(10.10 hodin)
(pokračuje Vondráček)
Prosím, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře, tak máme jednu z posledních schůzí této Sněmovny a začínáme ji pěkným zmatkem. Doufejme, že tedy budeme pokračovat už přehledněji. (Hluk v jednacím sále.) Já vás chci totiž požádat o to, abychom schválili bod dnešního programu, kterým je schválení závěrečné vyšetřovací zprávy komise, která byla ustanovena touto Sněmovnou, která ji pověřila vyšetřením katastrofy na řece Bečvě, a která dospěla během svého, byť velmi krátkého, časového období, které na to měla, k jasným závěrům, které Sněmovně předložila s tím, že žádáme jako členové komise - já jsem měla tu čest být členkou této komise - o projednání právě na plénu Sněmovny. A já vás zároveň chci požádat, abychom k tomu přistoupili v širším kontextu, protože myslím, že tato zpráva je jasnou obžalobou toho, jakým způsobem tento stát funguje, jak funguje pod vedením Andreje Babiše a jeho obrovského střetu zájmů, který se přesně i v této kauze odhaluje a který se v ní prolíná se zájmy veřejnosti.
Bečva a ta katastrofa, která se tam stala před rokem, a její vyšetření, zejména to, jakým způsobem k tomu přistoupily orgány státu a instituce, je určitým symbolem. Je symbolem toho, jak moc prorostla právě do veřejné správy, do veřejného zájmu, ta individuální síla a zájem hnutí ANO, respektive Agrofertu prostřednictvím Andreje Babiše. Vy tady teď kroutíte hlavami někteří a říkáte, že to nesouvisí, že tady v tomhle směru dnes můžete souhlasit. Ale - a je to škoda, že to nemůžou vidět občané - chováte se v tom směru prostě jako ti, kteří chrání svého vůdce. A já vás žádám o to, abyste v tomhle směru, alespoň v téhle konkrétní věci, dali stranou svůj stranický zájem, svůj osobní zájem a podívali se na to skutečně nezaujatě, nezaujatýma očima, pokud vám to vůbec je možné. Jednou, možná za pár let, budete i vy sami litovat toho, že jste k tomu neměli odvahu. Tak jako mnozí, kteří z komunistické strany záhy vystupovali, mám na mysli ještě předchůdkyni současné komunistické strany, KSČ, najednou zahazovali své stranické průkazky a říkali, že s tím neměli nic společného.
Teď už v téhle zemi často nemůžete sami nahlédnout to, co je zájem skutečně státu, veřejnosti a co zájem Agrofertu, protože se někdy stírá, co je stát a co je Agrofert. A ministři, kteří jsou zodpovědní, a tady v tom případě ministr Brabec, za to, aby stát fungoval nestranně, staral se o zájem lidí, tak naprosto selhali na plné čáře. A já se divím, že ještě v té funkci zůstává. Divím se tomu jenom z pohledu toho, jak by to bylo běžné před třeba ještě deseti lety, devíti lety, ale když všichni sledujeme vývoj posledních let, tak se asi nemůžeme divit, že tady už schází základní politická kultura, když dojde k pochybením, která jsou závažná, nést za to jasnou zodpovědnost. Ta zodpovědnost v tomhle případě padá i na ministra Brabce, protože jeho orgán, který podléhá Ministerstvu životního prostředí, a to je tedy Česká inspekce, v tomhle případě jednoznačně selhal. Závěr této komise to odhaluje a říká úplně naplno. A kdo to nechce vidět, tak je právě Ministerstvo životního prostředí, tak jsou ti, kteří si chrání své pozadí, aby na těch funkcích se udrželi. Ale nikdo přece nemůžeme považovat za normální, nikdo nemůžeme považovat za normální, že při katastrofě takového rozsahu nedošlo k odebrání vzorků z konkrétních ústí, ze kterých mělo, že v mnoha případech k tomu došlo pozdě a některé z těch vzorků, které byly odebrány, byly znehodnoceny. To je závěr vyšetřování, který také najdete ve vyšetřovací zprávě.
