Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Petr Fiala)

28.
Návrh poslanců Stanislava Grospiče, Hany Aulické Jírovcové, Daniela Pawlase
a Pavla Kováčika na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 317/ - třetí čtení

Projednávání tohoto bodu jsme opětovně přerušili v rozpravě ve středu 21. dubna 2021 na 99. schůzi Poslanecké sněmovny.

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal zástupce navrhovatele, pan poslanec Stanislav Grospič popřípadě jiný, ano, paní poslankyně Aulická Jírovcová jako zástupkyně navrhovatele, a zpravodaj garančního výboru, pan poslanec Petr Beitl, který zde není přítomen a je omluven, takže budeme muset požádat jiného poslance z výboru pro sociální politiku, aby se ujal úlohy zpravodaje. Prosím o nějaké operativní řešení, potřebujeme... Ano, prosím, paní poslankyně Pastuchová se ujme role zpravodaje, je to tak? Ano. Já jenom, aby nedošlo k nějakým nesrovnalostem formálním, pro jistotu odhlasujme v tuto chvíli změnu zpravodaje, aby nemohl nikdo vznášet nějaké námitky.

 

Takže místo omluveného pana poslance Petra Beitla bude zpravodajkou garančního výboru paní poslankyně Jana Pastuchová.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Hlasujeme o změně zpravodaje. Kdo je proti?

Hlasování číslo 157, přihlášen 101 poslanec, pro 74, proti nikdo. Takže změna zpravodaje je schválena.

 

Připomínám, že návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 317/6, který byl doručen dne 12. února 2021, a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 317/7.

Budeme pokračovat v přerušené rozpravě. Rozprava byla přerušena ve chvíli, kdy se měl slova ujmout pan poslanec Stanislav Grospič. Ten není přítomen, takže požádám dalšího přihlášeného, to je pan poslanec Pavel Juříček, připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Juříček: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Dámy a pánové, rozumím tomu, že někdy - (Odmlka pro silný hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Dámy a pánové, prosím o klid, ať může pan poslanec hovořit.

 

Poslanec Pavel Juříček: Rozumím tomu, že někdy se Sněmovna chová, jako kdyby byla na jiné planetě, omlouvám se všem ve vší úctě, což v řadě případů si naši občané skutečně takto myslí o nás, a toto je zrovna jeden z těchto případů.

Dovolte, abych řekl, že za ty dva roky krize, kterou tady máme, která nakonec se ukazuje na výsledku státního rozpočtu a na budgetech roku 2021 a na budgetech i roku 2022, tak je potřeba si uvědomit, kdo v České republice vůbec tu ekonomiku držel, a to byl průmysl, zemědělci, před všemi klobouk dolů, samozřejmě, vysoká míra podílu lékařů, kteří zachraňovali životy a pracovali imrvére, ale je nutné si uvědomit, že vůči lékařům jsme se všichni chovali s velkou úctou a respektem, ale vůči podnikatelům, vůči průmyslu, vůči zemědělcům tady nikdo neřekl ani slovo děkuji. A teď se tady přichází, a přiznávám, že to není jenom záležitost krátkého času, přichází s něčím, což není střelba jenom do jedné nohy, ale to je střelba opravdu už do nohou obou.

Já jsem před časem tady hovořil, že podnikatelé a firmy a organizace, kteří na to mají, tak to dělají, ten pátý týden dovolené. Někteří mě obviňovali, že chci být nějaký novodobý otrokář. Jenom pro vaši zajímavost dávám ve své firmě po dohodě s odbory sedm dní dodatečné dovolené, ale ne jen tak zadarmo. Většina z nás podnikatelů, firem má vždycky něco za něco. Má to podmíněno různými odkládacími podmínkami, motivačními a stimulačními, proto, abychom se zaměstnanci měli dobré dohody, aby se zaměstnanci samozřejmě dělili i na ty, kteří si to víc zaslouží a kteří si to zaslouží méně. Proto říkám, různé typy odkládacích podmínek máme ve firmách. A to, že Česká republika tímto směrem už dlouhodobě jde a firmy jdou tímto směrem, svědčí o tom, že podle různých analýz někde mezi 80 až 90 procenty firem to dělá. A je to přesně tak, jak to máte i často doma. Když někdo děláte dobrovolně, tak to motivuje i vás, a nikoliv to, že to budeme někomu nařizovat ze zákona. A že budeme rozdělovat cizí peníze. Chcete rozdělovat ne svoje peníze, ale chcete rozdělovat cizí peníze! Jak si to vůbec můžeme dovolit? A jak si to můžeme dovolit v době, kdy podnikatelé mají zhruba dvojnásobné materiálové náklady, kdy cena elektrické energie včera na spotovém trhu byla 120 eur za megawatthodinu, a v roce 2019 byla 24 eur za megawatthodinu. Takže ona narostla šestinásobně a pravděpodobně poroste dál. To je to, co jsem už tady signalizoval asi před rokem, že ceny elektrické energie pod vlivem všech okolností, které zavedla Evropa a zavedli jsme je i my sami, a ještě jsme blokovali různé možnosti nakoupení jádra, tak samozřejmě narůstá už s očekáváním jednak ze současnosti, ať už povolenky a všechny ostatní Green Dealy a podobně.

