(11.40 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
To ale neznamená, že se vším souhlasíme. My ten nouzový stav jsme tady přece opakovaně probírali v roce 2020, 2021. A mně to přijde, ten návrh, se kterým teď přišla vláda, těch 58 dnů, jako téměř absurdní. Jako absurdní divadlo. Proč? Protože ten nouzový stav tady byl v minulosti vyhlášen, já jsem se na to díval a dělal jsem si přípravu, třináctkrát. Pohyboval se od 11 dnů, to bylo nejkratší, po 30 dnů. Já si vzpomínám, že tady se opravdu licitovalo a bojovalo o každý jeden den. A proto mně přijde úplně jako skoro bych řekl mimo, aby titíž politici, titíž poslanci, kteří tady licitovali, že to nebude 30, bude to 22, 19, 14, 11 dnů - udělal jsem si průměr mimochodem. V průměru ty nouzové stavy trvaly 21,85 dne. To bylo vždycky, jak jsme se tak nějak jako dohadovali, aby tady vůbec něco prošlo. A najednou titíž politici přijdou s návrhem 58 dnů. To si myslím, že to prostě není možné. Vy víte, že já upozorňuji na ten dvojí metr, tohleto mi skoro přijde jako dvojí kilometr, protože ten, kdo předtím bojoval o každý jeden den, nebo vůbec to nepodporoval, ten nouzový stav, aby teď šel nad rámec těch 30 dnů, to přece není možné, aby to byla ta samá osoba, aby nebyla tak konzistentní mezi roky 2020/2021.
Našel jsem si citaci. Markéta Pekarová Adamová řekla: Protože se nouzový stav netýká českých občanů - to by tady možná rozebrali moji kolegové právníci, co se týká, netýká, do toho se tady pouštět nebudu, to ať si udělá každý obrázek sám, myslím si, že logicky bude - tak je zbytečná debata každých 30 dnů, nebudeme se vysilovat politickou debatou. No ale, kolegyně, kolegové, takhle to v Poslanecké sněmovně funguje, že to bylo jen na 30 dnů, takhle je to i míněno, a každých těch 30 dnů potom ta vláda přijde a obhájí, jestli ta situace i nadále trvá.
Jinými slovy argument číslo jedna, že to bude trvat déle, je za mě, nezlobte se, relevantní. Protože i u covidu bylo jasné, že to bude trvat déle. Vždyť to přece bylo úplně jasné, možná kromě prvního měsíce, kdy se nevědělo, bylo to úplně něco nového, tak potom bylo přece jasné, že ten covid nezmizí z ničeho nic, tak bylo jasné, že to bude trvat déle, ale nikoho nenapadlo, aby vynechal tu kontrolu parlamentem a místo aby to bylo po 30 dnech, tak tam rovnou šoupl 58. A proč ne do konce června nebo do konce roku? Tady ty dny byly, kdyby vás to zajímalo: 30, 19, 19, 30, 14, 22, 11, 30, 21, 14, 30, 14 a 30. Vždy jsme se pohybovali v tomhle rámci. Je z toho patrné, protože to byla čtyři taková období, nejdelší bylo mezi 30. zářím 2020 až 28. únorem, a tam přece bylo jasné v tom září, vždyť si na to vzpomínáme, že to bude trvat déle než měsíc. A přesto ta vláda permanentně se sem vracela, aby znovu a znovu obhajovala, jestli ten nouzový stav se má prodloužit, nebo ne. Takže tohle to argument není.
Ano, to také nikdo nezpochybňuje. Tato situace na Ukrajině bude určitě trvat déle než 30 dnů, ale mohou se měnit ta opatření. A ta vláda sem přijde a zase musí obhájit, jestli stojí za to vyhlašovat opět nouzový stav a opět na 30 dnů. Já osobně a moji kolegové, předpokládám, jsme byli připraveni podpořit těch 30 dnů. My nebudeme dělat nějaké naschvály. Ale nevím, jak jste přišli na to, že se to prodlouží téměř o dva měsíce.
