(21.50 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
A když se podíváme do zahraničí, skutečnou inspirací nám byl model, který je ve Velké Británii, model GOV.UK, kde skutečně existuje autorita, která buď má podporu premiéra přímo, anebo je ten člověk, který toto má zastřešit, účasten vlády. Toliko k logice té změny, kterou chceme jít. A správně jste podotkl, že to bude vyžadovat i transformaci - my to víme: transformaci, která jasněji vymezí kompetence, transformaci, která podpoří to, co je jádro české digitalizace, to jsou ty centrální registry, to jsou služby, které v tuto chvíli jsou poskytovány zejména Ministerstvem vnitra, protože to jsou služby sdílené. Z těch čerpají všechna ostatní ministerstva pro své systémy. Tomu chceme dát jasnou rozpočtovou kapitolu, dostupnost, trvalou údržbu a bezpečnost. V tuto chvíli tedy nikdo nemaže resortní řešení jednotlivých systémů, ale snažíme se část, která nedostala místo v předchozí vládě, skutečně takto ztransformovat, aby byla koordinace české digitalizace rychlá, účelná, a ty projekty nejenom že máte na ministerstvu nějakého svého architekta nebo nějakého emisaře, ale skutečně byly dodávány koordinovaně, rychle a výrazně levněji.
Vy jste zmínil, jakým způsobem budeme přistupovat k tomu, že jádro digitalizace je na Ministerstvu vnitra. My jsme kandidovali jako koalice Pirátů a Starostů s ministrem vnitra Vítem Rakušanem. Tento koncept řešíme společně a věřím, že v transformaci si budeme vycházet vstříc, protože taková je dohoda - nejen když jsme vytvářeli program Pirátů a Starostů, ale i dohoda v celé koalici. I pan premiér Petr Fiala tady na začátku říkal, že je to jedna z priorit nejenom kvůli efektivitě řízení státu, nebo tím cílem, kde chceme dosáhnout estonského úspěchu zejména v šetření HDP, ale i ve věci dostupnosti služeb občanům.
Jsem přesvědčen, že třeba síť Czech POINTů, které vy jste tady zmínil, v tuto chvíli, která je funkční a řeší velké procento lidí, kteří prostě nikdy v obslužnosti nebudou digitální. Jejich data běhají po státní správě, nebo zatím spíše se plouží, dokud nebudou data patřičně sdílena, ale ti lidé prostě nebudou digitální v tom smyslu, že by si na chytrém telefonu vyťukali nějakou službu v jednotném rozhraní. Ostatně Portál občana ještě nemá tu aplikaci, která by byla adekvátní, jak jsme zvyklí používat aplikace třeba internet bankingu či dalších služeb. Pro tyto lidi bychom měli zachovat služby Czech POINTu tak, aby všechny ty digitální služby jim tam pomohl obsloužit ať už zaměstnanec třeba pošty, či kdokoliv jiný, kdo v danou chvíli bude provozovat tuto službu. Hovořilo se o institucích Pošta Partner, ale ve skutečnosti je to proškolený operátor, který může nakládat s těmito daty, což je otázka, která osoba to bude, kdo to bude zastřešovat, a pak tyto služby poskytovat může.
Vy jste se ptal na otázku bezpečnosti. Bezpečnost v České republice řeší NÚKIB a já si myslím, že ta bezpečnost by měla být posílena. Věřím, že to budeme řešit i na jednotlivých resortech, protože jestli od nás bylo něco kritizováno, je to takový věčný koloběh, kdy jednotlivá ministerstva, a třeba i jednotlivé úřady jsou auditovány a NÚKIB každý rok odevzdá tu zprávu o tom, jak to vlastně není v pohodě, ale jelikož peníze na softwarovou bezpečnost se dávají jako poslední, tak ta zpráva tam většinou leží a změny jsou řekněme minimální, i když nechci tady soudit takhle spatra, samozřejmě některé instituce pokračují lépe, některé hůře. A já si myslím, že by to tak mělo zůstat. Myslím si, že by na to měly být dány peníze. Hovořili jsme dlouhou dobu o tom, jaká struktura nebo jaké jsou třeba platové skupiny na NÚKIBu, když je tato věc tak důležitá. A je třeba se zaměřit na to, aby lidé, kteří mají odbornost, nekončili čistě v té soukromé sféře, ale skutečně byli schopni dodávat své znalosti pro stát. Viděl jsem myslím v loňském nebo předloňském roce se ukazoval nějaký audit bezpečnosti České republiky. Myslím si, že to dokonce sdílel NÚKIB, ale byl to takový plochý žebříček úspěchu, neboť jednotlivé parametry, které se měřily a v kterých Česká republika byla hodnocena velmi kladně, byly statické. Máme zákon o kybernetické bezpečnosti 100 %, máme NÚKIB 100 %, ale kybernetická bezpečnost je věc dynamická, je věc lidských zdrojů a kompetencí. To bychom chtěli posílit.
