(14.00 hodin)
(pokračuje Jaroslav Bašta)
Ale zároveň je tu ještě jeden takový nepříjemný historický moment, a to je to, že se nacházíme v mimořádné situaci, v situaci, která většinou v historii hrozila tím, že to skončí nějakými nepříliš dobrými výsledky právě z hlediska celé společnosti, celého státu. Pokaždé, když vypukly nějaké revoluce, tak to bylo v době, kdy po dlouhém období prosperity, klidu, míru, sociálního smíru přišel zlom, a najednou se začalo dařit hůř, klesly příjmy, zvedla se inflace. Takže lidé přicházejí o peníze, které mají uložené na účtech. Platby, které budou mít za energie, tak budou takové, že je nebudou schopni pokrýt. Způsob, kterým jim pomáhá vláda, vlastně většinu slušných lidí ponižuje, protože budou muset jít a poníženě žádat o to, aby jim bylo nahrazeno to, co vždycky platili. A do toho ještě přijdete s pandemickým zákonem, který dokáže zlikvidovat živnostníky, lidi, kteří jsou vždy solí každé země, základem střední třídy, základem vlastně západní civilizace, tak jak se vyvíjela v těch posledních minimálně 70 letech, nebo 75 letech od skončení druhé světové války především na západě Evropy. Prostě civilizace, která se opírá o střední třídu, která je strukturovaná. Oproti tomu byly třeba země třetího světa, v Jižní Americe, kde to složení vypadá a vypadalo vždycky úplně jinak.
Základem Evropy je velmi nízká vrstva, málo lidí, kteří žijí na hranici bídy, případně mírně pod ní, pak je velká, hodně strukturovaná střední třída a nad tím byla vždy poměrně nevýrazná vrstva bohatých. Dneska se to mění, ten jihoamerický model, kdy je tak třetina lidí, která žije pod hranicí bídy, případně na ní, pak lidé, kteří jsou rádi, že jsou zaměstnáni, ale nemají ani příliš mnoho majetku, ani příliš velký vliv, a nad tím je pak ta vrstva těch, kteří jsou dostatečně bohatí a kteří mají všechno a rozhodují o politice. A my se mimo jiné, i díky tomu covidu, prostě pomalu posouváme do modelu toho třetího světa, kdy začíná zvolna růst počet těch, kteří žijí pod tou hranicí bídy, případně jsou těsně nad ní, vzrůstá závislost občanů na státu, právě ta ekonomická, a na konci toho pak bude obrovská deziluze. Obrovská deziluze z toho, co se stalo. Obrovská deziluze z toho, jakým způsobem se k nim chová jejich vláda, která má opravdu jenom dvě starosti, které jsou vlastně - jedna, jak se udržet u moci. Protože máme pandemický zákon, který je taková pojistka, kdyby se jako příliš nedařilo, tak se to nemusí svádět jenom na vládu předchozí a na předchozího premiéra, ale bude mimořádná situace, protože na ni máme ten zákon, a tím se dá odůvodnit to, proč něco není, něco nejde. A druhá věc pak je, že mají zákon o korespondenční volbě, která může, jak ukázaly příklady, ve Spojených státech pak zejména a vedle v Rakousku, dokázat i to, že se ty volby mohou vyvíjet tak, jak bude naplánováno, nikoliv jak budou chtít občané.
A v tomhle momentě je pak tady jedno jediné opravdu velké nebezpečí a to je to, že těch lidí, kteří chodí a demonstrují, nebude pár tisíc. Nebude jich jenom pár desítek tisíc. Ale až skončí léto, přijdou účty za elektřinu, zjistí se, co všechno se mezitím stalo, co všechno nefunguje, tak potom se dostaneme do situace, ve které se v zemích méně civilizovaných odehrávají revoluce. V zemích, jako je Česká republika, to většinou pak bývají předčasné volby. A já si myslím, že tím, že jste předložili takovýto kvalitní pandemický zákon, který ukazuje všem, že nejde o demokracii, jde jenom o moc, jde jenom o to, jak získat dlouhodobě prostředky k tomu, jak ovlivňovat situaci v případě, že se nebude dařit politicky, že jste přijali... že přijímáte zákon, který jedna právnička velice hezky přirovnala k tomu - prostě ten zákon má stejnou logiku, jako kdybyste se rozhodli, že je třeba udržovat protipovodňová opatření, i když neprší, ale dáme to do zákona, protože se to může hodit.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, já se omlouvám, bavíme se - tady jsme stále v tématu, kdy máme posoudit stav legislativní nouze, neprojednáváme samotný zákon. Tak vás jenom poprosím, abyste se věnoval tomu tématu. Věřte, že takto budu volat k zodpovědnosti všechny poslance napříč politickým spektrem. Děkuji.
Poslanec Jaroslav Bašta: Stav legislativní nouze je právě tím znakem toho, o čem tady mluvím. Jestliže je třeba přijmout kontroverzní zákon, jestliže je třeba přijmout zákon, který může změnit rovnováhu a znamenat to, že naše politika se začne vracet více k totalitarismu, tak se to dá udělat jenom tím, když se o tom příliš nemluví, když se to spláchne rychle, během jednoho dne, když se nebude brát ohled na názory právníků, na názory odborníků, na názory lidí, na názory opozice, ale prostě prosadí se to silou. ***
