Nejprve k oblasti sporů z neživotního pojištění. Dominantně, a to je vidět zase na tvrdých číslech, protože ombudsman CAP ta čísla ve výročních zprávách takto detailně je také zveřejňuje, opravdu dominantně napadají z oblasti neživotního pojištění spotřebitelské spory ze tří druhů pojištění: z pojištění staveb, z pojištění vozidel, myslím z havarijního pojištění vozidel a z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. A už jsem tady naznačoval - a opravdu těch sporů jsem absolvoval v soudních síních vysoce trojciferný počet - to jsou spory, ve kterých jde typicky o odbornou otázku, která není o právním hodnocení samotné pojistné smlouvy, tak jako je to třeba ve sporech ze životního pojištění.

Tam jde typicky o odbornou otázku, abyste si dokázali představit výše nákladů na rekonstrukci poškozené nebo zničené nemovitosti, výše nákladů na opravu vozidla nebo ty nejtěžší případy výše náhrady újmy, zejména újmy na zdraví nebo újmy v případě usmrcení. Soud zná právo, ale nezná odbornou otázku, takže na jakoukoli odbornou otázku musí být vypracován znalecký posudek. Zase mně asi potvrdíte, že to není Haasův výmysl, že situace s kapacitami znalců v České republice - a to je dlouhodobý stav - je neutěšená. Znalců opravdu ubývá díky jejich nízkému ohodnocení, takže na znalecké posudky se čeká v řádu jednotek měsíců. Teď opravdu nemluvím o těch nákladech, ale mluví se nebo čeká se v řádu jednotek měsíců. A dnešní spory z neživotního pojištění - a to nijak nechválím teď žádnou ze stran těch sporů - se úplně typicky proměňují v několikavrstvou válku znaleckých posudků, kde se začíná posudky stran, obou stran daného sporu, pokračuje se většinou soudem nařízeným znaleckým posudkem a končí se minimálně revizním, ne-li superrevizním znaleckým posudkem.

Dovedete si představit, že tuto agendu svěříme kanceláři finančního arbitra a že to pomůže - já si dovedu představit, že to svěříme, ale uděláme tu nejzásadnější chybu a totálně to půjde proti celému systému ADR, to znamená, proti celému systému alternativního řešení sporů.

Vracím se k tomu nosnému. Jednoduchost a rychlost - no, rychlost určitě nezískáme. Co z toho můžeme očekávat, když tento návrh projde? Podle mě můžeme očekávat znova výrazné prodloužení v době řízení před finančním arbitrem. V roce 2019 to bylo přes 500 dnů, v roce 2020 to skutečně kancelář stáhla na těch 360 dnů. Podle mě to bude výrazný nárůst v řádu trojciferného počtu dnů. Můžeme očekávat výrazný nárůst nákladů pro stát, i těch, o kterých se důvodová zpráva k návrhu nezmiňuje, to znamená náklady na znalecké posudky. Můžeme očekávat to, že samozřejmě nespokojené subjekty, ať už to z toho řízení u finančního arbitra, které má vést ke smíru, tak pokud jedna strana, buď finanční instituce, nebo spotřebitel, odejdou nespokojeni, tak co jim po řízení u finančního arbitra zbývá? Zbývá jim obrátit se do správního soudnictví. A dovedete si představit, jak chudák spotřebitel dopadne ve správním soudnictví? Myslíte si, že někdo ze spotřebitelů v této zemi je běžně účastníkem správního soudnictví? No, nejsou lidé účastníky správního soudnictví. Jsou účastníky typicky občanskoprávních sporů, ale účastníky správního soudnictví nejsou. Ve správním soudnictví už paradoxně, ale tak je část pátá OSŘ nastavena, už nebude účastníkem toho řízení finanční arbitr, to znamená, finanční arbitr nebude vůbec ten svůj výrok, který má v nálezu finančního arbitra, obhajovat v správním soudnictví. To znamená, tam bude stát jenom daná instituce proti v uvozovkách druhému účastníkovi, tam nebude mít za zády finančního arbitra. Takže my vrhneme velmi pravděpodobně velkou skupinu spotřebitelů do sporů, které řeknu budou navazovat na několikasetdenní řízení u finančního arbitra. To je zjednodušení a to je alternativní řešení spotřebitelských sporů? No, to snad nikdo nemůže myslet vážně.

