(16.20 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Pan premiér hovořil o několika oblastech, já navážu. Zaměstnávání nebo snaha o akceptaci nebo adaptaci těch lidí do našeho pracovního procesu - samozřejmě ještě předtím, než se mohou zaměstnat a získají všechna povolení, tak tu nejprve musí někde bydlet. Je dobře, že vláda hovoří o příspěvku na bydlení, ale podle mě to není řešení. První věc, které jsem nerozuměla - a zase: nabízeli jsme, podívejte se na COVID - Ubytování, my jsme si ho nevymysleli v těch kancelářích ministerských, my jsme komunikovali se svazy, s komorami, pan Stárek, pan Sivek a další, mohla bych je jmenovat. Klára Dostálová tady teď není - dospěli jsme k tomu, že jsme dali určitému typu ubytovny - takové ty laciné - třeba stokorunu a dali jsme pak až třeba 330 korun tuším na den, ale bylo to v době, kdy ta zařízení byla zavřená, nemuselo se tolik topit, nemusel se tam poskytovat servis. Čili stejná částka na ubytovací zařízení pro mě nedává absolutně žádný smysl a je to demotivující. Vláda přijde o celou řadu kapacit, které by mohla využít a které jí budou chybět.
Co se týče sociálního příspěvku, který má pomoci domácnostem, aby si vzaly Ukrajince: já to vnímám a tady souhlasím, že to není jakási motivace si přivydělat - a lidé mi to často píší: My bychom si Ukrajince vzali, ale bojíme se, že neutáhneme energie, potřebujeme, aby ten příspěvek byl vyšší. Ale zase, vnímejte to tak, že i tím příspěvkem, který rozhodně my podpoříme, aby vyšší byl, tak to také není trvalé řešení. Jak dlouho tam ti lidé budou bydlet? Měsíc - dva - tři - čtyři - pět - šest? Umíte si to představit? Vžijte se do toho. Začne ponorka, začnou problémy, budou chtít vidět ti lidé, že je tam nějaký výhled, že budou bydlet někde stabilně, že toto je jakési nouzové řešení. A pak čest těm lidem, kteří do toho jdou - a mám je mezi svými kolegy a nesmírně si jich za to vážím.
Problematika zaměstnávání: máme zjištěnou skutečnou profesní strukturu uprchlíků? Jejich ochotu, možnost - teď nemyslím, že by nechtěli pracovat, ale třeba ani nemohou, protože jsou to třeba starobní důchodci nebo jsou nějakým způsobem znevýhodněni? Máme, jakým způsobem urychlíme proces jejich vzdělávání a jejich uznání toho vzdělání? Viděla jsem pořady - a pan ministr určitě také: sem přichází zubaři, kvalifikovaní lékaři, a nemohou dělat. A vláda říká: Tak ať jdou dělat někde třeba do dětských skupin. Vždyť to je hrozná škoda. Víte, jak dlouho se čeká na zubaře? Lidé mi píší, jak dlouho čekají na zubaře, jak dlouho čekají na nějaké speciální vyšetření, a sem přichází - a dneska je tady - kolem 300 tisíc lidí a mezi nimi jsou i kvalifikovaní odborníci. Já si vzpomínám, že když jsme řešili tehdy problematiku například ukrajinských lékařů, zjistili jsme, když jsme byli ve vládě, že to, co celý rok náš medik v posledním ročníku dělal státní závěrečné zkoušky, oni museli zvládnout za jeden den. Narovnávalo se to. Čili to je přece škoda nechat je dělat v dětských skupinách, když jsou to zubaři. Rozumím tomu, že je to problematické, že jsou tam určité podmínky, ale je potřeba to urychlit, skutečně jejich vzdělání prověřit a pracovat na tom. To by přece hrozně moc teď pro nás mohlo být i výhodné.
Přijme se kurzarbeit, ptám se? Je už notifikován? Protože jsou země, které k němu přistupují. No a o podpoře dalšího vzdělávání, o tom tady pan premiér hovořil.
