(1.10 hodin)
(pokračuje Marie Pošarová)
Tento návrh je nepřijatelný z mnoha formálních a obsahových hledisek, ale jeho zcela největším negativem je to, že jeho přijetí by znamenalo protiústavní narušení některých základních principů volebního práva. A vláda, která se hned v úvodu svého působení hodlá vydat za hranu Ústavy a ústavnosti, naši důvěru už jen z tohoto důvodu mít nemůže.
V čem vidím v tomto případě ono nepřijatelné narušení ústavnosti? Za prvé, jde o princip tajnosti hlasování. Princip tajnosti hlasování totiž může být v praxi zajištěn a garantován pouze tehdy, je-li výkon volebního práva individuálním aktem realizovaným fyzickým vhozením hlasovacího lístku do volební urny za plentou ve volební místnosti, a zároveň, jde-li o akt kontrolovaný nezávislou volební komisí složenou z delegátů různých politických subjektů, což v případě korespondenční volby není absolutně možné zajistit, a vládě je to lhostejné. Nelze rovněž vyloučit riziko, že mnohé osoby budou v korespondenční volbě nuceny hlasovat pod nátlakem a dozorem jiných osob dle jejich vůle, nikoliv dle vůle vlastní.
Dále platí, že korespondenční hlasování směřuje i k narušení dalšího klíčového principu demokratického volebního práva, kterým je jeho rovnost, tedy zásada, že jeden občan má vždy jen jeden volební hlas. Jinými slovy, zásada, že každý ve volbách odevzdaný hlas má stejnou váhu a že každý volič má v rámci voleb určitého typu naprosto stejné podmínky. Toto je opět korespondenční volbou narušeno, protože absolutně nelze vyloučit situace, kdy některé osoby hlasují v jedněch volbách vícekrát, a zrovna tak nelze vyloučit situace, kdy pod identitou určité osoby s aktivním volebním právem hlasuje někdo úplně jiný, například i ten, kdo volebním právem vůbec nedisponuje. Řeší toto nová vláda? Zajímá ji to vůbec? Dle všeho ne.
Korespondenční způsob hlasování zkrátka zavádí dvojí typ výkonu volebního práva v jedněch a těch samých volbách jednoho ústavního orgánu: na jedné straně tradiční fyzický typ volby pro voliče volící v České republice a možnost volit si mezi standardním a korespondenčním typem volby pro voliče mimo území České republiky, čímž určitou skupinu voličů naprosto neoprávněně zvýhodňuje oproti jiné skupině občanů. Je to diskriminace jedné skupiny občanů České republiky s vládním razítkem.
Tento způsob hlasování je, jak dobře víme, navíc velmi rizikový i z hlediska hrozby možné manipulace při sčítání korespondenčních hlasů. To jsme mohli vidět v prezidentských volbách v USA a rovnou i při posledních prezidentských volbách v Rakousku, kdy dokonce musel být výsledek první volby anulován právě z důvodu manipulace s korespondenčními hlasy. Hnutí SPD samozřejmě nikdy nepodpoří změny volebních zákonů tímto směrem a uděláme vše pro to, aby nikdy nevstoupily v účinnost ve jménu zachování elementární politické demokracie a svobodné soutěže politických stran a ve jménu férovosti a ústavnosti volebního procesu. A je pro nás zarážející, že vláda, která se jindy ústavou zaklíná, kudy chodí, zde základní principy ústavnosti naprosto ignoruje a pošlapává.
Za druhé je z mého pohledu naprosto nepochopitelné a neakceptovatelné, že ve vládním programovém prohlášení není v sekci zabývající se záležitostmi Evropské unie ani zmínka o probíhající konferenci o budoucnosti Evropy a o postoji nové české vlády k jejím záměrům a cílům. Konference o budoucnosti Evropy je přitom platformou, na které se rozhoduje o budoucí podobě Evropské unie, přičemž snahou Evropské komise, která určuje agendu této konference, je zcela jednoznačně utažení šroubů ve smyslu další federalizace Unie, posílení pravomocí unijních orgánů a oslabení kompetencí národních členských států. A tedy jde o cíle, které zcela jistě nejsou v zájmu České republiky, cíle o to nebezpečnější, jelikož je silně podporuje a protlačuje nová německá vládní koalice. O jaké cíle se jedná? Posílení pravomocí Evropského parlamentu včetně zavedení jeho legislativní iniciativy, což by bylo právo Evropského parlamentu navrhovat závaznou legislativní unijní legislativu. Úplný přechod na většinové hlasování v orgánech Evropské unie všude tam, kde je dosud k přijetí rozhodnutí nutná jednomyslnost a kde existuje možnost členských států uplatnit právo veta. Jde například o oblast daní, sociální politiky či zahraniční a bezpečnostní politiky. Dále jde o revizi, o změnu systému a procesu voleb do Evropského parlamentu ve smyslu zavedení jednoho celounijního nadnárodního volebního obvodu, nadnárodních stranických kandidátních listin, společných pro všechny státy Evropské unie, a o další reformy unijního volebního práva, opět včetně posílení prvků dálkového korespondenčního a elektronického hlasování. Zde je maximálně varující skutečnost, že tuto oblast má v rámci konference na starosti eurokomisařka Věra Jourová.
