(19.00 hodin)
(pokračuje Ivo Vondrák)
Souhlasím s tím, že úloha ředitele je klíčová. Ředitel musí mít odpovědnost, musí být v podstatě zodpovědný za kvalitu výuky, vzdělávání. Problém je, že na to nemají čas, a bohužel si myslím, že je asi mylné si myslet, že to vyřeší informační systémy a digitalizace. To není pravda. My prostě musíme změnit kompetence ředitele, on musí mít k sobě partnera, který se bude starat o provozní věci, o investice, prostě ředitel školy nemůže obcházet stavební firmy a kontrolovat, zdali výměna oken probíhá řádně, či neprobíhá řádně, od toho musí být někdo jiný. Ředitel skutečně musí být vůdčí osobností pedagogickou, nikoliv tím, kdo se bude starat o veřejné zakázky. To znamená, to nevyřeší informační systém. To je skutečně záležitost hlubokých změn, které musíme udělat. Myslím si, že vzorem můžou být vysoké školy. Tam je pozice rektora, je tam pozice kvestora a každý má rozdělené kompetence v tom, aby se tyto věci neděly. To znamená, kvestor se stará o provoz, o finance, investice. Rektor samozřejmě má, řekněme, to hlavní slovo nad tím, co se týká řekněme obecného formování vysoké školy, ať už z pohledu vzdělávání, vědy, výzkumu, a samozřejmě i u uplatňování třetí role. Mimochodem, třetí role v tom programu také chybí.
Je třeba si uvědomit, že univerzity jsou klíčové. Nedostatek lékařů, nedostatek stomatologů, ale nedostatek i techniků, to jsou všechno věci, které si musí univerzity uvědomovat a musí v podstatě respektovat tyto potřeby přirozeným způsobem, protože mají svou autonomii a nařídit se jim to nedá. Takže to si myslím, že bude třeba také do budoucna upravit.
A teď se dostanu k problematice vědy a výzkumu. Na mě, přiznám se, je ten program tak, jak je představený, velmi obecný. Je tam spousta věcí typu "chceme moderní, koordinovaný a transparentní systém řízení". Já si pamatuji jednoho svého kolegu ze Spojených států, který říkal: Výzkum se nedá řídit. To bych samozřejmě nechtěl takto říct. Myslím si, že problém výzkumu je mnohem komplexnější, protože základní výzkum motivují a řídí lidé, kteří ho dělají, protože to jsou ti, kteří objevují. Ale samozřejmě aplikovaný výzkum a výzkum, inovace, to jsou věci potom, které jsou řekněme taženy trhem a požadavky společnosti jako takové. Ale tady bych chtěl říct, že mě překvapilo zřízení Ministerstva pro vědu a výzkum, ale hlavně mně to připadá, že to je napůl cesty. Proč? Protože výzkum v podstatě se realizuje na vysokých školách, a my teď tedy máme něco, co je samozřejmě i specifikováno v rámci toho programu, že bude Ministerstvo školství komunikovat s Ministerstvem pro vědu a výzkum. To znamená, zcela určitě tady bude dvojkolejnost v řízení. A když se tedy už to ministerstvo připravilo, nastavilo, tak se mělo udělat tak, že součástí toho ministerstva bude i řízení vysokých škol. Takto to mají v Rakousku, takto to mají jiné země, protože samozřejmě více než vzdělávání na univerzitách je právě jim vlastní to, co dělá univerzitu univerzitou, a to je v podstatě výzkumná činnost. A proto my stále v této zemi máme problém se prosadit ve všech žebříčcích, které hodnotí univerzity, protože si neuvědomujeme, že hodnocení především tíhne k ukazatelům, které (se) vážou na vědu a výzkum. Tak to si myslím, že by se mělo buďto napravit, anebo si myslím, že to ministerstvo bude dle mého názoru poměrně dost zbytečné.