A to si myslíte, že firmy, které drží českou ekonomiku, což je průmysl, který dělá zhruba 35 % HDP, tak že my jim budeme ještě opravdu takovým způsobem komplikovat život? My jim to budeme nařizovat? To máme opravdu takovou arogantní odvahu říct, že tohle budeme dělat?

A jaké mohou být následné důsledky? Důsledky mohou být jenom ty, že místo poctivého zaměstnávání kmenových lidí se budou firmy víc orientovat na různé agenturní zaměstnávání. To bude důsledek. To, že dneska chybí na trhu práce podle různých řekněme v průměru někde kolem 270 000 až 280 000 lidí a že my máme tady dlouhodobý problém v liberalizaci pracovního práva, tak my do toho budeme ještě dávat takovéhle podmínky? My jsme se fakt asi zbláznili.

Nezlobte se, ale tohleto je prostě neuvěřitelné, když si neuvědomujeme současnost podniků, podnikatelů, firem. A chceme tomu dělat takovéhle schválnosti? To máme opravdu jenom tu odvahu v tom, abychom se politicky v uvozovkách zalíbili - zdánlivě zalíbili - našim zaměstnancům? Když ještě notabene ty zaměstnance podporujeme různými podporami včetně toho, co jsem říkal, že drtivá většina firem právě ten pátý týden dovolené dává, ale znovu opakuji, s různými podmínkami tak, aby měli tu motivaci, a mohly ty zaměstnance nějakým způsobem ocenit.

Já tomu vůbec nerozumím a říkám vám, že tohleto by byla hrubá chyba - jak krátkodobá, tak střednědobá, tak tvrdím, i strašlivě dlouhodobá. A jsou to strašně špatné signály pro podnikatelskou veřejnost dlouhodobě, a to i nejenom pro podnikání uvnitř České republiky, ale tím zaháníte i všechny potenciální investory, kteří přemýšlejí o tom, co v České republice budou dělat. A ten benchmark je neúprosný - jestli to postaví v Rumunsku, v Polsku, na Ukrajině, na Slovensku nebo v České republice. Takže my si likvidujeme svoji vlastní ekonomiku. A říkám, je to střelba do obou nohou, to už není střelba jen do jedné nohy. To si musíte uvědomit.

Já mám respekt ke všem návrhům, které jsem tady v minulosti za ty čtyři roky zažil, ale tohle to je jeden z nejhorších nápadů, ještě ve vazbě na situační faktory. Ale zároveň říkám, že to není jenom otázka těchto situačních faktorů, které jsme teď za ty dva roky prožili. A můžu vám říct, že i když tady mezi vámi sedím, tak s tou firmou furt žiju, protože ji mám digitalizovanou, ale není to ono. Ale pondělí, pátky, čtvrtky a soboty, neděle v ní jsem.

Vy tomu fakt mnozí nerozumíte. Promiňte, ale je to tak. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Jiří Bláha. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně a kolegové, rád bych poděkoval Pavlovi za jeho slova a ještě bych to chtěl doplnit nějakými malými vstupy. Za mě je to neuvěřitelně špatný signál tady z prostorů Poslanecké sněmovny všem lidem v celé republice. Ten špatný signál je podpořen tím, co tady Pavel říkal, ale hlavně tím, že normální běžný člověk tomu tématu nerozumí. Kdo z nás by nechtěl mít pět týdnů volna? Já klidně půl roku, já bych to využil. Mám práce na zahradě a všude a ani bych to nestihl. Myslím si, že většina lidí by si vybrala třeba celý rok.

Uvědomme si, že v minulých dvou letech, v době covidu, byla většina lidí v celé republice doma stále. Ty firmy se díky tomu zadlužily, navíc hromada lidí ztratila pracovní návyky. A v této době my přicházíme s tím, abychom nastolili pět týdnů. Pro mě to je z řad komunistů návrh na nový třídní boj, protože samozřejmě běžný člověk nechápe to, jak jsou firmy přetížené starostmi o to, aby zařídily práci, aby zařídily finance, aby se zbavily dluhů, aby znova nastavily nové pořádky ve firmách. A my přicházíme s tímto? Normální běžný člověk nepochopí, co se ve firmách děje, protože nemá absolutně představu, ale věřte tomu, že na trhu je absolutní nedostatek všech manuálních pracovních sil. Absolutně neseženete od poslední uklízečky až po vrcholového člověka. Nejsou lidi. (Předsedající: Čas, pane poslanče, vypršel.) Ve službách i v celém průmyslu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Teď paní poslankyně jako navrhovatelka - nemáte přednostní právo, takže buď můžete s faktickou poznámkou, anebo vy jste přihlášena v rozpravě, tak pak na vás přijde řada. Děkuji za pochopení.

