(15.20 hodin)
(pokračuje Stanislav Berkovec)
A protože si myslím, že každý z nás tady má nějaký svůj Everest, tak se s vámi rozloučím citátem toho mého kamaráda: Everest se neptá, co jsi dělal poslední dva měsíce, ale co jsi dělal celý život. Děkuji za vaši pozornost.
Předsedající Radek Vondráček: Pan poslanec Juchelka, už je na svém místě. Máte slovo, pane kolego.
Poslanec Aleš Juchelka: Já vám mockrát děkuji. Mě strašně mrzí na jednu stranu, že tady nevidím žádného z těch, kteří kandidují jak na místopředsedu, tak ani paní kandidátku na předsedkyni, Markétu Pekarovou Adamovou. Těšil jsem se na její kandidátskou řeč, protože si myslím, že bychom měli právo vědět, jakou má vizi s Poslaneckou sněmovnou, kam ji chce dovést, proč udělala tu dramatickou otočku, když v předvolební kampani usilovala o Ministerstvo práce a sociálních věcí, a bohužel se to pravděpodobně nedozvíme, protože tady není, neposlouchá nás, nezajímá ji to, a přitom vidím na tabuli, kde je napsán bod Návrh na volbu předsedy Poslanecké sněmovny, a ona jednoduše tady tento bod, který se jí týká, vůbec neakceptuje, není tady a mně je to líto. O to víc, že jsme se de facto setkávali v předvolební kampaní v mnoha diskusích úplně stejně jako s paní ministryní Maláčovou s paní Olgou Richterovou a právě jsme se šermovali o to, kdo bude v rámci Ministerstva práce a sociálních věcí tím, kdo ho třeba povede, jakou máme vizi, a v rámci předvolebních programů jsme si říkali, kam to ministerstvo chceme posunout.
To ministerstvo začíná být velmi silové, protože nabírá na své síle díky tomu, co se v dnešní turbulentní době děje. Je to ministerstvo, které v tuto chvíli velmi dramaticky řeší energetickou chudobu, ale jsou tam samozřejmě i dlouhodobější témata, jako je demografická křivka, na ni samozřejmě navázaná důchodová reforma a s ní spojená prorodinná politika, například i pro vícečetné rodiny. Je to ministerstvo nelehké, se spoustou úkolů, a já se ptám, jestli to právě byly tady důvody nelehkého vedení tohoto ministerstva, kvůli kterým se zalekla právě Markéta Pekarová Adamová a Olga Richterová toto ministerstvo vést. Ano, vím, že píše a říká se, že se tak rozhodlo v nejvyšších patrech klubu TOP 09 a Pirátů, ale zajímavé je, že i přes dále tlumočené osobní důvody, které vedly k rozhodnutí právě tento post neobsadit, se rovnou našly posty sněmovní, alternativní a vcelku příjemné. Ono je totiž něco jiného mít po dobu předvolební kampaně celou řadu řečí a výtek a potom se postavit před ten velikánský barák Ministerstva práce a sociálních věcí a snažit se ty řeči realizovat. Ale rozumím tomu, že je lepší jak pro občany, tak pro zaměstnance ministerstva, aby si férově jak kolegyně Pekarová Adamová, tak kolegyně Richterová řekly: Nemám na to, převzít tu zodpovědnost, nemám na to, vzít tu funkci ministra, je tam velká fujavice, raději mi, prosím vás, kolegové, vyjednejte ten klid, kde tolik nefouká, a to je ve vedení Sněmovny.
A já se ptám, jestli to je zodpovědné právě vůči veřejnosti, kdy říkám ještě v den voleb, že sociální věci jsou moje priorita, jestli je to zodpovědné vůči zaměstnancům, kteří se nějak chystají na nové vedení, že to nebude nikdo, kdo se v rámci předvolební kampaně takto profiloval a prezentoval? A nejen vůči zaměstnancům Ministerstva práce a sociálních věcí, ale úřadům práce, České správy sociálního zabezpečení, neziskovému sektoru a všemu, co Ministerstvo práce má ve své gesci. Svou čtyřletou práci tím jednoduše zahodily, protože na ty výbory chodit nebudou, budou ve vedení Sněmovny, a je mi to obzvláště líto u Olgy Richterové, se kterou jsem se v drtivé většině věcí neshodnul, v idejích neshodnul, ale vždycky jsme našli v nějakých věcech společnou řeč. Bohužel, toto všechno kandidaturou na místopředsedkyni zahodila.