A ta poslední právní zmínka. V jedné věci je podle mého názoru - dovolím si to hodnocení, je to můj osobní právní názor - je ten návrh protiprávní, a to právě v působnosti. Ty působnosti jsou tam zjednodušeně řečeno tři, a podle mého názoru je v rozporu jak s evropskou směrnicí ADR - ona je implementovaná primárně zákonem o ochraně spotřebitele, který definuje, řeknu jaké spory a spory z jakých právních vztahů mohou spadat vůbec do systému alternativního řešení sporů. A zdůrazňuji teď, to je opravdu vyšší právní, omlouvám se všem neprávníkům, k zajištění spotřebitelského úvěru není ten spotřebitelský úvěr. Zajištění, ať už má jakoukoliv formu, ručení, zajištění nemovitostí, zajištění movitou věcí, zajištění nějakým zajišťovacím převodem práva, zajišťovacích institutů je v českém právním řádu celá řada. Je samostatný právní vztah, to vůbec není vztah primární z té smlouvy o spotřebitelském úvěru. Takže navrhovat, aby spory ze zajištění spotřebitelského úvěru byly předmětem k řízení u finančního arbitra, je podle mého názoru v rozporu jak s evropskou směrnicí ADR, a uvědomte si, že české právo se musí - na to existuje i x rozhodnutí Ústavního soudu, Českého nejvyššího soudu o tom - že implementace evropských směrnic a pak aplikace v českém právu musí být eurokonformní.

To jsou důvody, pro které opravdu snad z věcných - a slíbil jsem, že v nich nebude ani mrť politiky - tak jsou to věcné důvody, pro které navrhuji zamítnutí tohoto návrhu. Děkuji vám. (Potlesk koalice SPOLU.)

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Hezký večer, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Pokračujeme dále v obecné rozpravě, do níž je přihlášený pan poslanec Aleš Dufek, což je zatím poslední přihlášený. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Aleš Dufek: Dámy a pánové, budu mnohem stručnější než můj předřečník, který do toho dal obrovské emoce, Nicméně dovolím si říct, že podporuji jeho právní názor či lépe řečeno politický názor, a vede mě k tomu rovněž má zkušenost jako někoho, kdo se 25 let živí jako tím, že chodí k soudu.

Říká se, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Absolutně nepochybuji o tom, že kolega předkladatel, a souvisí to i s jeho jako politickou minulostí, bojuje za práva spotřebitele, ale v tomto případě spotřebiteli fakt nepomůžeme. Já jsem zažil před patnácti lety takovou vlnu, kdy se říkalo, že naše soudy jsou neschopné, pomalé, nevýkonné, takže všichni křičeli, ať tedy budeme řešit věci v rozhodčím řízení. Tak všichni si psali rozhodčí doložky do smluv, pak se vydávaly rozhodčí nálezy, pak ty rozhodčí nálezy šly na exekuci, pak byly následně rušeny soudem, ty rozhodčí nálezy. A pak některé soudy, když byly napadeny rozhodčí nálezy, přiznaly odkladný účinek, některé nepřiznaly odkladný účinek.

A já se obávám, že v podstatě podobný postup by nastal i v tomto případě. To znamená, že ze začátku by se respektovala rozhodnutí finančního arbitra v těchto věcech, a pak, po určité době, kdy by docházelo k různým excesům, by se přiznávaly odkladné účinky a pak by došlo samozřejmě k tomu, že ve své podstatě by se to všechno výrazně natáhlo a zkomplikovalo.

A poslední myšlenka. Podporuji to, co říkal kolega, že právě tady, v případě některých plnění z neživotního pojištění, si nedokážu představit, kdy by ti lidé došli svého práva.

To znamená, byť mám obrovské výhrady jako advokát k našim soudům, a je to logické, že mám k nim výhrady, přece jenom bych jim to nechal víc k dispozici a nechal bych lidi, aby tyto věci řešili přes soudy. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Také děkuji. Nyní se přihlásila ještě paní zpravodajka, paní poslankyně Urbanová. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Barbora Urbanová: Jak jsem slíbila, já jsem se přihlásila se stanoviskem hnutí STAN k návrhu. My vidíme hlavně tři rizika spojená s přijetím návrhu. Za prvé, problematicky se může jevit rozšíření působnosti finančního arbitra na spory ze zajištění dluhu ze spotřebitelského úvěru, a to z důvodu, že stávající systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů zavedený zákonem o ochraně spotřebitele je koncipován pro spory, které vznikají z kupních smluv a ze smluv o poskytování služeb v uzavřených mezi podnikatelem a spotřebitelem, což platí i pro oblast finančního trhu. Finanční arbitr pak řeší spory ze smluv o poskytování finančních služeb, což je k zajištění závazku, byť z finanční služby není.

Druhou z problematických oblastí, která má být podle návrhu předmětem rozšíření působnosti finančního arbitra, je pak oblast neživotního pojištění. Ta zahrnuje obecně jak některá pojištění osob, například trvalých následků úrazů či nemoci, pojištění invalidity, pojištění občanské odpovědnosti, tak pojištění majetku spotřebitele nemovitosti a jejich vybavení, motorová vozidla například. ***