Druhý argument, který zazněl, když jsem se o tom bavil, o tom nouzovém stavu, před několika dny, byl, že přece na počátku covidu - bavíme se o dubnu, březen, duben - také nikdo nezpochybňoval nouzový stav, a my jsme na počátku. Tak já jsem si našel citace, protože tady se přece má říkat pravda, tak jsem si našel citace, jak jste to, kolegové, komentovali. Například Petr Fiala - který tady teď bohužel není, já mu přeju brzké uzdravení. Současný premiér 7. dubna, to znamená necelý měsíc, necelý měsíc po vyhlášení prvního nouzového stavu řekl: Dnes je samozřejmě také potřeba jednat rychle, ale je potřeba jednat i rozumně. Po měsíci je konečně čas, aby se ta překotnost začala vyvažovat jasným plánem, jak dál. Lidé v České republice jsou odpovědní občané, snáší těžké časy skutečně obdivuhodně a je potřeba, je načase jim dát jasný plán, jak půjdeme dál. To je mimochodem to, po čem my voláme posledních několik dnů a týdnů. Jasný plán, jak se půjde dál. Překotnost a improvizace, která možná byla v těch prvních dnech a týdnech pochopitelná, už musí skončit. Potom říká, že období této tolerance končí, končí období, kdy vláda dostala od nás svého druhu bianko šek. To znamená po prvním necelém měsíci.
Vidíte, a my v tomhle jdeme dál, podpořili jsme to první, podpořili jsme to druhé, ale furt mi nikdo nevysvětlil, jak jste přišli na těch 58 dnů a jestli je to ústavně komfortní a jaký to má důvod a proč tímhle způsobem chcete obejít Poslaneckou sněmovnu v momentě, kdy vám samotným to v tom minulém volebním období vadilo.
Jak již bylo řečeno, nouzový stav se může - trochu právního okénka - vyhlásit jen s uvedením důvodu na určitou dobu, maximálně 30 dnů, a to pro určité území. Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená v krizovém zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se komu ukládají. Prodloužit nouzový stav na dobu delší než 30 dnů lze jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny. Zákon sice nestanoví maximum, o kolik dní může být takto nouzový stav prodloužen - a teď jsme u toho, to je text od právníků - během let 2000 (2020?), 2021 se ale ustálila zvyklost, že vláda žádá Poslaneckou sněmovnu právě o souhlas s prodloužením nouzového stavu nejvýše o oněch 30 dnů a pak případně žádá znovu. Samotné vyhlášení nouzového stavu vládou jeho význam a dosah poněkud bagatelizuje - když se podíváte na to zdůvodnění - což je mimochodem věc, kterou vyčítala bývalá opozice, současná koalice předchozí vládě. Zdůvodnění - přispívá k tendenci nadužívat výjimečný stav k řešení administrativních potíží státu a činit tento mimořádný a závažný nástroj, to znamená nouzový stav, prostředkem relativně běžné potřeby. Podstatným argumentem proti takto dlouhému prodloužení nouzového stavu je určitě i zkušenost, že Česká republika si v tomto směru počíná zcela odlišně od zbytku Evropy.
Takže já jsem se podíval, jak to právě funguje ve zbytku Evropy. Nebudu tady neférově argumentovat státy, které nejsou tak zasaženy jako Česká republika tím množstvím uprchlíků, to budu fér. Jenom připomenu, ve Francii není nouzový stav, ve Velké Británii není, v Itálii je - pozor, férově, ale tam došlo k prodloužení nouzového stavu na území Itálie do konce letošního roku, ale on tam trvá nepřetržitě už od roku 2020, tak to bych si nevzal jako příklad, tam to trvá nepřetržitě. Není ani, ale pozor, není ani v Rakousku, není v Německu. V Německu i bez nouzového stavu zjednodušili vydávání víz a možnost udělování trvalého pobytu, ale udělali to bez nouzového stavu. Není ani v Polsku, a tam se shodneme, že tam ten tlak a množství uprchlíků je zdaleka největší v absolutních číslech i na přepočet na obyvatele. A není tam nouzový stav. A na Slovensku je stav mimořádné situace, který ale není ekvivalentem toho nouzového stavu, jak je to u nás. To znamená, že my v tomhle - jak jsem řekl, my bychom podpořili, já bych podpořil těch 30 dnů, 58 dnů ne, ale i v tomhle jsme ojedinělí. V tomhle žádná země nemá nouzový stav vyhlášený tak, jak ho vyhlašujeme my tady u nás.***
