(18.10 hodin)
(pokračuje Berenika Peštová)
Musíme si uvědomit, že k tomu, aby takoví dopravci přežili, tak musí měsíčně najezdit skoro 8 000 kilometrů, aby opravdu ty náklady, které jsou s tím spojeny, tak aby se jim to rentovalo. Já jsem si připravila takový krásný model střední firmy, která v současné době je v České republice, která má 30 aut nad 12 tun, má 21 vozidel 3,5 až 12 tun a 30 vozidel do 3,5 tuny, s tím, že to, co připravila vláda, to znamená, že garantovala, což také bude asi muset zřejmě udělat novelou zákona, že odpustí silniční daň automobilům do 3,5 tuny, tak to neřeší jejich problém. Protože když si spočítáme roční náklady této firmy, tak jim uspoří zhruba nějakých 230 000. Ale ta nafta, která postupně a drakonicky stoupla, jim dává roční náklady 18 144 000. Takže ve své podstatě se vláda vysmála i těm dopravcům. A mě by zajímalo, co pro tento sektor uděláte.
Říkám, byl tady zmiňován sektor zemědělství, teď je tady zmiňován sektor dopravy, a to se bavíme o dopravě, která to má jako svůj byznys. Pak tady máme dopravu, která samozřejmě zasáhne i ty kraje a samosprávy. Už vidím, že se vrátil pan poslanec Kučera, prostřednictvím pana předsedajícího, a on určitě mě potvrdí, že Ústecký kraj se bude také potýkat s velkými problémy a že už si nechal spočítat, kolik je bude stát navýšení právě již zmiňovaných pohonných hmot, které stouply, a myslím si, že nebudu daleko, když řeknu třeba 100 milionů, možná to bude ještě víc. A já bych ráda věděla, co vláda bude dělat. Protože vláda vyhlásí nouzový stav, ale nejsou tady opatření. To je to, co dělala ta vláda předtím, za co potom byla samozřejmě dehonestována, že ta opatření byla chaotická, nebo naopak jich bylo málo nebo hodně, ale v každém případě ta opatření byla. A na základě těchto opatření šly ty peníze do jednotlivých sektorů i do těch krajů. A teď ta opatření nejsou, tudíž ty kraje to musí platit ze svého. Jak dlouho to budou platit ty kraje ze svého? Jak dlouho to vydrží platit ze svého? Jak dlouho vydrží platit ze svého ta samospráva? To jsou otázky, na které mi nikdo zatím ještě neodpověděl, a já teď nechci říkat, že budu proti a demonstrativně tady proti tomu nouzovému stavu, já chci slyšet ty odpovědi. Ty odpovědi, které nechci slyšet jenom já, ale i ti dopravci. A já bych byla ráda, kdyby mi zde aspoň dnes někdo odpověděl. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO 2011.)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně, a s přednostním právem se přihlásil pan místopředseda Kučera.
Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Já jsem tady byl osloven paní poslankyní Peštovou, tak je takový dobrý zvyk, že když někoho oslovíme v tom projevu, tak on většinou potom i vystoupí, tak já bych se jenom pokusil trošku zareagovat. Já bych normálně vystoupil s tou technickou poznámkou, bohužel na dnešní schůzi to možné není, a trošku vysvětlil ten možná ne úplně šťastný výrok o těch čtených projevech. Já si pamatuji tady doby, kdy se říkalo, že kdo neřekne projev z hlavy, tak by neměl vystupovat. To bylo kdysi, nicméně kolega Nacher mi vysvětlil, že už to dávno neplatí, že už i ty projevy čtené jsou naprosto standardní. Omlouvám se, já jsem tady v minulém volebním období nebyl, takže mi ta mezipauza vypadla. Pokud jsou čtené projevy, ty dlouhé čtené projevy, normálně akceptovány, tak já se tímto kolegyni omlouvám, paní poslankyni Balaštíkové, že jsem řekl, že ten projev čte. Na druhou stranu já chápu, že pokud ten projev je delší, tak jsou tam třeba věci, které je třeba zmínit konkrétně, nebo precizně, a je lepší, když si to člověk napíše. Ten projev samozřejmě, který je z hlavy, je asi bezprostřednější, nicméně ten čtený projev je přesnější, exaktnější. Takže takhle jenom ode mě. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane místopředsedo. A dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Sadovský. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Sadovský: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, já bych chtěl na úvod říct, že nouzový stav na 30 dnů podpoříme, a to jsme řekli více než jasně. Ale ono to má i svoje další souvislosti. V nedělní Partii nám vysvětlila paní předsedkyně Sněmovny, že vláda se nemá starat o lidi. Nevím a nechci předjímat, jestli nám tím chtěla říct ideologii této vlády, ale já s tím naprosto nesouhlasím. Pominu to, že se z ní víceméně stala vojenská analytička, když nám řekla, že ani vojska se nezastaví na hranici Ukrajiny. Hodinu poté nám pan premiér u pana Moravce řekl za tu dobu, co tam byl, minimálně tak dvacetkrát tam proběhlo, že jsme ve válce. Dvacetkrát to řekl. Kolega Výborný dneska tady řekl, prostřednictvím pana předsedajícího, že nejsme ve válce. Možná by se vláda měla zeptat i svých poslanců a oni by jí to vysvětlili.