Pan poslanec Petr Dolínek se přihlásil s faktickou poznámkou elektronicky a je teď na řadě. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Dolínek: Děkuji. Já bych chtěl pana poslance, prostřednictvím pana předsedajícího, ubezpečit, že to není pouze komunistická strana, ale ČSSD to také plně podporuje. Myslím si, že já bych zaměstnance nepodceňoval. Ony totiž ty vaše slavné firmy by bez těch zaměstnanců nebyly, prostě by neexistovaly, tak z nich nedělejte nějaké stádo, které neví, co dělá. Zaměstnanci dobře vědí, co dělají. Určitě dobře vědí, jaká jsou jejich práva, a určitě budou rádi, když budou mít času na rodinný život a na to, co potřebují, když jim to umožníme. Tak prosím nedělejme ze zaměstnanců nějaké tupé ovce.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Jiří Bláha s faktickou poznámkou, poté pan předseda Vojtěch Filip, také s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Kolegyně, kolegové, právě jste to slyšeli. Nejenom že to nepochopí ti zaměstnanci, ale on to nepochopil ani kolega poslanec - prostě to nepochopil. Ta situace je úplně jinak. To není o tom, že my bychom nechtěli pro naše zaměstnance víc, že bychom nechtěli jim dát více volna. Ale věřte tomu, že v řadě odvětví to prostě není možné. Podívejte se, kolik slouží hodin v nemocnicích. Podívejte se, kolik hodin slouží v sociálních službách. Podívejte se, kolik je potřeba odsloužit ve službách běžných, jako jsou kadeřníci, jako jsou potravináři, jako jsou prodavači a prodavačky. Zkuste se s tím pozabývat a zjistíte, že v okamžiku, kdy dáme pět týdnů dovolené, odepíšeme vlastně tento průmysl nebo tyto služby do propadliště, protože se s tím nedokážeme vypořádat. Dneska všichni jedou na hraně. Znám firmy, kde jsou majitelé po 30 letech nuceni si znovu stoupnout k peci, protože nemají, kdo by pekl. Jsou nuceni sednout za auto, protože nevědí, kdo bude rozvážet. A takhle bychom mohli jít dál a dál. Včera mi volal člověk, který je na trhu 31 roků, montuje rolety, vrata. Měl 13 zaměstnanců, teď jich má pět. A ne proto, že by jim nechtěl dát peníze, že by jim nechtěl poskytnout něco navíc, ale protože ty lidi na trhu nejsou. Prostě nejsou a nebudou v následujících pěti letech minimálně. Jestli to chcete řešit dovozem, tak zase budeme jenom prodělávat na tom... (Předsedající: Uplynul čas, pane poslanče.) ... že peníze, které jim dáme, se vyvezou do zahraničí.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Vojtěch Filip s faktickou poznámkou. Připraví se paní poslankyně Aulická Jírovcová, také s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, paní poslankyně a páni poslanci, poslouchám některé ty stesky a musím říct, že jsem ve dvojí roli - jako statutární zástupce organizace Komunistické strany Čech a Moravy mám taky zaměstnance. A musím říct, že si dovedu představit, protože jsem prošel ve svém životě zejména dvanáctiletou praxí ve výrobní organizaci - a nejvíc mi dalo, když si mě zavolali naši plánovači a řekli mi, jestli je fabrika nafukovací, nebo není. A musím říct, že v té době byl Sfinx podnikem, který měl vlastní technické oddělení, vyráběli jsme si vlastní jednoúčelové stroje a byli jsme třetí nejlepší smaltovna na světě. Tu firmu zničila privatizace. A já chci říct, že nejde v tuhle chvíli o něco, co by nebylo možné.

Chápu problémy zaměstnavatelů, ale na druhou si uvědomte vy, kteří říkáte, že to nejde, že český zaměstnanec je nejdéle zaměstnaný v průběhu roku, že má největší pracovní zátěž a nemá mzdy, které má okolí. Neříkejte mi jako manažeři, že nejste schopni najít řešení. Chápu, že malé firmy v pěti, deseti lidech to mají mnohem složitější. Pro ty to bude velmi problematické, těch pět týdnů dovolené, ale ostatní firmy to jistě mohou zvládnout. Jsem přesvědčen, že boj proti tomu, abychom těm dalším 20 % zaměstnanců to umožnili, není správný. Nechte jim to!

