(2.00 hodin)
(pokračuje Karla Maříková)
Je třeba upozornit, že za nemocného může podat kvalifikovanou validní odpověď jen klinické vyšetření. Klinické vyšetření je souhrnný výraz pro postup, který zahrnuje anamnézu, fyzikální vyšetření, laboratorní vyšetření, zobrazovací metody, případně další metody vedoucí ke zhodnocení klinického stavu a stanovení diagnózy. Tedy pouhé laboratorní vyšetření na základě stěru či vyšetření tělesných tekutin není legálním postupem stanovení diagnózy podle práva České republiky. (Hluk v sále.)
Já se omlouvám, paní předsedající, ale já už neslyším ani samu sebe.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Je nás v tuto chvíli v sále málo, poprosila bych vás všechny o klid, hovoří paní poslankyně Karla Maříková. Děkuji vám moc.
Poslankyně Karla Maříková: Postup kvalifikování osoby nakažené podle pozitivního výsledku PCR testu u onemocnění SARS-CoV-2 není správný lékařský postup s náležitou odbornou úrovní. Za takzvaný postup lege artis se dle ustanovení § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, považuje poskytování zdravotních služeb dle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů při respektování individuality pacienta s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Dále se dle čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně za profesní standard pokládá nutnost provádět jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví včetně vědeckého výzkumu v souladu s příslušnými profesními standardy. Za postup non lege artis je také považováno počínání poskytovatele zdravotních služeb v rozporu s pravidlem obsažených (?) a v rozporu s profesními standardy uvedenými v Úmluvě o lidských právech a biomedicíně, jež může mít závažné právní důsledky. Je třeba brát v potaz především občanskoprávní aspekty postupu non lege artis, ale zcela jistě nelze opomíjet trestněprávní následky zanedbání péče a újmy na zdraví způsobené nesprávnou diagnózou a dále léčebným procesem pacienta.
Na území České republiky nebyla však dodržena pravidla pro řádné zjištění onemocnění, která jsou založena v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a dále v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Tedy konkrétně nebyla a současnou novelou bude opět odepřena ambulantní péče osobám odděleným od ostatních v karanténním opatření či nařízenou izolací podle novely zákona jen SMS. Návštěvní služba praktických lékařů u těchto osob v případě potřeby dle § 7 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, pak není nijak zaručena a může dojít k zásadnímu ztížení přístupu k péči ze strany pacienta.
Ministerstvo zdravotnictví upozorňuje v důvodové zprávě k novele zákona na to, že chce mít připraveny legislativní, tedy zákonné možnosti reakce na novou vlnu jím tvrzené pandemie. Velmi podivný se za této situace jeví postup Ministerstva zdravotnictví, které tvrdí v odpovědi na žádost o poskytnutí informací. Ministerstvo zdravotnictví a dále samotný ministr zdravotnictví tvrdí, že poskytl žadateli dokument, Národní strategii molekulárně-biologické surveillance, který je nedatovaný, neobsahuje informace o zpracovateli, nečíslovatelný, nepodepsaný, tedy oficiální dokument není na straně Ministerstva zdravotnictví k dispozici. Není, ale Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že toto je oficiální dokument, bez všech oficiálních náležitostí. Na základě čeho molekulárně-biologické surveillance tedy asi vědí jen ti, co tak činili za podmínek skrytých před veřejností a samozřejmě i odborně způsobilými osobami napojenými do této věci.
Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že nedisponuje informacemi o tom, jak byly využity vzorky onemocnění SARS-CoV-2, a to ke genotypizační klasifikaci, to je všech písemných dokumentů v této věci, a dále informací o průběhu této činnosti od 1. ledna 2020 do 25. května 2021. Neví o důvodech genotypizační klasifikace vzorků SARS-CoV-2, to je všech písemných dokumentů v této věci, a dále informací o průběhu této činnosti od 1. ledna 2020 do 25. května 2021. Neví, jak bylo osobám podstupujícím PCR test sděleno to, že jejich vzorek bude využit ke genotypizačnímu zkoumání jejich genomu a DNA, to je všech písemných dokumentů v této věci, a dále informací o průběhu této činnosti, opět od 1. ledna 2020 do 25. května 2021. Nedisponuje ani informacemi, kolik osob podstupujících PCR test podepsalo informovaný souhlas s využitím jejich genetického materiálu ke zkoumání jejich genomu a dále DNA, to je všech písemných dokumentů v této věci, a dále informaci o průběhu této činnosti od 1. ledna 2020 do 25. května 2021, kdy následně ve svém vyjádření k podané správní žalobě proti rozhodnutí o rozkladu Ministerstva zdravotnictví ve věci zamítnutí rozkladu pak Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že nicméně informace, které žalobce požadoval poskytnout, žalovaný v boji s epidemií onemocnění covid-19 nepotřebuje a ani nemá povinnost s nimi disponovat.
