(18.00 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
V tomto případě lze dle navrhovatelů mít závažné pochybnosti, zda vyhlášení stavu legislativní nouze a zkrácené jednání bylo způsobilé zabránit značným hospodářským škodám státu. Vládě se na rozdíl od dřívějších případů vyhlášení stavu legislativní nouze nepodařilo přesvědčit opoziční poslance o nutnosti schválit dané změny související s přijímáním zákona o státním rozpočtu tak, aby nabyly účinnosti nejpozději 1. ledna 2011. Nepřesvědčila opozici, že deklarovaná úspora necelých 24 miliard korun, která představuje zhruba 2 % plánovaných rozpočtových výdajů, byla podstatou návrhu spíše než zásadní politická rozhodnutí omezení některých sociálních práv.
Bod 9 - stále mluvíme o těch souvislostech se zneužitím legislativní nouze. Je to ten rozsudek Ústavního soudu. - Na úrovni potřebnosti, tedy zjištění, zda se skutečně jednalo o minimální zásah do svobody parlamentní rozpravy a práv poslanců, nezbytný k dosažení sledovaného cíle zabránění značným hospodářským škodám státu, je dle navrhovatelů třeba vidět, že vláda měla k dispozici alternativní postup, především mohla takového cíle dosáhnout včasným předložením návrhu zákona. No opravdu ten rozsudek Ústavního soudu, úplně jako kdyby to bylo dneska k tomuhletomu případu. Úplně jako kdyby to bylo dneska. Takže právě proto to tady čtu, respektive vás tady o tom informuji a vysvětluji vám to, abyste si uvědomili, jakým způsobem protiústavně se tady snažíte omezovat práva a svobody nejenom občanů, ale dokonce i demokratické fungování Poslanecké sněmovny.
Z posloupnosti kroků vládní většiny lze ale dovozovat sledování paralelních politických cílů: nejprve neprojednání nepopulárního návrhu zákona na plénu Poslanecké sněmovny před obecními a senátními volbami a poté projednání návrhu zákona v Senátu ještě před zánikem mandátů senátorů zvolených před šesti lety. Tyto cíle, z nichž zvláště druhý efektivně brání účasti na rozhodování nově zvoleným senátorům, však za legitimní považovat nelze, konstatuje Ústavní soud. O potřebnosti vyhlášení stavu legislativní nouze pro bránění značným hospodářským škodám státu lze tedy dle navrhovatelů rovněž pochybovat.
Bod 10. Stejně tak navrhovatelé zpochybňovali přiměřenost samotného vyhlášení stavu legislativní nouze a zkráceného jednání. Zatímco míra rizika značných hospodářských škod je dosti sporná, míra okleštění svobody parlamentní rozpravy a práv poslanců je nesporná. Já nevím, jestli jsou vládní poslanci hluší, vždyť ten Ústavní soud tady o tom přímo mluví. To je v podstatě situace dnešního dne. To znamená, míra okleštění parlamentní rozpravy a práv poslanců je nesporná. Opravdu je úplně směšné, jak jsem tady viděl x poslanců z té vládní koalice, kteří jakoby někde na sociálních sítích a jakoby v televizi mluví o demokracii, přitom oni tady úplně flagrantně postupují v rozporu se základními demokratickými principy i s tím konstatováním Ústavního soudu. Proto je tady taky to přísloví "poznáte je po ovoci". To je přesně tento případ. (Ministr Gazdík mimo mikrofon: To je Bible.) Ano, je to tak. Správně pan ministr školství projevil znalosti.
Ve stavu legislativní nouze, která umožňuje schválení návrhu zákona v Poslanecké sněmovně během jediného dne, poslanec nemůže řádně návrh zákona prostudovat a fundovaně se k němu vyjádřit. To je přesně ono. Nemá čas na přípravu pozměňovacích návrhů, nemůže konzultacemi s odborníky získat přesnější znalost o obsahu návrhu zákona a o jeho rozmanitých dopadech a rovněž nemůže na parlamentní půdě zprostředkovat názory svých voličů a případně legitimních zájmových skupin, které mohou být na parlamentní půdě slyšeny jedině ústy poslanců. Kromě krácení práv poslance jsou krácena i práva občanů vyslechnout v adekvátní šíři argumenty pro a proti k přijatému zákonu, kdy v daném případě dochází k omezení a zúžení zákonného rozsahu sociálních práv minimálně - v tom případě u tohoto zákona, o kterém hovořím - v podobě snížení sazby nemocenského, zrušení sociálního příplatku, snížení příspěvku na péči, zúžení nároku na podporu v nezaměstnanosti u některých skupin či odnětí porodného většině rodin s nově narozeným dítětem.