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová, faktická poznámka. Prosím.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, musím tady reagovat na své dva předchozí předřečníky - pana kolegu Bláhu a pana kolegu Juříčka, vaším prostřednictvím, pane předsedající. A jenom bych chtěla říci: My situaci na pracovním trhu velice dobře známe. My víme, že dlouhodobě, a teď posledních pět let, se ukazuje fatální nedostatek zaměstnanců, ale to je problém především devastace školského systému, který nastal po roce 1989, a vy to moc dobře víte, protože se pohybujete v té odborné oblasti a potřebujete především kvalifikované lidi! To je jeden z faktů.

A druhá věc je, že 80 % firem, ano, především větších, používá jako benefit těch pět týdnů už dnes, a proto i my budeme navrhovat v legislativně-technické změnu účinnosti od 1. 1. 2023, protože víme, že dopady na naše společnosti v této době pandemie jsou opravdu velké, že to potřebují řešit a potřebujeme rozjet ekonomiku. Na druhou stranu, těch pět týdnů dneska využívá opravdu velké, značné procento a ti zaměstnanci si to prostě zaslouží. A to, jak budeme hledat v rámci pracovního trhu dostatek zaměstnanců, to si myslím, že pět týdnů rozhodně tedy neovlivní.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Jiří Bláha s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, kdyby se kolegyně poslankyně trošku zajímala o ekonomiku a o to, jak fungují zaměstnavatelé, tak by zjistila, že největší zaměstnavatelé jsou malí a střední. Tam pracuje nejvíc lidí. A tito si nemůžou dovolit právě z toho důvodu, že nejsou na trhu práce lidi, dávat pět týdnů. Oni dávají daleko více jiných benefitů. To znamená, že oproti fabrikám, kde striktně musíte nastoupit do práce v šest, jste tam do dvou, od dvou do osmi a tak dále, tak v těchto firmách máte flexibilní pracovní dobu, kdy klidně ten zaměstnanec večer zavolá a řekne: Hele, Pepo, zítra ráno nemůžu, protože mám nemocnou holku, musím s ní jet k doktorovi. Počítej s tím, že nepřijdu ráno, ale budu se snažit, abych tam byl na desátou. Nic se neděje. Toto jsou benefity, které prostě nikdo z těch velkých firem není schopen dát. Řeší se průběžně, kdy ten zaměstnanec versus zaměstnavatel se spolu domluví, jak budou pracovat. Ve firmách velkých to neexistuje. A tyto firmy v okamžiku, kdy jim řeknete: Musíte dát pět týdnů dovolené, tak zavedou také to striktní jednání. Ano, tady budeš v šest a budeš makat do dvou, ani o hodinu méně, a tak dále a tak dále. To není prostě věc toho, že... Já si to uvědomuji. Ve velkých firmách to je nutnost, protože ten člověk nastoupí k pásu a nic jiného nedělá, než překládá z bodu A do bodu B. Ale u malých a středních firem ta situace je úplně jiná. A zamyslete se jenom nad potřebou třeba zdravotnictví. Jak vyřešíme zdravotnictví?

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Čas, pane poslanče, vypršel. Děkuji. Pan poslanec Jiří Kobza s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Pavel Juříček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já bych vás chtěl upozornit, že posledních 30 let žijeme v představě, že tady máme demokracii, a součástí demokracie je také svoboda jak zaměstnavatele, tak zaměstnance se dohodnout na pracovní smlouvě tak, jak se jim oběma bude zdát nejvýhodnější. To znamená, pakliže nějaká firma má o člověka zájem, tak mu nabízí nejenom plat, ale nabízí mu další benefity - služební auto, pojištění, možnost používat, já nevím, nějaké rekreační objekty, jestli ty firmy mají, ale je to na nich. Tak prosím vás, laskavě nechte tyto záležitosti na dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, protože si můžou dohodnout i osm týdnů dovolené, když jim to bude vyhovovat, ale nevnucujte jim to, protože máme svobodu a svoboda dohodnout si, za jakých podmínek já budu prodávat svoji pracovní sílu a za jakých podmínek ji ten zaměstnavatel bude nakupovat, to je základní právo svobody a svobodného člověka. Tady dochází k tomu, že se vracíme do doby RVHP, kdy všechno bylo nalajnováno, všechno bylo direktivně určeno, ale tak to prostě není. Uvědomme si, že pracují různé firmy z různých zemí, kde mají různé zvyky, které tady mají pobočky, a ještě si navíc dovážejí dělníky ze zahraničí. Takže nechme, prosím vás pěkně, na nich, na jejich svobodném rozhodnutí, na jejich svobodné dohodě, za jakých podmínek a kolik dovolené si tam nacpou, protože s tím souvisí ještě spousta dalších okolností (Předsedající: Čas, pane poslanče.) jejich zaměstnávání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Pavel Juříček s faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslanec Pavel Juříček: Ano, děkuji, pane předsedající. Musím reagovat na kolegyni Aulickou, prostřednictvím pana předsedajícího. Ano, máte v podstatě pravdu. Problém pracovního trhu tady opravdu setrvává minimálně 20 let. A je to řada faktorů včetně vzdělání, včetně fertility, včetně toho, že česká ekonomika a český průmysl narostl, změnila se struktura. Na to školství a celých 20 let jsme na to nebyli schopni reagovat. My si zaměstnance musíme přeškolovat, musíme z nich dělat mechatroniky těm, kteří děláme čím dál více robotizované a digitalizované procesy. Bez těch mechatroniků, seřizovačů se dneska vůbec neobejdeme, ale my potřebujeme i ty obyčejné lidi.

