(3.10 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
Takže já bych reagoval na pana ministra s tím, že ta čísla, po kterých on volá, tak ta já budu mít připravená v tom svém projevu. Takže pak předpokládám, že se dostaneme do nějaké debaty, tam sklouzneme i klidně do toho rozpočtu, protože to s tím rozpočtem samozřejmě souvisí, ono to na to navazuje. Takže ta čísla až potom. Ale teďka pár poznámek k tomu, co tady zaznělo.
Za prvé, jak říkal Marek Výborný, teď to řeknu já. My jsme tolerance sama, protože pan ministr tady, půlku, nebo minimálně půlku toho svého projevu se věnoval tomu předchozímu bodu, takže byl vlastně úplně mimo to téma. Mimo to téma. A upozorněn nebyl. (Ministr Stanjura hovoří mimo mikrofon.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já poprosím, abyste diskutovali pouze na mikrofon.
Poslanec Patrik Nacher: Všimněte si, že vy když mluvíte na mikrofon, tak my mlčíme, koukáme se na vás, děláme si poznámky. Když mluvíme my, tak vy nám do toho neustále skáčete. Tak minule jsem to měl tady u kolegy Bendy, teď s vámi. Prostě bylo to úplně mimo téma, bylo to na předchozí bod. Já si nestěžuju, proto říkám, že jsem tolerance sama, já si nestěžuju, ale jenomže vy v momentě, kdy my se trošičku vychýlíme, a vy víte, že já jsem se k tomuto přiznal, že mám košaté věty, ale pak vždycky se vrátím k té myšlence, tak už tady někteří kolegové říkají: to není k věci, to není k věci. Tak jenom že aby se měřilo všem stejným metrem. Bylo to k tomu předchozímu bodu, který už je přerušen, a je to teďka k úplně něčemu jinému.
Potom - vy jste mluvil o tom čtení, že by bylo dobré, aby se tady nečetlo, aby se tady mluvilo spatra. Já jsem pro. Já jenom ale připomenu, je to můj oblíbený dvojí metr, že to navrhujete vždycky, když jste ve vládě, a samozřejmě ta otravná opozice vám nevyhovuje. Ale když jste byli v opozici vy, tak, já si to pamatuji, že jste tady četli směrnice dokonce... (Ministr Stanjura reaguje mimo mikrofon.) Já neříkám, že vy, ale četly se tady směrnice. Opozice, vaši koaliční teďka kolegové, nebo bývalí. Dokonce se tady četly i nějaké knížky. To bylo v nějakém z těch předchozích volebních období. To znamená, že to byla ta pravá obstrukce, že se četlo úplně něco jiného, aby se zabil ten čas. Tady prostě já a moji kolegové jdeme aspoň k tomu tématu, které se dá pod ten návrh zařadit.
Stejně tak si připomenu to EET, těch 900 pozměňovacích návrhů, ano, který jenom, to hlasování zabralo asi 7 hodin těch 900. Takže ony ty cesty, jak to natahovat, tak to jste dělali vy, a vy jste tady nebyl, když jsem o tom mluvil dneska odpoledne, nebo včera vlastně odpoledne, to EET se probíralo rok, rok, přesně rok. Přesně rok. A já to zopakuji, protože teď už jste tady, a bylo to dáno tím, že my jsme respektovali, že nepojedeme, až na jednu nebo dvě výjimky za celé čtyři roky, že se nepojede takhle přes noc, úplně jako nelidsky. Že se prostě končí v sedm nebo v devět. A proto je možné - a omlouvám se kolegům, kteří to uslyší podruhé - v momentě, kdy vy nasbíráte 30 hodin obstrukčních jednání, také to může trvat, to projednávání toho zákona, půl roku, rok, anebo dva dny, když prostě tady necháte říkat, tak ta opozice ať si tady to říká do bezvědomí, a my tady budeme do té doby, dokud to neprojednáme. Tak tolik jenom k tomu přístupu, k tomu rozdílnému přístupu předchozí vlády a opozice a současné.
