(0.20 hodin)
(pokračuje Julius Špičák)
Problém, který považuji za velmi významný, je, že postrádáme skutečně univerzálně respektovanou autoritu. Respektovaná autorita vychází z instituce a z jejích reprezentantů. My tuto univerzální autoritu typu Kochova institutu zkrátka nemáme a prostor je vyplněn, já to nazývám influencery, z nichž mnozí si v rámci pandemie dělají osobní kariéru, ale nemají spontánní zázemí té autority, která vyplývá skutečně z mnohaleté skutečně vědecké práce v té oblasti. Takže to je tedy bych řekl nějaký... snažím se popsat obsah toho problému.
Teď tedy obrana té pandemie. Za prvé, pandemie jako taková je nesmírně proměnlivá, takže ty varianty zkrátka se chovají jinak, takže to, co máme dnes, je něco jiného, než co bylo za těch předchozích variant, a dá se říci velmi jednoduše, že jsou snad pouze dvě konstanty obrany před pandemií, a to je vakcinace. Musím říci, mám pocit, že totálně vakcinovaní, úspěšně vakcinovaní, to znamená tři dávky, skutečně vůbec neumírají, takže řekl bych, že skutečně vakcinace třemi dávkami je naprosto protektivní - nikoliv před přenosem infekce, nikoliv před onemocněním, ale před úmrtím. Takže to je jedna konstanta. A druhá konstanta je naprostá izolace, což je samozřejmě fenomén, který v podstatě je nepřijatelný, a všechno ostatní, co je mezi tím a co dneska tedy tady aplikujeme v rámci omikronu, je velmi diskutabilní a my nevíme váhu jakéhokoliv toho opatření, jaká je, a já se kloním k tomu názoru, že s tím omikronem protecti-, ta schopnost ochrany všech opatření, která tady aplikujeme, je nulová. Tak to je můj dneska osobní názor. A já teď ještě k tomu musím říci, v životě jsem se sám nesetkal s tím, že bych tak rychle musel měnit své názory, protože zkrátka biologie celého procesu se mění velice rychle.
A teď tedy k těm opatřením a legislativnímu rámci. Už jsem se zmínil, že skutečně jasným protektivním opatřením je vakcinace, dostatečná vakcinace, a to je skutečně výtka stávající vládě, která toto zcela podcenila, naprosto to nerozvíjí a vakcinace je nedostatečná. A já jsem bohužel přesvědčen, že ta vysoká nadúmrtnost, která tady stále je, přibližně 80 lidí denně, jde skutečně za tou nedostatečnou vakcinací, o tom jsem přesvědčen. Takže to je moje velká výtka. Tady se prováhal ten moment, kdy se měla nařídit povinná vakcinace před dvěma třemi měsíci, která by skokově provakcinovanost v tento moment zvýšila. To se nestalo, takže to je tento moment.
A potom je tedy legislativa, která dneska byla probírána velmi široce, to znamená pandemický zákon, nouzový stav. Když to velmi jednoduše shrnu, výhodou nouzového stavu je, že je velmi robustní, a nevýhoda je, že za prvé je velmi krátký, to znamená, že v podstatě, jak jsme už tady zažili, Sněmovna nedělá nic jiného, než tady diskutuje, protože pochopitelně vždycky bude opozice proti nouzovému stavu, takže nedělá nic jiného, než že exekutiva ho vyhlašuje a opozice ho bude v podstatě kritizovat. Takže to je jedna nevýhoda. Druhá věc, že ta robustnost svádí k jeho zneužití, že je velmi jednoduché, aby tedy exekutiva vyhlásila opatření, která jsou nepřiměřená. Takže to jsou nevýhody nouzového stavu.