Prostě zázraky se nedějí. Udělali jsme spoustu a moje firma dneska se 2 200 zaměstnanci dělá 7 miliard, tak už jenom tento poměr si umíte představit. A nebýt toho, že jsem stavěl domy, že jsem stavěl zázemí pro konstruktéry, pro dělníky, tak bych je ani neudržel. My si uvědomujeme všechny věci. A to, co říkal Petr Dolínek, prostřednictvím předsedajícího, to jsou zase jenom takové omezené floskule, které jsou jenom to, že oni vědí přesně. Oni vědí přesně, co my jsme se dohodli, a já mezi těmi dělníky chodím jako původně dělník a mám velký respekt ve firmě právě u dělníků, možná největší právě proto, že jim rozumím, a proto, že vím, jaké jsou jejich potřeby, ale na druhou stranu byznys je byznys a musíme ho dělat. Já vám můžu říct, a možná budu muset vystoupit ještě jednou, my jsme měli v průběhu těch dvou let nemocnost v uvozovkách, protože spousta lidí -

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Skutečně čas uplynul, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Juříček: Ano, děkuji. Ještě jednou se přihlásím.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano. Tak v tuto chvíli v obecné rozpravě by měl vystoupit pan poslanec Munzar. Není přítomen, takže ho přesouvám na konec. Stejně tak je omluven pan poslanec Petr Beitl, také ho přesouváme, a na řadě je vystoupení pana poslance Jiřího Bláhy a po něm vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Juříček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně a kolegové, děkuji za prostor, který mi je dán. V první řadě bych se ohradil, protože tímto způsobem se opravdu nedá moc dobře pracovat. V okamžiku, kdy na pořadu schůze není tento bod a je ráno zařazen, tak věřte tomu, že připravit se na něj je docela složité, protože jdeme do něčeho, na co jsem se nepřipravoval, a jdeme do něčeho, na co konkurence je připravena. V podnikání se tomu říká aut nebo podraz, a věřte tomu, že dobrý podnikatel tohle nedělá, aby přišel na jednání... to dělají řetězce, že si pozvou na jednání své dodavatele, tam jsou na něj čtyři a jedou a jedou a jedou a jsou připraveni.

Takže já bych se tady pustil v první řadě do poznámky třídní boj. Věřte tomu, že v okamžiku, kdy tuto otázku zvedáme, tak rozevírám nůžky mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Je to dané tím, že už 30 let se tady snažíme vytvořit nový systém, 30 let nastavujeme pravidla, a ta pravidla se přesouvají stále více tam, odkud jsme přišli, do socialismu. Stále více máme sociálních výhod, stále více máme příspěvků na bydlení, na školství, na jídlo. Takhle bychom mohli jmenovat. A samozřejmě to pokřivuje to, jak naše nová generace začíná uvažovat. Samozřejmě že to souvisí i hodně podrobně se školstvím, tady to bylo jmenované, a rozhodně školství je jedno z odvětví, které prostě neuvěřitelně zdegradovalo, ale zdegradoval i ten celý systém. Jestliže vyvádíme mezi pracovní profese lidi, kteří nerozumí tomu, co budou dělat, kteří se s tím ani nevyučili ani to nevystudovali, protože jsou to filozofové nebo nějací sportovní manažeři a tak dál. Takhle bych mohl jmenovat řadu oborů, které jsou dělané jenom na oko, protože v nich není matematika, nejsou v nich odborné věci, které by ti lidé se museli učit nebo studenti se museli učit, a v okamžiku, kdy tito přijdou do zaměstnání, tak zaměstnavatelům nic jiného nezbývá, než je všechno naučit od začátku, ale to včetně násobilky, to včetně pomalu abecedy, protože neumí napsat ani jeden kloudný firemní dopis, natož pak vytvořit nějaké hodnoty.

