce 2022, ale to jsou platby, nejenom zdravotní pojištění, ale souhrnně i příspěvky jednotlivých občanů na zdravotní péči, příspěvky zřizovatelů, obcí, krajů a podobně. Takže to jsou různá čísla. Pokud půjdeme po těch číslech komplexních, tak to je z 330 miliard zhruba na 535 miliard korun. Tyhle věci je potřeba si připomenout. A musíme si taky připomenout to, a zase kolegové lékaři to vědí, jak dlouhou dobu například prezident Kubek, prezident České lékařské komory, proháněl ministry v řadě na to, že se v České republice chce poskytovat ta nejlepší možná péče srovnatelná s vyspělými státy na západ od nás, a přitom na to dáváme 7 % HDP.
Za vlády Andreje Babiše za poslední čtyři roky došlo k výraznému vzestupu a dnes jsme na 10 % výdajů HDP na zdravotnictví a zařadili jsme se mezi lepší polovinu zemí Evropské unie. Takže to jenom pro dokreslení, co jsme do toho zdravotnictví dali. A teď máme sledovat a občanům a našim voličům nějakým způsobem pro vás snad vysvětlit, že někdo z těch peněz vezme 14 miliard korun? Já chápu dobře, že pojišťovny měly ve svých fondech poměrně dost peněz, ale dejte si otázku, jak se tam ty peníze dostaly. Jsou to peníze, které se tam dostaly v průběhu vlády Andreje Babiše, a jsou to peníze, které se tam dostaly a měly by tam setrvat zejména proto, kdyby se nám zkomplikovala situace. Ale my se dneska všichni tváříme, že problém není.
Já ty problémy pořád vidím ještě dva. Ten jeden problém je stále probíhající covid. Odborníci vám řeknou, a teď myslím opravdu odborníky, kteří se tím zabývají, že jsou překvapeni, že v minulých vlnách ten covid v podstatě v mezidobí klesl na nulu, ale on nám teď na nulu neklesl, máme pořád, přestože jsme slušně proočkováni, tak máme pořád 600 pacientů v nemocnicích, 50 pacientů na jednotkách intenzivní péče a ještě pořád deset, patnáct lidí na covid umírá. Ano , jsou to ti lidé zejména vyšších věkových kategorií, a jak říkáme, polymorbidní neboli ti, kteří mají více diagnóz a které jsme z nějakého důvodu nedoočkovali. To tady asi dneska připomínat nebudu, je to rest obou dvou vlád, jednak té naší, ale bohužel i vaší vlády, která nedokázala za ten téměř půl rok tohleto dokončit. A vidíme to pořád jako velký problém pro možnou podzimní vlnu. A tam skutečně pořád hrozí, že mezi 300 tisíci z ohrožených skupin, tak jak jsem je tady vyjmenoval, čili staří a s více závažnými onemocněními, tak tam hrozí, že ten virus může nadělat nějakou paseku. Bude nás určitě čekat očkování, čili budou určitě výdaje na očkovací látky, a kdyby přišla nějaká vlna, můžeme čekat zase minimálně ve stamilionech výdaje na testování. Už to máme za sebou, a tady bych se bál říct, že už se to nikdy nebude opakovat, byť bych si to velmi přál.
A potom tady máme druhý efekt, který přišel, se kterým jsme nepočítali, nebo druhý vliv, a to je migrace. Napadení Ruské federace znamenalo to, že se k nám uchýlili ti lidé, kteří jsou v nouzi, a my jsme se jich ujali. Ujali jsme se jich se vším a ujali jsme se jich poměrně velkoryse a jsme za to rádi. My jsme si to tady ve Sněmovně takto odsouhlasili. Nicméně se z nich stali plnoprávní pojištěnci se statutem vlastně státního pojištěnce do doby, než někteří z nich budou zaměstnání a v té kategorii se změní. Nicméně jsou to plnohodnotní státní pojištěnci s nárokem na péči v úplné šíři. A zatím, a já se ta čísla snažím sledovat i třeba v krajském měřítku, vím, že tu zdravotní péči nikterak nezneužívají, nejsou v nějakém větším masovém měřítku hospitalizováni a pouze jednotky těch Ukrajinců leží třeba na jednotkách intenzivní péče. Takže skutečně v současnosti po stránce výdajů na zdravotní péči nám nevycházejí negativně. Takže tady souhlas s tím, postarat se určitě ano, ale když potom tady slyším třeba v brzkých ranních hodinách, a to je takové klišé a vy ho používáte hodně často, a to je klišé, že se to nikoho nedotkne. Tak jestliže přijde 300 000 nových pojištěnců a mám stávající počet lékařů, zdravotních sester, ambulancí, tak jistě se nás to dotkne a musíme s tím počítat. Jestliže někdo chce pomáhat, tak musí počítat s tím, že se ho ta pomoc nějakým způsobem dotkne. A dotkne se lidí třeba v čekacích lhůtách nebo dobách. Samozřejmě například u dětských pediatrů je to asi ten nejzávažnější problém, protože dětských pediatrů je kolem 2 000, ukrajinských dětí je tady zhruba 120 000, takže prostým přepočtem, i kdyby se rozdělily naprosto pravidelně, tak je to zhruba 60 dětí na jednu ordinaci, a to při přetížení současných dětských lékařů samozřejmě velký problém je, a při jejich věkové struktuře. Lepší je to trošku u praktiků, asi obtíž bude i u té stomatologické péče.
Ale nebavme se jenom o tomhle. Samozřejmě Ukrajinci mají právo i na výkony, na které třeba naši lidé čekají, a jestliže se ukáže, že stav toho Ukrajince je horší i u dlouhodobých výkonů, na které se čeká, tak se samozřejmě dostanou třeba na operaci velkých kloubů a podobně. Je to v pořádku, ale nesmíme si to úplně lakovat narůžovo, že se nás to nedotkne. A já bych byl rád, kdyby současná vláda tyhlety věci neříkala a mluvila s lidmi na rovinu. Totéž je otázka, ale abych tady nebyl přerušen následně, se týká například školek, škol a podobně. Musíme to říkat tak, jak to je. Totéž je v otázce bezpečnosti, kde jsem ve výboru, a často diskutujeme právě o otázkách bezpečnosti s panem ministrem Rakušanem. Čili napříč problémy jsou, budou, musíme na ně být připraveni a musíme je umět řešit.
Co se týká toho, co se stalo v letech 2020 a 2021 a proč je možné se domnívat, že nárok na péči a na finance na tuto péči může narůst, a proč by bylo dobré, aby se nevyčerpaly fondy těch pojišťoven, je skutečnost, že se výrazně omezily některé výkony. Omezila se prevence, omezila se preventivní kolonoskopická vyšetření, jiná onkologická prevence, omezila se plánovaná operativa. A teď to ty nemocnice dohánějí, chtějí to dohnat, pracují na sto a více procent a funguje to, daří se to. Ale co je k tomu potřeba? Dostatek financí. A my jsme v minulosti tady už zachytili, a já pamatuji doby, kdy zdravotnická zařízení čekala na proplacení odvedené zdravotní péče třeba několik měsíců, a to je potom problém, protože skutečně s objednáváním materiálů, s možností kvalitně zaplatit kvalitní lidi a podobně je to docela velký problém a nechtěli bychom se do toho dostat.***
