(9.30 hodin)
(pokračuje Klára Dostálová)
Výsledkem je komplikovaný, málokomu srozumitelný a prakticky všemi dlouhodobě kritizovaný stav orientovaný na vzájemně podmíněné formální procesy před věcnou podstatou, která podvazuje potenciál ekonomického, kulturního i společenského rozvoje České republiky a způsobuje frustraci prakticky všem, kteří se dostanou do styku s povolovacími procesy ve stavebnictví. Dokonce i řada nevládních organizací včetně environmentálních spolků sdružených v různých platformách vydala již v roce 2015 veřejnou výzvu za spravedlivé, rychlejší, lepší a jednodušší rozhodování o stavbách. Obecně je znám též údaj Světové banky o tom, že proces povolování staveb v České republice je jeden z nejpomalejších na světě podle délky... (Hlasitý hovor v sále, hluk.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegyně a kolegové, byť vás zde v sále není mnoho, přesto jste velmi hluční. Já vás požádám, máte-li potřebu diskutovat nějaká témata, abyste tuto diskusi přesunuli do předsálí. Prosím, pokračujte.
Poslankyně Klára Dostálová: Děkuji mockrát. Jak už jsem hovořila, je známý údaj Světové banky o tom, že proces povolování staveb v České republice je jeden z nejpomalejších na světě. Podle délky standardizovaného stavebního řízení se Česká republika umístila na 156. místě ze 190 posuzovaných zemí s délkou 246 dnů. A tady bych jenom ráda připomněla, že to jsou jenom načteny zákonné lhůty. Proces hodnocení Světové banky vůbec nereflektoval zpoždění, které v České republice je, protože se ty zákonné lhůty nedodržují.
Řada států Evropské unie řeší problém složitosti právní úpravy stavebního práva, délky povolovacích procesů a rezortní fragmentaci sjednocování povolovacích režimů a integrací ochrany složkových veřejných zájmů do jediného povolovacího řízení vedeného před stavebním úřadem. Jiné řešení totiž prakticky neexistuje. Například již před deseti lety spojila zhruba polovina členských států Evropské unie územní a stavební řízení do jediného povolovacího procesu. Mám tím na mysli konkrétně Rakousko, Belgii, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francii, Německo, Itálii, Maltu, Nizozemí, Portugalsko a Slovinsko. Už z tohoto je vidět, že samozřejmě cesta, kterou jsme nakročili novým stavebním zákonem, je určitě cesta správným směrem.
Snad všechny české politické strany ve svých programech deklarují potřebu změnit současný stav veřejného stavebního práva a zjednodušit a zrychlit povolovací procesy. I současná vláda v programovém prohlášení toto má na několika místech. Nový stavební zákon č. 283/2021 Sb. a s ním související změnový zákon č. 284/2021 Sb. byl schválen po čtyřech letech intenzivních příprav a legislativních prací realizovaných širokým expertním týmem, čítajícím desítky odborníků vně i zevnitř státní správy. Od 29. 7. 2021 jsou součástí platného právního řádu. Některá ustanovení nového stavebního zákona nabyla účinnosti již dnem 30. července 2021, další pak dnem 1. ledna 2022 a jako celek má nabýt účinnosti dnem 1. 7. 2023.
Nový stavební zákon naplnil očekávání, to je zejména reálné a zásadní odformalizování, sjednocení, zrychlení a zjednodušení povolovacího procesu se zachováním ochrany všech veřejných zájmů i práv účastníků a se zvýšením důrazu na věcnou podstatu a vážení kolizních zájmů v území v rámci integrovaného řízení vedeného před jediným a jednotným stavebním úřadem. To znamená, abychom docílili toho principu jeden úřad, jedno řízení, jedno razítko.
Znova bych ráda připomněla, co všechno dobrého nový stavební zákon přináší. Zejména jde tedy o procesní reformu, to znamená zrušení všech stávajících deseti typů povolovacích procesů včetně dvoufázovosti územního a stavebního řízení a jejich nahrazení jediným řízením o povolení záměru. Určitě se ptáte, jakých vlastně deset typů řízení máme. Tak jenom abych vám to připomněla, co všechno jsme se vlastně snažili sloučit do toho jediného stavebního řízení: v dnešní době máme územní řízení, územní řízení s EIA, společné územní a stavební řízení, společné územní a stavební řízení s EIA, zjednodušené územní řízení, územní souhlas, společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru, ohlášení, stavební povolení a veřejnoprávní smlouvu nahrazující stavební povolení.