A tito lidé přicházejí do práce a moc dobře znají svá práva. Čtyři týdny dovolené, hnedka bych ji chtěl už příští týden, pokud možno. V okamžiku, kdy bude pět, tak už bude argumentovat: pět týdnů dovolené, už bych ji chtěl příští týden. To, že nárok na dovolenou vzniká až po odpracování nějakého času, to moc lidí nezajímá a s tím zaměstnavatelé musí pracovat. Často docházím k tomu, že prostě lidé si berou dovolenou, pak se hodí marod, celý rok do práce nechodí, a my jim nemáme ani jak strhnout peníze, které si vybrali na dovolenou, na kterou neměli nárok. Takhle to běžně ve firmách chodí. Zaspali jsme, zaspali jsme v tom, jak se vychovává nová generace. Zaspali jsme v tom, jak se má tvořit školství, zaspali jsme v přístupu, zaspali jsme i ve vztazích, protože to, co se dneska děje na pracovištích mezi lidmi, mezi jednotlivými profesemi, mezi ženami a muži, jak se genderujeme, jak se nazýváme. Ono to je vidět hodně dobře tady v Poslanecké sněmovně. Já jsem v úterý, když sem přišli zastupitelé Senátu, si myslel, že jsem zase ten malý kluk, který něco provedl, protože tak, jak se s opovržením na nás poslance dívali - připadalo mi to zbytečné.

A do tohoto stavu my přicházíme s tím, že přilijeme nebo přiložíme to polínko do ohně a řekneme: Zařiďte si to, jak chcete, vy jste přece neschopní, že nevíte, jak dát lidem pět týdnů dovolené, to je váš problém. Ale to není náš problém, opravdu ne. Za dobu svého podnikání jsem potkal řadu podnikatelů a věřte tomu, že hodně z nich je již na pokraji toho, aby to vzdalo, aby vzdalo to malé a střední podnikání, protože neustále musejí řešit nové a nové požadavky státu, nové a nové požadavky poslanců, kteří, nezlobte se na mě, ve větší části nikdy sami za sebe nevytvořili ani korunu hodnoty, kterou by mohli pak dát někomu dalšímu. Je to prostě smutné, když lidé rozhodují o druhých a nemají totálně přehled o tom, jak se tvoří ekonomika, jak se tvoří rozpočty, jak se tvoří financování, jak se tvoří plán výroby.

Hrozně je to vidět na jednom odvětví, a to je naše zdravotnictví. Jak je možné, že dopustíte, aby doktoři měli 300 hodin odpracovaných? Nikdo se tím nezabývá v této Poslanecké sněmovně. Jak je možné, že paní Maláčová jde na kontrolu do firem a trestá je za to, že zaměstnanec měl třeba o 10 hodin přesčasových víc, než mohl mít, protože nechtějí obcházet zákon, jako se obchází ve zdravotnictví, kdy jeden doktor má tři smlouvy, aby splnil to, co je napsané v zákoně, protože jinak by těch 300 hodin nemohl odpracovat. Jak to, že to tady neřešíme v Poslanecké sněmovně? Že zdravotnictví, které je nejdůležitějším článkem toho, abychom v klidu a ve zdraví mohli pracovat a žít, tvoří tyto přesčasové hodiny? Ano, oficiálně ne, ale fiktivně a po pravdě to tak je. Zeptejte se všech, kteří tady dneska z doktorů sedí. Zeptejte se těch, i záchranářů, kteří tady sedí, kolik ve finále odpracovali, když byli v práci. Jak je to možné? Jak je to možné, že toto neřešíme? To je nejdůležitější záležitost, kterou bychom měli pojmenovat. Pak tady vítězně zvedáme ruku a říkáme: Ano, my chceme pět týdnů dovolené, ale že 300 hodin někdo slouží v nemocnici, to nám jedno není.

Takže pokud chcete bojovat za práva lidí, začněte ve státní správě, začněte ve zdravotnictví. A až to dáte dohromady, tak přijďte nám podnikatelům říkat, že by bylo také dobré, abychom to změnili. A věřte tomu, že do té doby my to změníme sami. Ano, my najdeme ten způsob, jak lidi lépe odměnit. Ano, my najdeme způsob, jak jim dát více volného času. Já jsem třeba v minulých pěti letech zrušil pracovní neděle. Jsem jenom tam, kde musím být, protože bohužel, takový máme zákon. V neděli je normální pracovní doba, a jestliže si market vymyslí, že ty, Bláho, budeš mít otevřeno, tak já musím mít otevřeno. V ten okamžik musí zaměstnanec do práce a to je daleko důležitější než mít pět týdnů dovolené. Věřte tomu, že rodinu dělá rodinou to, že v sobotu a v neděli může táta s mámou trávit volný čas s těmi dětmi, protože v průběhu roku se jim to nepodaří. Žádný zaměstnavatel jim v průběhu prázdnin nedá pět týdnů dovolené. To se stane ve školství, ale nestane se to ani ve zdravotnictví, ani na úřadě práce, ani na radnici. A věřte tomu, že se to nemůže stát ani v jiném odvětví, že si vyberou rodiče společně s dětmi volno. A daleko důležitější pro to, aby byli spokojení, aby rodina dobře vzkvétala, aby byly dobře nastaveny vztahy v rodinách, je to, aby mohli být spolu aspoň jeden den v týdnu.

