(16.10 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Pak mě napadl další velký zdroj krásných citátů o svobodě a svobodě slova, to je George Orwell, který například ve svých esejích napsal, že právní stát existuje pouze tam, kde i politické názory, které se mohou většinové populaci zdát oprávněně amorální či opovrženíhodné, nejsou z právního hlediska nijak postihovány, jinak není dána svoboda projevu, a tudíž ani nelze takový stát považovat za demokratický. S Orwellem jsem zase narazil na ten problém, že mi nějaký občan do mailu napsal - on to tedy psal nám všem, on tam napsal, možná jste to dostali také. On nám napsal: "Vážení politici, když Orwell psal svůj román 1984, myslel to jako varování, ne jako návod."
Tak jsem se tedy rozhodl nakonec dát na to, co říkal můj kamarád, automobilový závodník, s kterým občas jezdím a který prostě říkal, že si myslí, že lidé mají dost rozumu na to, aby si ty informace přebrali sami, a my bychom s tím neměli nic dělat.
Já bych využil čas a řekl vám ještě jednu historku. Minulý týden jsem se účastnil nějakého setkání vyšších soudů v Kroměříži na naší Justiční akademii a seděl jsem tam vedle pana ministra spravedlnosti Pavla Blažka. V tu chvíli mně přišla žádost z jedné televize, zda bych se nezúčastnil debaty na téma omezování nebo boj proti dezinformacím a připravovaná legislativa v této oblasti a že se to chystá na Ministerstvu spravedlnosti. Jak tam podle zasedacího pořádku vedle mě seděl ministr spravedlnosti, tak já jsem mu tu SMS dal přečíst a požádal jsem ho o jeho názor. On mi obratem řekl, že to není pravda, že na Ministerstvu spravedlnosti se žádný takový zákon nepíše a nechystá a ani to nemá v úmyslu. Takže to vypadalo, že to bude Ministerstvo vnitra. Nicméně jak jsem se dozvěděl teď z dalších novinových článků, které tady mám k dispozici a které případně mohu citovat, tak ani na Ministerstvu vnitra se žádná taková právní úprava nechystá. Pan ministr Rakušan sdělil pouze České televizi, že represivní kroky v podobě přípravy nové legislativy jsou až nejkrajnějším řešením, o kterém v tuto chvíli vedeme pouze teoretickou diskusi. Přesto můj rozhovor s danou televizí proběhl, řešili jsme téma přípravy nového zákona, i když mi z ministerstev řekli, že se žádný nový zákon nepřipravuje. A pokud moje znalost sahá, tak jsem byl potom citován pouze v hlavních zprávách, že byl bych v takovémhle případě konzervativnější. O tom, že mi ministr přímo řekl, že se nic nechystá, v té reportáži nebylo nic. To znamená, tady existuje reálně nějaká poptávka po tom, aby došlo ke změně legislativy, ale popírá to jak Ministerstvo spravedlnosti, tak Ministerstvo vnitra. Mluvčí Pirátské strany Veronika Šmídová se také distancovala a napsala, že něco takového, příprava takového zákona, neprobíhá, a nebyli jsme od koaličních partnerů ani informováni, že by probíhala u nich. A Pirátská strana je strana, která má k dispozici vicepremiéra pro digitalizaci a týká se to i digitálního prostoru, a především má svého zástupce jako předsedu Legislativní rady vlády a ministra pro legislativu. To znamená, ze všech dotazovaných nikdo nepotvrdil, že by se tento zákon připravoval, přes to, že se o tom pravidelně dočítám. A já bych to právě chtěl vysvětlit v rámci speciálního bodu, který bychom zařadili na pořad schůze. Mohli bychom se skutečně bavit nějakým způsobem konstruktivně, případně potom přejít na jednání ve výborech.
Vyjadřuje se v té věci opakovaně náš nový vládní zmocněnec pan Klíma pro boj proti dezinformacím, který se vyjádřil v tom smyslu pro iRozhlas, že analýz dezinformací existuje celá řada, vznikají nebo vznikla různá oddělení na ministerstvech, která se tím zabývají, analyzují to. Nicméně následně opět na dotaz, tentokrát myslím České televize, bylo sděleno z Úřadu vlády, že Úřad vlády nedisponuje informacemi požadovanými v žádosti. To znamená, jestliže pan Michal Klíma tvrdil, že analýz máme dostatek, tak Úřad vlády ale říká, že nemají žádnou.
