(9.40 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Já se přiznám, že jsem si opravdu myslel a věřil jsem, že když se to přerušilo kolem té desáté hodiny a zasedlo grémium, tak jsem věřil v nějakou dohodu. Já jsem věřil, že se domluvíme na nějakém postupu, kdy zvítězí zdravý rozum a kdy si řekneme, že opravdu podmínky pro zkrácené řízení nejsou naplněny a že to v podstatě diskvalifikuje ten zákon, který teď předkládáte, protože nejsou splněny podmínky, které restriktivně dlouhodobě vykládá Ústavní soud. Divím se koalici, divím se té umanutosti a té sveřeposti, že chtějí prosadit tu věc v rámci stavu legislativní nouze. Já si myslím, že rozumní lidé v téhle Sněmovně se mohli domluvit na tom, že by bylo rychlé první čtení, maximálně zkrácené druhé čtení a potom zkrácené třetí čtení. Bohužel tuhle šanci jsme propásli a strávili jsme tu spolu někteří celou noc.
A já mám v podstatě teď velice podobné vystoupení, které jsem měl před zákonem, kterým jsme snižovali platy ústavních činitelů, protože ta situace je v podstatě naprosto stejná. Máme zde judikaturu Ústavního soudu, která se této otázce již věnovala a která říká, že máme vykládat vše restriktivně. Já nevím, co všechno zaznělo v noci. Myslím, že není v lidských silách, že to nikdo neposlouchal celé, takže já nevím, co se tady řeklo. A já opravdu chci upozornit, chci, aby to v rámci legitimity té debaty před schválením zákona zaznělo na mikrofon, protože pravděpodobnost, že se tomu zřejmě bude věnovat Ústavní soud, je poměrně vysoká, jak jsem tak zaslechl v kuloárech.
Já vám mohu odcitovat ten ústavní... Část. Část, nechci zdržovat, já opravdu tady neobstruuji, ale chtěl bych pro ty kolegy, kteří to neznají, přečíst pouze právní větu nálezu Ústavního soudu, který uvádí, že "byť je institut vyhlášení stavu legislativní nouze výhradně zákonným institutem, tedy v souladu s jednacím řádem, je třeba jej vykládat prizmatem principů, které jsou odvoditelné od normativního principu demokracie". - Je zde odkaz na čl. 1 Ústavy České republiky. - "A proto musí být podmínky vyhlášení stavu legislativní nouze interpretovány velmi restriktivně. Důvody jeho aplikace musí být nesporně legitimní a ústavně aprobovatelné, jejich hodnocení musí podléhat nejpřísnějším měřítkům. Za účelem zamezení svévole či zvůle vládnoucí většiny musí být takové důvody podrobně, řádně a přezkoumatelně vyloženy tak, jak to vyžaduje doktrína omezování základních práv a jak plyne z idejí nároků kladených na spravedlivé rozhodování. Stejně přísnými měřítky, jsou-li již konkrétní důvody vyhlášení stavu legislativní nouze posouzeny jako legitimní a ústavně aprobovatelné, je pak nezbytné poměřovat i respektování všech svrchu zmíněných práv a principů ovládajících legislativní proces, tentokrát již v rámci procedury předvídané pro stav legislativní nouze. Zejména proto, že v jejím rámci dochází jednak ke zřetelnému zkrácení legislativních procedur a omezení práv parlamentní opozice, jakož i k relativizování demokratických principů řádného legislativního procesu, a proto jakékoliv jejich další krácení či omezování práv a principů je třeba považovat za mimořádně závažné, neboť hrozí popření práv opozice, jakož i demokratického principu, což by mohlo ovlivnit vážně a trvale samu kvalitu demokracie přinejmenším v její sociální percepci občanskou společností." - Konec citátu Ústavního soudu, který jako by mluvil o té situaci, kterou tu právě zažíváme.
