(5.20 hodin)
(pokračuje Radek Koten)
Aby se tyto skutky neopakovaly, tak jsme se rozhodli, ale je to už poměrně dost let, kolik "můj dům, můj hrad" - náš zákon pod tímto pracovním názvem - leží ve Sněmovně. Myslím si, že nám tento případ dal za pravdu, a je to velmi důležitý zákon, protože nikdo z nás neví, co se nám může stát v našem životním prostoru, a myslím si, že by bylo velmi potřebné tento zákon nebo tuto novelu zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, pozměnit. Takže by se to mohlo v podstatě hodit každému z nás - nikoliv abychom někoho omezovali nebo stříleli nebo nějakým způsobem perzekvovali, ale abychom se mohli adekvátně bránit ve svém životním prostoru, tedy v domě, kde ten pachatel i v tomto případě, který jsem vám tady řekl, ten vzorový, musel překonat překážku, a to poměrně velkým násilím, tedy musel vylomit dveře a vloupat se do tohoto prostoru, který byl zabezpečený.
Je to tedy změna trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a já vám tedy vysvětlím ještě poněkud podrobněji a v té takzvané právní hantýrce, proč bychom do toho měli jít, zhodnocení platného právního stavu včetně zhodnocení ve vztahu k zákazu diskriminace a vztahů k rovnosti mužů a žen. Platná právní úprava příliš limituje - a toho jsme si všimli i v tomto případě - případy nutné obrany, kterou je naopak nutné posílit s ohledem na stále rostoucí agresivitu pachatelů zločinů, která se týká zejména porušování domovní svobody, kdy se pachatel snaží násilně vniknout do obydlí či obdobných soukromých prostor, a to bez ohledu na skutečnost, je-li v nich někdo přítomen.
Současná práva úprava má stejné dopady na muže a ženy, a nedochází tedy k žádné diskriminaci, protože Evropská unie tady potřebuje genderovou vyváženost, tak ta právní úprava má stejné dopady na pachatele muže i ženy. Pokud bych to měl nějakým způsobem vysvětlit, v případě, že by se jednalo pachatelku a byla také zastřelena po vzoru tohoto případu, tak by to mělo v podstatě stejný význam jako v případě toho odsouzeného vraha, který se tam vloupal.
Dále odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen a vysvětlení jejich nezbytnosti jako celku. Hlavním principem posílení nutné obrany je poskytnout občanům vyšší míru jistoty a bezpečnosti, tedy aby se nemuseli obávat při použití adekvátního nástroje, sil a prostředků, když někdo cizí poruší jejich domovní svobodu, bude se snažit proniknout do jejich obydlí a vyvolá v nich oprávněný pocit, že pachatel může ohrozit jejich zdraví, a dokonce jejich život. Já si myslím, že to je přesně tento případ, který jsem vám tady řekl v předchozích minutách, protože to, co ukázalo vyšetřování, tedy že se jednalo o odsouzeného vraha, který byl propuštěn po výkonu trestu na svobodu, nám dává naprosto za pravdu. Tato nová úprava zakotvuje zásadu "můj dům, můj hrad", která je součástí některých zahraničních úprav. Jistě si pamatujete případ Milana Kňažka. Je to slovenský herec, kterému se v jeho životním prostoru promenádoval zloděj nebo nějaký jiný zločinec, to je naprosto jedno, ale pan Kňažko se také bránil legálně drženou zbraní a díky podobnému zákonu, který má v platnosti Slovenská republika, pan Kňažko dostal vlastně za pravdu, protože on se bránil naprosto v souladu se zákonem, jenomže na rozdíl od České republiky to netrvalo - ta právní nejistota, zda se bránil oprávněně či nikoliv, trvala významně kratší dobu.
Tímto zákonem přenášíme tu odpovědnost za to, co se stane, když se zločinec vloupá někomu do domu a hodlá tam vraždit nebo loupit, to už je úplně jedno, tak my odpovědnost za to, co se stane následně, vlastně tímto přenášíme na toho pachatele, a nikoliv na toho, co se brání, na toho slušného, bezúhonného člověka. My to přenášíme na toho pachatele. Vím, že tady byly nějaké právní názory už kdysi dávno, když tady tehdy ten zákon už byl předložen poprvé, a někteří poslanci, kteří byli členy výboru ústavně-právního, říkali, že nic takového tady není potřeba, že takovýto institut nepotřebujeme a že současná právní úprava poskytuje dostatek možností pro to, aby tito vrazi, pachatelé a tak dále byli odsouzeni. Ano, je možné, že tito poslanci takový názor mají, já jim to neberu, nicméně sami se neocitli v takové situaci, aby byli nuceni se bránit, a tím pádem nemohou zcela posoudit tu nejistotu, kdyby náhodou to nastalo, museli se bránit sami a potom byli popotahováni za to, že se zločincům ve svém domě bránili. Pro nás je to nepřijatelné, tedy právě proto navrhujeme tuto změnu trestního zákoníku. Posiluje i postavení a sebevědomí občana, který je napaden ve svém domě a hodlá se bránit, aby se nemusel obávat následného trestního stíhání ze strany státních orgánů, když použil přiměřené nástroje proti pachateli, který bývá často ozbrojen. Tady tu větu bych tady ještě poněkud rozvedl, a to z toho důvodu, že pokud vás vzbudí někdo ve tři, ve čtyři hodiny ráno, vy jste rozespalí - a myslím si, že právě nyní je ta správná doba, abychom si to tady uvědomili, protože je poměrně brzká ranní hodina a někteří z nás tady mají podobné pocity - a naše rozhodovací schopnost v tomto případě není příliš veliká. V takovém případě útočník, který bude u vás v obydlí, na sebe bere právě riziko, že vyvolá-li odůvodněnou obavu z ohrožení majetku, zdraví či života oprávněné osoby, bude se napadený bránit, a to účinně, avšak bez případné sankce ze strany státu. To je cílem, aby ti zločinci si rozmysleli, jestli do toho vlastně má smysl vůbec jít, pokud mohou být tímto způsobem postiženi, tedy že ten, co se bude bránit, jim může způsobit újmu i na jejich životě. ***