Takže popořadě. První věc bych chtěl říct: přestaňte strašit naše lidi! Nejsme ve válce. V žádné válce opravdu nejsme. Je tady uprchlická krize a je tady energetická krize. Ještě jednou: nejsme ve válce! Já rozumím, že nouzový stav je potřeba. Je potřeba a my ho podpoříme. Je to těch 30 dnů a nemáme s tím problém. Pokud bude potřeba, podpoříme i dalších 30 dnů. Prostě víme, že je to důležité, a nechceme vám házet klacky pod nohy, nechceme dělat to, co tady dělala opozice v minulém volebním období.
Je potřeba, když vidíme, jaká tady je migrační krize, mít připravenu nějakou strategii. My jsme pana ministra Rakušana na bezpečnostním výboru požádali, aby nám připravil na jeho žádost k 31. březnu strategii ke všem resortům. 31. března je tuším za dva dny. Uvidíme, s čím přijde. A ať to je vlastně otázka bezpečnosti, ať je to ubytování, sociální oblast, zdravotnictví, školství, je potřeba tu strategii představit jak krátkodobou, tak střednědobou. Ano, problém je, že zákon nemluví explicitně o tom, že nouzový stav musí být 30 dnů, ale jak dnes vydala usnesení senátní stálá komise pro ústavu a parlamentní procedury už v tom úvodu, že odpovídající interpretaci článku 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, považuje takovou, která prodlužování nouzového stavu omezuje dobou vždy nejvýše 30 dnů, a to především z důvodů a), b), c), d). Já si myslím, že všichni toto usnesení máte, a domnívám se, že to jsou převážně vaši senátoři, kteří tam jsou. Poslouchejte je a opravdu podpořte těch 30 dnů. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO 2011.)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je paní poslankyně Válková. Jenom podotýkám, že v rozpravě může poslanec vystoupit maximálně dvakrát. Je to, paní poslankyně, vaše druhé vystoupení.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Byla by to faktická poznámka, nebylo by to vystoupení, kdybych mohla. Nemůžu, takže budu fakt stručná. Jenom jsem chtěla vaším prostřednictvím pana kolegu Haase možná upozornit na to, že pokud jsem se tedy nepřesně vyjádřila, tak to raději zopakuji. Ten širší časový prostor umožňuje samozřejmě oproti tomu námi navrhovanému 30dennímu, a o tom bych právě hovořila a proto bych varovala, jak jsem říkala, premiéra, kdybych byla v té pozici zmocněnkyně, ale dělám to takhle na mikrofon, takže je to vlastně úplně jedno, vytváří daleko větší prostor, a čím je delší ten čas, tím se zvyšuje frekvence těch zásahů a omezení. A já si tedy nejsem tak úplně stoprocentně jistá jako pan poslanec, že úplně všechno tou optikou ústavnosti nakonec z hlediska základních lidských práv a svobod projde. To, že tady o tom teď nehovoříme a soustředíme se jenom na ten časový moment, to neznamená, že o tom nebudeme hovořit někdy jindy. A já se obávám, že asi tady dojde k tomu přehlasování. Velmi mile by mě překvapilo, kdyby k tomu nedošlo. My to budeme samozřejmě připomínat, to je vám také jasné. ***
