Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní se přihlásil s přednostním právem pan ministr Válek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Já jsem tady byl několikrát vyvolán, tak se pokusím některé věci vysvětlit.

Samozřejmě ty mutace covidu se mění. Mění se jejich virulence, mění se jejich agresivita. U dětí samozřejmě ten průběh není dramatický - až na ty, které mají PIMS syndrom, což určitě kolegové v řadách poslanců znají, vědí, že je to velký problém, vědí, že na to děti umírají, že jich neumírá málo. V České republice je to zhruba 500 dětí, co má tento syndrom diagnostikovaný. Není to úplně jednoduché, dochází k postižení srdce a tak dále.

To znamená, já bych si to rozhodně netroufl nazvat nudlí u nosu, protože když jsem byl malý chlapec a měl jsem nudli u nosu, tak moje maminka, která je pediatr, mě utřela a eventuálně mi dala acylpyrin, určitě jsem nešel k žádnému doktorovi. Kdyby to byla nudle u nosu, je asi zbytečné volat praktické lékaře a stačí to řešit nějakým lékem, který si koupíme v lékárně. To v případě covidu možné není. V případě covidu ta léčba, která je potřeba, aby byla včas nasazena, je poměrně komplikovaná léčba antivirotiky a monoklonálními protilátkami, je to kombinace léků. Ty léky také nejsou bez vedlejších účinků, některé z nich mají řadu kontraindikací, proto to léčba musí být velmi přesně nastavená a velmi přesně dávkovaná, včas nasazená. A je dobře, že dneska všichni praktičtí lékaři - a není to jenom moje zásluha, respektive je to zásluha paní profesorky Vašákové, je to zásluha klinického týmu Ministerstva zdravotnictví, který tam je delší dobu - že ta léčba je u rukou všech praktických lékařů a teď jde jenom o to, aby každý pacient - a to je první věc, kterou bych chtěl, aby zněla velmi hlasitě - aby každý člověk, který má symptomy, především pokud je to senior, pokud je to rizikový pacient, aby co nejrychleji kontaktoval, pokud má příznaky, a má strach, že by mohl mít covid, aby co nejrychleji kontaktoval praktického lékaře, protože léky jsou k dispozici v republice. Jak předchozí ministr, tak já jsme na tom intenzivně pracovali. To není politická záležitost, to je čistě medicínská záležitost a jsou nastavené léčebné postupy u všech praktických lékařů. Tedy prosím všechny pacienty - není to kvůli mně, není to kvůli poslancům, není to kvůli jakékoliv vládě, je to kvůli vám - pokud máte příznaky, máte potíže, kontaktujte co nejrychleji praktického lékaře, ať jste co nejrychleji léčeni, fakt to není nudle u nosu.

Co se týče kolektivní imunity. Myslím, že to je velký problém, a i když je v Poslanecké sněmovně řada lékařů, nejsme tady nikdo z nás imunolog. Já bych si dovolil - a teď to prosím nemyslím nijak agresivně, protože, prostřednictvím pana předsedajícího, pan poslanec Brázdil, kterého si velmi vážím, ale on to téma otevřel, a my tady debatujeme o kolektivní imunitě - a já bych zkusil definovat, jak se učí medici ke zkoušce, co je to kolektivní imunita. Jenom je potřeba si to znovu opakovat a uvědomovat. Kolektivní imunitou označujeme stav, kdy je společnost chráněna před infekčním onemocněním. To je věc, která je zřejmá, víme o ní. Je několik způsobů, jak dosáhnout kolektivní imunity. Obecně dosažení této imunity vede k tomu, že nemoc mezi lidmi nekoluje, tedy přestane se nemoc mezi lidmi šířit. Pokud je dosažena kolektivní imunita, měla by se přestat nemoc mezi lidmi šířit. Ta mantra, která na začátku byla, že tam, kde uděláme kolektivní imunitu, přestane se šířit covid, se ukázala jako lichá, protože tím, jak virus mutuje, jak mutace proráží imunitní systém nebo tvorbu protilátek proti nemoci, se nedaří ani v těch zemích, které na to vsadily, kolektivní imunity dosáhnout tímto způsobem. Pak ten člověk, pokud se dosáhne kolektivní imunity, nemůže infikovat ty, kteří imunitu ještě nezískali, proto se tomu říká kolektivní imunita. Prostě ti, kteří imunitu mají, chrání ty, kteří ji nemají, kteří nepřišli do styku s nemocí nebo nebyli očkováni.

