Poslanec Hubert Lang: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážený pane ministře, příliv běženců z Ukrajiny se zatím nezastavil a stále se zvyšuje. V České republice je již registrováno i dle vašich slov cirka 230 000 těchto osob. Zákon lex Ukrajina významně usnadňuje získávání pobytu na našem území zejména díky zavedení víza dočasné ochrany pro příchozí běžence. Současně umožňuje i možnost výběru pobytu a zcela volného pobytu osob registrovaných dle tohoto zákona lex Ukrajina i v dalších členských státech EU, prakticky též zajišťuje pobytovou legalizaci všech příchozích osob.

V případě příchodu matek, dětí, starých lidí, jak neustále zmiňujete, je třeba jistě pomoci. Hnutí ANO všechny tyto kroky současné vlády plně podporuje a vždycky podporovat bude. V čem si již nejsem tak jist, zda poskytovat stejnou podporu i příchozím mužům, kteří tvoří určité procento příchozích, pokud se nemýlím, kteří podléhají na Ukrajině branné povinnosti. Uvedená čísla příchozích mužů - doufám, že vám je to známo - nám začínají postupně stoupat, a to prakticky na všech registračních místech.

Zcela samostatnou kapitolou je registrace příchozích cizinců, kteří měli v době vypuknutí válečného konfliktu přiznaný trvalý pobyt na území Ukrajiny. Vzhledem k tomu, že spatřuji v množství příchozích osob určitá bezpečnostní rizika pro Českou republiku, a naši voliči se na to ptají, mám na vás následující otázky. Jakým způsobem se staví vláda České republiky či rezort Ministerstva vnitra ke stoupajícímu počtu příchozích mužů, kteří podléhají branné povinnosti na území Ukrajiny?

Za druhé, kolik cizinců s přiznaným statusem trvalého pobytu na území Ukrajiny již vstoupilo na naše území, a zejména jak se provádějí vlastní identifikace, pokud Ministerstvo vnitra ani policie dodneška nedisponuje přislíbenými zdroji dokladů vydávaných ukrajinskými úřady pro osoby s trvalým pobytem a dosud nejsou k dispozici též slíbené seznamy cizinců, kterým byl tento statut na území Ukrajiny udělen?

Za třetí, kolik osob registrovaných v evidenci nežádoucích osob již bylo zjištěno v množství příchozích osob a jak s nimi PČR a MV dále pracuje? A v poslední řadě, zda požádalo Ministerstvo vnitra o seznamy propuštěných vězňů, kteří se měli za příslib amnestie zapojit do probíhajících bojů v rámci obrany na Ukrajině? A mohou se též objevit případně jako potenciální žadatelé o získání víza dočasné ochrany v České republice? Děkuji za zodpovězení položených otázek.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času a nyní k pultíku s odpovědí jde pan ministr a první místopředseda vlády Vít Rakušan. Prosím, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuji za otázku. Pane poslanče, některá statistická čísla vám určitě doručím písemně - to koneckonců v rámci nějaké vnitroparlamentní diskuse vyzýváme i poslance, jestli chtějí nějaká přesná čísla a data, mohou zažádat dopředu, abych je tady přednesl rovnou, dostanete je určitě do konce týdne, v tom není žádný problém. Vaše první otázka je otázka velmi složitá - co děláme s příchozími muži.

No, branná povinnost se na ně vztahuje, jsou ale mnohokrát mezi nimi muži, kteří z nějakého důvodu za prvé brannou povinnost vykonávat nemohou, takoví jsou i na Ukrajině, máme tady třeba případy novinářů, kteří byli na seznamech přímo těch, po kterých ruský režim, který vtrhl na Ukrajinu, jde, a jsou to lidé, kteří si určitě zaslouží speciální ochranu mimo území Ukrajiny - byli to třeba váleční novináři například, kteří dokumentovali zvěrstva na Donbase a podobně. To je samozřejmě specifická skupina.

