(17.50 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
Já rozumím tomu, co říkal kolega Karel Haas, že tam ten termín přesně není, těch 30 dnů, ale já si myslím, že logika velí, že tam ta implikace je. A mně to připomnělo, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, úplně podobný takový pozitivistický výklad Milostivého léta, našeho oblíbeného, kde jeden exekutor neukončil exekuci proto, protože ten dluh nezaplatil povinný, ale nějaký dárce, a v tom zákoně je napsané, že povinný uhradí, čímž jakoby doslovně, že to musí být ten povinný, ale když to udělá někdo jiný, tak v té chvíli by to tam nespadalo. Je to takový úplně ten echt právní pozitivismus, který je potom v tom reálném životě nefunkční.
Já jsem si dal tu práci, jak jste tady o tom mluvil, že to nesmí být za poslední dva roky nebo nesmí tam být souvztažnost za poslední dva roky. A když se podíváte do historie, tak je to za posledních dvacet let, protože povodně v roce 2002, tak tam, pokud mám ty informace správné, nouzový stav trval 20 dnů, v roce 2006 18 dnů, orkán v roce - teď nevím, nenapsal jsem si rok - 12 dnů a povodeň v roce 2013 28 dnů. To znamená, že ten nouzový stav přes těch 30 dnů nepřelezl nikdy. Nikdy. To znamená, že to je za posledních dvacet let, nikoliv za poslední dva roky.
Pokud jde o to, o čem my se tady bavíme, a my to furt říkáme dokola, nám nejde o nic jiného, než aby tak mimořádné opatření a tak mimořádný akt, jako je nouzový stav, byl zcela neoddiskutovatelný, aby právě nevyvolával tyhle otazníky - je to, není to, záleží na právním pohledu, dva právníci budou mít na to tři různé názory. A to si myslím, že si můžeme - neměli bychom si to dovolit nikdy, ale můžeme si to teoreticky dovolit u normálně běžných zákonů. U nouzového stavu je to za mě velmi, velmi riskantní.
A poslední poznámka, já jsem si je psal poctivě - omezení práv. Já si myslím, a sedím tady až na malé výjimky, nikdo neřekl, že tím dnešním hlasováním se omezují práva. Co my říkáme, je, že se vytváří právní rámec, který potom umožní vládě dělat ta opatření. Ale pak už ze strany opozice bude pozdě, my už pak s tím nemůžeme nic dělat, protože ta jednotlivá opatření, pane kolego, už nejsou potom předmětem té debaty tady v Poslanecké sněmovně a nějakého konkrétního hlasování. To je právě dneska, byť je pravda, že tam žádné omezení v této chvíli není. Tak tolik stručně poznámky, tak jak jsem si to sepsal. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Tak děkuji a můžeme pokračovat v rozpravě. Dalším přihlášeným je pan poslanec Novák. Máte slovo.
Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Tak já po svých třech předřečnících musím říct, že jsem nepřišel do právní války, nepřišel jsem řešit, jestli posuzuju, nebo neposuzuju, či občané, kteří mě oslovují, posuzují, či neposuzují nouzový stav podle toho, jestli je to právně správně, nebo ne, ale podle toho, jestli se bojí nebo věří tomu, zda a jak je to postihne. Proto jsem přišel sem, protože samozřejmě pro nikoho to není radostné, pro nikoho není radostné to, co se stalo, nikdo nemá radost z toho, že nastala ta tragédie na Ukrajině a ta agrese Ruska, že máme migrační vlnu, že už tady máme téměř 250 000 lidí, o které je potřeba se starat. To nikdo nepopírá. Rozhodně jim chceme pomoct a chceme jim pomoct všichni. Ovšem dát bianko šek na tři měsíce... Proč?
