(20.40 hodin)
(pokračuje Vladimíra Lesenská)
Jak už jsem řekla, v SPD jsme návrh konzultovali s právníky, aby návrh české legislativě zcela vyhovoval a žádná otázka v referendu nemohla způsobit nějaké problémy v zákonech či ohrozit demokracii.
Samotné vyhlášení referenda bude pak následně v pravomoci prezidenta republiky, který vyhlásí referendum do 30 dnů ode dne ověření všech splněných podmínek v zákoně. Referendum by se potom konalo nejdříve 90 dnů a nejpozději 180 dnů ode dne jeho vyhlášení. Zároveň pokud by se mělo referendum konat v posledních šesti měsících volebního období prezidenta, Parlamentu, Evropského parlamentu nebo zastupitelstev územních samosprávních celků, tak by prezident vyhlásil referendum tak, aby se konalo společně s novými volbami do těchto orgánů. Tento bod v návrhu zákona bude znamenat značnou úsporu ve finančních prostředcích pro stát a zároveň zabezpečí, aby nehrozilo riziko, že občané budou vyčerpaní z nutnosti hlasovat ve volbách a ještě potom samostatně v referendech. Na podobném principu dnes již funguje velká část místních referend. Nemyslím si tedy, že by případná referenda byla pro český stát nákladná. Podstatné ale je, že rozhodnutí přijatá v těchto referendech jsou závazná pro všechny orgány i osoby včetně a jejich změna nebo zrušení jsou možné pouze na základě nového rozhodnutí v referendu.
Vláda rozhodnutí přijaté v referendu v rámci své působnosti provede nebo zajistí jeho provedení. Nenavrhujeme tedy typ referenda, které by bylo nezávazné a vláda a Parlament by se vůlí občanů nemusel řídit. Vláda bude mít na starosti provedení rozhodnutí občanů, ale nemůže samotnou vůli občanů ignorovat. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já také děkuji. Nyní tedy zatím poslední přihlášená do rozpravy, paní poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní předsedkyně. Milé kolegyně, milí kolegové, nemám snadnou pozici. Víte, že jsem v předminulém - minulém volebním období vždycky pevně zastávala názor, že celostátního referenda je třeba v tom smyslu, že by bylo dobré takový ústavní zákon přijmout, a snažili jsme se jej prosadit. To se nakonec nepodařilo z mnoha důvodů, na ně asi tady není ani čas ani energie a ani z mé strany chuť to rozebírat, nicméně to považuji za chybu. Možná právě ten neúspěch ovlivnil i skutečnost, která nám byla také vytýkána, že do našeho programu hnutí ANO ve volbách 2021 se výslovně zákon o celostátním referendu s ohledem na těžkosti, se kterými jsme se setkávali při jeho prosazování, a možná skepsi části našeho hnutí vůči prosazení v Senátu nedostal. Přesto si myslím, že je dobře, že tady o této problematice hovoříme, a stejně jako SPD si myslím, že je naprosto legitimní otevřít tuto otázku. Předpokládám, že například i Pirátská strana nebude namítat nic proti debatě nad tím, zda je či není, obzvlášť v dnešní - musím říci adjektivum pohnuté - době otevřít otázku celostátního referenda, kdy by se občané mohli k některým otázkám vyjádřit a nám tak ukázat cestu, nebo alespoň ukázat, jakým způsobem a jakým směrem bychom se neměli vydávat. A mám na mysli nicméně nic více než řešení situací, které s sebou nese současná krize na Ukrajině a s tím bezprostředně související příval uprchlíků do České republiky, který na jedné straně akceptujeme a snažíme se jim pomoci, na druhé straně budeme jistě v budoucnu muset čelit různým náladám, které by bylo možné i tímto způsobem, to znamená v rámci celostátního referenda, pokud by docházelo k přijetí zásadních zákonů, které by se měly dotýkat běžného života našich spoluobčanů, regulovat.
Po tomto trošku filozofickém a politickém úvodu mně dovolte, abych se vyjádřila k tomu, co zde máme předložené. Vy velmi dobře víte, že jsme už koncem roku 2019 měli poměrně dobře propracovaný návrh, který byl známý jako sněmovní tisk 111, ve znění komplexního pozměňovacího návrhu tehdejších poslanců ČSSD, který se přiblížil už tomu řekněme konsenzuálnímu vnímání ve Sněmovně, a nebyli jsme daleko od jeho prohlasování alespoň na půdě Sněmovny, byť s vědomím, že v Senátu v této podobě neprojde. Pamatuji si, že tenkrát - ono jich bylo víc - ale ten návrh na zamítnutí podával Dominik Feri. V každém případě, nepodařilo se.
Nyní tady máme další návrh, který v některých směrech připomíná návrh 111 - sněmovní tisk, takže souhlasím s paní poslankyní Lesenskou, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, že jistě tento návrh oproti jiným návrhům z pera SPD byl konzultován s právníky. Na druhé straně se nedivím - bohužel v závorce - nesouhlasu, který vyslovila vláda, když v prosinci 2021 nedoporučuje Poslanecké sněmovně přijmout tento návrh. Jde o to, myslím si, zejména - a nebudu teď citovat to, co si můžete všichni přečíst v tom nesouhlasném stanovisku, ale spíše jde o moje názory, které jsem nasbírala a mám podpořené argumenty z minulého volebního období, když porovnávám ten návrh, který leží přede mnou - ten návrh totiž vylučuje nebo minimálně velmi zužuje moc zákonodárnou, ač to jistě nebylo jeho účelem, protože omezuje legislativní proces tím, že dává možnost, aby v celostátním referendu byly přijímány poměrně velkoryse zákony. V referendu by podle předkladatele - on to tady říká, já to řeknu takzvaně lidově natvrdo - mohl hlasovat občan o otázkách nejen vnitřní, ale i zahraniční politiky a mohl by v referendu též vyslovit souhlas s ratifikací nebo odstoupením od mezinárodní smlouvy. Vidím jako jeden z nejproblematičtějších čl. 9 odst. 2, kde se uvádí: "Pokud se podle tohoto ústavního zákona koná referendum k vyslovení souhlasu s ratifikací nebo s odstoupením od mezinárodní smlouvy, nahrazuje souhlas v takovém referendu vyslovený souhlas Parlamentu." Anebo čl. 9 odst. 3 - přijmout nový zákon. Kdyby se totiž úplně doslova aplikovalo to znění, pak by v případě takzvaného legislativního referenda podle čl. 9 odst. 1, který stanoví, že změna nebo zrušení rozhodnutí přijatých v referendu jsou možné pouze na základě rozhodnutí v novém referendu - tam to nové není, ale myslí se nové - nastala situace, kdy k úpravě toho příslušného zákona - a to zdůrazňuji a říkala jsem to i na našem poslaneckém klubu - i případných legislativních vad, nemluvě o novelizacích, bylo nutné přijmout rozhodnutí v dalším celostátním referendu. Pak to platí tím spíše, když v čl. 10 se stanoví, že ve stejné věci se může referendum konat nejdříve po uplynutí tří let ode dne oznámení výsledků hlasování v předchozím referendu - že se z toho stává taková kombinace dvou článků nebo to může přinést téměř absurdní situace. ***
