(2.50 hodin)
(pokračuje Radovan Vích)
Tato vláda to ale vzala šmahem, všechna tato případná omezení své rozhodovací činnosti vtěsnala do jednoho textu a tím textem je novela právě zmiňovaného pandemického zákona. Tato vláda se tímto návrhem zákona snaží o nehorázné vychýlení těžiště volby moci mezi mocí výkonnou, zákonodárnou a soudní ve svůj prospěch, tedy ve prospěch moci výkonné. Zároveň tím samozřejmě plánuje významně omezit jak Parlament, tak soudní soustavu. Tohle je podle mého názoru nepřípustné. Narušilo by se tím fungování právního státu, protože dělba moci je v našem právním řádu pečlivě vybalancovaná, zásadním narušením takové křehké rovnováhy ve prospěch moci výkonné se posouváme od demokracie k diktatuře a to bychom jistě nechtěli.
Připomínám, že nový pandemický zákon má zásadně posílit pravomoci vlády vůči obyvatelům České republiky. Současně jde o nepřímou novelu krizové legislativy, to z toho důvodu, že krizová legislativa v případě krize vyvolané pandemií covid-19 a možná v budoucnu i jakékoliv jiné pandemie nebo epidemie nebude vůbec potřeba a v zákoně by na to stačila malá změna. Vláda si to zařídí podle nového pandemického zákona, jak bude potřebovat. Nový pandemický zákon tedy má schopnost zcela nahradit dosavadní krizovou legislativu v případě pandemie.
Je tu však jedna zajímavost ohledně platnosti a účinnosti pandemického zákona. Valná část opatření podle dosavadního pandemického zákona by vlastně přestala platit s koncem dne 28. února 2022 tak, jak je to napsáno v jeho závěrečných ustanoveních. Proto také vláda přispěchala s novelou prodlužující ho do listopadu letošního roku. Nabízí tím ale dvě možná řešení pro ty, kterým se tento zákon nelíbí. Za prvé, klidně vyčkat do 28. února a žádnou změnu pandemického zákona nenavrhovat a nehlasovat pro ni, což je ta pohodlnější varianta, protože stačí neudělat nic, a není právně problematická. Tím ode dne 1. března budou automaticky zneplatněny § 1 až 8 pandemického zákona, které jsou ty hlavní, nosné, o které se opírají mimořádná opatření. Tím by i automaticky skončil stav pandemické pohotovosti. Zákon by ve svém celku přestal být hrozbou občanským svobodám.
Bohužel vláda ale novelu pandemického zákona navrhla, a to velice rozsáhlou. Nezbývá než takovou novelu odmítnout jako celek. Podle mého názoru je to legislativní paskvil. Co mi nejvíc vadí na novele pandemického zákona kromě již řečeného, je to, že přímo nabádá k udělování drakonických pokut, například až 600 000 korun. Týkalo by se to například takových porušení jako nedodržení vládou nařízených omezení poskytování stravovacích služeb, tedy zejména provozu restaurací nebo ubytovacích služeb, tedy hotelů a penzionů, nebo pořádání trhů, sportovních a kulturních akcí a podobně. To jsou ale zcela likvidační pokuty.
K tomu ale není jasné, jaké kritérium bude použito pro stanovení, že zde máme epidemii covid-19. Opravdu by také stálo za to, provést důkladnou revizi stávajících opatření, na ta nejhorší už zapomenout a prostě od nich upustit. Přesně to vychází, že stávající vlna omikronu by mohla skončit do první poloviny března. Chraňme rizikové skupiny, lečme pacienty efektivně a včas, ať už mají jakoukoliv nemoc, ale už nepotřebujeme podle mého názoru tak silný nástroj, jako je pandemický zákon, notabene v ještě přísnější podobě.
