(10.40 hodin)
(pokračuje Jan Hrnčíř)
Přiznám se, že tu přidanou hodnotu v tom opravdu nevidím, protože těch národních produktů... a vzhledem k tomu, že evropský trh je jednotný, je možné využívat i zahraniční produkty, tak tam skutečně nevidím. Co se týče vyjednávání návrhu nařízení, vyjednávání zabralo přibližně dva roky, kdy dne 19. června 2018 byl takzvanému výboru stálých zástupců při Evropské radě předložen návrh, který byl výchozím textem pro rakouské předsednictví pro zahájení trialogů. V prosinci 2018 pak byla dosažena dohoda v rámci politických trialogů, kompromisní text návrhu byl jako bod bez diskuse schválen na jednání výboru stálých zástupců 13. února 2019. A po jednání právníků, finalizaci překladů návrh čekal na formální schválení Radou. Poté Evropský parlament přijal návrh 4. dubna 2019, kdy byl publikován v Úředním věstníku EU na konci června 2019. Na začátku projednávání návrhu bylo nutné v pracovní skupině Rady vyjasňovat a prodiskutovat některé aspekty, aby vůbec bylo všem jasné, jak by měl v praxi produkt podle Evropské komise fungovat, protože potřebnost tohoto produktu tam skutečně viděl málokdo. Jednalo se zejména o problematiku takzvaných podúčtů, možných daňových aspektů, investičních strategií a vůbec souvisejících otázek ohledně změny poskytovatele, převodu prostředků, podmínek pro výplatní fázi a další.
Evropská komise zpracovala i poměrně obsáhlé pracovní příklady svého záměru, jak by takový panevropský penzijní produkt měl v praxi fungovat, a to například při převodu prostředků, změně investiční strategie a vyplácení z jednotlivých podúčtů různou dobu podle podmínek jednotlivých členských států. Navrhovaná povinnost pro poskytovatele panevropského penzijního produktu zajistit otevření podúčtu pro všechny členské státy v případě žádosti účastníka vyvolala rozsáhlou diskusi nad obávanou nákladností tohoto řešení, a tudíž i reálnou překážkou vstupu na tento trh pro menší poskytovatele. Podúčet znamená zajištění plnění vnitrostátních podmínek daného členského státu pro panevropský penzijní produkt i pro daňové zvýhodnění, pokud je poskytováno.
A teď tedy, jaký byl výsledek toho dojednávání a co vlastně se schválilo, co je tedy ten panevropský penzijní produkt. Má to být podle preambule nařízený produkt nezaměstnaneckého penzijního pojištění jednotlivců, k němuž se účastník tohoto produktu zaváže dobrovolně. Má sloužit dlouhodobé akumulaci kapitálu, přičemž možnosti předčasného výběru prostředků by měly být omezeny a mohou být sankcionovány. Článek 2 nařízení pak obsahuje jak definici osobního penzijního produktu, tak i definici panevropského penzijního produktu. Ten musí být poskytován pouze finančním podnikem způsobilým podle článku 6 tohoto nařízení na základě smlouvy o panevropském penzijním produktu a musí být registrován v souladu s nařízením.
Idea panevropského penzijního produktu je postavena na tom, aby účastník nemusel měnit poskytovatele ani produkt, když se stěhuje v rámci EU, a u vybraného produktu mohl ideálně využívat výhody v členském státě, kde právě bydlí a pracuje. To znamená takzvaná služba přenositelnosti. Pokud již účastník tohoto produktu poskytovatele měnit musí, to znamená, když nemůže zabezpečit požadovaný podúčet pro daný členský stát, nařízení upravuje podmínky změny. V oblasti přenositelnosti produktu, což má být hlavní výhoda nově koncipovaného soukromého penzijního produktu, doznal návrh ovšem podstatného zúžení a co do povinností poskytovatelů ohledně zabezpečení podúčtu pro jednotlivé členské státy. Evropská komise navrhla zajistit otevření podúčtu pro všechny členské státy na žádost účastníka. Ve výsledném textu bude mít nicméně poskytovatel tohoto panevropského penzijního produktu povinnosti do tří let od použitelnosti nařízení zabezpečit podúčet alespoň pro dva členské státy. Pro každý podúčet pro příslušný členský stát platí podmínky pro takzvanou akumulační a výplatní fázi tohoto produktu daného členského státu. V případě, že účastník panevropského penzijního produktu změní své bydliště, bude moci požádat o otevření nového podúčtu v rámci svého penzijního produktu, poskytovatel bude mít povinnost bezplatně informovat účastníka o podmínkách pro podúčet daného členského státu v rámci tohoto produktu. Účastník bude moci nicméně i nadále přispívat na poslední otevřený podúčet. Může se mu tak ale stát, že nebude moci využít zejména daňové motivační prvky členského státu, kam se přestěhoval.