Stačilo by, kdybychom zrušili práci v neděli, nemuseli bychom mít zbytečně otevřené markety, protože ony nám stejně nic nepřinesou, své výdělky odnesou do zahraničí, a věřte tomu, že žádná firma, která má otevřeno v neděli v obchodním domě, tak kromě 17. listopadu málokdy tvoří zisk, většinou tvoří ztrátu, protože těch lidí je v těch obchodech daleko méně, stojí je to daleko více, protože lidi v neděli pracovat nechtějí, tak musejí brát brigádníky, které zaplatí dvakrát, třikrát. V ten okamžik není možno vytvořit zisk. Takže pro naši republiku to je ztrátová záležitost, věřte tomu. A jenom proto, že nějaké nadnárodní firmy si duply: Budete mít otevřeno, nebo zařídíte, a poslanci na to kývli, tak věřte tomu, že to je daleko horší než mít čtyři týdny dovolené. Daleko víc uděláte pro to, když o víkendu budou lidé s dětmi doma, když budou spolu trávit čas, když budou spolu moci jezdit na výlety, když budou moci spolu třeba něco tvořit kolem domu, na zahrádce, naučí se přirozeně, jak vzniká autorita. Takhle je to tak, že dítě se vlastně s oběma rodiči nepotká za celý týden, protože buď je táta na noční, nebo na ranní, nebo na odpolední, máma pracuje buď ráno, nebo večer, spolu se nepotkají, pracuje o sobotách, o nedělích. Daleko za mě důležitější než pět týdnů: zrušte pracovní neděle. Věřte tomu, že většina lidí vám zatleská, a za to získáte ty body, které si chcete teď tady vydobýt.

Populisticky jsme za poslední dva měsíce schválili tolik rozdávání a tolik sociálních výhod, že z toho jde už celému národu hlava kolem. Takže prosím, přestaňme rozsévat mezi lidmi nesváry v tom, že zaměstnavatelé nechtějí něco svým zaměstnancům poskytnout. Věřte tomu, že kdyby byla jiná ekonomická situace, tak by i většina firem byla schopna daleko více těm zaměstnancům dát, daleko více pro ně udělat. To, že jsme poslední dva roky ve většině firem přišli o většinu úspor za posledních 10 let, to je nezměrný fakt, který nikdo tady absolutně nezohledňuje. My chceme pět týdnů dovolené a poperte se s tím, že dva roky jste nemohli provozovat, jak chcete. Vždyť to je přece váš problém, vy si ho neumíte vyřešit.

Vždyť se podívejte, celý svět ho řeší. Také to vidíte na zvyšování cen, na tom, že není zboží. De facto, kdybych to měl vzít, tak jsme se vrátili do stavu, který byl před rokem 1989. Už zase se v rádiu říká, že pod vánoční stromeček nebudou kola, tak jako nebyla, když jsem byl malý, protože na ně materiál, není, kdo by je vytvořil, není, kdo by je přepravil, a není, kdo by je prodal. Ale my tady v Poslanecké sněmovně jenom sedíme a říkáme: Ještě více výhod pro všechny. No, nejlepší by bylo, kdybychom zůstali doma a nedělali vůbec nic. Věřte tomu, že v ten okamžik bychom si žili opravdu podle té pohádky: pečení holubi létají přímo do pusy. Ano, do huby, správně.

Takže se zamyslete nad tím, co jsem vám tady říkal, a věřte mi, že každý správný podnikatel si váží svého zaměstnance, protože opravdu - tady to zaznělo - bez něj neudělá vůbec nic. Ale věřte tomu, tak jako že zaměstnanec chodí do práce ve většině případů na osm hodin, tak většina těch podnikatelů je v práci šestnáct hodin, a to včetně sobot, často včetně nedělí. To tady nikdo nezmiňuje, nezmiňuje ani ten obrovský rozdíl v tom, když zaměstnanec přijde a řekne. Zítra už nepřijdu do práce. Nemáte šanci udělat vůbec nic. Mně se to za poslední tři měsíce v Mladé Boleslavi, kde je absolutní nedostatek pracovních sil, stalo třikrát. Jenom proto, že jsem tam po covidu dosadil manažera, který chtěl dohlédnout na to, aby zaměstnanci, kteří se odnaučili během covidu pracovat, protože byli doma, aby si plnili své úkoly a nechodili před budovu každou půlhodinu kouřit. Tak skončili z hodiny na hodinu. Zítra už nejdu, mě to nezajímá, já si najdu něco jiného. Takhle to bohužel v dnešní době funguje.