Potřebujeme se naopak co nejdříve vrátit do normálu, k dodržování základních lidských práv všech lidí na území České republiky. Máme platnou krizovou legislativu a vláda měla rok na to, aby provedla případnou revizi této krizové legislativy, tedy ústavní zákon o bezpečnosti a takzvané prováděcí zákony, krizový zákon a zákon na ochranu veřejného zdraví. Tak se tomu však nestalo. Proto nemohu tento pandemický zákon podpořit a byl bych rád, kdyby ho vláda stáhla, a abychom ho vůbec neprojednávali. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, pane poslanče. Nyní tedy paní poslankyně Vladimíra Lesenská, připraví se pan poslanec Jaroslav Foldyna. Paní poslankyně, vašich deset minut.
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, v mém prvním projevu k pandemickému zákonu jsem hovořila o celé řadě argumentů proti, a zmíním proto už jen to, že navržená novela pandemického zákona je pokusem o omezení práv a svobod občanů České republiky, v širším slova smyslu v podstatě jde proti Listině základních práv a svobod, dále pak, že problematická už je samotná snaha o schválení zákona ve stavu legislativní nouze. Přitom na takto závažný zákon, který má bezprostřední dopady na životy našich občanů, by měl být prostor na diskusi ve standardním legislativním procesu.
Dovolte mi zmínit rok 2019 a slova kolegy Marka Bendy: "Změny jednacího řádu Sněmovny nejsou potřeba. Byl by to útok na demokracii." V roce 2019 Pavel Bělobrádek z KDU-ČSL říká: "Zkrácení doby řečnění by omezilo roli Parlamentu." Nyní se vrátím do současné doby. CNN Prima NEWS: "Vláda se brání obstrukcím SPD, koalice omezila dobu řečnění na deset minut." Hayato Okamura: "SPD vědomě škodí. Tomio právě mluví ve Sněmovně, jako by měl zadání z Kremlu." Vlastimil Válek: "Okamura si plete Sněmovnu se šapitó."
Nicméně novela nepracuje podle mého názoru s novou variantou covidu omikron. Ačkoliv v důvodové zprávě je uvedena, navrhovaná omezení jsou založena na mutacích, které se šířily v předešlém období a měly dopady na lidské zdraví daleko závažnější než zmíněný omikron.
V tomto svém druhém projevu půjdu jinými cestami. Nebudu již upozorňovat na problémy novely pandemického zákona z hlediska legislativce, ale nabídnu dva naprosto jiné pohledy - nejdříve mezinárodní srovnání, jak na tom jsou s opatřeními v zahraničí, následně ten občanský, jelikož hlas lidu by měl být pro voleného zástupce tím nejdůležitějším.
V důvodové zprávě se mluví o vysokém riziku pro veřejné zdraví u varianty omikron a zmiňována jsou opatření, jako třeba listopadový lockdown v Rakousku. Skutečně ale každá země v Evropě jedná jako Rakousko? Podívejme se třeba na Velkou Británii. Do konce ledna tam dochází k opuštění i od nošení respirátorů a roušek. Tamní vláda si uvědomila, že covid je již součástí našeho života, a restrikce či nástroje na umožnění uplatnění restrikcí zkrátka nejsou tím správným řešením.
Ano, musíme být ohleduplní k sobě a ke svému okolí. Stejně jako v případě jakékoliv jiné nemoci šířící se vzduchem se v případě příznaků snažíme vyvarovat kontaktů, abychom někoho nenakazili, nicméně nepřestáváme zcela fungovat společensky, natož ekonomicky. Toto si britská vláda uvědomuje, ta česká bohužel nikoliv. Musíme zkrátka přestat covid prioritizovat. Doplácí na to nejen česká ekonomika, ale i české zdravotnictví tím, že se omezují zákroky u ostatních nemocí. Zmíněná Velká Británie navíc není v Evropě jediná. Takové Španělsko například prosazuje překlasifikování covidu jako endemické nemoci, se kterou můžeme žít bez restrikcí, a tedy vnímá ji jako například chřipku. Z tohoto mezinárodního exkurzu v podstatě vidíme, že novelou pandemického zákona jdeme tak trochu proti proudu tady u nás. ***
