(10.20 hodin)
(pokračuje Ondráček)
A proto nám umožníte nebo bude umožněno i to, abychom pozměňovací návrhy výboru pro bezpečnost, které jsme pod písmenem A hlasovali jedním hlasováním, jak navrhujeme, nebo jak budu navrhovat v hlasovací proceduře. To znamená, že nikdo nikde nebyl přehlasován, muselo jít o stoprocentní shodu všech, kteří se toho daného jednání účastnili, a v podvýboru a ve výboru pro bezpečnost jsou zástupci všech politických subjektů zastoupených zde v Poslanecké sněmovně. To je to důležité, jak to vznikalo. Není tam tedy nic z toho, co jsme zde diskutovali, to kontroverzní. Je tam pouze to, co PČR nebo policie, respektive Ministerstvo vnitra jako předkladatel, považují za důležité. Věc byla v úzké spolupráci s Ministerstvem vnitra právě při těchto jednáních diskutována a došli jsme k tomuto závěru. Všem členům podvýboru, ale i výboru pro bezpečnost děkuji za spolupráci, kde se zase prokázalo, že u otázek bezpečnosti dokážeme postupovat jednotně v zájmu bezpečnosti a občanů České republiky.
A pak je zde samostatný pozměňovací návrh pana poslance Bendy, který je pozměňovacím návrhem pod písmenem B, který jsme projednávali až zde v rámci druhého čtení a byl načten na poslední chvíli. Tento pozměňovací návrh, jak zmínil pan ministr vnitra, je bohužel typickým přílepkem zákona. Máme otevřený zákon o policii a tímto přílepkem jsme do toho také otevřeli trestní řád. Samozřejmě plně chápu to, co pan poslanec Benda předkládá, a vnitřně s tím souhlasím, ale měli jsme zvolit jiný legislativní postup, například postup podle § 90 odst. 2. Já bych to panu kolegovi klidně připodepsal a myslím, že zde v Poslanecké sněmovně bychom našli i velkou, drtivou většinu na to, abychom to byli schopni hlasovat hned v prvním čtení a postoupit to do Senátu, aby to bylo legislativně čisté. V tomto případě zde bohužel budu muset citovat i nález Ústavního soudu: "Zde existují obsahové nesouvztažnosti s původním návrhem zákona, a to ve smyslu nálezu Ústavního soudu o takzvaných přílepcích. Plénum Ústavního soudu 77 z roku 2006, číslo 37/2007."
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vezměte toto na vědomí, že to, co zmiňoval pan ministr vnitra, že by Senát, který tak velmi rád mluví o čistotě práva a legislativního procesu, by, pokud by to platilo i v případě návrhu, který předkládá předseda ústavně-právního výboru dolní komory, mělo platit, tak ten zákon prostě nám musí vrátit jako přílepek. Ale pokud nám ho vrátí, tak už legislativní proces je ukončený, protože my jsme zde tento týden naposledy.
Takže obsahově souhlasím s tím, co předložil pan poslanec Marek Benda, ale vzhledem k tomu, že mně jde primárně o Policii České republiky a o prosazení té novely zákona o Policii České republiky, to znamená sněmovního tisku 983, dal jsem doporučení našemu poslaneckému klubu, aby pro návrh pana poslance Marka Bendy nehlasoval, protože to je čistý legislativní přílepek. A odkazoval jsem znovu na ten nález pléna Ústavního soudu z roku 2006, který jsem zde citoval.
Takže zvažte, kolegové... Samozřejmě chápu to, že pan kolega předseda ústavně-právního výboru řekne, že je schopen toto zajistit v Senátu, ale ve mně to pak vzbuzuje to, že pokud to nejsme schopni zajistit my u některých svých zákonů a Senát s tím má problém, tak jestli ten Senát postupuje úplně vždy nestranně a tak, jak by postupovat měl.
Za sebe říkám, až budu navrhovat tyto věci, myslete i na ten přílepek, který tam bohužel v rámci druhého čtení byl poslancem Markem Bendou vložen, byť s velmi dobrým úmyslem. Vnitřně ho podporuji, obsahově také, ale pro čistotu legislativního procesu ho bohužel podpořit nemohu. Děkuju.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Pan poslanec Benda si přeje vystoupit v rozpravě.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, já tedy jenom ve stručnosti, přece jenom, když už jsem tady byl tolikrát ocitován v úvodních slovech pana ministra a pana zpravodaje.