A pak tady máme skutečně ten zákon o veřejném zdraví, který leccos umožňuje, nicméně on nepostihuje v podstatě parametry pandemie v nějakém plošším formátu, takže když to velmi shrnu, a nejsem právník, takže nepůjdu do detailů, jak šel tady pan kolega Michálek, já jsem přesvědčen, že potřebujeme nějaký mezičlánek mezi nouzovým stavem a zákonem o veřejném zdraví, nicméně jsem přesvědčen, moje přesvědčení a přesvědčení celého našeho klubu ANO je, že tento zákon byl zprocesován nesprávně. Ten zákon byl šit zbytečně horkou jehlou, je tam řada problémů, je tam celá řada výhrad, není na to konsenzuální názor, a vrátil bych se skutečně na počátek. Nejdřív by lékaři-epidemiologové měli definovat konkrétní potřeby a právníci by měli definovat proces, takže k tomu bych se vrátil. V této situaci máme do podzimu - opravte mě - čas, není nebezpečí z prodlení. Když zítra nebude pandemický zákon, nebude nouzový stav, tak se patrně nic nestane. Já myslím, že pod to se můžeme podepsat na velmi mnoho procent, že do podzimu se nic nestane. Máme čas na to, abychom se k celé záležitosti vrátili a vyřešili to přijatelným, konsenzuálním způsobem. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO 2011.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Já také děkuji panu poslanci Špičákovi, který vystoupil se stanoviskem klubu, a měl tedy přednostní právo, čili se mu neměřilo oněch deset minut. Nyní mám zde řádně přihlášeného pana poslance Hrnčíře. Prosím, pane poslanče, a bude vám měřeno deset minut. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se vyjádřil v krátkosti k vládnímu návrhu pandemického zákona, řekl bych spíše paskvilu, který odmítli i vládní senátoři. V naší zemi trvá epidemie covidu bezmála dva roky a stále nebyl vydán závazný protokol pro lékaře, jak toto onemocnění léčit. Nejedná se totiž dle mého názoru o pandemii očkovaných či neočkovaných, ale o pandemii zanedbání primární péče. Bylo přece naprosto běžné a řekl bych normální, že když člověk onemocněl onemocněním virového původu, zašel k lékaři, který ho důkladně prohlédl, posoudil jeho stav a v případě pochybností či nepříznivého nálezu jej zaslal ke specialistovi. Zavčas se tak odhalil možný zápal plic či jiné komplikace. V případě covidu-19 se ovšem postupuje odlišně. Chtěl bych zdůraznit, že hovořím o chorobě, která na dva roky ochromila celý svět a která má za následek kromě ztrát na životech i nesmírné ekonomické ztráty, ohromné množství krachů podniků, živnostníků, zničené životy milionů lidí.
V České republice a pochopitelně nejen u nás byl v nějaké míře zasažen v podstatě celý terciární sektor ekonomiky. Bylo by tedy na místě se domnívat, že právě léčba nemocných s covid-19 byla, je a bude prioritou, nicméně se tak neděje. Nemocnému se tak dostane opravdové lékařské péče až v případě, kdy je ve vážném stavu převezen do nemocnice. V té chvíli je už ovšem většinou na užití podpůrných léků pozdě. Mnoho odborníků přitom vyjádřilo své rozhořčení nad tím, že podpůrné a určené léky proti covid-19 jsou k dispozici v dostatečném množství, nicméně lékaři je nemocným ve většině případů nepředepisují. Proto je, pokud myslíme boj s nemocí covid-19 opravdu vážně, stanovení lékařského protokolu naprosto zásadní a nezbytné. Místo důrazu na léčbu nemocných a zachování pokud možno normálního života pro zdravé se však i tato vláda tváří, že existuje pouze jediná cesta z epidemie, a tou je cesta strachu a restrikcí, cesta nařízení, zákazů, příkazů, cesta strašení a segregace a nebojím se říct rozdělení společnosti na občany první a druhé kategorie. Cesta, kdy se pod rouškou boje s pandemií bezprecedentně zasahuje do práv nás všech, cesta, kdy je bez pádných vědeckých důkazů čím dál více osekávána svoboda občanů České republiky, bez jakékoliv logiky a opodstatnění jsou pod záminkou boje s pandemií šikanováni zcela zdraví lidé, zvláště pak v době, kdy se odborníci napříč spektrem shodují, že mutace omikron zřejmě ukončí epidemii, jak ji známe, právě v tuto dobu je vládou schválená a Senátem odmítnutá novela pandemického zákona zcela nejen neopodstatněná, ale i nebezpečná. ***
