(16.30 hodin)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pardon, jenom si to zrekapitulujeme. Navrhujete zařazení nového bodu s názvem Financování resortu školství. Jenom mi řekněte ještě na kdy, jestli to můžete zopakovat.
Poslanec Karel Rais: Podle možností.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Musíte vždycky říct, jaký bod jaký den.
Poslanec Karel Rais: No, tak vzhledem k tomu, že teď je tady přetlak, tak já bych to spíš volil až na ten týden - myslím v to úterý 1. března, mám pocit.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Na úterý 1. března jako první bod?
Poslanec Karel Rais: Třeba jako první bod, děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, to byl pan poslanec Rais. Nyní je přihlášen pan poslanec Vondráček. Dvě přihlášky asi spojí vystoupení do jednoho. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Můj návrh, jak je uvedeno na písemné přihlášce, se týká hlasování o zrušení stavu legislativní nouze. To říkám dopředu, protože vím, jak je složité poslouchat toho, kdo vystupuje, a lovit ten návrh.
Chtěl bych se vrátit k tomu, co se tady odehrálo včera při zahájení schůze. Při studování stenozáznamu jsem si ověřil, že paní předsedkyně, když zahajovala schůzi, řekla větu: "My jsme obdrželi tisk týkající se pandemického zákona vraceného ze Senátu 11. února, tedy podle § 97 je splněna lhůta 15. února a můžeme projednávat." Víc v tom stenozáznamu není. Chci jenom podotknout, že ta lhůta v § 97, tuším odst. 3, je deset dnů. Kdybych byl Sheldon Cooper, tak bych řekl: Ve kterém vesmíru je 11 + 10 = 15? Lhůta deseti dnů v žádném případě splněna nebyla a více jsme se k tomu nedostali, protože s přednostním právem vystoupil pan Okamura a začal mluvit k programu schůze. My jsme se nevypořádali se stavem legislativní nouze.
Poté, co jednalo grémium, jsem se dozvěděl, že je zde stanovisko legislativy, že jestliže jsme vyhlásili stav nouze na minulé schůzi někdy v lednu, tak je to dostačující a víc se tím nebudeme zaobírat. Já si myslím, že je to třetí díl v tragikomedii, která se jmenuje pandemický zákon. První díl se tu odehrál 2. února, když jsme schvalovali ten zákon v rozporu s podmínkami stavu legislativní nouze, kdy tyto podmínky objektivně neexistovaly. Upozorňovali jsme na to, vystupovali, citoval jsem vám tu nález Ústavního soudu, přesto jste tento zákon schválili ve zkráceném řízení, ve kterém jsou výrazně omezena práva parlamentní menšiny, která nemůže v podstatě předkládat žádné pozměňovací návrhy, nemá dostatek času se na to připravit, jsou omezena i práva na vystupování, neboť byl omezen čas na vystupování.
Druhý díl této tragikomedie se odehrál v Senátu, kdy Senát zopakoval námitky, které jsme vám tady říkali my. Hnutí ANO neobstruovalo ani minutu, my jsme vystupovali naprosto věcně a maximálně stručně, a přesto vaši vlastní senátoři opakovali argumenty, které jsme vám tu říkali my.
Třetí díl této tragikomedie - já doufám, že poslední - se odehrál včera, kdy Sněmovna v rozporu s platným jednacím řádem, v rozporu se zákonem nerozhodla o tom, že trvá stav legislativní nouze. Uvidíme, jestli bude následovat čtvrtý díl tragikomedie za účasti senátorů, kteří vám budou předkládat své argumenty.
