(11.50 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Co je ale úplně nejhorší, nejvíc nezodpovědné a největší hazard, je snížení výdajů ve zdravotnictví. A teď se držím jenom kapitoly zdravotnictví. Nebavím se o platbách za státní pojištěnce, k tomu se dostanu za chvíli. Kapitola zdravotnictví v rozpočtu, který připravila vláda Andreje Babiše, byla téměř 24 miliard výdaje. A nyní v kapitole, v rozpočtu, který připravila vláda Petra Fialy, je 18 miliard. Nezodpovědný hazard s křehkou zdravotnickou situací. Je evidentní, že prostě vláda hraje hru, kde si bere občany České republiky jako rukojmí, jenom proto, že měla nezodpovědné sliby a že je natolik ješitná, že z nich nedokáže ustoupit.
No a teď konečně se dostávám k těm platbám za státní pojištěnce. Když jsem slyšela pana prezidenta, tak opět musím říct, mluvil mi z duše. My jsme tuto platbu, naše vláda, třikrát navýšili. Jednou o 500, podruhé o 200 a teď pro rok 2022 opět o 200 korun. Ten důvod byl jasný a budou o tom určitě mluvit i další mí kolegové z řad našeho poslaneckého klubu. Ten důvod byl zajistit dostatek peněz pro zdravotnictví, tolik postižené pandemickou krizí, tolik zkoušené, ale samozřejmě oni to dělají pro nás, pro občany, pro lidi. Pro tu péči. Ale bez peněz se ta péče nedá dělat. A jestliže se tam takovým způsobem navýšily náklady, no tak my jsme nechtěli, naše vláda, aby se omezovaly nějaké úkony, aby přišel kdokoli z vás nebo z vašich příbuzných nebo kdokoli z občanů této země, protože zdravotní péče musí být zdarma a dostupná všem bez rozdílu. Proto jsme tam ty peníze dávali, aby skutečně nikdo nemohl slyšet to, že na to nejsou peníze. Vy tuto péči nedostanete, nebo vy si na ni počkáte a podobně. To byl ten základní důvod.
A vy vezmete 14 miliard, už teď ten škrt tam máte provedený, přiznali jste se aspoň k tomu, tak ono se to nedá nepřiznat, na to by přišel, jak vy často říkáte, student prvního ročníku ekonomie. Vy ten škrt tam máte, aniž prostě máte příslušnou legislativu k tomu. Ten zákon by příští týden, říkal pan ministr, že když ho bude prosazovat on... No já se nedivím, že pan ministr zdravotnictví ho prosazovat nechce, že by byl první ministr zdravotnictví, který vezme resortu 20 miliard a ještě říká, že je to dobře! No takového ministra zdravotnictví jsem tady ještě neviděla.
Viděla jsem ministry zdravotnictví, kteří se hádali s ministry financí. To je normální. Já jsem se taky třeba hádala. Hádala jsem se s bývalou ministryní práce a sociálních věcí. Hádala jsem se třeba někdy i s bývalým panem premiérem. Ale vždycky jsme našli kompromis a oceňovala jsem u svých vládních kolegů, že bojovali za ten resort. I když mě štvali hrozně, ale bojovali. Tady nebojuje ministr zdravotnictví, tady nebojuje ministr práce a sociálních věcí. No to jsem prostě neviděla. Já si kolikrát říkám: Četli ty rozpočty? Četli, co jim tam pan ministr financí naordinoval? Protože až ten rozpočet bude schválen, a bezesporu schválen bude, protože tato vládní pětikoalice tady má většinu, to je politická realita, s kterou se nedá nic dělat, my můžeme jenom mluvit a upozorňovat, bude schválen a dopadne to do všech těch institucí, do všech kapitol těch všech resortů, tak tam teprve nastane zděšení. Protože já jsem přesvědčena, že oni nevědí, co tam je. Že netuší, jaké to bude mít nedozírné důsledky.
Anebo se máme dočkat, mají se občané dočkat toho, že si budou doplácet za veřejnou péči? A jaký to má efekt? Z jedné kapsy veřejných financí se to bere a do druhé se to dává? Co to dává za smysl? A já se ptám, jaký bude výhled roku 2023? Teď je tedy vyhladovíme do nuly, oni už dneska vydali prohlášení, jak správně řekl pan prezident, že budou muset omezit péči zdravotní, a co bude dál? K čemu tento škrt? Jakou má cenu? Jaký má efekt? A řekl pan prezident správně, je to 14 miliard. Ale 14 miliard pro zdraví našich občanů.