Já si myslím, že když si vzpomeneme na tu dobu covidovou, jakým způsobem tady byly nebo nebyly okopávány kotníky ne za tři měsíce, ale za třicet dnů... Co si to vláda dovoluje na třicet dnů? Kdepak, na čtrnáct! A za čtrnáct dnů nám přijdete říct, co jste udělali, co je nového, co jste zase pokazili, co na vás zase můžeme hodit. Mě to mrzí, ale takhle to bylo a je potřeba to tady připomenout. Navíc je taky potřeba si říct, že tehdy jsme byli v situaci, kdy jsme nevěděli, jak se ta pandemie bude chovat, kolik lidí reálně s tím bude bojovat, kolik mutací přijde. A dneska máme další a další mutace, ale samozřejmě válka na Ukrajině covid zabila, ten už není.
My dneska řešíme situaci podobného rozsahu. Zatím s docela předvídatelným průběhem, bohužel nepředvídatelným koncem. A proto by si vláda této země, která skládá své účty nejen svým občanům při volbách, ale průběžně a také průběžně Poslanecké sněmovně, měla o mimořádná opatření říkat po přesvědčivém zdůvodnění a samozřejmě ve skutečně mimořádných situacích. A souhlasím, ano, tohle mimořádná situace je. Já nechci zlehčovat a ani nechci, aby to tak vyznělo, že zlehčuji stav, který aktuálně je. Neříkám, že nemáme pomáhat. Ale já jsem tady skutečně pořád neslyšel pádný důvod, který by mě přesvědčil, abych dal současné vládě bianko šek na tři měsíce.
Pan ministr Rakušan nedávno na tiskové konferenci ministerstva sdělil, že předchozí vláda zneužívala nouzový stav a udělala ze slovního spojení nouzový stav sprosté slovo. Já říkám, že mám opodstatněné obavy, že právě vláda Petra Fialy po tomto prohlášení u mě ztratila veškerou důvěru, a tuto žádost nemůžu po takových prohlášeních podpořit. A nepodpořím ji také po vyslechnutí předsedkyně Sněmovny Pekarové v České televizi. Podle ní je potřeba tříměsíční nouzový stav proto, aby se zbytečně neřešil ve Sněmovně a poslanci, jejichž náplní práce je také kontrola vlády, vlastně zbytečně vládě nemluvili do práce. A za mě, nezlobte se, takto tedy ne. Jsem rád ale, že jste upřímní a řeknete to na férovku, abychom věděli, jak to myslíte.
My jsme dnes svědky naprosto skvělé reakce našich spoluobčanů. Ti jako správní hospodáři, rodiče a příbuzní si nejlépe uvědomují, do jaké situace se můžou dostat. Lidé pomáhají a za to je potřeba jim poděkovat. Pomáhají bez toho, aby je do toho někdo nutil, a za to je potřeba jim poděkovat. My jsme tady často ve vlastní bublině. A proto prosím, naslouchejme našim občanům a pochopme je. Je v pořádku, že pomáhají starostové obcí, hejtmani a nakonec i vláda. Nejsem si už ale jistý, že právě vláda jedná jako správný hospodář, tedy že se nejen stará o všechny potřebné, ale také že správně zachází se svěřenými prostředky. Jistě, vlna solidarity a podpora je hnací silou k tomu se věnovat bezezbytku utečenecké krizi. Všichni se rádi uskromníme. Bezezbytku. Protože nám tak velí naše svědomí. Ne poučky vlády, jak má občan pomáhat, co smí, a nesmí říkat, co se nehodí, jak moc se musí občan ohnout.
Já se opět ptám, kdo se o tohoto našeho občana dnes stará? Zítra to chcete řešit na vládě. Pokolikáté už? My jsme návrhy předložili. Návrhy, které dokonce zavedly okolní státy. Vy jste je zabili bez argumentů, bez toho, abyste vůbec připustili diskusi. Zabili jste je proto, že je navrhla opozice. Jestli našim lidem pomůžou, vás vůbec nezajímá. ***
