(14.50 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Čili spotřebitelské ceny vzrostly oproti loňskému dubnu o 14,2 %. To je prosím nejvíce za poslední tři desetiletí, kdy v prosinci 1993 meziroční růst cen dosáhl hodnoty 18,2. Výši dubnového meziročního indexu nejvíce ovlivnily, co se nám nejvíce vlastně na inflaci podílí, ceny bydlení - samozřejmě v bydlení máme i ceny energií, to je součást, ty nám pohnuly právě s tím bydlením - pohonných hmot a pozor, potravin. Kdybych to rozebrala trošku položkově, zrychlil zejména růst cen pohonných hmot a olejů na 41,5 %, ceny elektřiny o 30,1 %, zemního plynu o 44,2 %, tepla, teplé vody o 17,5 % a vzrostly také ceny nájemného z bytu o 4,5 %, vodného o 5,3 %, stočného o 6,4 %, tuhých paliv o 24,1 %.
A teď potraviny. Vzrostly ceny mouky na 52,3 %, masa na 11 %, polotučného trvanlivého mléka na 31,3 %, vajec na 14,2 %, cukru na 25,5 %. V podstatě se dá říct, že mezi listopadem 2021 a březnem 2022 nárůst cen potravin - to je konec naší vlády a současnost, čili pár měsíců - tak kdybych vzala ještě teď aktualizovaná čísla, tak tady vidíte rozdíl třeba v ceně másla mezi těmito pár měsíci o nějakých 10 korun na kile, bylo to 168,87, teď je to 178,66 korun za kilo. Chleba stál v té době 29,82 korun kilo, teď stojí 34,88 korun za kilo. Kuřecí celé stálo 58,44 a teď za něho zaplatí lidé 61,70 za kilo. Vepřová šunka zdražila z 220,71 korun na 236,97 korun. Vepřová pečeně stála v té době 88,23 kilo, teď stojí 96,35. Pomeranče stály 25,13 korun kilo, dnes 27,95. Rajská jablka červená stála 64,96 korun za kilo, nyní stojí 82,31 korun za kilo. Mrkev stála 17,22 korun za kilo, teď stojí 19,81. Eidam 163,15 korun za kilo, nyní vyjde na 185,24 korun za kilo. Papriky 56,93 - nyní 79,89. Hladká pšeničná mouka stála 14,41 korun za kilo a dnes stojí 16,31 korun za kilo.
Ceny oděvů vzrostly o 21,4 % a obuvi o 15,2.
V důsledku této extrémně vysoké inflace české domácnosti rekordně chudnou. Pokles reálné mzdy v roce 2022 je predikovaný až ve výšce 7 % a ve druhém kvartále tohoto roku dokonce pokles reálných mezd atakuje výšku 10 %.
Hodnota indexu ekonomického sentimentu, to znamená důvěry spotřebitelů, je u českých spotřebitelů nejnižší za téměř deset let, na úrovni 81,3 %, a stále dynamicky klesá. V tomto ohledu musím bohužel konstatovat, že kabinet Petra Fialy dělá strašně málo. Pomoc, kterou představil doposud, očividně nefunguje. Rekordní růst cen ohrožuje nejen příjmově nejslabší vrstvy obyvatelstva, ale je zasažena - a už to dneska přiznávají i experti, podívejte se na sociální sítě, na názory ekonomů, expertů - již také střední příjmová vrstva obyvatel této země. Fenomén růstu cenové hladiny je možné sledovat nejen v České republice, ale také v okolních zemích. Jde v podstatě o globální fenomén. Jeho příčinou je jednak narušení dodavatelsko-odběratelských vztahů v důsledku covidové zdravotní krize, monetární expanze většiny zemí světa a situace samozřejmě je také akcelerovaná konfliktem na Ukrajině.
Skokový nárůst cen - primárně energií - řešila už naše vláda v posledním čtvrtletí loňského roku. My jsme na něho reagovali - čili na ten prudký nárůst cen na světových trzích - jsme reagovali generálním pardonem, mým generálním pardonem jako ministryně financí, daně z přidané hodnoty za dodání elektřiny nebo plynu za listopad a prosinec minulého roku. Tento generální pardon výrazně pocítili všichni čeští spotřebitelé. Návrh na snížení DPH se potom podle čísel podle Českého statistického úřadu projevil jednak snížením cen elektřiny o více jak 16 %, plynu o více jak 11 % a mělo to logicky dopad i na inflaci, která se tedy snížila o 1 procentní bod. Když končila naše vláda, v prosinci byla inflace asi 5,4 %.
Naše vláda také schválila novelu zákona o DPH, která měla snížit DPH na celý rok 2022 či na nějakou omezenou dobu, protože já věřím, že tato krize tady nebude věčně, ale tento návrh byl pětikoalicí bez diskuse zrušen a od té doby se nereagovalo na tuto situaci. A bohužel, ceny se nám utrhly ze řetězu a bude velmi těžké je dnes zkrotit. Už se vpisují do povědomí občanů, do chování firem a stávají se součástí našeho života, bohužel.
Naše hnutí přitom poskytlo jasný recept, jak pomoci občanům, recept, který aplikují v mnohých zemích Evropy - nejen Evropské unie, týká se to i Británie, která už není dnes součástí Evropské unie - a mají jasné výsledky. Tyto země jsou v míře nárůstu inflace na tom lépe než Česká republika. Nám je samozřejmě zřejmé, že inflaci nebo růst cen nelze úplně zastavit, ale naší snahou je zpomalit ten růst, aby nedopadal v takové míře na české občany. Naším receptem je - a to je součástí mého návrhu - snížit na dočasnou dobu DPH na energie a na pohonné hmoty, protože to jsou prvotní náklady, které se propisují do všech dalších cen a dopadají na potraviny a na všechny položky, o kterých jsem hovořila, bydlení a tak dále.
Vzhledem k výše uvedenému dynamickému nárůstu cen pohonných hmot, které mají za důsledek zdražování spotřebitelských cen pohonných hmot, jsme právě navrhli změnit zákon o dani z přidané hodnoty tak, aby daň z přidané hodnoty uvalená na pohonné hmoty - motorovou naftu, benzin - byla změněna tak, že namísto základní sazby by bylo uplatněno osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, čímž by došlo ke zmírnění této situace, která nejvíce dopadá na nízkopříjmové domácnosti, malé a střední podnikatele, ale samozřejmě už dneska i na střední vrstvu a snižuje jednoznačně mobilitu obyvatelstva. Zvyšování prodejních cen pohonných hmot zároveň může vést k nárůstu inflace v důsledku dynamického růstu cen logistických služeb. Každý musí přijet, dovézt zboží, odvézt, prostě zvyšuje to hodnotu všeho. ***