Problém, který se pokoušíme řešit: došlo k situaci, že v průběhu loňského roku, řekněme díky striktnímu výkladu soudů nižších stupňů, že v případech, kdy lidé jsou zadrženi za nějaký trestný čin, který byl spáchán v době nouzového stavu, padají vysoké tresty. Tuhle situaci jsme asi všichni zavnímali. Chápeme, rozumíme dokonce, proč se tak stalo, protože ta podmínka byla celkem jasně v trestním zákoně dána. Pokud někdo spáchá za nouzového stavu některé typy trestných činů, jsou za ně vyšší tresty. Bohužel ale nouzový stav jsme měli na území celé republiky, souvisel více s pandemií covidu, nesouvisel s tím, čemu měl původně v minulosti bránit, to znamená třeba plenění na území, která jsou nějakým způsobem zaplavena nebo na která se nedá jít, nemůžou si tam lidé hájit svůj majetek. V covidu to nedává vůbec žádný smysl, aby za krádež rohlíku byl vyšší trest než za normální situace. Kdyby to bylo ještě něco, co souvisí dejme tomu s pandemií, kdyby někdo ukradl vakcíny nebo roušky nebo něco podobného, tak asi pochopíme, že dostane vyšší trest.
Toto nakonec vyložil Nejvyšší soud, že rozsudky jsou v podstatě přehnané, že by stačilo uplatnit nižší trestní sazbu. Problém je, že většina rozsudků je pravomocných, a pokud je možné je změnit, tak jenom stížností pro porušení zákona. Ministryně spravedlnosti tyto stížnosti podává, ale stížnosti pro porušení zákona mají trochu zvláštní charakter projednávání na Nejvyšším soudu - znamená to, že se musí jít do jednací síně. Nejvyšší soud na to vůbec není připraven, tam se projednávají stížnosti pro porušení zákona řádově desítky do roka, a najednou bychom byli v situaci, kdy jich má být 100, možná až 500. A to ještě samozřejmě pro spoustu těch lidí je důležité, aby to rozhodnutí proběhlo poměrně rychle, protože jim bude houby platné, když jim za tři roky řeknou, že mají tedy nižší sazbu, dobře, vyplatí jim nějaké odškodnění za dlouhé věznění, ale ti lidé by se potřebovali z toho vězení dostat.
Na základě tohoto se na mě obrátil předseda Nejvyššího soudu s prosbou, jestli bychom nemohli vyjmout část nově připravovaného trestního řádu, která je už v tom novém kodexu, a stanovit, že právě v situacích, kdy chce Nejvyšší soud vyhovět stížnosti pro porušení zákona dané ministryní spravedlnosti, že tak může učinit v neveřejném jednání. Ten příběh je poměrně jednoduchý. Myslím, že všichni chápeme, že spěchá. Samozřejmě rozumím obavám i pana ministra, i pana zpravodaje. Jedná se o čistý přílepek, to říkám zcela na férovku a říkám to i v Senátu. Jenom jsme prostě v situaci, kdy jiné řešení neexistovalo. Mám takový návrh načtený i do předpisů, které upravují trestní řád, ale které zjevně už projednány nebudou. Jsme v situaci, kdy rok tady běželo covidové zákonodárství, spousta věcí se bohužel nestihla. Ani věci, které byly v devadesátce, jak mi tady doporučoval pan zpravodaj, tak přece máme dneska na programu, nebo tedy už nemáme na programu, vypadly z programu, ale je tam tak asi 20 tisků, které byly navrženy projednat v režimu § 90. Dokonce by u nich nebyla ani žádná zásadnější komplikace, přesto se nestihnou.
Takže bych chtěl moc poprosit - a jsem rád, že ministr vnitra je připraven a ochoten návrh podpořit - chtěl bych moc poprosit, abychom ten návrh podpořili. Opravdu jsem v Senátu byl, byli jsme tam i s předsedou Nejvyššího soudu, mluvil jsem s předsedou ústavně-právního výboru, konzultoval jsem s dalšími senátory. Myslím, že i tam vnímají situaci a nedojde k tomu. Nedojde k tomu, že by na základě tohoto vraceli návrh zákona Sněmovně k jinému projednání. Netuším samozřejmě úplně ty další policejní části, jestli tam nemůže dojít k nějaké komplikaci, ty neumím odhadnout. Ale jakkoliv mi tady snad možná někteří z vás věří, nejenom že udělám všechno proto, aby kvůli tomuto Senát nevrátil tu novelu zpátky do Poslanecké sněmovny, ale říkám, mám předjednáno, že tak neučiní, že jednou přivřou oči i za cenu toho, že by to třeba měli nechat proběhnout jako marně lhůtou 30 dnů, protože si uvědomují, že se jedná o závažnou věc, která se jinak do voleb nestihne a která má bezprostřední dopady na jednotlivé lidi, kteří dneska tráví čas ve vězení. ***