Nebudu se bavit o obnovitelných zdrojích, o tom solárním tunelu, jak říkal pan prezident, to nechám Karlovi Havlíčkovi. A co se týče sektoru obrany, to nechám panu poslanci Metnarovi, protože tam jsem jenom zvědavá, když jsem si přečetla programové prohlášení vlády, že v roce 2025 by se na obranu měla dávat 2 % HDP. Jenom chci upozornit, že to bude 150 miliard. (Ministryně Černochová: 144) Tak 144, já mám trošku jiná čísla. Ale to už je jedno, paní ministryně. Kdyby to bylo 144, tak je hodně daleko od splnění tohoto závazku, zvlášť po těchto škrtech.
Kapitola Ministerstva dopravy má o celých 9 miliard korun méně na výdajové straně, než se plánovalo v našem rozpočtu. Dotace do SFDI se snížila oproti našemu rozpočtu, to jsou jenom porovnání těch sešitů, o 7,5 miliardy. Ministerstvu vnitra se krátí výdaje o 3,2 miliardy. Z toho pro hasiče se snižuje o miliardu. Já si vzpomínám, když jsme sestavovali náš rozpočet, který tady pořád někde leží, na rok 2022, tak byl za mnou generální ředitel Hasičského záchranného sboru pan generál Vlček a říkal mi tehdy: Já bych potřeboval prostě tam pomoci s těmi hasičárnami, potřebujeme obnovit auta a potřebujeme to či ono. Já jsem pravidelně s nimi byla v kontaktu, protože jsem chtěla slyšet ty problémy. A já říkám: Pane generále, kolik by to tak bylo? A on mi říká: No aspoň 5-6 miliard. A já říkám: No to fakt nejde, to fakt nejde. A domluvili jsme se tehdy na 1 miliardě, aby aspoň ty akutní věci mohl tam dát si do pořádku. Protože ti hasiči, to byli ti, kteří prostě byli v první linii, ať jsme cokoli potřebovali. Samozřejmě vojáci taky. Já jsem na ně teď zapomněla, ale já nechci všechno brát svým kolegům, ta témata, protože určitě to řeknou s větší znalostí detailu než já. A ti hasiči, ty jsme volali, ať to byl covid, ať to bylo cokoli, ať to bylo tornádo na jižní Moravě. Já si vzpomínám, jak jsem s nimi byla v kontaktu téměř na denní bázi, jak tam odstraňovali ty trosky. A on říkal: Víte, my jsme toho měli víc, víc jsme jezdili, tak aspoň tu miliardu. Ta tu miliardu zase mají pryč, co jsme se na ní domluvili. Na policii výdaje o 1,7 miliardy.
MŠMT, Ministerstvo školství, 5,2 miliardy, z toho výdaje na regionální školství a přímo řízené organizace o 4,4 miliardy méně. To je, já chápu, že jsou to platy, rozumím, že jsou to převážně platy. Miliarda je tam na vysoké školství na investice. Divím se, že neslyším Konferenci rektorů vysokých škol křičet. Já jsem s nimi byla v pravidelném kontaktu. Vždycky se hrozně zlobili. A já jsem se snažila dodržovat všechny dohody pravidelného tempa růstu, tak teď mají o miliardu méně. 4,4 na platy. To je právě to, o čem jsem před chvílí mluvila. Učitelé o 2 %.
Vzpomněla jsem si, víte, mně tak jdou ty myšlenky, vzpomněla jsem si, jak ten poslední rok před volbami pořád chodili, byla to, myslím, strana Pirátská, teď tady nikoho od nich nevidím. Ono je jich tak málo, že když si jdou dát kafe, tak tady není nikdo. Tak prostě vzpomínám si, jak pořád navrhovali mimořádný, nebo zařazovali na pořad schůze úpravu, aby platy pedagogů byly mandatorním výdajem, aby rostly, prostě pravidelně se valorizovaly. Já jsem se tomu bránila, protože jsem říkala: to nemůže přece, ono by to udělalo asi 30 miliard ročně, od 20 do 30 by to rostlo v průběhu následujících let. Prostě ten rozpočet na to nemá. Bránila jsem se tomu, obcházela jsem tady, aby to neprošlo, s tím že jsem říkala: nemůže přece jedna skupina zase takto růst na úkor těch ostatních. No a najednou je to pryč. To je obrat. Jak jsem si říkala, to jsou bojovníci za ty učitele, ti Piráti. A samozřejmě byli podporováni tehdejší opozicí, tomu rozumím. Byli v opozici. Najednou je to pryč. Stačí 2 %. A dokonce nepedagogové nula, ty kuchařky, ti školníci, ti, kteří většinou, ty uklízečky, kterých tam je největší nedostatek. Tak jenom abychom věděli, jak to běží a jak to stojí. Myslím si, že možná ještě ani pořádně nevědí, jak to vlastně je. ***