My všichni si pamatujeme, jak vznikl pandemický zákon. Když se na to podíváme velice jednoduše selským rozumem, jak to celé bylo: Sešli jsme se tu tenkrát za situace, kdy tehdejší opozice, nyní koalice, odmítla prodloužit nouzový stav a hrozily skutečně nesmírné škody za situace, kdy jsme měli plné nemocnice a umírali v České republice lidé. Tehdy díky hejtmanům se podařilo nouzový stav ještě jednou vyhlásit. Nicméně pod tlakem, aby se to tady jako parní kotel neroztrhlo, jsme upustili tlak té diskuse a rozhodli jsme se pro kompromis pandemického zákona. A já se přiznávám, já to tady otevřeně říkám, já jsem ten, kdo ho propagoval v rámci poslaneckého klubu hnutí ANO. Ale také s vědomím, že se jedná o provizorium, že se jedná o úpravu na dobu určitou. Zaplať pánbůh, že aspoň tento parametr už koalice vyhlásila, že změní, a tak to bylo i diskutováno na příslušném výboru.
Pandemický stav není nic jiného než osekaný nouzový stav. A samotný nouzový stav není nic jiného než právní rámec, který umožňuje další opatření. Celá ta diskuse je v podstatě absurdní, celá ta noc byla z mého pohledu v podstatě zbytečná, protože tady došlo k démonizaci nouzového stavu, ke které prostě nemělo dojít. Dostali jsme se do politické slepé uličky, kdy zkrátka nikdo nechce ustoupit. A já jsem si půlku noci říkal, že tady by někdo měl zahlásit: zdravý rozum nepřítomen, odstěhoval se do Humpolce, zřejmě.
Teď je tady otázka samozřejmě, šlo by přiznat, že to nebyl dobrý nápad, šlo by udělat to první, druhé, třetí čtení? Já právě nechápu, proč jsme to neudělali, jestliže chcete, aby ten zákon platil, a nechcete, aby jej Ústavní soud s úspěchem zrušil, derogoval, protože tam jsou samozřejmě i jiné vady, kterými ten zákon trpí, ale o nich já nebudu mluvit v téhle části debaty. Ale proč jsme aspoň společnými silami ty pochybnosti, o kterých celou dobu mluvím, neodstranili řádným legislativním procesem?
Tady musí být jasné odůvodnění, proč je možno projednat ve zkráceném řízení. Tady musí opravdu existovat ta mimořádná situace. Aktuálně existovat. Tady nemůžeme formou zkráceného řízení ve stavu legislativní nouze přijímat nějakou pojistku do budoucna. A já jsem zaznamenal rozhovor pana premiéra Fialy z 28. ledna pro Český rozhlas, kde říkal, že by si přál a že doufá, že pandemický zákon nebude nutné použít, ale že z preventivních důvodů je nutné jej přijmout. Tedy sám připouští, že ta naprostá intenzita okamžité nutnosti přijetí takové normy zde chybí. Pan ministr zdravotnictví o týden dřív ve svém vyjádření řekl, že situace je výtečná, budeme rozvolňovat, optimistické scénáře jsou takové a takové. On sám připouští, že ta situace není ve stavu, kdy bychom mohli uvažovat o stavu legislativní nouze.
Přesto jste zvolili tuto cestu, kterou považuji za krajně nešťastnou za situace, kdy se hovoří o zmírnění opatření, zároveň prosazovat ve stavu legislativní nouze zákon, který skutečně zasahuje do základních práv a svobod občanů. A je to prostý zákon. Kdežto nouzový stav je vyhlašován na základě krizového zákona a krizové legislativy, která má ústavní zakotvení, na úrovni ústavního zákona. Pandemický zákon je zkrátka hybrid, je to paskvil, který jsme přijali z nějakého důvodu, protože jsme chtěli řešit aktuální situaci. Ale ta situace nyní nás všechny neopravňuje k tomu, abychom ten návrh projednávali ve zkráceném řízení.
A k tomu, že se to přijímá jako nějaká pojistka do budoucnosti, tak já vám přečtu ještě jednu větu, která se naprosto přesně hodí k tomu dnešnímu tématu a která je také z pera Ústavního soudu: "Konkrétně je třeba zdůraznit, že podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze není jen hrozba určitých negativních důsledků, ale především existence mimořádné okolnosti, která má potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem, anebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody." - Je zde opět citován odkaz na jednací řád Poslanecké sněmovny, § 99 odst. 1.
Já nechci být zbytečně dlouhý, protože ta noc byla opravdu náročná. ***