Takto bych mohl pokračovat dál. Věřím, že se o tom budeme mnohokrát bavit, protože i tak, jak řekl premiér Petr Fiala, digitalizace je prioritou. Myslím si, že co je důležité říci: transformace nesmí ohrozit chod digitalizace a postup projektů, které jsou v běhu na jednotlivých resortech. My tomu chceme dát řád, rychlost, efektivitu. Ani já nejsem žádný mistr světa amoleta. Věřím, že to budeme dělat s našimi partnery tak, jak jsme deklarovali. Ostatně role byznysového sektoru, který v tuto dobu prostě umí zaplatit lidi lépe než státní správa, je - pokud je to partnerství férové, což jsme zažili v tomto volebním období, že je - zcela žádoucí.
Nějaký ideál, ke kterému bych chtěl někdy dospět, ale nevím, jestli jedno volební období stačí, je skutečně model, kdy motivovaní lidé třeba při studiu, kdy jejich nároky jsou řekněme nižší, ještě nezakládají rodinu, nebo po studiu vstupují do služeb státní správy právě v oblasti IT, tam takzvaně získají ostruhy, získají praxi a v momentě, kdy se třeba jejich nároky zvyšují, protože tam nejsou v této oblasti vyrovnané platy, odcházejí do veřejného sektoru nebo do podnikatelského sektoru, který je tím partnerem, který je ten, který realizuje ty služby. A to si myslím, že je model, který by měl být funkční, a ve finále jsou to lidé, kteří znají státní správu a zároveň využívají služby jako uživatelé, takže mohou nejlépe vyhodnotit, zda postup digitalizace je správný, a přispět k tomu.
To by bylo v tuto chvíli asi všechno. Samozřejmě investice do digitalizace musí být investice ve své podstatě věci, co se vrátí. Často se koukáme na digitalizaci jako na nějakou černou skříňku, kam takhle házíme peníze, ale málokdy zaznívá ten výpočet, co to reálně ušetří, na co ty peníze dál lze použít. Ten vládní plán digitalizace je ambiciózní a já doufám, že tak, jak jsme spolupracovali na úrovni Poslanecké sněmovny z opozičních lavic nejen s Bárou Kořánovou, ale s lidmi z hnutí ANO, nejen na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, tak budeme - protože si myslím, že digitalizace není politická otázka, ale je to poznaná nutnost - tak budeme spolupracovat i v momentě, kdy se naše pozice díky výsledku voleb otočily. Rozhodně se můžeme bavit o nutnosti politických náměstků, kteří nemají odpovědnost, ale na každém resortu jich je dnes celá řada. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji, pane ministře. (Potlesk zprava.) Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, takže poprosím, aby k řečnickému pultu přišel poslanec Robert Králíček. Pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Robert Králíček: Jenom krátce. Já jsem vůbec netvrdil - nebo nezpochybňuji roli soukromého sektoru v digitalizaci, nicméně jenom z minulosti víme, že jsme se někdy vzdali některých klíčových komodit v telekomunikacích a energetice. Tak bych jenom spíš - ta moje úvaha byla v tom smyslu, jestli některé ty klíčové věci by neměly třeba zůstat pod státními podniky a dalšími věcmi. Ale nezpochybňuji nutnou spolupráci se soukromým sektorem.
Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Z místa se hlásí k faktické, nebo s přednostním právem...?
Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Já bych ještě zareagoval. Možná jsem se nevyjádřil dobře, protože poslanec Králíček... Nebudu reagovat na to, co jste říkal. Zaznívalo to od lidí, kteří kdy dělali českou digitalizaci, že to know-how, ta znalost. musí být in source. Ta musí zůstat u státu, u institucí nebo společností, které jsou ve státu. Soukromý sektor do toho může vnést pohled uživatele. V řadě věcí to know-how... On ten e-shop prostě funguje daleko lépe než nějaký třeba portál v tuto chvíli nějakého úřadu, ale právě to know-how musí zůstat in source.
Co mě děsilo, a to je dávno předtím, než třeba i ANO bylo na scéně nebo v politice, kdy znalost, kterou má úřad, který vypisuje zakázky nebo řeší nějaký proces, spočívá v tom, že přijde změna daní, takzvaný daňový balíček. Představme si nějaký štos dokumentů a je potřeba ho zaimplementovat do finančního systému Ministerstva financí. A ta faktická znalost - a teď to dělám obrazně, takže nechci nikoho urazit - je změření tloušťky té změny daňového balíčku v papírové podobě, pohled na to, kolik stálo loni to tam naimplementovat. Je ta hromádka větší, je menší? Aha, je menší, necháme si to nacenit, částka je menší, vše je v pořádku. ***