Dalším velmi důležitým krokem jsme se snažili samozřejmě zajistit odstranění fenoménu systémové podjatosti, která je judikována zejména ve velkých městech, ale je to samozřejmě otázka času, protože to je nástroj ke zdržování stavebního řízení, aby se toto velmi rychle začalo rozšiřovat, pokud neuděláme něco s institucionálním modelem státní správy. Právě institucionální reforma, to znamená zřízení nové jednotné soustavy státní stavební správy po vzoru katastrálních úřadů, zruší více než tisíc obecních a speciálních stavebních úřadů v obcích a krajích a vyřešení problému nejednotnosti výkonu stavební správy a systémovou podjatost. Není to o tom, že by stavební úřady zmizely z obcí nebo z krajů. Samozřejmě je to o tom, že bude jednotná soustava stavební správy, budou územní pracoviště všude tam, kde samozřejmě lidé stavební úřady mají dnes, ale výhoda je v tom, že budou úředníci zastupitelní, že bude jednotná metodika, a skutečně to má vést k tomu, aby celé stavební řízení bylo efektivnější.
Třetí, opravdu z mého pohledu velmi důležitou součástí nového stavebního zákona je integrace dotčených orgánů. Tato integrace dotčených orgánů zruší téměř všechna závazná stanoviska, to znamená samostatná stanoviska, samostatná razítka vzešlá ze samostatných podkladových řízení. Dneska těchto samostatných razítek máme necelých padesát. Co to znamená? Každé samostatné razítko je také samostatně přezkoumatelné, takže si dovedete představit, že například na projektu studentských kolejí, kde potřebovali 45 samostatných kulatých razítek, je také 45 možností přezkumu, odvolání, což samozřejmě stavbu velmi zdržuje v čase. A jenom pro vaši informaci, studentské koleje nestojí dodnes, protože když už vám jedno razítko nabyde právní moci, u těch ostatních samozřejmě o to přijdete, protože tam probíhají ty procesy odvolání, a můžete začít znova. Naší snahou byla tedy maximální integrace těchto dotčených orgánů do rozhodování stavebního úřadu. Zásadně se tedy omezuje počet potřebných razítek povolení, aniž by došlo k omezení či zrušení ochrany jakéhokoli veřejného zájmu.
Stejně tak je velmi lichá představa, že úředníci, kteří hájí veřejné zájmy podle složkových zákonů dnes, by je v rámci stavebního úřadu přestali chránit. To je samozřejmě absolutní nesmysl, úředník je vždy vázán složkovým zákonem a vždy podle něj bude postupovat. Ochrana většiny veřejných zájmů se svěřuje stavebnímu úřadu, právě který bude posílený o úředníky dosavadních dotčených orgánů, a umožňuje se mu též věcně posuzovat kolidující veřejné zájmy. Asi každý z vás, kdo někdy něco stavěl, víte, že dnešní neutěšená situace je o tom, že musíte mít dvanáct až dvacet pare projektových dokumentací, abyste mohl s těmi dokumentacemi běhat po jednotlivých dotčených orgánech. Přitom hygiena má jiné požadavky, hasiči mají jiné požadavky, památkáři mají jiné požadavky, a kdo jiný než stavební úřad by měl být ten, který pod sebou bude mít všechny tyto odborníky na veřejné zájmy, aby posoudil jednu jedinou projektovou dokumentaci ze všech úhlů ochrany veřejných zájmů, a investorovi, ať už je to kdokoliv, dal jednu zpětnou vazbu, co všechno je potřeba v projektové dokumentaci upravit, aby byla způsobilá pro proces schválení. Dneska si toto všechno stavebník musí zajišťovat sám a skutečně jsou pak velká překvapení u kolaudací, protože projektové dokumentace se samozřejmě mění podle potřeb dílčího dotčeného orgánu, takže situace je opravdu velmi nepřehledná. Tím, že budou všechny zájmy dotčených veřejných orgánů vyjádřeny v jednom stanovisku, tak je také umožněno pro to jedno stanovisko samozřejmě řádné odvolání a přezkum. Ale probíhá to jednou, nikoli padesátkrát. ***