To, že jsme špatně odhadli situaci, měli jsme příležitost v době covidu rozvinout firmy tím, že bychom odměnili, ano, dotovali firmy, ale nechali je, ať ony si rozhodnou, co zaměstnanci budou dělat, ne jako to bylo, že zůstane zaměstnanec doma, tak dostaneš peníze, jestliže bude v práci, tak nedostaneš vůbec nic, tak jsme mohli tu naši republiku posunout.

Takže prosím, máme po covidu, máme zadlužené firmy, nikdo z nás neví, co bude za měsíc, jestli zase nebudeme muset zavírat, a místo toho, abychom se tady bavili o tom, jak to zvládneme, když k tomu stavu dojde, se bavíme o tom, že dáme pět týdnů dovolené. No, to je skvělý vzkaz všem firmám, to je skvělá příležitost, jak zlepšit ekonomiku naší země, jak nastavit lepší pracovní podmínky. To je skvělý vzkaz, protože ten z deseti lidí, kteří třeba zůstali v té firmě, když bude doma, tak těch devět musí za toho desátého tu práci udělat. Co asi řeknou? No, Franto, nemůžeš si vzít dovolenou, vždyť máme zakázku. To nesplníme, tím pádem nedostaneme peníze z té zakázky, tím pádem nebudeme mít prémie. Tak co ten Franta udělá? Tu dovolenou si nevezme. Takže jak to dopadne na konci roku? No, vykáže se, že si nemohl dovolenou vybrat, a peníze se mu vyplatí, že jo? Ale ty peníze dostane normálně, protože víc peněz stejně není. Ta firma může rozdat jenom to, co vydělá.

Věřte tomu, že málo je takových, kromě nadnárodních firem, které vyvážejí své dividendy ven, tak málo je takových, které by znovu neinvestovaly do toho, aby se nám lépe pracovalo, abychom měli lépe vybavené stroje a zařízení, abychom měli lepší prostředí, abychom mohli třeba zaměstnancům v budoucnu právě poskytnout levnější bydlení nebo rekreaci a tak dále a tak dále.

Takže já vám děkuji za pozornost a budu rád, když si moje slova vezmete k srdci a následujících pět roků nebudeme chtít dělat nějakou další sociální revoluci.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Pavel Juříček, poté pan poslanec Leo Luzar. Jsou zde i další přihlášení. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Juříček: Ano, děkuji. Já jsem chtěl jenom dokončit tu myšlenku, kterou jsem navázal tady na kolegyni Aulickou, které si vážím, prostřednictvím předsedajícího, si jí vážím, a prostřednictvím předsedajícího ji oslovuji. Musím říct, že za ty dva roky podnikatelé jsou opravdu psychicky úplně v depresi. Museli přežít všechny souvislosti s tím, že nejdříve jsme jim vyhrožovali, že zavřeme průmysl a zavřeme všechny podniky. To byl rachot. Tady se to ani neprojevilo, ale to, co já jsem zažíval s podnikateli a s firmami, tak všichni říkali, kdo myslel na budoucnost a kdo zároveň má jakousi elementární zodpovědnost za společnost, tak všichni říkali, vy jste se tam snad úplně zbláznili, vždyť to bude konec České republiky, protože to nebyl major power, tak jak byl březen, duben a květen toho loňského roku, to byla jenom ideologie tady České republiky - tak to tady prostě zavřeme, protože je nám to fuk, protože potřebujeme vyřešit karantény, covidy a podobně.

A pak jste chtěli ještě vymyslet ošetřování člena rodiny ve výši 100 %, což by polovička zaměstnanců, těch žen, samozřejmě odešla na -

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pane poslanče, čas vypršel a současně je 12 hodin, budeme se muset věnovat dalšímu bodu. (Poslanec Juříček: Ano, děkuji.) Děkuji vám za pochopení a já přerušuji projednávání tohoto bodu v souladu s rozhodnutím Poslanecké sněmovny.

Budeme se věnovat bodu, který jsme napevno zařadili na 12 hodin, to je odvolání Hany Lipovské z Rady České televize. V tuto chvíli předám řízení schůze a pak se budeme věnovat tomuto napevno zařazenému bodu.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, přeji hezké poledne. Nyní tedy otvírám pevně zařazený bod na 12. hodinu s názvem

Aktualizováno 7. 11. 2021 v 15:55.