Já vám přečtu jednu větu z knihy, která je zároveň i komentářem jednacího řádu, komentářem, který nebyl v podstatě žádnou rozhodovací praxí zpochybněn. V § 99 odst. 4 se píše: "Ve stavu legislativní nouze posoudí Sněmovna před projednáním návrhu pořadu schůze, zda stav legislativní nouze trvá." Jestliže vám někde v zákoně někdo píše, že Sněmovna projedná, tak potom vezmu ten tisk, ten komentář, zalistuji o několik stránek dál a tady je jednoznačné vysvětlení: "Před rozhodováním o pořadu plenární schůze, pokud se rozhoduje v době předsedou Sněmovny vyhlášeného stavu legislativní nouze, se ještě Sněmovna musí usnést o tom, zda stav legislativní nouze trvá." Když je v tom jednacím řádu napsáno, že Sněmovna projedná, tak to znamená, že musí projednat. Ale my jsme tohle neudělali. A proč? Protože už dopředu jste věděli, že bude obstruovat SPD a Tomio Okamura, tak jste chtěli zmenšit jeho arénu, chtěli jste si ušetřit jednu rozpravu. Já bych pro to měl i pochopení, protože jsme tady při minulém stejném tématu strávili celou noc, ale nemůžete to dělat na úkor zákona. Nějaké jedno posouzení - a není to autoritativní výklad nějakého zaměstnance legislativního odboru - vás k tomu nemůže opravňovat a nemůžete být přezíraví k jiným právním názorům. Jde o to, že legislativní stav nouze byl vyhlášen 20. ledna, kdy pandemická situace byla úplně jiná. My jsme se věnovali druhému a třetímu čtení toho tisku 2. února a my, poslanci hnutí ANO, jsme víceméně nevystupovali a stav legislativní nouze jsme schválili. Následně po námitkách Senátu to máme zpět, ale je 10. 2, je o měsíc později, pandemická situace a vůbec situace společenská se dynamicky vyvíjí a je úplně jiná, a tady nám zákon ukládá, aby se Poslanecká sněmovna vždy věnovala tomu, zda jsou skutečně dány podmínky stavu legislativní nouze. Ty podmínky jsou velmi restriktivní a mluví o tom Ústavní soud v několika nálezech. Já jsem se obrátil se stanoviskem na pana doktora Koudelku z Brna a velice v rychlosti mi napsal toto: "Stav legislativní nouze by měl být znovu potvrzen. Stav legislativní nouze je mimořádným procesem přijímání zákonů, mohou být omezena práva poslanců, například omezením délky vystoupení. Přitom od původního projednání ve Sněmovně mohla při vrácení zákona Senátem či prezidentem uplynout delší doba, kdy se mohly změnit okolnosti." To je přesně ten příklad, o kterém mluvím.
Pokud si většina poslanců myslí, že je stále důvod pro legislativní nouzi, tak to mohou potvrdit hlasováním, takže je důvod opětovně hlasovat a potvrdit legislativní nouzi. Toto hlasování je třeba vždy vyžadovat v souladu se zákonem. To není můj výmysl, tento výklad vychází ze základního principu, že mimořádné postupy, včetně schválení zákona v legislativní nouzi, by se měly používat jen skutečně mimořádně. Každý orgán je při mimořádném postupu vždy povinen neustále zkoumat, zda důvody pro mimořádný postup trvají, k čemuž slouží i opětovná potvrzení mimořádného postupu ve stavu legislativní nouze při vrácení zákona Senátem. Senát totiž svým hlasováním dal jasně najevo, že důvod pro přijetí vráceného zákona nevidí. Zpochybňuje argumenty vlády pro legislativní nouzi. My jsme se tímto vůbec nezabývali, protože jsme chtěli ušetřit čas debatou a obstrukcí SPD. Hrubým způsobem došlo k porušení zákona.
Já jsem obdržel i nějaké argumenty, že v minulosti se o tom nehlasovalo. Já vás chci ujistit, že po celé minulé volební období, po celou dobu, kdy jsem byl předsedou Poslanecké sněmovny, a především po celou dobu covidové krize, které se to týká, se vždy opětovně hlasovalo a potvrzoval se stav legislativní nouze. Někdy jsme to zvládli úplně bez jakékoliv širší diskuse, protože bylo jasné, že ten stav nouze trvá. Já vám dám příklad. Mám tady třeba zápis z úterý 25. května 2021, což byla, teď nevím, jestli 111. nebo 114. schůze. V každém případě se hlasovalo usnesení: "Poslanecká sněmovna potvrzuje trvání stavu legislativní nouze." Stejné usnesení mám například ze středy 7. července 2021. Dělali jsme to vždycky, nenajdete jedinou schůzi, kde by se o tom nehlasovalo. Jestli tady někdo tvrdil něco jiného, tak v době covidové krize se nikdy nehlasovalo jinak. ***
