Antivirus B má udržovat pracovní místa v okamžiku, kdy jsou nepřímé dopady covidu. Zkusme si sami odpovědět a ptejte se zaměstnavatelů: kolik chybí pracovníků na našem pracovním trhu? 300 000 odhadem, 300 000. Máme nízkou nezaměstnanost, to je správně, to je dobře, a ještě chybí 300 000 pracovníků. Minulá vláda neměla odvahu otevřít pracovní trh osobám a pracovníkům z třetích zemí, neměla odvahu. Tím mimo jiné připravuje státní rozpočet o desítky miliard korun, protože tito lidé tady mohli legálně pracovat, zaměstnavatelé by za ně platili odvody, oni by platili daně. Určitě by něco utratili, takže by to nebyla daň z příjmů, ale určitě by se to projevilo i ve spotřební dani, v DPH a v dalších příjmech státu. Neměla odvahu.

Takže k čemu ten program potřebujeme? A když se podíváte na plnění v jednotlivých měsících, v některých měsících máme, skoro tam bylo do plnění takřka nula. A to je dobře, to já nekritizuju, jenom říkám, že když tady to nevadilo, tak teď to hrozně vadí.

A teď k těm platům. V březnu 2021 tehdejší ministryně financí paní Alena Schillerová řekla v televizi: Chci konsolidovat veřejné rozpočty a musím říct dopředu, že příští rok se zmrazí platy, nebudeme na to mít. Na doplňující dotaz řekla: Ani hasičům, ani policistům. Tečka. Pak prohráli volby a po volbách, místo aby svítili a topili, vymysleli zvýšení platů, které nechtěli, pokud by volby vyhráli, a teď se hrozně diví, že jsme to upravili. Nevím, jak bych to slušně řekl, nechci soutěžit v tom, kdo koho uráží, ale minimálně je to pokrytecké, protože když prohraju volby a zvyšuju platy, když vím, že to nebudu muset zaplatit, jak jinak byste to nazvali? Navíc když změním svůj názor o 180 stupňů! Kdyby ten názor byl konzistentní, od března, od června, tak můžu říct - ano, měli jsme různý politický názor a to je legitimní. Takhle, když prohraju volby, no, to se nám to zvyšuje, když to nebudu platit.

Ono obecně platí, že z cizích peněz se dobro páchá velmi, velmi jednoduše. A takhle bych mohl pokračovat. Já jsem příznivec dlouhých debat, ale kdybych měl vyvrátit všechny obavy, pochybnosti, nepravdy, nepřesné informace, zavádějící informace a tak dále, z projevů, které doposud zazněly, obávám se, že bychom neskončili do konce jednacího dne, který podle zkušeností Sněmovny nastává zítra - vlastně už dneska - v 8.00.

A ještě k tomu rozpočtovému provizoriu pro paní poslankyni Schillerovou. Tým vašich lidí, který jsem si tam nechal, mně řekl, že žádný problém nebude. To není můj názor, který jsem jim vnutil a politicky prosadil. Tak buď věříme týmu, který s vámi dlouhodobě pracoval - já té informaci věřím, nemám důvody nevěřit - nebo tady chodím a říkám: Ježíš, to bude problém, s tímhle, s tímhle, s tímhle, já jsem na to upozorňoval, vidíte, mám pochybnosti, mám obavy. Nemějte, věřte svému týmu - kteří mi řekli, že to prostě zvládneme. Já jim věřím.

Já bych chtěl požádat své kolegyně a kolegy, abychom byli trpěliví v té debatě, když budou smysluplné otázky, abychom na ně odpověděli. Jé, teď jsem si vzpomněl, já jsem dostal podklad od Patrika Nachera, pana poslance, a slíbil jsem mu, že mu odpovím na otázky, které tady napsal. Tak já zkusím. Pokud bych nějakou zapomněl, tak v příštím vystoupení bych to případně doplnil.

Na ty tři ministry navíc a na těch 41 milionů jsem odpověděl, jestli to tak stačí. Počet náměstků jsem odpověděl, pořád jsme proti vám čučkaři, máme jich mnohem méně než vy, přestože jste v opozici. Vy jste mně sem napsal - a já jsem rád, že tu debatu musíme vést: Co to bude klientský přístup Finanční správy? Tak nejdřív řeknu, co to nebude, a pak řeknu, co to bude. Nebudeme považovat každého podnikatele za sprostého podezřelého, jehož základní povinností je 24 hodin za den se vyviňovat z toho, že nic špatného nespáchal. To tady říkal... (Řečník je přerušen potleskem v sále.) S touto myšlenkou přišel Andrej Babiš, s touto myšlenkou si vybral tehdy tehdejšího šéfa Generální finanční správy, který mimochodem spustil kontrolní akci na malé podnikatele a poeticky to nazval - a přesně v duchu jemných metod - kombajn. Tak tohle nebude. Nebude zaklekávání na firmy a nebudou desítky prohraných soudních sporů. (Potlesk v sále.) Současně platí, že daně se platit mají a platit musí, ale klientský přístup spočívá v tom, že jsme schopni rozpoznat chybu, opomenutí, nedostatek. Tady má být sankce spíše výchovná, a ne likvidační. Tam musí být tolerantní přístup v sankcích. Musí být dialog mezi Finanční správou, podnikatelem, případně jeho auditory či účetními. Ale tam, kde zjistíme, že je to systematické, vědomé porušování zákona, tam budeme nemilosrdní a tam ty tresty budou opravdu drakonické. V tomhle směru musíme změnit i systém sankcí. Pro velkou firmu 100 000 je legrace, pro malého je to likvidační. To je klientský přístup. Mimo jiné taky to, aby Finanční správa se netvářila: Já nic nevím, já vám nic nemůžu říct, podejte to, my máme tři roky na to, abychom šli na kontrolu a případně ty chyby našli.