A teď na Ministerstvu práce a sociálních věcí budeme mít exministra zemědělství, přátelé. Nic osobního proti Marianu Jurečkovi, ale všichni jsme to viděli v předvolební kampani, že jezdil na traktoru, a ne do domovů seniorů. A já se v předvolebních diskusích o sociále nesetkával s budoucím ministrem. Kdybych to byl býval věděl, tak bych se narval místo některých svých kolegů do diskusí o zemědělství, které bych přeonačil na Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale to by si pravděpodobně moderátoři a komentátoři ťukali na čelo. Ale teď to reálné je.
Kolegyně nechtějí zodpovědnost z osobních důvodů na ministerstvu, ale ve vedení Sněmovny jim ty osobní důvody nepřekáží. Pravděpodobně je ta práce lehčí, méně zodpovědná, méně stresová, pohodlnější, časově nenáročná, lépe placená - osobním důvodům, za které se schová leccos, prostě tento post ve vedení Sněmovny nepřekáží. Ale když tedy nezvládnu ministerstvo, chci tady toto.
Proč to ale říkám? Ne proto, abych nijak rodící se koalici mluvil do toho, kdo se má na ten pomyslný sněmovní umpire posadit, ale protože to nevychází v demokratickém poměrném zvykovém zastoupení vedení Sněmovny. Mít post místopředsedy se čtyřmi poslanci? Budiž. Ale největší klub, hnutí ANO, má návrh na dva místopředsedy a jeho klub je větší osmnáctkrát. A proč to poměrové zastoupení chcete prostě a jednoduše takto nedemokraticky zválcovat? Protože potřebujete - a řekněte si to na rovinu - nakrmit spoustu hladových krků. Je vás v pětikoalici moc a na hostině zkrátka musíte přidat židličky ke stolu, aby se někdo důležitý neurazil a z hostiny neodešel. Proto navyšujete počet lidí ve vedení Sněmovny na sedm, proto se pravděpodobně a absolutně nesmyslně rozroste vláda o tři další posty. O tom se ale ještě samozřejmě budeme bavit, na vládu je ještě čas.
Doposud mělo vedení Sněmovny šest členů a při stejném počtu poslanců koalice versus opozice bylo dělení 3 : 3, tři pro opozici a tři pro koalici. To bylo férové. Nyní jich bude sedm a rozdělení bude 2 : 5. Prostě se váš návrh chová neférově a bere zasvé všechny vaše historicky řečené věci - proklamace o poměrném zastoupení, o demokracii, o spravedlivém rozdělení postů ve vedení Sněmovny a všechny tyto v tuto chvíli hezké hodnotové řečičky jste tímto vaším návrhem 2 : 5 spláchli do kanalizace. A to nemluvím o tom, že možná bude nějakou volbou tady ve Sněmovně odsunut Karel Havlíček.
Udělejte si prostě postů a funkcí ve Sněmovně, kolik chcete, sílu na to samozřejmě máte. Ale dělejte to férově, demokraticky a slušně. Budete tady s námi další čtyři roky, ale dělejte to tak, aby to prostě nebyla válcovačka. A 2 : 5 válcovačka je. Proto má opozice nárok na tři křesla. Tady u tohoto bodu se láme vaše férovost, velkorysost, cit pro spravedlnost. Pokud ten cit ale nemáte, tak vaše hlasovací mašina přejede jako traktor budoucího ministra práce a sociálních věcí všechny historické zvyklosti této Sněmovny. Děkuji za pozornost. (Potlesk v sále.)
Předsedající Radek Vondráček: Na řadě je pan poslanec Marek Novák, připraví se paní poslankyně Ožanová.
Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážení členové vlády. My dnes před sebou máme velice významný úkol, a to zvolit nové vedení této Sněmovny, a právě v čele s jejím předsedou. Vytváříme tak vlastně prostředí pro práci poslanců a poslaneckých klubů na další volební období. Podle mého názoru je tedy velmi důležité, aby tuto komoru Parlamentu vedli lidé zkušení, manažersky vybavení, vzdělaní a s patřičným respektem. Je to také poprvé v tomto volebním období, co bychom měli bezezbytku naplnit obsah poslaneckého slibu, tedy konat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a samozřejmě také v zájmu občanů České republiky.
Volba vedení Sněmovny by rozhodně měla být odrazem schopností vést a řešit vzniklé situace. Vzpomeňme na nutnost koordinace zasedání Sněmovny v rámci pandemie a s tím také nutná další řešení. Taktéž v nedávném období při spekulacích o zdravotním stavu prezidenta se ukázalo, jak důležitou a klíčovou roli hrajeme jako Sněmovna při úsilí o udržení normálního chodu státu. Stejně tak jako nyní bude důležité, jak racionálně překonáme úskalí při schvalování rozpočtu na příští rok, následky pandemie, cen energií a reálného snižování životní úrovně obyvatel díky těmto nečekaným vlivům. ***