Oblast sociálních dávek: podpořili jsme lex Ukrajina, hnutí ANO, určitě jste to zaznamenali, a podpoříme další věci, se kterými přijdete. Rozumíme tomu, že ty lidi tady nemůžeme nechat bez pomoci. Ale viděli jste - zase čerpám z veřejných prostředků - situaci na úřadech práce, jaké tam jsou fronty? Jak tam ti lidé, ti úředníci - a to teď pomíjím velmi ze zdvořilosti fakt, že jejich reálná mzda poklesne o 8 %, jak se vyjádřil v neděli v Otázkách Václava Moravce pan guvernér Rusnok, protože samozřejmě jejich nárůst je nula a reálná mzda poklesne o 8 %, takže to prostě můžeme být rádi. Stejně tak policisté, hasiči, i tihle všichni, kterým pan premiér před chvíli děkoval. Tak můžeme děkovat pánubohu - a já jsem z veřejného sektoru a vím, že to tak je, že jsou to srdcaři, a prostě budou to dělat, ať je situace, jaká je, díky Bohu za ně - ale řešení by to chtělo. Připustil tady pan ministr práce a sociálních věcí, tuším před čtrnácti dny, že bude potřeba tam dát nějaké odměny, to znamená, že už nám chybí těch 9 miliard, neříkám celých, aspoň část, o kterých se v rozpočtu škrtly mzdy. Říkal, že tam bude potřebovat navýšit počty úředníků. Stejně tak mluvil tuším pan ministr vnitra, že bude potřebovat. Já tomu všemu rozumím a říkám, že my se budeme chovat korektně. Nebudeme tady kopat za každou cenu do vlády, protože se ocitla v této krizi. Chceme se chovat jinak.
Zdravotnictví: nejsem na to odborník, omlouvám se, ale lidi mi píší zděšeně, jak to bude. Říkal pan premiér - děti musí být naočkované. U nás děti, když nemají povinné očkování - dívám se na naše lékaře, jestli mi to potvrdí - tak se nedostanou do školky. Je to tak? Nepřijímají do školky, pokud neprojdou procesem povinného očkování. Nevím, jaká je úroveň proočkovanosti - a teď se nebavím o covidu, myslím takové to povinné očkování dětí - jaká je úroveň na Ukrajině. Z veřejných zdrojů, když jsem to studovala, tak není na takové úrovni jako u nás, kdy se podařilo za desetiletí u nás vymýtit různé choroby. A když se zavede ta proočkovanost, já tomu rozumím - a teď promiňte, pane ministře, i ostatní lékaři, nejsem na to znalec - to přece nejde udělat za šest měsíců, jenom usuzuju prostě jako matka, babička, to, co se očkuje od narození po kolik let, tak přece neuděláte za měsíc, za dva, za tři. Takže jak toto všechno se bude řešit?
Samozřejmě, integrace těch dětí, jestli půjdou do škol. Slyšela jsem pořad, kontinuál České televize, v sobotu nebo v neděli jsem to poslouchala, to je jedno, slyšela jsem, jak ředitelé škol říkají. My jsme připraveni přijmout ty děti, ale ne na úkor těchto dětí, můžeme dvě, tři, čtyři, pět, deset... Takže budou speciální třídy? Odkdy to bude? Budou tam učitelé ukrajinští, kteří také samozřejmě jsou mezi uprchlíky? To jsou otázky, na které budeme chtít znát odpovědi. Rozumím, že to není jednoduché, a věřte, že si mohu dovolit takto mluvit, protože jsem ty krize zažila. Ale pojďme prostě spolupracovat. My jsme připraveni spolupracovat, jsme připraveni podat pomocnou ruku, máme v našich řadách velké množství expertů.
Pan premiér tady hovořil o nárůstu pohonných hmot. Všichni to vidíme. Jsem ráda - četla jsem dneska na internetu, že Ministerstvo financí provádí screeningy, hlášení marží. Zatím jsem pochopila, že z toho nic nevypadlo, že skutečně ta cena roste na burze v Rotterdamu a že tam žádné nějaké neadekvátní - samozřejmě neviděla jsem čísla, data, jenom čtu z těch headlinů na sítích, předpokládám, že čerpají z informací Ministerstva financí - takže ten problém je skutečně na té burze. A to jsme víceméně asi tušili, teď jsme si to jen potvrdili.
No a ta opatření... Já vím, že to nemáte jednoduché, my jsme to taky neměli. Ale ta opatření - zrušení silniční daně pro auta do 12 tun. Píše mi ČESMAD a další, ti, co tady dělali tu blokaci, psali mi důvody, proč to dělají, že to nikdo nekonzultoval, proč do 12 tun. Problém je, že u celé řady vládních návrhů - a to mně vadí asi nejvíc, promiňte - to není prostě tak, že by ten návrh se projednal, dal do eKLEPu, abychom si ho mohli nastudovat, a schválil na vládě. Prostě vláda vystoupí - a neberte to jako lacinou kritiku - a řekne: My jsme se domluvili... Ale tam nebylo žádné hlasování, nebylo o silniční dani, já jsem ten návrh neviděla, nevím, jestli tam byla udělaná RIA, nevím, jestli tam byla nějaká debata, důvodovou zprávu jsem nečetla, proč zrovna do 12 tun. Ale neříkám, my to podpoříme. My to podpoříme, jenom vám říkám, co mi vadí. ***