Samozřejmě ta situace je velice citlivě vnímána občany, já jsem se skutečně zúčastnil už několika debat a diskusí o tomto tématu. Množí se informace na internetovém prostředí, a to, že se tady dostáváme do situace, kdy došlo k vypnutí celé řady dezinformačních, nebo někdy spíše už opravdu názorových webů bez toho, aby se tak stalo na základě zákona nebo aspoň rozhodnutí vlády, už je opravdu alarmující. Já bych prosil proto o vysvětlení ze strany vlády, zda skutečně existuje jenom tedy to jedno obecné usnesení o tom, že se doporučuje těm poskytovatelům internetových služeb, aby s tím něco udělali, a následně, po konzultaci snad s vojenskou rozvědkou, došlo k vypnutí těch dezinformačních webů v té první fázi.
Nejdřív se psalo, že snad existuje nějaký dopis, který vláda odeslala těmto poskytovatelům, sdružení NIC.cz. Ten dopis jsem do dnešního dne neviděl jako člen Parlamentu a poslanec Poslanecké sněmovny České republiky. Existuje nebo neexistuje? Pak je otázka: může vůbec bez právního základu, bez právního podkladu vzniknout takový dopis, který napíše vláda někomu, že si přeje, aby byly vypnuty nějaké weby? Podle všeho ani neexistuje. Všechno to zřejmě proběhlo ústně, a to je právě ten největší problém, že se pohybujeme momentálně v prostředí, kde všechno vzniklo v podstatě jenom, tak jak se říká, v uvozovkách per huba, aniž by pro to byl jakýkoliv zákonný nebo právní rámec. A přitom svoboda slova je jedna z nejzákladnějších svobod, kterou vůbec v Listině základních práv a svobod máme, a její limity jsou velice striktní. Omezení může být jenom zákonné, a ještě musí být v tom limitu, že nemůže zákonem býti to právo většiny zneužíváno.
Oni mají totiž ti ministři, kteří se k tomu teď staví velice zdrženlivě, pravdu v tom, že takový případný zákon o omezení svobody slova se velice špatně píše, protože narážíte na ústavní limity a narážíte na zákonné limity. Nejhorší ale je, že u nás není vůbec nic. A to kritizují i média a komentátoři, kteří jsou v názorovém spektru spíše na straně vlády. To jsou lidé, kteří vědí, že jsme v nějaké informační válce, že je třeba bojovat proti ruským trollům, nicméně i oni se pozastavují nad tou formou, že není možné, aby se tak dělo pouze ústně, bez jakékoliv právní úpravy.
Na Slovensku například přijali velice rychle, v nějakém zkráceném řízení, příslušný zákon, který je podroben obrovské kritice, protože obsahuje velice vágní definici o tom, že mohou být postihovány všechny škodlivé informace, tečka. A kdopak určuje, co je to škodlivá informace? Na Slovensku nemají potom zřejmě žádnou možnost soudního přezkumu. Ti, kteří jsou názorově blíže vládě, říkají: No, na Slovensku mají aspoň ten zákon. Je prostě složitá doba, je těžká doba, měli bychom rychle udělat také zákon, ať máme aspoň ten zákon. Ale mně nevadí jenom to, že nemáme ten zákon, mně by samozřejmě vadil i ten slovenský zákon, který podle mě je naprosto v rozporu i s mezinárodními závazky. Já vám tady budu citovat komentář číslo 34 Výboru Spojených národů pro lidská práva: "Jde o právo" - svoboda slova - "z nějž pak nepřipouští žádné výjimky či omezení. Svoboda názoru dopadá na právo změnit názor, kdykoli a z jakéhokoli důvodu si osoba svobodně přeje. Nikdo nesmí být podroben jakémukoli omezení práv zaručených Paktem z důvodu svých skutečných, vnímaných či předpokládaných názorů. Jsou chráněny všechny druhy názorů včetně názorů politické, vědecké, historické, morální či náboženské povahy. Obtěžování, zastrašování či stigmatizace osoby včetně uvěznění, zadržení, souzení či vazby z důvodu názoru, které by mohla zastávat, představuje porušení čl. 19 odst. 1." ***
