(11.50 hodin)
Ministryně životního prostředí ČR Anna Hubáčková: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené a milé paní poslankyně, vážení poslanci, dnešní mimořádná schůze se věnuje dopadům činnosti dolu Turów na území České republiky a jeho poškozování životního prostředí, a je tedy pro mě trošku překvapením, že dneska na tomto jednání je (smlouva?) tak kritizována. Já bych chtěla říct, že je dobrým řešením ve vztahu k České republice, že jsme vyhráli, nikoli že jsme prohráli, naopak, že z ní tratí Polsko.
Pár věcí vysvětlím a začnu tím, že těžba je v této lokalitě už konána sto let, možná i víc. K zásadnímu poškozování našeho životního prostředí došlo zhruba v 80. letech minulého století, je to tedy více než 40 let, a to tím, že se přetěžila určitá izolační vrstva a začaly se ztrácet podzemní vody. Ze začátku to bylo docela radikální, postupně došlo až k poklesnutí o 70 metrů za celou tu dobu těžby od 80. let doteď, zhruba do roku 2020.
O tom, jak řešit podmínky pro těžbu, se jedná už několik let a nejintenzivněji poté, co Česká republika podala žalobu. Vyjednávací tým, který pracoval na smlouvě, byl složený z odborníků jak na právo, mezinárodní právo, na složky životního prostředí, byly u toho i odborné organizace. A ten vyjednávací tým, chtěla bych zdůraznit, byl stále stejný. Změnili se jenom v určitou dobu ministři. Ten vyjednávací tým pracoval i pro pana ministra Brabce celou tu dobu, a proto, anebo i proto nepovažuji podstatnou část té smlouvy za špatnou. Naopak, je velmi dobře odborně postavená. Není pravda, že nechrání zájmy České republiky a zájmy českých občanů, naopak. Není pravda, že jsme drželi v ruce silné karty, kterými bychom mohli ten soudní spor dohrát. Je pravda, že jsme získali, co se získat dalo, protože podmínky, které nakonec byly 30. září nějak zveřejněny, byly ještě okomentovány polskou stranou v listopadu, kdy psala, že žádá o změnu té výše kompenzační částky na 34 a změnu dohledu Evropského soudního dvora na tři roky. Já jsem neslyšela, že by polská strana někdy v procesu uplatňovala: počkáme si na novou vládu, bude slabší. Já jsem naopak slyšela, polská strana mě informovala, že nebylo možné už dohodnout tu smlouvu, protože byli odkázáni na novou vládu, a já tomu rozumím.
Naše dohoda byla podepsána poté, co já jsem jela do terénu. Já jsem si v prvé řadě - moje první pracovní, hodně pracovní návštěva byla v Libereckém kraji v Hrádku nad Nisou, kde jsem se setkala se starosty, setkala jsem se i s panem Starcem, a ptala jsem se jich, jak jim ten způsob vyjednávání se zdál, zda vše bylo z jejich strany přijato, zda tedy jsou v dohodě zahrnuty jejich požadavky, zda o nich vědí. Myslím si, že jsem si s nimi vše řekla a že dohoda je v souladu s tím, co to území potřebuje a co potřebují občané tohoto území.
K rychlosti vyjednávání dohody. Nevím, dohoda se vyjednávala velmi dlouho, my jsme ji jenom dokončili. A že jsme ji dokončili 3. února, v den, kdy vyšlo stanovisko generálního advokáta, je vlastně velmi dobře. Motivace polské strany uzavřít tu smlouvu s námi byla den ode dne menší, jejich tlaky na změnu těch atributů smlouvy byly čím dál větší, protože platili pokutu, nebo nabíhalo jim penále z předběžného opatření Evropského soudu. Tady se hodně šíří, že jsme měli silné karty v rukou a že by nám Evropský soud přisvědčil a my jsme mohli díky žalobě dosáhnout větších peněz, větších práv, ještě lepších podmínek smlouvy. Není tomu tak.
Já si tady nyní dovolím ocitovat ze stanoviska generálního advokáta. Nejdříve na samém začátku okomentoval - přečtu větu: V této souvislosti je třeba doufat, že závěry, k nimž Soudní dvůr v tomto rozsudku dospěje, vytvoří základ pro budoucí dohodu obou členských států, která jim umožní sladit jejich příslušné zájmy v duchu dobrých sousedských vztahů, a to při současném zajištění plného souladu s unijním právem.
Návrh generálního advokáta - a já si dovolím tady ocitovat závěr, který by pravděpodobně byl i závěrem žaloby a rozhodnutí Soudního dvora. Česká republika žalovala v jedenácti žalobních bodech. Soudní dvůr rozhodl v náš prospěch ve čtyřech, a to: Přijetím právní úpravy umožňující příslušným správním orgánům prodloužit povolení k těžbě bez posouzení vlivu na životní prostředí - Polská republika porušila. Takže jeden. Nezveřejněním obsahu rozhodnutí o povolení těžební činnosti do roku 2026 a k němu připojených podmínek ani důvodů a úvah - Polská republika porušila. Nezveřejněním obsahu rozhodnutí o povolení činnosti do roku 2026 v souladu se zákonem o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí - polská strana porušila. A neposkytnutím kompletních informací ohledně řízení o vydání rozhodnutí o povolení těžební činnosti nesplnila Polská republika povinnosti, které pro ni vyplývají ze zásady loajální spolupráce.
A v dalších sedmi bodech byla naše žaloba zamítnuta včetně žalobního bodu, kde jsme se domáhali poškození vodního útvaru: V tomto bodě z výše uvedených důvodů navrhuji tento žalobní bod zamítnout jako neopodstatněný.
Není tedy pravda, že bychom rozhodnutím Evropského soudního dvora dosáhli toho, že se zastaví těžba hnědého uhlí, že by nám polský soud přiřkl nějaká kompenzační opatření nebo že by nám stanovil podmínky, za kterých nám Polsko nahradí škody vzniklé na našem životním prostředí. Nemohli jsme, a ani tak žaloba nesměřovala, žaloba Česká republika - Polsko, z hlediska směrnice o škodách na životním prostředí z jednoho prostého důvodu. Škody na životním prostředí se dají žalovat na základě směrnice o škodách a její přílohy III jenom za činnosti, které jsou v této příloze uvedeny, a tam těžba bohužel uvedena není. Možná je z toho pro nás poučení: apelovat, abychom upravili některá mezinárodní práva a zrovna ta, která se týkají životního prostředí.***