(16.10 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Já bych k tomu ještě chtěl doplnit jednu věc. Poslouchal jsem i argument pana Bendy jako předsedy klubu ODS, že my jsme teda původně chtěli 90, vy chcete 30, takže těch 58 je takový rozumný kompromis. Prosím vás, to je nějaká kupecká hláška. Ale my se tady bavíme o ústavních věcech, o ústavním pořádku České republiky. Myslím si, že takový komentář je naprosto nepatřičný a nepatří do této diskuse.
Já vám to zkusím říct ještě jinak. Máme tady sportovce. Tak zažili jste někdy, že by prodloužení trvalo déle než zápas? Že by se ve fotbale prodlužovalo o dvě hodiny? Tak není logické, že jestliže tam máme tu lhůtu 30 dnů, tak by se nemělo prodlužovat o 58 dnů, že to nedává logiku selskou, logiku úplně základní? Já si myslím, že ačkoliv je ta zvyklost mladá, tak by si zasloužila náš respekt, že bychom si ten respekt zasloužili i my jako opozice. A myslím si, že tady stávající koalice promeškala zase jednou, ale tentokrát zásadně, příležitost, jak zasypat některé příkopy, které ve společnosti existují, zbytečně vyvolávají zase konflikt a střet, který je možná dobrý pro média, která mají o čem psát a o čem referovat, ale naprosto k ničemu jinému nepřispívají. My jsme se tady mohli společně postavit nějaké krizi. Za těch 30 dnů, jestliže by stále byly splněny podmínky, protože my nevíme, jak se ta uprchlická krize bude vyvíjet, přece není možné to všechno řešit nouzovým stavem navždy, dokud tady bude aspoň jeden uprchlík, tak bude trvat nouzový stav. Jak jsem včera slyšel taky v nějaké debatě, tak proč teda vláda rovnou nenavrhla nouzový stav na celé volební období? Měli by to úplně jednodušší a obešli by se bez nás úplně, mohli by si na Poslanecké sněmovně dát cedulku: vládneme, nerušit! Mohli bychom jít domů, šly by nám naše poslanecké platy a mohli bychom se bavit s občany ve svých volebních okrscích.
Tohle všechno říkám, myslím si, korektně, pěkně, měl jsem to nějak v hlavě sesumírováno včera večer. A to jsem ještě nemohl vědět, že bude další déjà vu z mého pohledu, protože to, co se stalo u pandemického zákona, že samotní senátoři vládní koalice přišli a řekli, že pandemický zákon byl přijat v rozporu s právními předpisy této země, tak teď přichází opět komise pro ústavu a parlamentní procedury v Senátu a zase vám říká, vám vládním poslancům, že to není v pořádku, že to možná není nelegální, což je argument předkladatelů, ale zároveň to není ani legální. A jestliže budeme tedy respektovat nějakou zvyklost, tak potom takovýto návrh není právě v pořádku a jeho další podpora by teď měla být ze strany koalice přehodnocena. Ještě pořád není pozdě. A já vás proto chci ze své pozice požádat, abyste se nad tím zamysleli, případně si vzali přestávku a hlasovali za ten protinávrh, že se stav nouze prodlužuje o 30 dnů. Bude to korektní k nám, bude to korektní k vašim senátorům, bude to korektní k veřejnosti a bude to korektní koneckonců i k těm, kterých se to nejvíc týká, to jsou ti uprchlíci. Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Dovolte, abych se s vámi touto formou přivítal. A prosím dalšího přihlášeného, což je pan poslanec Karel Tureček, aby se ujal slova. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Tureček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, já bych se ve svém vystoupení chtěl věnovat oblasti zemědělství a potravinářství a i doporučení vládě této republiky k tomu, jak by měla přistoupit i v období nouzového stavu k řešení doslova kritické situace v oblasti zemědělství, potravinářství, nakonec i lesního a vodního hospodářství.
Já musím říci, že jsme svědky nejvyššího růstu cen potravin od 90. let. Ceny rostlinných komodit v únoru 2022 v porovnání s rokem 2021 vzrostly o více jak 20 %, potraviny celkově vzrostly o 15 %. Bohužel k dalšímu tlaku na růst cen potravin došlo vlivem invaze na Ukrajinu a je to zejména s ohledem na pokračující růst cen energií, kdy ceny našim prvovýrobcům v zemědělství se zvýšily v průměru o 180 až 225 %, dále cen plynu o 200 až 300 %, růst cen pohonných hmot o 50 %, v živočišné výrobě se jedná o prudký růst cen krmiv o 30 %, hnojiv v rostlinné výrobě o 300 až 400 %. Zažíváme také nejvyšší nárůst cen základních zemědělských komodit, kdy cena pšenice na světových trzích vzrostla o 100 % z částky zhruba 6 000 na částku 12 000 korun za tunu. V současné době například zemědělci prodávají mléko stále za 10,50 až za 11 korun za litr, a to i přesto, že vstupy jim skutečně vzrostly o stovky, stovky procent.
Já se chci zeptat, jak si myslíte, vládo České republiky, jak dlouho může české, moravské a slezské zemědělství být polštářem této Fialovy inflace, aby vydrželo, aby se Česká republika mohla opřít o produkční potenciál domácího zemědělství, který v České republice rozhodně není vyčerpaný?
A já musím říci, že bohužel vláda České republiky, Ministerstvo zemědělství a samotný ministr zemědělství Nekula se ubírá opačným směrem. On se nechce opřít o domácí zemědělce. On nechce využít historickou výzvu k tomu, aby se Česká republika opět stala z hlediska produkce potravin soběstačná. V poslední době, těch sto dnů Fialovy vlády, to vláda několikrát dokladovala. Vláda svými kroky otevřeně říká, že o produkci našich zemědělců a potravinovou soběstačnost nemá zájem. Experimentuje v oblasti biopotravin. A tady chci podtrhnout, že nic proti biopotravinám, ale je třeba si uvědomit, že ekozemědělství dneska produkuje na 15 % výměry zemědělské půdy. A víte, s 15 % výměry zemědělské půdy kolik se podílí na spotřebě biopotravin v České republice? Pouze 1,6 %. 1,6 % proti 15 % obhospodařované zemědělské půdy. Přesto vláda jde tímto směrem, jako kdyby jí nešlo o potravinovou soběstačnost v nastalé řekl bych celosvětové potravinářské krizi.
Dále vláda svými kroky rozděluje zemědělce na malé, na ty střední a velké, se kterými nechce moc mluvit, a přepracováním Strategického plánu Společné zemědělské politiky v lednu 2022 nastavuje nerovné podmínky v zemědělství. Tímto krokem ale trestá nejvíc střední zemědělce, subjekty hospodařící na rozloze půdy mezi 200 až 1 000 hektary, kteří se významně 30 až 40 % podílejí na produkci základních zemědělských komodit. Vláda svými kroky nechce chránit českou produkci potravin. Například v oblasti vývozu obilovin vláda neudělala nic. Nejenom že nenásledovala Maďarsko, které dokonce zakázalo vývoz, ale nenásledovala ostatní státy v Evropě svými intervenčními nákupy, ať už prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu, nebo Správy státních hmotných rezerv. ***