Stejně tak s tím souvisí samozřejmě i to, jak vy jste řekl, já s vámi souhlasím, my se tady můžeme střídat, předkladatel tady sedí furt, ale je to furt ta samá věc a to samé rozhodnutí, které máte ve vlastních rukách. Prostě kdyby se tady jelo normálně, fakt jako třeba výjimečně do těch devíti, tak to má nějakou štábní kulturu. Když se tady takhle jede nonstop, no tak si to odhlasujete vy, tak se potom na to nerozčilujte. Pokud jde o ty pauzy, tak ty pauzy jsou čistě v zásadě bych řekl hygienické ty čtyři hodiny, ty dvě hodiny dvakrát dvě. Tady připomenu, že v tom minulém volebním období, abychom vždycky měli nějaký kontext, tak jste si při jednom bodě, to byla tuším volba do rady České televize, vzali kumulativně 10 hodin. To nebyla hygienická, to byla čistě obstrukční a protáhlo se to až do druhého dne. My máme ten počet poslanců, jak jste sám řekl, vy jste měl 70, my 92, dokonce větší než vy, ale protože jsme jenom dva kluby. Vy jste to měli rozseklý, rozfragmentovaný do pěti klubů. Takže tolik asi ty stručné poznámky na věci, které přímo nesouvisí s tou věcí, ale s těmi poznámkami, které tam byly kolem.
Jinak mě na tom teda jakoby zatím nejvíc jako zaujalo to, že vlastně věc, která spadá pod Ministerstvo zdravotnictví, tak že to nepředkládá ministr zdravotnictví. Vím, že tady bylo nějaké vysvětlení, nicméně samozřejmě by bylo i věrohodnější pro tu veřejnost, kdyby tohle obhajoval ministr zdravotnictví, který potom za to nese před těmi lidmi tu zodpovědnost generelní. Vy nesete jako ministr financí zodpovědnost za finance. To znamená, že vždycky ten ministr financí je ten dráb, který má škrtat, že jo? A ten ministr zdravotnictví je ten, který chce, aby tam ty peníze byly. A tím, že on tohle neobhajuje, tak si o tom můžu myslet své. Tolik poznámky. Ta čísla a všechno k tomu se dostanu, až přijdu na řadu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s přednostním právem pan poslanec Radim Fiala. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Takže dámy a pánové, jako první bod bych chtěl dát doplňující návrh, nebo jak to nazvat. Chtěl bych požádat o přestávku pro poradu poslaneckého klubu hnutí SPD v délce dvou hodin od šesti hodin do osmi hodin. To znamená, že to bude navazující hygienická přestávka na přestávku poslaneckého klubu hnutí ANO, abychom byli schopni se dát zase dohromady a pokračovat v osm hodin ráno. Takže tímto bych to, pane předsedající, považoval za uzavřené a ty přestávky by teda byly od čtyř do osmi hodin ráno. V osm hodin ráno bychom mohli pokračovat dál. Tak.
Já se tedy vrátím ke sněmovnímu tisku č. 166, který nám zde vláda dnes předkládá, možná spíše dlouhodobě vnucuje k odsouhlasení, který je z hlediska legislativy sice v podstatě jen drobnou derogační normou, ale z hlediska obsahu si myslím, že jde o normu nesmírně vážnou s možná dalekosáhlými negativními dopady na životy našich občanů, a to do slova a do písmene. Pan ministr Stanjura řekl, že to nebude mít žádný vliv na zdravotní pojišťovny, že to bude mít vliv pouze na státní rozpočet. S tím se dá částečně souhlasit, nicméně tady proběhl podvýbor pro zdravotní pojišťovny a pro financování zdravotnictví, nevím, jak se to přesně jmenuje, kde byli zástupci zdravotních pojišťoven, a jejich obavy se tam projevily. Oni řekli: v letošním roce se nic nestane, ale v dalších následujících letech podle toho, co se všechno může dít, máme obavy, jak budeme schopni ufinancovat zdravotnictví v České republice. A z toho vycházíme. Z toho vycházíme, že to prostě může být velký problém, a my samozřejmě před tím varujeme, zvedáme varovně prst a říkáme si, pokud to bude problém, pokud to bude problém, tak to bude problém, který se bude týkat všech občanů a může to být věc velmi vážná. Ale jestli pan ministr financí říká, že to problém nebude, tak já mám velkou radost, že to tak bude, že se nic dít nebude a že všichni můžeme v klidu spát, že prostě české zdravotnictví neutrpí a že zdravotní pojišťovny všechno ufinancují, že se nebudou odkládat zákroky, že vlastně to bude tak, jak to má být. Nicméně já si dovolím vyjádřit jistou pochybnost a z toho důvodu se to budu snažit vyargumentovat, nebo podívat se na to z bližší perspektivy. ***