Ministerstvo zdravotnictví nepotřebuje vědět (o) nakládání se vzorky sloužícími ke genotypizaci onemocnění covid-19, ale podle výsledků genotypizace přijímá svá opatření a nyní chce rozšířit dokonce své pravomoci. Velmi zajímavý přístup k plnění povinností ústředního správního orgánu na úseku ochrany veřejného zdraví a dále zcela jistě zarážející přístup ohledně Ministerstva zdravotnictví nezajímajícího se o to, zda je s lidskými buňkami, genomy nakládáno v souladu s Úmluvou o biomedicíně. Potom je třeba se ptát, podle jakých informací řídí Ministerstvo zdravotnictví jím tvrzenou nevyhlášenou epidemii? Je to podle výsledků pozitivních testů a obsazenosti nemocnic? Pokud ano, tak toto má velmi zajímavý podtext toho, že PCR testy jsou nepřesnými ukazateli přítomnosti viru, když detekují jen RNA kyselinu v organismu, aniž by byla známa výše hodnoty nakažení. Dále je třeba sdělit, že obsazenost nemocnic může být jedním z kritérií, pokud by nebyly vykazovány úmyslně pozitivně testovaní hospitalizovaní, kteří jsou testováni jen proto, že byli převzati do nemocniční péče z jiného zdravotního důvodu.
Blíže prohlášení profesora Duška z ÚZIS publikované na Novinky.cz 30. ledna 2022. Je jasné, že část hospitalizovaných jsou lidé, kteří přijdou do nemocnic s nějakým jiným zdravotním problémem, jsou vyšetřeni (správně: vytřeni) a zjistí se, že jsou covid pozitivní. Pak už to jsou samozřejmě covidové hospitalizace, protože oni se k nim v nemocnici musí chovat jinak, a nemocnice to zatěžuje, ale nejsou to lidé, kteří tam jsou primárně s covidem, přiblížil šéf zdravotnických statistiků. Víme přesně, kdo je kdo, říká Dušek. Statistika to ale neuvádí. Podle pana Duška jde u čísel z nemocnic v naprosté většině o lidi, kteří ve zdravotnických zařízení leží ještě stále po nákaze deltou, nebo jde o neočkované lidi, kteří již mají potvrzenou nákazu omikronem. Víme přesně, kdo má skutečnou proticovidovou léčbu nebo kdo má lehčí hospitalizaci nebo má jiný zdravotní problém, poznamenal Dušek. Přesné číslo ale neuvedl.
Je třeba upozornit na to, že problematika interpretace pozitivních výsledků PCR testů na SARS-CoV-2 má dvě roviny. Test určuje přítomnost jenom malé specifikace (správně: specifické) části genomu z cca 30 000 párů nukleotidů viru, ale neříká explicitně, jestli je celá RNA viru vůbec přítomna a jestli je vir životaschopný, to znamená schopný proniknout do hostitelské buňky. Situace, kdy test je funkční, ale identifikuje jen zlomky již deaktivovaného viru, které náhodně vdechnuty se nacházejí v nose testovaného, nebo po prodělání onemocnění, bych nazval falešně pozitivní v širším slova smyslu. Tyto případy nejsou infekční a neonemocní, ale od infekčních nebo onemocnělých s minimálními symptomy je zatím neumíme odlišit. Přitom procentuální podíl těchto případů je nezanedbatelný. Odhadl bych je podle publikovaných čísel Ministerstva zdravotnictví na přibližně 20 % pozitivně testovaných. ***