A teď je velká otázka, určitě o tom můžeme tady vést diskusi, je tady nějaký platný zákon Ukrajiny, ale my jsme Česká republika, my v téhle chvíli sledujeme neuvěřitelný odpor a boj Ukrajinců proti ruské přesile, obrovské nasazení ukrajinských mužů, kteří jsou ochotni jít, byť žádný vojenský výcvik neměli, a projdou jím za tři dny, bránit svoji vlast tak, jak už Evropa dlouho nepředvedla, a troufám si říct, že většina z těch států v našem geografickém prostoru by to ani neuměla. Předvádějí skutečné vlastenectví a hrdinství, narukují i muži, kteří jsou starší šedesáti let, a já skutečně nemám žádnou možnost a ani ambici soudit ty, kteří se sem z Ukrajiny dostanou, byť by podléhali branné povinnosti. Nemám na to ani žádnou legislativní oporu. To téma jsem řešil i s panem ukrajinským velvyslancem, samozřejmě že Ukrajina by si přála, aby co nejvíce jejích mužů zůstalo na území Ukrajiny - mimochodem, nemalý počet Ukrajinců opustil Českou republiku a šli bojovat za svoji vlast - ale opravdu, kdo my jsme, abychom ty muže soudili? Kdo jsme, abychom řekli: Vy musíte jet zpátky? Jaký k tomu máme právní titul je posílat zpátky na Ukrajinu? Oni sem přišli, oni žádají o dočasnou ochranu a my se řídíme přece právním řádem České republiky, nikoli právním řádem Ukrajiny, a můžeme si o tom myslet, co chceme. Ti lidé prochází běžným bezpečnostním screeningem jako všichni ostatní, jsou ztotožňováni tak, jak jsem vysvětloval v předchozí interpelaci, ale my nejsme ani na těch krajských asistenčních centrech pomoci Ukrajině nějakým morálním arbitrem, který by je ještě mohl vyslýchat i v tom rychlém procesu a říkat: Co tady děláš, máš bojovat za svoji vlast. A já bych se to vlastně ani neopovážil - možná kdyby z Ukrajiny zbaběle utíkaly tisíce a desetitisíce mužů, že nechtějí bojovat za svoji vlast, ale já vidím muže, kteří mnohdy zbídačeně, mnohdy jsou to i ti, kteří už na té frontě byli a odcházejí z ní a odešli z ní a třeba už ani bojovat nechtějí, jsou mezi nimi zranění, kteří se uzdravili a přicházejí sem do České republiky, a já je nebudu soudit. Nemám tu ambici, nebudu to dělat. Podporuji Ukrajinu, podporuji především ženy a děti, které tady jsou, a nebudu z toho vylučovat muže. Za prvé proto, že eticky k tomu opravdu nejsem, já ani nikdo na KACPU, NACPU a našich registračních centrech, nijak oprávněn, a za druhé proto, že k tomu skutečně nemám žádné právní tituly České republiky, abych tyhle lidi, kteří utíkají ze země postižené válkou, posílal zpět do země, kde je válka.

Zda jsme si vyžádali údaje o propuštěných vězních - popravdě nevím. Nevím, musím také zjistit, jestli má česká policie tuhle informaci, také vám ji dodám v souhrnu toho, na co jste se určitě ptal, nicméně upozorňuji na to, že česká policie, cizinecká policie dělá maximum pro to, aby bylo zabezpečeno bezpečí občanů České republiky. Stále ještě v tom počtu se jedná o nějakých 75 % žen v dospělé populaci a pohybujeme se, pokud se nepletu, u nějakých 46 % dětí ze všech příchozích. My tady primárně chráníme ukrajinské ženy a děti před Putinovým zvěrstvem a já jsem na Českou republiku pyšný. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu ministrovi a nyní s doplňující otázkou pan poslanec. Děkuji.

Poslanec Hubert Lang: Děkuji. Já jsem něco podobného očekával, samozřejmě, já vím, že nemůžete mi tady z fleku říci ta data, jsem rád, když je dostanu do toho pátku. Já bych vám chtěl říci, že přes neustálé opakování, že to jsou ženy, děti, staří lidé - ano, to jsem tady také podpořil, je to všechno v pořádku - ale když potom to podělíme, vyndáme tam ty děti, vyndáme tam ty staré lidi, vyndáme tam ty matky, tak pořád se dopočítáme k nějakému počtu 15 000 až 20 000 mužů. A věřte, že my máme také informace z registračních míst, kdy ti policisté jsou nešťastní z toho, že registrují tyto muže, a někteří opravdu podle nějakých znaků, vnějších, samozřejmě, které nemusí úplně o něčem vypovídat, pravděpodobně budou mít nějakou kriminálně závadovou minulost, a přesto dle lex Ukrajina budou tady pobývat na našem území, dostanou vízum dočasné ochrany pro příchozí běžence. Já plně chápu, že nemůžete ty muže posbírat a vrátit je do místa bojů, když bojovat nechtějí, že, tomu taky rozumím... (Předsedající: Váš čas. Váš čas na doplňující otázku vypršel.) ... ale je to tak.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Ještě s reakcí pan ministr. Prosím.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Ale pane poslanče, my opravdu o tom diskutujeme, ve výboru jsme se o tom spolu bavili, tady na plénu, bavíme se o tom při vaší interpelaci a já to nepopírám. Já jsem přece nikdy neřekl, že sem do České republiky přijdou jenom ti lidé, které bychom si tady přáli. Ale uvádím fakta a ta jsou nezpochybnitelná. Udávám procentuální fakta příchozích, uvádím, že téměř polovina té populace jsou děti, u kterých bezpečnostní riziko nevidím, a proto říkám, že v té celkové sumě ve chvíli, kdy tady máme osoby, které bychom si ve chvíli, kdyby nebyla válka na Ukrajině, válka na Ukrajině, tady nepřáli, no tak právě proto, že jich je limitovaný počet, máme o nich povědomí, můžeme udělat taková bezpečnostní opatření, abychom maximálně zajistili bezpečnost lidí v České republice, a samozřejmě vy jako člověk, který se v oboru pohyboval, víte, že policie samozřejmě, pokud má přehled o závadových osobách, si s tím umí docela dobře poradit.

Ale jaké je to řešení? Já se furt ptám, jaké je to řešení - určitě se k tomu dostaneme na výboru - a to řešení ve chvíli, kdy je na Ukrajině válka, kdy se Putin zbláznil a bombarduje města, tak v té chvíli my poskytujeme humanitární azyl. Jsem rád, že primárně ženám a dětem, určitě jsou tam i muži, jsou tam staří muži, jsou tam zcela nezávadní muži, a prostě podle jednoduchého rozložení společnosti tam najdeme i takové jedince, které bychom si tady nepřáli, a musíme si na ně holt dát pozor. Ale já nevidím jiné řešení, já ty lidi zpátky do války nepošlu. ***