Tady na mě někdo něco zamumlal, ale vůbec nevím, co říkal. (Poslanec procházející okolo řečnického pultu.)
I. B.b) Nepředvídatelné svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny.
Možná jste říkal něco, že už bychom měli skončit, takže proto vám říkám, že můžete, samozřejmě tu mimořádnou schůzi máte v rukou vy.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane předsedo, prosím, pokud někoho chcete jmenovat nebo oslovit, tak mým prostřednictvím.
Poslanec Tomio Okamura: Já mám problém s tím, že neznám jméno pana poslance, protože vůbec nevím, kdo to je.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Nechte mě prosím domluvit. Prosím také vaše kolegy poslance, pokud chtějí něco zamumlat, tak ať to zamumlají na mikrofon a přihlásí se prosím do diskuse.
Poslanec Tomio Okamura: Ano, to je v souladu s jednacím řádem. Děkuji. Ano, poslanci mluví na mikrofon. Správně, to musím pochválit. Ano, to je přímo citování z jednacího řádu, to je výborné. Ale znovu říkám, že jsem chtěl pana poslance oslovit a chvíli jsem váhal, ale vůbec si nemůžu vzpomenout na jméno, takže jsem právě zaváhal, protože zřejmě někdo, koho vůbec neznám, mi tady říkal, co asi mám dělat. Ale vůbec nevím, proč mi tady někdo něco říká. Když se nepředstaví, nevím vůbec, kdo to je.
Takže I. B.b) Nepředvídatelné svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny.
Možná v té roušce, možná se známe, ale já se tady soustředím na projev.
Bod 11. Výše naznačenému třístupňovému testu proporcionality navrhovatelé podrobili i způsob svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, kde rovněž dochází ke kolizi práv či chráněných hodnot. Na jedné straně stojí zájem na urychleném projednání návrhu zákona z důvodu čelení značným hospodářským škodám, na druhé straně pak výše zmíněná svoboda parlamentní rozpravy, práva poslanců i občanů podílet se na správě veřejných věcí a nadto i, při extrémní krátkosti lhůty, právo poslance vůbec se zúčastnit schůze Poslanecké sněmovny. Takže tady už vlastně z těch posledních slov, co říkám, se to dokonce v tom rozsudku Ústavního soudu opakuje, že prostě je potřeba umožnit tu adekvátní parlamentní rozpravu, zvláště, bych dodal, v těch případech, kdy v podstatě se jedná o zákon, kterým vy chcete plošně omezit ústavní práva a svobody občanů, přestože k tomuto, už jenom dodám svůj politický pohled na to, není důvod.
Bod 12. Dle ustanovení § 51 odst. 6 JŘPS o svolání schůze Sněmovny musí být poslanci vyrozuměni nejméně pět dnů předem. Nebyla-li tato lhůta dodržena, může poslanec navrhnout odročení jednání, kdy o takovém návrhu rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy. Zákon tedy s nedodržením pětidenní lhůty spojuje jako následek jedině právo navrhnout odročení jednání, o němž pak rozhodne Sněmovna. Sněmovní většina tak mimořádnou schůzi prosadí i při nedodržení zákonné lhůty. Navrhovatelé jsou však přesvědčeni, že ustanovení § 51 odst. 6 JŘPS je třeba interpretovat s ohledem na ústavní principy a hodnoty a ve smyslu čl. 22 Listiny, podle kterého zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Pětidenní lhůta dle navrhovatelů v § 51 odst. 6 JŘPS slouží k tomu, aby se poslanci mohli seznámit s navrženým pořadem schůze a připravit na jeho body a aby se v extrémním případě - například plní-li právě své povinnosti poslance na pracovní cestě, ale projednávání návrhu napadeného zákona se rozhodně chtějí účastnit - vůbec o konání schůze dozvěděli. Zákon umožňuje se souhlasem Poslanecké sněmovny tuto lhůtu krátit, nepochybně v zájmu včasné a efektivní reakce na aktuální politickou situaci. Navrhovatelé by ale považovali za svévolné, pokud by byla pětidenní lhůta krácena bez uvedení důvodu, přičemž čím kratší je doba mezi svoláním schůze a jejím začátkem, tím závažnější důvody musí být pro takové zkrácení. Nicméně na schůzi Poslanecké sněmovny nezazněl žádný argument či důvod, proč je tak rychlé svolání schůze potřebné.***
