(15.30 hodin)
Poslanec Josef Bernard: Prostřednictvím paní předsedající, pane expremiére, já si vyhrazuji, že jsem lhal. Já jsem narovnával vaše myšlenky, které se týkají inflace, a za tím si stojím, klidně se můžeme podívat do stenozáznamu, a porovnávali jsme výši státního dluhu v letech 2014-2022, podíváme se do stenozáznamu, ty vaše údaje nebyly správné. A opravdu si vyhrazuji takové explicitní výrazy, že někdo lže. (Ruch v sále.) Můžeme mít jiné názory, můžeme se mýlit, ale neházejme po sobě takováto slova.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Ještě poprosím, aby tady nebylo pokřikování v sále. Děkuji. A nyní s přednostním právem pan předseda Jan Jakob. Prosím.
Poslanec Jan Jakob: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, doposud tady s přednostními právy hovořili zejména představitelé opozice, tedy té strany spektra, která může za tu ekonomickou situaci, ve které jsme teď. Mrzí mě tedy, že pan bývalý premiér právě odešel, ale chápu, že on vždycky odejde. A musím ocenit, jak tady zmiňoval, jak byl na rozpočtovém výboru, že tentokrát si nepopletl datum, a dokonce trefil na správné místo, kde byli i ostatní, byť tedy na pět minut, než odešel jako před chvílí.
Mnohé tady zaznělo z řad opozice, nějaký termín tupé škrty, zvlášť z úst bývalého pana premiéra, který nebyl schopen udělat žádnou úsporu, a nakonec před chvílí v tom svém proslovu to přiznal, že je potřeba podle něj nejen rozdávat, kupovat si voliče, ale rozdávat z cizího, samozřejmě že ne ze svého. Já ten návrh, který tady je předložen, já ty úspory považuji samozřejmě za rozumné a vzhledem k tomu, v jaké ekonomické situaci našeho státu jsme, tak za naprosto, naprosto nezbytné. Protože kdyby se tak nedělo a kdyby pokračoval ten trend, který tady nastolila předchozí vláda, tak do dvou let by tady muselo být zataženo za dluhovou brzdu a do pár let bychom se dočkali finančního kolapsu našeho státu. A můžete kroutit hlavami, jak chcete, ale to jsou jasná fakta, všechny analýzy relevantních ekonomů, ale i třeba rozpočtové rady jsou v tom zcela jednoznačné.
Nicméně bych ocenil dvě věci z toho předchozího přednesu. Oceňuji, že opět bývalý pan premiér pochválil mé kolegy starosty, že umějí hospodařit, na rozdíl od bývalé vlády, a chtěl jsem se ho zeptat - škoda, že odešel - protože jako starosty nás vyzýval, že se máme jít zeptat. Za mého starostování, které trvá už téměř 12 let, se nám dařilo hodně, hodně investovat. Do školství jsme proinvestovali za ta léta v našem městě, které má 8 000 obyvatel, jsou to nedaleké Roztoky, víc než 500 milionů korun. Čerpali jsme z různých fondů, při poslední investici z evropských, a já tedy se zeptám - nevím, kam mám přijít, říkal, že máme přijít, nevím, jestli do těch Průhonic do Sokolovny, která tady byla nedávnou noc zmiňována? Tak se ptám takhle, rád budu za radu, kde máme ty další peníze vzít.
Druhé pozitivum, které bych zmínil, tak tady dneska je nějaký nový termín. Já myslel, že bývalý pan premiér má svůj pořad Čau lidi a zdá se, že ode dneška je to nějaké Čau Česku, tak já to beru pozitivně. Já mám pocit, že kdyby bývalý pan premiér opravdu udělal čau Česku, tak že by to bylo pro Česko to nejlepší, co by mohl udělat.
A snad poslední pozitivum, které mě zaujalo, je to, že víme, že je nějaká nová zasedačka, která nás vytrhne z předsednictví Evropské unie. To je prima.
Ale tedy k podstatě toho návrhu rozpočtu. Já bych chtěl v první řadě moc poděkovat vládě a zejména panu ministrovi financí, že za ten opravdu kratičký čas přepracovali návrh rozpočtu a že se podařilo snížit ten schodek, deficit, o téměř 100 miliard korun. Je to moc důležité. Je to nejen důležitý signál, ale jsou to fakta, která jsou tím prvním krokem pro vyvedení naší země z toho dluhového trendu, tak jak jsem ho zmiňoval před chvílí. Za ten krátký čas je to podle mého naprosté maximum možného, protože nešlo hledat úspory samozřejmě v mandatorních či kvazimandatorních výdajích.
Je tady zmiňováno, jak někdo říká tomu rozpočtu, a já myslím, že je jedno, jaké má nálepky, nebo tuším, že pan prezident říkal label, že je to v podstatě jedno. To není podstatné, jak ten rozpočet budeme nazývat, ale je důležité, jak vypadá a jaký trend veřejných rozpočtů nebo státního rozpočtu nastoluje, a to si troufnu říct, že je správný směr. Je to směr pro budoucnost naší země, která nebude v dluhu státu a ve finančním kolapsu. Je to směr, který posiluje, významně posiluje oproti předchozím letům i výdaje na investice, posiluje, a to bych považoval za velmi klíčové zvlášť v téhle krizové době, protože každá krize je zároveň pro budoucnost, tak bych považoval ten rozpočet za proinovativní, za rozpočet, který podporuje vědu a výzkum. A to je naprosto klíčové pro to, jak naše země z té krize vyjde. ***