My v hnutí SPD samozřejmě všechny tyto bruselsko-berlínské nápady jednoznačně odmítáme a říkáme to dlouhodobě, veřejně a nahlas. Ale jak se k nim staví nová česká vláda? To se z jejího programového prohlášení ani z jejích dalších známých veřejných prohlášení nedozvíme, my ani čeští občané. Můžeme se to pouze domnívat z některých minulých postojů jednotlivých vládních politických stran. A to nás naplňuje oprávněnými obavami. Ze všech těchto důvodů tedy nemůžeme vládě Petra Fialy dát důvěru. Nezaslouží si ji. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. A nyní vystoupí se svým projevem pan poslanec Vladimír Zlínský. Připraví se poslankyně Klára Dostálová. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane místopředsedo, děkuji vám za udělení slova. Vážený pane přesedající, vážený pane premiére, pokud tady je, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jako parlamentní greenhorn jsem si připravil deset bodů, řekl bych téměř pohádkových, aneb co jsem se dočetl a nedočetl v programovém prohlášení vlády, které odpoví na to, proč nemohu dát této vládě důvěru. Chtěl bych říci předem, asi to mnozí z vás víte, že jsem lékař, takže se musím trochu omluvit za tu formu, kterou použiji, protože přece jenom neumím tu správnou politickou dikci, spíše lékařskou hantýrku, takže tam bude několik odborných termínů. Já se to pokusím vysvětlit.
První bod. První bod se jmenuje O covidu. Ano, situace vypadá tak, že s covidem se budeme muset naučit žít. V současné době nelze přesně predikovat, jakým směrem se pandemie bude ubírat. Zatím to vypadá tak, že se ubírá směrem k vyšší infekčnosti a nižší patogenitě virového agens. Vzhledem k velkému množství ve světě nakažených jedinců, tlaku vakcinace na agens a možnosti konjugace a výměny genetického materiálu mezi zmíněným virem a příbuznými nebo případně vzdálenými viry nelze tento příznivý vývoj jednoznačně brát jako trvalý stav, i když mnozí odborníci hovoří ve prospěch trvalého ústupu patogenity z důvodu adaptace nového viru na lidský organismus. Podotýkám sebekriticky, že již dvakrát jsem předpovídal neúspěšně konec pandemie, a to se přiznám, že jsem urputný pesimista. Takže proto jsem velmi zdrženlivý ohledně predikce konce pandemie.
Bod dvě, ten se jmenuje O prevenci a léčbě. Týká se to samozřejmě covidu. Kromě vakcinace ohrožených rizikových skupin, a to nejlépe vakcínami, jejichž princip je dlouhodobě prověřený, je nutno se zaměřit i na prevenci k zabránění vážného průběhu tohoto onemocnění i na léčbu onemocnění během primární zdravotnické péče. Je nutno se ptát, jak nám ukazují některé studie, zdali nízká hladina vitaminu D3, případně zinku, nesprávné stravovací návyky skrze nepříznivé ovlivnění střevní mikrobioty, nedostatek pohybu v přírodě, nedostatek otužovacích návyků, stres, například při sledování televizních pořadů masmédií hlavního proudu, izolace a osamění nevedou k těžšímu průběhu onemocnění covid-19, a dle toho doporučit patřičná opatření. Je nutno, aby lékaři primární péče byli ochotní, kompetentní, a tedy vyškolení k tomu, aby včas identifikovali možné infikované rizikové pacienty a v nejpříhodnějším okamžiku provedli co nejrychleji vyšetření, které odhalí důvody k intenzivní péči z hlediska možného vzniku komplikací. ***