Způsob dosažení imunity představuje očkování nebo prodělaná nemoc. Kolektivní imunitu můžeme dosáhnout očkováním nebo prodělanou nemocí, ale má to svoje ale. Světová zdravotnická organizace podporuje dosahování kolektivní imunity pomocí vakcinace, a ne promořováním, které vede ke zbytečným případům onemocnění a úmrtí. Ten problém je velmi pragmatický. U očkování je na základě velkých studií, a to je jedno, jak stará je ta vakcína, kdy byla vyvinuta, poměrně přesně definováno, proto je třeba problém povolovat vakcíny u mladších ročníků, u dětí, protože se těžko sestavují studie, aby se to dalo u dětí dostatečně bezpečně ověřit. Proto třeba EMA a další agentury jsou velmi obezřetné při schvalování vakcín k běžnému použití, tak je přesně dáno, jaké je riziko komplikací, jaké ty komplikace mohou být. U nemoci to není jisté.

To znamená, pokud v této Poslanecké sněmovně máme 200 poslankyň a poslanců, všichni se nakazíme covidem, nikdo z nás, nikdo z nás! si nemůže být jistý, jestli průběh bude bezpříznakový, jestli průběh bude s lehkými příznaky, anebo jestli umře. Pouze víme, jaké procento umře, to víme, protože na to jsou data. Problém je, že neumíme podle žádných jednoduchých parametrů definovat, kdo to bude. Ano, víme, že rizikové skupiny - to jsou pacienti, kteří mají další onemocnění, kteří mají nadváhu, kteří jsou starší, tedy 65+, tam začíná ta křivka extrémně stoupat, to jsou ti, u kterých riziko, že umřou, je vyšší. Jediný způsob, jak riziko umíme snížit bezpečným způsobem, je očkování, jenže bohužel u covidu se žádnou z těchto cest nedaří dosáhnout kolektivní imunity. A v tom je asi kámen úrazu.

Tedy co je to vlastně kolektivní imunita? Kolektivní imunita se vyjadřuje procentem imunních osob v dané populaci, jehož je potřeba dosáhnout k zastavení šíření onemocnění. A ze začátku, když si vzpomenete, tak tady v Poslanecké sněmovně znělo první: 70 %, 75 %, 80 %, protože jsme byli přesvědčeni, že se dá - a ne my, ale byl o tom přesvědčený celý svět, a není ničí chyba, že mutace toho viru toto přesvědčení a tuto jistotu nabouraly - protože jsme byli přesvědčeni, že určitým proočkováním se kolektivní imunita dá dosáhnout. Toto číslo se liší u každého onemocnění. Například pro získání kolektivní imunity proti spalničkám je potřeba 95% proočkovanost, zatímco u dětské obrny stačí 80% proočkovanost. Strašně to záleží na některých parametrech. Čím více je daná nemoc nakažlivá, tím větší musí být hodnota kolektivní imunity. Obecně čím je nemoc nakažlivější, čím rychleji se může člověk nakazit, tím větší kolektivní imunita, 100 %, to musí být vyšší. A to je problém covidu, kde každou mutací se zvyšuje riziko, zvyšuje se nakažlivost viru. S tím zatím nelze nic... a v tom případě nejde pracovat s kolektivní imunitou. Tato hodnota se odvíjí od základního reprodukčního čísla, to je to reprodukční číslo, které tady bylo opakovaně zmiňováno. Čím vyšší to reprodukční číslo je, tím větší by muselo být procento, abychom dosáhli kolektivní imunity, tedy kolik lidí průměrně infikuje jeden nakažený. To je to, co profesor Dušek opakovaně zmiňuje.

Co je cílem nebo smyslem kolektivní imunity - a tím budu končit. Smyslem kolektivní imunity je snižovat riziko přenosu infekce člověka na člověka, což je strašně důležité. Proto funguje pouze u nemocí, které se šíří mezi lidmi, jako jsou spalničky, dětská obrna nebo záškrt. Tam existuje kolektivní imunita. V případě tetanu, což je nemoc, která také je nebezpečná, neexistuje kolektivní imunita, protože tato bakterie je v půdě, a tedy nedochází jenom k šíření mezi lidmi. Proto byla představa u covidu, který se šíří jenom mezi lidmi, ta mutace, že se dosáhne kolektivní imunity. To, co se stalo, je, že ten virus mutuje tak rychle a je tak virulentní, že v podstatě by muselo být 100% proočkování populace, aby se dalo kolektivní imunity dosáhnout, a pak by to bylo stejně jenom proti té mutaci, u další mutace by se to procento snižovalo.

Proto je v současné době bohužel jediná bezpečná cesta, jak chránit každého jednotlivce proti vážnému průběhu očkování. Opravdu neexistuje žádný jiný způsob. Ano, prodělání nemoci ochrání toho člověka, protože se u něho vytvoří imunita, ale má to svoje ale - riziko, že umře, tady existuje daleko větší než po očkování, a nikdo z nás neví, jestli to budu já, on, on či on. To prostě nikdo z nás neví a i některé mediálně známé případy nám ukazují, že to takhle je. ***