Zpráva tudíž v plné nahotě odhaluje, že se tady v tom případě můžeme bavit o šlendriánu, nekompetenci, nebo dokonce záměru. A to je přece velmi zásadní. Kdyby to byl jenom šlendrián a nekompetence a orgány, které měly konat rychle, nekonaly rychle, kdyby podcenily svoji úlohu, tak je to ještě relativně dobrá zpráva pro nás v tom marasmu. Je to lepší z těch špatných zpráv, abych byla přesná. Ale v tomto případě se obávám, že se nejedná o náhodu, že se nemůžeme nechat v tomhle ukolébat tím, že holt jenom ti lidé, kteří tam byli na místě jako první, neudělali to, co měli, že třeba zákony máme v některých ohledech děravé, nedokonalé. Tady prostě došlo k ohrožení, k veřejnému ohrožení životů lidí, nebyl vyhlášen stav nebezpečí, nezareagovaly jednotlivé orgány tak, jak by měly, a ve své podstatě se ztížilo vyšetřování takhle závažné katastrofy, která tady nemá obdoby za poslední desítky let. A pokud bude někdy ještě šance objektivně říci na základě důkazů, kdo tu katastrofu způsobil, tak už to nebudou důkazy přímé. O tom to celé je. Přímé důkazy totiž chybí, protože nebyly zajištěny včas, nebyly zajištěny mnohé vůbec. Můžete kroutit hlavou, jak chcete, pánové a dámy, můžete říkat si a smát se, jak chcete, ale já si myslím, že vy sami jednou uznáte za několik let, že tady v této věci jste prostě jenom slepě následovali nějaký zájem, který jste měli, i svůj vlastní, ale vlastně jste se zachovali zbaběle. (Hluk v jednacím sále přetrvává, stejně tak přetrvávají nesouhlasné poznámky a posměch v lavicích hnutí ANO.)
Pokud se totiž ta kauza nepodaří dotáhnout do konce a nevyřeší, tak to bude ta v uvozovkách nejlepší, a myslím to teď ironicky, vizitka toho, jak už prorostl zájem jedné firmy do zájmů tohoto státu. Máme šanci to změnit, máme šanci napravit tyto věci a máme šanci vystavit tomuhle stopku. Samozřejmě to nejvíc mohou udělat voliči ve volbách, ale i my jako poslanci máme povinnost se chovat v zájmech, které jsou celé veřejnosti, nikoliv jenom jeden jediný, a ten, který tady má člověk, který jak vidíme v posledních dnech, už si chystá své zázemí na to, aby až to tady už půjde úplně do háje s prominutím, tak on se tomu všemu mohl jenom z francouzské Riviéry smát. (Smích a výkřiky v sále.) Ale my všichni, my všichni v tom budeme dále žít, občané v tom budou dál žít, a oni pocítí tvrdě důsledky tohoto nekompetentního vládnutí, tohoto marasmu, který tady způsobujete, a oni jej budou pociťovat na vlastní kůži dál. (Nesouhlasné reakce v plénu přetrvávají.) Oni v něm budou muset žít. Mají šanci to změnit a já pevně věřím, že to také změní. A my teď máme také šanci postavit se problémům čelem, a nikoliv se vysmívat práci celé té komise, která tady pracovala, a byla tam zastoupena každá z politických stran včetně těch, kteří tady teď mohutně kroutíte hlavami, takže je to práce kolektivní, je to práce napříč politickým spektrem a je to práce, která přináší vám nelichotivé výsledky, protože evidentně v tomhle nejste spokojeni, ale velmi důležitou zprávu a signál pro všechny občany této země.
Pojďme tedy společně projednat tuto zprávu a já pevně doufám, že budete mít alespoň tolik odvahy, že necháte projít program, a ne že to zazdíte už při prvním hlasování tím, že jej nenecháte projít. (Nesouhlasné poznámky z lavic hnutí ANO.) Protože tím byste jenom odhalili, o co vám ve skutečnosti jde nejvíc, o co vám jde, aby se o té věci nediskutovalo, aby nebyla transparentní, aby v tomhle směru občané viděli, o co vám konkrétně jde. (Poslankyně se otočila k předsedajícímu.)
Mrzí mě, že pan předseda už nepředsedá úplně, protože tady se z toho stává taková aréna... (Nesouhlasné reakce a výkřiky z pléna se stupňují.) ... a nikdo už vlastně nerespektuje to, že někdo hovoří. A jiní tady se mohou přihlásit do diskuse, máte to právo také, dámy a pánové.
Předseda PSP Radek Vondráček: Poprosím, abychom na sebe nepokřikovali, necháme to všechno k řečnickému pultíku. Děkuji.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Přesně tak. ***
