(19.40 hodin)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Další v pořadí z přihlášených je pan poslanec Jiří Kobza.
Než přijde k pultíku, tak si dovolím jenom ještě upozornit všechny pány poslance a paní poslankyně, že i tady na nás se vztahuje opatření, že bychom měli nosit respirátor či roušku při svých projevech. Jenom vás k tomu chci vyzvat, abyste toto opatření prosím dodržovali. Myslím si, že je to v zájmu všech.
Děkuji a máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, čas pokročil a já se budu snažit být maximálně stručný. Možná jsem to mohl vzít i na technickou poznámku. K nároku SPD na místopředsednické místo ve vedení Poslanecké sněmovny a k odporu koaličních stran bych rád řekl několik slov. Všichni jsme slyšeli, jak se ty ostatní strany zaklínaly tím, že budou respektovat výsledky voleb a zastoupení v Poslanecké sněmovně, a je to myslím poprvé, kdy kandidát druhé nejsilnější strany nebyl zvolen do vedení Sněmovny. Považujeme to za jasnou demonstraci síly, na kterou mají právo, žádné signály o tom, že by to mělo vypadat jinak a že by nemělo být zastoupení stran podle výsledků voleb, ale nebyly. Je to podle mne malicherná, zbytečná demonstrace síly. Možná někde na pískovišti by si tím pánové zjednali respekt, ale v Poslanecké sněmovně asi ne.
Vážení kolegové, vážené kolegyně, zní vám ta slova povědomě? To totiž neříká poslanec Kobza. To říkal pan Petr Fiala v rozhovoru pro Novinky 24. 11. 2017, když se jednalo o jeho místopředsednické místo v Poslanecké sněmovně. Nyní zažívám vlastní dejà vu, akorát v obráceném gardu. Zažíváme snad něco jako odplatu za nucený pobyt v opozici? Opět je zde kandidát strany s dvaceti mandáty, který by najednou neměl mít nárok na místopředsednictví, zatímco strana s vydřenými čtyřmi poslanci ho má? Tohle chcete vysvětlovat voličům? Jak nedemokratické a jak názorné předvedení válcovací mašinérie koalice, která nás zřejmě tady čeká.
Myslím, že strany koalice by měly ze svých názvů vyškrtnout slovo demokratické. Bylo by to fér. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců SPD.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku, takže poprosím ještě o sečkání na dalšího řečníka a dávám slovo panu poslanci Hrnčířovi. Pane poslanče, vaše faktická.
Poslanec Jan Hrnčíř: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, jenom v rychlosti tady shrnu to, co tady předřečníci říkali. Myslím si, že nemá smysl, abych vysvětloval, že všichni, co tady sedíme, zastupujeme demokratické politické strany ve volbách. Myslím si, že hnutí SPD není extremistickou stranou. Myslím si, že tohle sem nepatří, že tuto rétoriku, to nálepkování by si měli kolegové z pětikoalice odpustit. Když hnutí SPD volilo přes půl milionu voličů, máme tady zastoupení dvaceti poslanců, že v poměrném systému, který tato Sněmovna reprezentuje, si prostě místo ve vedení Sněmovny zasloužíme.
A je to i dobrý signál pro spolupráci, protože nás nečeká dobré období. Čelíme vysoké inflaci, čelíme hospodářským problémům, čelíme problémům na energetickém trhu, to znamená, bude potřeba tady spolupracovat napříč politickým spektrem. A já jenom chci připomenout ctěné pětikoalici, že i když máte většinu ve Sněmovně, volby jste nevyhráli. Většina voličů volila jiné strany, to je potřeba si uvědomit.
Myslím si, že i pro vás bude dobré spolupracovat s opozicí, protože těm problémům, kterým budeme čelit - já si myslím, že občané to od nás od všech očekávají, a myslím si, že by to byl dobrý krok a dobrý signál, abyste hnutí SPD s dvaceti poslanci pomohli zvolit do vedení Sněmovny našeho zástupce. A naším zástupcem je Tomio Okamura. Slovy klasika: "Přestaňte blbnout a pojďme to zvolit." Děkuji. (Potlesk z řad poslanců SPD.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za dodržení času. Nyní se vracíme do rozpravy a slova se ujme pan poslanec Jaroslav Foldyna. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji vám, paní předsedkyně, za udělení slova. Dovolte mi, abych se na vás obrátil a vyjádřil poděkování za váš úvodní proslov, a já mu chci věřit. Jsem takový, vždycky věřím lidem, když něco říkají. Váš proslov byl brilantní a naznačil nám, jak byste chtěla vést Sněmovnu, a já s tím nemám problém. Ač jsem vás nevolil, s vaším proslovem naprosto souhlasím.