Jedním ze závazků naší vlády - a až čas rozsoudí, jestli se nám to povede, já doufám, že ano - je, že již nikdy nebudeme schvalovat daňové změny někdy v říjnu, v listopadu, v prosinci, které budou účinné od 1. ledna následujícího roku, takže daňový poplatník má neuvěřitelně krátký čas na adaptaci a stát má dostatek času, aby si to vyjasnil, napsal metodické pokyny, vyzkoušel si to a za dva, za tři roky potom trénoval ty chudáky, kteří během deseti dnů nebyli schopni v lednu všechno dobře zaúčtovat. Tak takhle to nebude. Myslím si, že v tomhle bychom mohli mít politickou schodu, že to není politická otázka. Když mluvím s malými podnikateli - a objel jsem jich přesně sto jedna, nejenom malých, středních a (nesrozumitelné) organizací v rámci své osobní kampaně - a s každým jsem mluvil minimálně šedesát minut jeden na jednoho - my jsme se dostali do stavu, kdy se bojí ozvat ti malí. Ti velcí většinou ne, ti mají právní kanceláře, mají na to zdroje, klidně jdou do sporů s Finanční správou a velmi často jsou úspěšní. Ti malí se bojí. Nebojí se proto, že si myslí, že by neuspěli. Bojí se, že stát se jim pomstí jinde - že přijde víc kontrol, častěji, že sankce budou vždycky na té horní hranici a že stát v tom bude nemilosrdný. Tohle musí skončit a doufám, že nikdo proti takovému přístupu nebude nic namítat. Pokud ano, tak se vracíme k tomu, co jsem říkal, že každý je sprostý podezřelý. A kdybych chtěl použít některé přísloví - i když ta přísloví občas kulhají - tak autor tohoto výroku a tohoto přístupu, na to bych použil české přísloví "podle sebe soudím tebe". Tak takhle to nebude. Jestli to panu poslanci Nacherovi stačí, tak doufám, že ano.

Teď se podívám na nějaké další otázky. Abych řekl pravdu, mám pocit, že jsem na všechny podstatné otázky odpověděl, kdyby ne, tak se určitě ozvu.

Takže jednoduše na závěr. Nenechme si vzít radost z toho, že jsme vyhráli volby, že jsme byli schopni uzavřít koalici, připravit dobrý programový dokument. Čekali jsme osm let, ještě vydržíme klidně osm hodin. A jsme připraveni pravidelně skládat účty - tak, jak náš spor s paní poslankyní Schillerovou, jestli pošle stát 1,2 bilionu do konce roku 2020, nebo ne, rozsoudil čas a fakta, tak stejně tak si můžeme říct za rok, za dva, za tři a pak za čtyři, co z částí programového prohlášení bylo splněno a co ne.

A už jenom poslední poznámka. Občas se člověk na něco zeptá, asi nemá. Pamatuji se - a teď nevím, jestli to byl rok 2015, nebo 2016, omlouvám se, nehledal jsem ve stenoprotokolech - vystoupil Andrej Babiš a říká: Už toho mám dost, do měsíce předložím důchodovou reformu. Uplynulo šest nebo sedm let, buďme tolerantní, uplynulo šest let - nic. A pak si pamatuju, před volbami v roce 2017 říká Andrej Babiš: Takhle mám napsaný nový zákon o daních z příjmů, použiji ty stužky, zavážu to a předám paní nastupující ministryni Aleně Schillerové. To nevím, jestli se stalo. Nicméně po čtyřech letech, uplynuly čtyři roky, přišel jsem na Ministerstvo financí a jeden z prvních mých dotazů byl: Prosím vás, mohli byste mi přinést ty Babišovy složky, co dostala paní Alena Schillerová, já se podívám, třeba je ten zákon napsaný dobře, nemuseli bychom začít od nuly. Já se nedivím, nic tam není. Nic tam není! Tak já nevím, kdo to ztratil, jestli Andrej Babiš, nebo Alena Schillerová. Ale nezůstalo to tam. ***