Ale já se nechám přesvědčit, že se mýlím. Nechám se přesvědčit konkrétními činy a já jsem člověk, který strávil celý svůj život ve výzkumu a na vysokých školách, ať už u nás, nebo v zahraničí, a já pevně věřím, že se v podstatě něco najde, co tyto věci změní, protože se trošku obávám, že někdy ty naše univerzity jsou v takovém někdy až příliš velkém poklidu, není tam ta motivace a to, co by je řekněme tlačilo k tomu, být nejlepšími na světě, i když samozřejmě to není úplně jednoduché.
Takže já se těším na to, že ty věci se změní, rád přispěji, ale jak říkám, necháme se překvapit. Takže děkuji a nevím, jestli můžu říct: příjemný večer a ať ten zbytek uběhne. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkujeme. Nyní další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Karel Tureček, poté se připraví pan poslanec Jaroslav Bžoch. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Tureček: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, já bych se chtěl podívat na Programové prohlášení vlády z logiky, že by se mělo jednat o průnik volebních programů stran vládní koalice. Když se ovšem podívám na Programové prohlášení vlády v oblasti zemědělství, musím konstatovat, že se jedná téměř výhradně o pouhé překlopení programu koalice SPOLU.
Volební program stejně jako volební kampaň má za cíl bezesporu mobilizovat voliče i za cenu určité polarizace společnosti, ale pokud takový potenciál v sobě obsahuje Programové prohlášení vlády, tak je to zásadní problém. V oblasti zemědělství programové prohlášení opravdu takový potenciál v sobě má, a to je provedení revize postoje České republiky vůči společné zemědělské politice.
Když jsem si udělal onu zmíněnou revizi jednotlivých programů, nikde jsem nenašel, že nová vláda, nová koalice, se bude chystat provést revizi postoje České republiky vůči společné zemědělské politice. Změna strategického plánu v této politice nebyla ve volebním programu žádné strany současné vládní koalice. Vláda narychlo mění kompromis. Chci říct, že o tomto kompromisu se velmi pečlivě vedla diskuse celý loňský rok. Proběhlo jedenáct kol vypořádání za účasti všech nevládních organizací, akademické sféry, zástupců jak Evropského parlamentu, zástupců Poslanecké sněmovny, zástupců Senátu.
Průběžně tento strategický plán byl konzultován s Evropskou komisí. Pracovalo na tom 24 pracovních skupin. Přesto vláda mění tento plán od stolu a mávnutím ruky. Na změně tohoto strategického plánu během jedné noci je nejlépe vidět arogance a bezohlednost nové vlády. Já se chci podívat na to, jak tato vláda chce tuto změnu opět projednat, když minulá vláda na to potřebovala jeden celý rok. Jak jsem říkal, jedenáct kol vypořádání připomínek, 24 pracovních skupin, a po 15. lednu tohoto roku tento strategický plán má vláda odeslat do Bruselu ke konzultacím.
Na první pohled ty věcí zní - vládní sliby - líbivě, protože si lidé asi představí malé rodinné farmy s ekoprodukty, kterým se přidá na úkor těch velkých. Podpora malých rodinných farem je naprosto správná. Hnutí ANO mělo v programu větší platby na první hektary. Ale co chci zdůraznit? Že takovéto zkratovité rozhodnutí nesmí poškodit české zemědělství jako celek. Nesmíme si střílet do vlastní nohy. A tady chci říct, jaká bude realita po té změně v České republice. Vycházím z jasné struktury českého zemědělství. Je to pouze 9 % zemědělských firem, které hospodaří na rozloze do 50 hektarů, dále je to pouze 6 % zemědělských firem, které hospodaří do 100 hektarů, takže celkem se jedná zhruba o 15 % zemědělských subjektů. Zbytek zemědělských subjektů, více než dvě třetiny zemědělských subjektů, hospodaří na výměře více než 500 hektarů a více. Je to naše jakési historické dědictví, kdy zemědělství bylo vždy založeno na velkých zemědělských podnicích, a to chci zdůraznit. To se netýká jenom období po roce 1945, ale když si vezmeme statistiku z roku 1896 za Rakouska-Uherska, tak zjistíme, že 28 % zemědělských subjektů hospodařilo na ploše vyšší než 2 000 hektarů, 28 % zemědělských subjektů v roce 1896 v českých zemích. ***