Poskytovatel panevropského penzijního produktu je povinen ohledně těchto dopadů poskytnout účastníkovi i doporučení s vysvětlením, co je pro něj výhodnější. Pokud poskytovatel nebude moci zajistit otevření nového podúčtu pro odpovídající členský stát, musí mít účastník možnost zvolit si, zda změní bezplatně poskytovatele, nebo bude nadále přispívat na posledně otevřený podúčet. Poskytovatelé budou moci nabídnout až šest investičních možností, mezi něž musí patřit takzvaný základní penzijní produkt, což je nějaká standardní investiční možnost. Všechny investiční možnosti musí být navrženy na základě záruky nebo techniky snižování rizik. Poskytovatelé, kteří podle příslušných sektorových předpisů nemohou záruky poskytovat, mohou nabízet tento penzijní produkt se zárukou pouze na základě spolupráce s úvěrovými institucemi nebo pojišťovnami.
Účastník bude za určitých podmínek moci zvolenou investiční možnost změnit bezplatně, jak je napsáno v článku 44. Základní penzijní produkt, jak stanoví článek 45, je bezpečný produkt navržený na základě záruky za kapitál, jež je splatná na začátku výplatní fáze a také případně během výplatní fáze nebo na základě techniky snižování rizik, která je v souladu s cílem umožnit účastníkovi získat zpět kapitál. Nařízení počítá s technickou normou upřesňující minimální kritéria, jež musí techniky snižování rizik splňovat. Budou muset být přitom zohledněny různé druhy penzijního produktu i různí poskytovatelé a rozdíly mezi jejich obezřetnostním režimem. Poskytovatelé mohou nabídnout tento penzijní produkt zajišťující krytí geometrických rizik. Krytí geometrických rizik se může v jednotlivých podúčtech lišit. Musí ho poskytovat v souladu s příslušnou sektorovou právní úpravou a ti poskytovatelé penzijního produktu, kteří nejsou pojišťovnou, je mohou nabízet jen ve spolupráci s ní.
Účastník bude moci zvolenou investiční možnost za určitých podmínek změnit bezplatně. Nařízení nastavilo horní limit nákladů a poplatků u základního penzijního produktu, a to tak, že nesmí překročit 1 % akumulovaného kapitálu ročně. Z penzijního produktu bude moci být účastníkům vyplacena jedna nebo více forem dávek, takzvaná renta, jednorázová výplata, postupné čerpání nebo kombinace těchto forem. Účastník si volí formu vyplácení při uzavření smlouvy o penzijním produktu a také v případě, že požaduje otevření nového podúčtu. Forma vyplácení se může u jednotlivých podúčtů lišit. Účastník může za určitých podmínek formu vyplácení změnit jeden rok před začátkem vyplácení nebo na začátku výplatní fáze při změně poskytovatele. Pokud poskytovatel obdrží žádost o změnu, musí poskytnout účastníkovi srozumitelně informace o finančních dopadech jeho rozhodnutí, a to zejména s ohledem na vnitrostátní pobídky, které se mohou na stávající podúčty vztahovat. U základního penzijního produktu má pak poskytovatel také povinnost nabídnout účastníkovi osobní plán jeho odchodu do důchodu, jenž se týká využívání naspořeného kapitálu na podúčtech, jak se píše v článku 60 nařízení. ***