Vy jste označila stranu SPD za extremistickou, a tudíž ti členové, co jsou v této straně, by měli být extremisty. Dámy a pánové, jaký já jsem extremista? Co to je za ty extremisty? Někdo mi připomíná nějaké lidi, kteří hajlují na nějaké demonstraci, nebo prý takzvaní příznivci SPD. Osobně jsem nestál dost blízko toho člověka, abych to vyřešil hned. Nesnáším lidi, kteří se vyjadřují tím, že hajlují nebo vykřikují nějaké věci a hesla, které jsou součástí té doby nejhorší, druhé světové války. Dneska je 10. listopadu. Mohli jsme vzpomenout, že dneska je poslední den křišťálové noci. Dneska je to neslavné výročí.
Víte, jak mohu být já extremista, když moji rodiče prošli koncentračním táborem? Extremista, který je přiřazován k nějakým fašistům nebo nacistům? Moji rodiče oba byli ve Wiener Neustadtu v lágru na tritol a skončili po útěku v Břeclavi ve věznici gestapa. Tam je osvobodila Rudá armáda, a asi proto jsem tím ruským švábem, jak mi říkají. Ale současně také jsem synem člověka, kterého v roce 1971 vyhodili ze strany, a z úředníka se stal uklízeč v kině. Já jsem ani nejel na školní výlet.
Já tady nenaříkám, ale nejsem žádný - a nenechám si nikdy říkat do žádných extremistů, nikým. Jsem ve straně, kde je můj stranický kolega Jarda Bašta, který prošel komunistickým lágrem. Vy jste prošli komunistickým lágrem někdo nebo vaši rodiče? Vy jste byli ti hrdinové? Já jsem potkal spoustu hrdinů v listopadu 1989, hlavně pět dnů potom. To bylo hrdinů, to bylo dokonce... ale nechci na to vzpomínat.
Já se prostě domnívám, že musíme udělat všechno pro to, proč jsme tady. My jsme tady kvůli našim voličům, kvůli lidem této země. Já se nechci zabývat politologickými otázkami. Víte, vy často říkáte: My jsme liberální demokraté. Liberální demokraté zpochybňují všechny tradiční formy života, zpochybňují rodinu, zpochybňují národní cítění a všechny, kdo zpochybňují jejich zpochybňování, označují za extremisty. Přátelé, to je podivuhodné, že liberální demokrat označuje někoho, kdo zpochybňuje jejich zpochybňování buď národní identity, či biologické identity, za to, že to je něco extrémního.
Co to SPD chce tak extrémního, že chce referendum? Jo, referendum. My jsme vstupovali do Evropské unie na základě referenda. To vám nevadilo, to bylo O. K. Já chápu, že to bylo v roce 2004, byla jiná doba a byla to jiná Evropská unie. My dneska říkáme: Chceme referendum o možnosti, o možnosti! vystoupit z Evropské unie, protože se změnila doba a bohužel pro nás pro všechny změnila se i Evropská unie. Lisabonskou smlouvou se významně změnila. A já jsem kvůli tomu extremista? Že chci demokracii, že chci lidem dát právo svobodně se rozhodnout a jít k urně, aby tam hodili svůj hlas a vyjádřili se? Že ten elektrikář... jo, jo, vlastně vy jste někteří vystudovaní politologové a máte ty vysoké školy, ale ten blbej elektrikář by tomu nerozuměl? Já to takhle čtu. Já to takhle čtu na Twitteru. Já čtu ty urážky na Twitteru. Snažím se na ně neodpovídat, snažím. Někdy na ně odpovím úplně stejně. Nenechám si od nikoho nadávat, urážet. ***